Array ( [0] => 14699140 [id] => 14699140 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Monetarismus [uri] => Monetarismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Monetarismus je ekonomická teorie, která klade důraz na měnovou politiku jako prostředek ovlivňování ekonomického růstu a stabilizace cen. Tato teorie vychází z předpokladů, že měna je hlavním faktorem ovlivňujícím agregátní poptávku a že měnová politika může ovlivnit dlouhodobý ekonomický růst a inflaci. Monetarismus se vyvinul zejména v druhé polovině 20. století a byl prosazován zejména americkým ekonomem Miltonem Friedmanem. Friedman tvrdil, že centrální banka by měla udržovat stabilitu měnového zásobování, což by mělo vést k stabilnímu růstu nominálního produktu. Hlavními nástroji monetarismu jsou ovlivňování měnové nabídky, stanovení inflačního cíle, kontrola úrokových sazeb a stabilizace peněžního systému. Teorie monetarismu se setkala s kritikou, zejména v důsledku jejího zdůrazňování měnové politiky na úkor fiskální politiky a nedostatečného zohlednění faktorů, které mohou ovlivnit ekonomický růst a inflaci. Monetarismus měl výrazný vliv na ekonomickou politiku některých zemí, zejména v 70. a 80. letech, kdy mnohé země přistoupily k monetaristickým opatřením a snažily se zvládnout značnou míru inflace. Dnes se však monetarismus setkává s kritikou a velkým zájmem se těší jiné ekonomické teorie, jako například keynesiánství nebo nový keynesiánství. [oai] => Monetarismus je ekonomická teorie, která klade důraz na měnovou politiku jako prostředek ovlivňování ekonomického růstu a stabilizace cen. Tato teorie vychází z předpokladů, že měna je hlavním faktorem ovlivňujícím agregátní poptávku a že měnová politika může ovlivnit dlouhodobý ekonomický růst a inflaci. Monetarismus se vyvinul zejména v druhé polovině 20. století a byl prosazován zejména americkým ekonomem Miltonem Friedmanem. Friedman tvrdil, že centrální banka by měla udržovat stabilitu měnového zásobování, což by mělo vést k stabilnímu růstu nominálního produktu. Hlavními nástroji monetarismu jsou ovlivňování měnové nabídky, stanovení inflačního cíle, kontrola úrokových sazeb a stabilizace peněžního systému. Teorie monetarismu se setkala s kritikou, zejména v důsledku jejího zdůrazňování měnové politiky na úkor fiskální politiky a nedostatečného zohlednění faktorů, které mohou ovlivnit ekonomický růst a inflaci. Monetarismus měl výrazný vliv na ekonomickou politiku některých zemí, zejména v 70. a 80. letech, kdy mnohé země přistoupily k monetaristickým opatřením a snažily se zvládnout značnou míru inflace. Dnes se však monetarismus setkává s kritikou a velkým zájmem se těší jiné ekonomické teorie, jako například keynesiánství nebo nový keynesiánství. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Monetarismus''' je ekonomická teorie zdůrazňující význam [[peníze|peněz]] včetně jejich samoregulační funkce a odmítající státní zásahy do [[ekonomika|ekonomiky]]. Tato teorie tvrdí, že rozdíly v zásobě peněz zásadně ovlivňují národní produkci v krátkodobém časovém úseku a dlouhodobě [[Cenová hladina|cenové hladiny]]. {{Citace monografie [1] => | příjmení = Cagan [2] => | jméno = Phillip [3] => | příjmení2 = [4] => | jméno2 = [5] => | titul = The New Palgrave: A Dictionary of Economics [6] => | vydání = [7] => | vydavatel = [8] => | místo = [9] => | rok vydání = 1987 [10] => | počet stran = [11] => | strany = 195–205 [12] => | isbn = [13] => }} [14] => [15] => == Výklad pojmu == [16] => Autorství názvu monetarismus (odvozeno od latinského moneta – mince) se připisuje americkému ekonomovi [[Karl Brunner|Karlu Brunnerovi]], který jej poprvé použil v roce [[1968]]. [17] => [18] => Monetarismus patří jednoznačně k liberálním směrům, zdůrazňujícím [[laissez faire]] (heslo klasického [[liberalismus|liberalismu]] vyjadřující požadavek, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něho nezasahoval). Z jistého úhlu pohledu, konkrétněji jde o [[rakouská škola|rakouskou školu]], však je monetarismus skutečné liberální filozofii stále velmi vzdálen. [19] => [20] => Za nejvýznamnější osobnost monetarismu je považován americký ekonom [[Milton Friedman]]. [21] => [22] => Jako další významné osobnosti zabývající se monetarismem lze označit teoretiky spojené s chicagskou školou, kam mimo Friedmana patří H.G. Johnson a A.J. Schwartzová. Další koncepce monetarismu zpracovali také A.H. Meltzer, K. Brunner a J.Jordan. Společným elementem jejich koncepcí je důraz na úlohu peněz a monetární politiky a kritika Keynese a jeho forem státního intervencionismu. Kriticky se však zaměřují především na rozpočtovou politiku orientovanou na regulaci agregátní poptávky, která souvisí s keynesovskou politikou plné zaměstnanosti. [23] => [24] => Vedle výše uvedené teorie (označované jako monetarismus I) se v poněkud širším vymezení zařazuje také nová klasická makroekonomie (někdy označovaná jako monetarismus II). Ta vzešla z friedmanovského monetarismu a sdílí s ním velké množství prvků, které však obohacuje o významné nové složky (zejména hypotézu [[Racionální očekávání|racionálních očekávání]]).{{Citace monografie [25] => | příjmení = Sojka [26] => | jméno = Milan [27] => | příjmení2 = [28] => | jméno2 = [29] => | titul = Dějiny ekonomických teorií [30] => | vydání = [31] => | vydavatel = [32] => | místo = Praha [33] => | rok vydání = 2000 [34] => | počet stran = 298 [35] => | strany = 182–183 [36] => | isbn = 80-7184-991-X [37] => }} [38] => [39] => Oproti americkým monetaristům se evropští, zejména pak britští monetaristé, více soustředili na problematiku otevřené ekonomiky, zejména pak měnových kurzů. Monetaristé upřednostňují plovoucí kurzy. [40] => [41] => Tento směr je nejstarší a nejvlivnější z neokonzervativních teorií. Někdy bývá označován jako monetarismus I nebo friedmanovský monetarismus. Počátky této teorie spadají do poloviny 50. let, nejvíce je rozpracovávána v 60. a 70. letech a v první polovině 80. let má významný vliv na politiku mnoha zemí. Od druhé poloviny 80. let vliv monetarismu slábne, přesto je [42] => i dnes využívána řada jeho koncepcí. [43] => [44] => Monetarismus vychází hlavně z [[kvantitativní teorie peněz]]. Podle Friedmana můžeme položit mezi tyto dvě věci rovnítko. Zde je také veden hlavní spor s neokeynesiánci, kteří obhajují fiskalismus. Monetaristé tvrdí, že peníze jsou příčinou změn v ekonomice, zato [[keynesiánství|keynesiánci]] předpokládají pravý opak. To je, že peníze jsou výsledkem činnosti v ekonomice. [45] => [46] => Základní důraz kladli monetaristé na nabídku peněz, kterou považovali za hlavní faktor růstu a možné nestability. Poptávka po penězích je funkcí několika proměnných a je stabilní. Řízení měnového agregátu je základním předpokladem stability a ekonomického růstu. Růst peněžní zásoby měl být stejný jako vývoj potenciálního produktu. Při tomto řízení měnového agregátu je třeba stanovit stabilní a transparentní dlouhodobá pravidla. [47] => [48] => == Friedmanovský monetarismus == [49] => Milton Friedman začal základy své teorie formulovat již v 50. letech a dále ji rozšiřoval především v 60. letech a na počátku 70. let. Jak už bylo výše zmíněno, byla jeho osoba spjata s novou chicagskou školou, která svým hospodářským liberalismem navazuje na starší tradici předválečné chicagské školy, na niž se sám odvolával a s níž jsou spjaty jména jako H. Simons, F.H, Knight a J. Viner. [50] => [51] => Friedman proslul i svými jasně vymezenými názory na problémy, se kterými se potýká metodologie v ekonomii. Za metodologické řešení považoval pojetí předmětu a metody ekonomické teorie v pozitivistickém duchu, k čemuž ho inspirovala neopozitivistická filozofie K. Poppera. Cílem teorie je dle Friedmana poskytnutí přehledu obecných tvrzení, jež slouží k definování správných předpovědí. Tyto teoretické definice nelze zavrhovat či akceptovat předem, správnost teorie může potvrdit nebo vyvrátit pouze prokazatelnost empirickými fakty. Je potřeba proto upřednostnit jednak ty nejjednodušší hypotézy a zároveň ty, jež podávají ty nejpřesnější předpovědi. Tento Friedmanův metodologický postoj objasňuje jeho tendenci se věnovat empirickému vývoji, v čemž lze spatřit i vliv A. Marshalla. V souvislosti s tímto patří mezi nejdůležitější díla friedmanovského monetarismu práce Monetární historie USA a Relativní stabilita rychlosti peněžního oběhu a investiční multiplikátor v USA z roku 1963. Jádrem jejich koncepce byla díla, jež Friedman napsal koncem 40. a během 50. let a kde definoval klíčová východiska své vlastní monetaristické teorie. [52] => [53] => I přestože Friedmanovo učení bere na vědomí genezi keynesovské teorie a využívá velké množství Keynesových pojmů, keynesovskou ekonomii jako celek hodnotí spíše kriticky a odmítavě. Dle jeho názoru funguje tržní systém převážně vnitřně stabilně a má kapacitu k obnovení své rovnováhy, která je výsledným projevem vlivu tržních sil. Zásahy ze strany státu však mají tendenci tento spontánní (přirozený) balanc narušovat. Potřebnost státních zásahů do ekonomiky a nedocenění role peněz patří k Friedmanovým hlavním námitkám vůči keynesovské ekonomii. [54] => [55] => Hlavním znakem Friedmanova monetarismu je kauzální souvislost mezi mírou růstu množství peněz v oběhu a mírou růstu nominálního důchodu. Spojitost mezi množstvím peněz v oběhu a nominálním národním důchodem je dle něj výrazně silnější než mezi národním důchodem a investicemi. Dalším jeho zásadním tvrzením je idea existence časových zpoždění mezi změnou množství peněz v oběhu a změnou nominálního národního důchodu. Jinými slovy, nabídka peněz v minulosti determinuje, v jaké situaci se nachází nominální národní důchod v současné době. Tyto změny jako první postihnou reálný národní důchod (většinou za 6-9 měsíců) a až potom se (za dalších 6-9 měsíců) reflektují v cenách. Podle Friedmana je inflace výsledkem nepoměru, kdy nabídka peněz roste rychleji než reálný národní důchod. [56] => [57] => Friedman považoval inflaci za čistě peněžní jev a tvrdil, že je potřeba proti ní bojovat. Kritizoval keynesiánce za vyvolávání inflačních tlaků. Na rozdíl od keynesiánců, kteří jako nástroj [[Měnová politika|měnové politiky]] považovali řízení úrokové míry, preferují monetaristé kontrolu množství peněz v oběhu. Monetaristé chtějí malý stát a poukazují na nebezpečí státních zásahů. Pokud vláda zvyšuje své výdaje a financuje to půjčkami od domácích osob, tak pouze vytlačuje soukromé výdaje. K růstu inflace dochází tehdy, jsou-li [[vládní výdaje]] financovány zvyšováním peněžní zásoby. [58] => [59] => Friedman také upravil myšlenku [[Phillipsova křivka|Phillipsovy křivky]]. Tvrdil, že Phillipsova křivka tak, jak ji popsal [[William Phillips (ekonom)|William Phillips]], funguje pouze v krátkém období. V dlouhém období je tato křivka vertikální. Tuto myšlenku obhajuje na příkladu, kdy vláda pomocí fiskálních a monetárních nástrojů stimuluje poptávku s cílem snížit přirozenou míru nezaměstnanosti. Krátkodobě se nezaměstnanost sníží, ale po rozplynutí peněžní iluze, zhruba 6 až 9 měsíců, se vrací nezaměstnanost do normálního stavu. Peněžní iluze znamená, že lidé mají pocit, že jim vzrostl reálný důchod a proto nabízí více práce, což se v dlouhém období ukáže jako omyl, protože lidem narostl pouze nominální, nikoliv reálný, důchod. Na druhé straně inflační očekávání si lidé zabudovali do svých požadavků a vzniká takzvaný jev setrvačné inflace. Z toho plyne závěr, že v dlouhém období není možné volit mezi velikostí nezaměstnanosti a inflace. Zvýšením inflace nelze snížit nezaměstnanost. [60] => [61] => == Reference == [62] => [63] => [64] => == Literatura == [65] => * HOLMAN R. A KOL.: Dějiny ekonomického myšlení. 2. vydání. Praha, C. H. Beck, 2001, s. 457 – 481. [66] => * SIRŮČEK P.: Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií. Slaný, Melandrium, 2001, s. 166 – 180 [67] => * SOJKA M. a kolektiv: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000, s. 180-183 [68] => [69] => == Související články == [70] => * [[Makroekonomie]] [71] => * [[Ekonomika]] [72] => * [[Peníze]] [73] => * [[Banka]] [74] => * [[Skupina Světové banky]] [75] => * [[Chicagská škola (ekonomie)|Chicagská škola]] [76] => [77] => {{Pahýl}} [78] => {{Makroekonomické směry}}{{Ekonomické směry}}{{Makroekonomie}} [79] => {{Autoritní data}} [80] => {{Portály|Ekonomie}} [81] => [82] => [[Kategorie:Makroekonomie]] [83] => [[Kategorie:Ekonomické teorie]] [] => )
good wiki

Monetarismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'peníze','ekonomika','Kategorie:Makroekonomie','Skupina Světové banky','Peníze','Makroekonomie','Cenová hladina','Karl Brunner','1968','laissez faire','liberalismus','rakouská škola'

1968

Ekonomika

Ekonomika je vědní disciplína, která se zabývá studiem hospodářských jevů, procesů a aktivit vykonávaných subjekty v rámci společnosti.

Kategorie:Makroekonomie

Liberalismus

Liberalismus je politický směr a ideologie, která vznikla ve druhé polovině 18.

Makroekonomie

Peníze