Marbury v. Madison
"Marbury v. Madison" je historicky významný případ amerického Nejvyššího soudu z roku 1803, který ustanovil princip soudního přezkumu. Případ se týkal sporu mezi Williamem Marburym a tajemníkem státu Jamesem Madisonem. Marbury byl jedním z nižších úředníků jmenovaných odcházející administrativou prezidenta Johna Adamse, ale jeho jmenovací listina nebyla nikdy doručena. Marbury se obrátil na Nejvyšší soud, aby vynutil vydání tohoto dokumentu. Ve výroku k případu, který napsal chief justice John Marshall, soud dospěl k závěru, že ačkoli Marbury měl právo na své jmenování, Nejvyšší soud neměl jurisdikci případ posuzovat, protože byl podle zákona o soudní moci z roku 1789 neústavní. Tento rozsudek měl dalekosáhlé důsledky, neboť poprvé v historii USA soud prohlásil zákon Kongresu za neústavní, což posílilo roli soudní moci v rámci vlády a upevnilo princip soudního přezkumu. Tento případ je považován za klíčový pro formování amerického práva a politiky.