Mario Molina
Mario Molina (1943–2020) byl mexický chemik, který se proslavil díky svému výzkumu ozonové vrstvy a vlivu chlorfluoruhlovodíků (CFC) na životní prostředí. V roce 1974 společně se svými kolegy postuloval teorii, že CFC, které se používaly v aerosolech a chladicích systémech, narušují ozonovou vrstvu v atmosféře. Tento objev měl významný dopad na ekologickou politiku a přispěl k přijetí Montrealského protokolu v roce 1987, který omezil používání látek poškozujících ozonovou vrstvu. Molina za svou práci obdržel řadu ocenění, včetně Nobelovy ceny za chemii v roce 1995, kterou sdílel s Frankem Sherwoodem Rowlandem a Paulém Crutzenem. Byl také aktivní v oblasti vědeckého poradenství a angažoval se v otázkách ochrany životního prostředí po celém světě.