Array ( [0] => 14684049 [id] => 14684049 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Normalizace [uri] => Normalizace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Normalizace byla politická a společenská situace v Československé socialistické republice v období let 1968 až 1989. Toto období bylo charakterizováno tzv. normalizačními opatřeními, které následovaly po reformním období Pražského jara v roce 1968. Během normalizace byla v Československu obnovena tvrdá autoritářská vláda a bylo potlačeno veškeré politické pluralitní hnutí. Byly přijaty zákony omezující svobodu projevu, tisku a svobodu shromažďování. Politické represe byly zesíleny a mnoho disidentů, intelektuálů a novinářů bylo perzekvováno. Normalizace také přinesla významné změny v kulturní sféře. Mnoho uměleckých děl bylo zakázáno nebo cenzurováno, kulturní instituce byly ovládnuty státem a mnoho umělců muselo přizpůsobit svou tvorbu oficiální propagandě. Hospodářství za normalizace zažilo stagnaci a zhoršení. Ekonomika se stala centrálně plánovanou a v důsledku nedostatečného investorství a byrokratického řízení ztrácely podniky konkurenceschopnost. Normalizace skončila v roce 1989 s pádem komunistického režimu v Československu během sametové revoluce. Toto období trvalo dlouho a mělo negativní vliv na politický, kulturní a ekonomický vývoj Československa. Po skončení normalizace se země otevřela demokracii a otevřenému politickému systému. [oai] => Normalizace byla politická a společenská situace v Československé socialistické republice v období let 1968 až 1989. Toto období bylo charakterizováno tzv. normalizačními opatřeními, které následovaly po reformním období Pražského jara v roce 1968. Během normalizace byla v Československu obnovena tvrdá autoritářská vláda a bylo potlačeno veškeré politické pluralitní hnutí. Byly přijaty zákony omezující svobodu projevu, tisku a svobodu shromažďování. Politické represe byly zesíleny a mnoho disidentů, intelektuálů a novinářů bylo perzekvováno. Normalizace také přinesla významné změny v kulturní sféře. Mnoho uměleckých děl bylo zakázáno nebo cenzurováno, kulturní instituce byly ovládnuty státem a mnoho umělců muselo přizpůsobit svou tvorbu oficiální propagandě. Hospodářství za normalizace zažilo stagnaci a zhoršení. Ekonomika se stala centrálně plánovanou a v důsledku nedostatečného investorství a byrokratického řízení ztrácely podniky konkurenceschopnost. Normalizace skončila v roce 1989 s pádem komunistického režimu v Československu během sametové revoluce. Toto období trvalo dlouho a mělo negativní vliv na politický, kulturní a ekonomický vývoj Československa. Po skončení normalizace se země otevřela demokracii a otevřenému politickému systému. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Neověřeno}} [1] => {{Různé významy|tento=období v dějinách Československa}} [2] => [[Soubor:(Srpen68)Bilak & Husak.jpg|náhled|[[Gustáv Husák]] (vpravo) a [[Vasil Biľak]], hlavní političtí představitelé normalizace]] [3] => '''Normalizace''' v [[dějiny Československa|československých dějinách]] je období od násilného potlačení [[Pražské jaro|pražského jara]] v roce [[1968]] armádami [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. [4] => [5] => Potřeba „normalizace poměrů“ původně byla oficiálním zdůvodněním represivních opatření na počátku této epochy, jako byly čistky v [[Komunistická strana Československa|komunistické straně]], propouštění ze zaměstnání, obnovení [[cenzura|cenzury]], zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další. K postupnému znovuutužování komunistické moci došlo zejména v [[1970–1979|70. letech]], např. čistka v armádě proběhla v letech 1970–1974.{{Citace elektronické monografie [6] => | příjmení1 = Madry [7] => | jméno1 = Jiří [8] => | titul = Sovětská okupace Československa, jeho normalizace v letech 1969-1970 a role ozbrojených sil, s. 155 [9] => | url = http://www.usd.cas.cz/wp-content/uploads/S016-Sovetska-okupace-Cs.-normalizace-v-letech-1969-1970-a-role-ozbrojen%C3%BDch-sil.pdf [10] => | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [11] => | datum_vydání = 1994 [12] => | datum_přístupu = 2020-12-25 [13] => }} [14] => [15] => V 80. letech již komunistická [[propaganda]] používala výraz ''normalizace'' spíše pro vztahy mezi státy či pro vnitropolitickou zahraniční situaci, zejména v Polsku.{{Citace elektronického periodika [16] => | titul = Státní rada PLR vyzývá ke klidu a poctivé práci [17] => | periodikum = Rudé právo [18] => | datum_vydání = 1980-11-10 [19] => | strany = 6 (2. sloupec nahoře) [20] => | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1980/11/10/6.png [21] => | datum_přístupu = 2020-12-25 [22] => }} [23] => [24] => Název „normalizace“ se občas přenáší na celou éru, během níž už „normalizační proces“ sice neprobíhal, ale normalizační opatření zůstávala v platnosti, tj. až do listopadu 1989.{{Citace elektronického periodika [25] => | příjmení1 = Daňková [26] => | jméno1 = Magdaléna [27] => | titul = Česko si připomíná únorový převrat, uběhlo už 66 let [28] => | periodikum = iDnes [29] => | datum_vydání = 2014-02-25 [30] => | url = https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesko-si-pripomina-unorovy-prevrat-ubehlo-uz-66-let/r~7bb845189e2211e3b5aa0025900fea04/ [31] => | datum_přístupu = 2020-12-25 [32] => }} [33] => [34] => == Původ výrazu == [35] => Termín normalizace pochází z [[Moskevský protokol|Moskevského protokolu]], prohlašujícího faktickou kapitulaci [[Československá socialistická republika|ČSSR]], zakládajícího okupační režim a podepsaného [[27. srpen|27. srpna]] [[1968]]. ''[[Poučení z krizového vývoje]]'' zakrývá a přejmenovává obsah protokolu jako ''normalizace'' takto: „Českoslovenští představitelé v tomto dokumentu vyjádřili své odhodlání dosáhnout normalizace poměrů v naší zemi na základě [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]], obnovit [[vedoucí úloha strany|vedoucí úlohu strany]] a autoritu státní moci [[dělnická třída|dělnické třídy]], vyřadit [[Kontrarevoluce|kontrarevoluční]] organizace z politického života a upevnit mezinárodní svazky [[Československá socialistická republika|ČSSR]] se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a dalšími socialistickými spojenci. (…) Na celkových pozitivních výsledcích moskevských jednání se z československé strany aktivně podíleli [[Ludvík Svoboda|L. Svoboda]], [[Gustáv Husák|G. Husák]], [[Vasil Biľak|V. Biľak]] a další politici zaujímající jasné třídní [[internacionalismus|internacionalistické]] pozice.“ [36] => [37] => Po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětská okupační vojska]]. Režim byl nadále zcela nedemokratický, útlak byl však v 70. a 80. letech uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech, šlo o aplikaci sovětské verze [[Neostalinismus|neostalinismu]] v našich středoevropských podmínkách. [38] => [39] => == Průběh normalizace == [40] => [[Soubor:Ludvik Svoboda s Gustavom Husakom v Banskej Bystrici August 1969.jpg|náhled|Ludvík Svoboda a Gustáv Husák na oslavách 25. výročí [[Slovenské národní povstání|SNP]] (1969)]] [41] => [[Soubor:Praha 1975.jpg|náhled|Milicionář, Praha 1975]] [42] => Od [[23. srpen|23. srpna]] [[1968]] do dubna [[1969]] byl postupně oslabován vliv prvního tajemníka [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] a jeho vedení a začínaly první čistky. Na plénu ÚV KSČ dne [[17. duben|17. dubna]] [[1969]] byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ zvolen [[Gustáv Husák]] ([[socialismus s lidskou tváří]] se změnil v tzv. „socialismus s husí kůží“). [43] => [44] => Byly zrušeny mnohé organizace (některé již podruhé), například [[Junák – český skaut|Junák]], [[Sokol (spolek)|Sokol]], [[K-231]], [[Klub angažovaných nestraníků|KAN]], kulturní spolky a jiné. Byly zrušeny nejen tzv. [[polednové reformy]] z ledna [[1968]], ale i reformy provedené před rokem 1968 (Nová hospodářská soustava, poměrně mírná cenzura, liberální výuka na školách, relativní umělecká svoboda ve filmu, divadle atd). V [[Sbor národní bezpečnosti|Bezpečnosti]], armádě, [[Revoluční odborové hnutí|odborové organizaci]] a v nezrušených zájmových organizacích a složkách [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] byly provedeny důkladné čistky. [[Kádrový posudek|Kádrování]] z hlediska postoje v roce 1968 trvalo po celou dobu normalizace. [45] => [46] => 16. října 1968 byla podepsána smlouva „o dočasném pobytu sovětských vojsk“ uzákoňující přítomnost sovětské armády na území Československa. Smlouva byla poté schválena [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národním shromážděním]]. Pro hlasovalo 228 poslanců, 10 se zdrželo a proti byli pouze čtyři: [[František Kriegel]], [[František Vodsloň]], [[Gertruda Sekaninová-Čakrtová]] a [[Božena Fuková]]. Armáda SSSR z Československa odešla až po skončení komunistického režimu, poslední sovětští vojáci odjeli roku 1991; koncem 80. let bylo v ČSSR umístěno 73 500 sovětských vojáků ve více než 80 posádkách.[http://www.novinky.cz/clanek/152073-pred-40-lety-byla-podepsana-smlouva-o-docasnem-pobytu-vojsk.html Před 40 lety byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk] {{Wayback|url=http://www.novinky.cz/clanek/152073-pred-40-lety-byla-podepsana-smlouva-o-docasnem-pobytu-vojsk.html |date=20081019123903 }} (Novinky.cz) [47] => [48] => Při zasedání ÚV KSČ 17. 11. 1968 bylo mj. zřízeno [[Byro pro řízení stranické práce v českých zemích]], jehož předsedou byl ustanoven [[Lubomír Štrougal]]. [49] => [50] => Po rozsáhlých demonstracích ve dnech 18.–21. srpna 1969 předsednictvo [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] 22. srpna 1969 přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. [[Obuškový zákon|pendrekový zákon]]), které umožnilo tvrdě postihovat účastníky demonstrací a kohokoli, kdo „narušoval socialistický společenský řád“. Zákon podepsali Svoboda, [[Alexander Dubček|Dubček]] a Černík. [51] => [52] => Na základě dopisu Ústředního výboru KSČ z ledna 1970 byla zahájena čistka uvnitř strany, v jejímž rámci byli prověrkovými komisemi vyloučeni členové, kteří se účastnili obrodného procesu nebo nebyli loajální vůči normalizaci. Vyloučen byl i Alexander Dubček. Do jara [[1971]] bylo vyloučeno nebo vyškrtnuto na 30 000 komunistů, vesměs postižených i zákazem výkonu svých povolání. [53] => [54] => Již probíhající proces normalizace byl potvrzen zasedáním Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]] z 11. a [[12. prosinec|12. prosince]] [[1970]]. Nové Husákovo vedení strany na něm přijalo tzv. ''[[Poučení z krizového vývoje]]''. Tento text popisuje příčiny, průběh a ukončení [[Pražské jaro|pražského jara]] z hlediska stalinistického vidění světa. V poučení se konstatuje, že liberální komunisté pronikli do všech oblastí veřejného, hospodářského a politického života už dávno před rokem 1968 (např. včetně [[Ústav dějin KSČ|Ústavu dějin KSČ]], Vysoké stranické školy, Ústavu politických věd). Obavy vedení KSČ z jakékoli liberalizace negativně ovlivňovaly život společnosti až do roku 1989. [55] => [56] => Byla zavedena tuhá [[cenzura]]. Z komunistické strany bylo vyloučeno 327 000 lidí. O práci přišlo asi 350 000 lidí, z vedoucích míst museli odejít lidé s liberálními názory, mnoha mladým lidem nebylo z [[Kádrový posudek|kádrových]] důvodů umožněno studium. Tisíce lidí opustily dobrovolně nebo z donucení republiku. Zrušila se liberální ''Nová hospodářská soustava plánování''. Úroveň občanských a hospodářských svobod se vrátila zhruba na úroveň druhé poloviny 50. let. Korupce dosáhla do té doby nepředstavitelné úrovně. Normalizace silně působila i v polovině osmdesátých let, kdy se sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] pokoušel o reformu komunistického systému. Vliv normalizace a skutečnost, že u moci seděli lidé dosazení za normalizace, kteří se po zkušenosti ze 60. let obávali jakékoli liberalizace, znemožňoval provést zásadnější změny a způsobil, že československé vedení nebylo ochotné dostatečně pružně reformovat komunistický režim – jak lze ostatně vysledovat i v dobových tiskovinách či televizních pořadech, např. v seriálu [[Malé dějiny jedné rodiny]] z let 1988–89. [57] => [58] => Mnozí lidé žili v době normalizace dvojí život a měli dvojí názory – jedny oficiálně, druhé v soukromí. Většina lidí považovala jakoukoliv otevřenou kritiku za zbytečnou provokaci. V osmdesátých letech se opět více aktivoval [[disent]]. Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné [[Státní bezpečnost]]i, teroristické akce a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy (např. [[Přemysl Coufal]], [[Pavel Švanda (křesťanský aktivista)|Pavel Švanda]]) nebo nehody ([[Luboš Holeček]]) byly mírnější a méně časté než v padesátých letech (byly spíš dobře utajeny než dávány na odiv jako výstraha v letech padesátých) a koncem osmdesátých let místy ochabovaly ([[Pavel Wonka]]), nicméně naprosto systematické uplatňování metody cukru a biče, kdy režimu stačilo aby obyvatelstvo předstíralo loajálnost, vedlo k celkovému úpadku české společnosti. Na začátku sedmdesátých let došlo k mírnému hospodářskému vzestupu, který přešel v pozdějších letech do dlouhodobé stagnace a technologického zaostávání. [59] => [60] => Duchovním, kteří nebyli dostatečně loajální vůči režimu, byl za normalizace opět odebírán [[státní souhlas]] k výkonu činnosti. Katolické církvi bylo znemožněno jmenování neloajálních biskupů a ti stávající byli tvrdě sledováni ([[František Tomášek]], [[Josef Hlouch]] a [[Štěpán kardinál Trochta]]). [[Pomocný biskup|Světící biskup]] Josef Hlouch zemřel po týrání na [[Státní bezpečnost|StB]] za účasti českobudějovického církevního tajemníka strany roku 1972; Štěpán Trochta byl utýrán ústeckým krajským církevním tajemníkem v roce 1974 přímo na Litoměřickém biskupství. Později [[Vatikán]] v rámci své [[Vatikánská východní politika|východní politiky]] ústupků, kterou prosazoval kardinál [[Agostino Casaroli]], v Československu podobně jako v Maďarsku a Polsku jmenoval několik biskupů, se kterými komunistický režim souhlasil a kteří neměli důvěru vlastních církví. Mezi takové bývá počítán administrátor olomoucké diecéze [[Josef Vrana]]. Za poměrně neškodného zřejmě komunistický režim zpočátku považoval i výborného kazatele a řečníka moravského tradicionalistu „primase českého“ [[František Tomášek|Františka Tomáška]]. [61] => [62] => == Odpor proti normalizaci == [63] => [[Soubor:Memorials to victims of communism in the Czech Republic.jpg|náhled|Památník Palacha a Zajíce.]] [64] => [[Soubor:Výkaz o studiu Jana Palacha.jpg|náhled|Vysokoškolský průkaz patřící Janu Palachovi.]] [65] => Na protest proti začínající normalizaci se v lednu a únoru 1969 upálili v Praze studenti [[Jan Palach]] a [[Jan Zajíc]]. V lednu 1969 se v [[Plzeň|Plzni]] upálil dělník [[Josef Hlavatý]] a v dubnu 1969 v [[Jihlava|Jihlavě]] účastník [[Vysočanský sjezd KSČ|vysočanského sjezdu KSČ]] [[Evžen Plocek]]. [66] => [67] => Poté, co v březnu 1969 na [[mistrovství světa v ledním hokeji 1969|mistrovství světa v hokeji]] porazilo [[československá hokejová reprezentace|Československo]] dvakrát po sobě [[sovětská hokejová reprezentace|Sovětský svaz]] ([[21. březen|21.]] a [[28. březen|28. března]], 2:0 a 4:3), došlo v centru Prahy k intenzivním oslavám, při kterých byly rozbity výlohy sovětské letecké společnosti [[Aeroflot]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]. Existují důvody pro hypotézu, že rozbití výlohy bylo policejní provokací k získání záminky pro tvrdý policejní zásah a další represe.Václav Tikovský: [http://www.reflex.cz/Clanek35498.html ''Hokej na jaře 1969''] {{Wayback|url=http://www.reflex.cz/Clanek35498.html |date=20090403184711 }}, Reflex 13/2009, 2. 4. 2009 [68] => [69] => [[21. srpen|21. srpna]] [[1969]] se při prvním výročí vstupu vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] konaly po [[Praha|Praze]] rozsáhlé [[Protiokupační demonstrace v roce 1969|demonstrace]], které byly policejně potlačeny. Již den předtím byly při střelbě milicionářů v Praze a Brně mrtví na obou{{Zdroj?}} stranách.{{Citace periodika|url=https://www.denik.cz/samet/pri-vyroci-invaze-strileli-cesi-do-cechu20090820.html|periodikum= Deník.cz|datum= 21. 8. 2009|strany=|titul=VIDEO: Při výročí invaze stříleli Češi do Čechů}} 21. srpna vyjela do ulic Prahy navečer s tanky i československá armáda.[https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1389738-srpen-1969-posledni-pokus-jak-uniknout-z-normalizacni-deprese Česká televize: Srpen 1969 – poslední pokus, jak uniknout z normalizační deprese] [70] => [71] => V roce [[1977]] skupina významných osobností vytvořila [[občanská iniciativa|občanskou iniciativu]] [[Charta 77]]. Její základní manifest, ''[[Prohlášení Charty 77]]'', podepsaly v následujících měsících a letech stovky významných i obyčejných lidí, ač nebyla u nás nikdy zveřejněna. Velká většina z nich byla perzekvována ([[Jan Patočka]]), mnozí byli propuštěni ze zaměstnání, někteří byli v rámci policejní akce [[Akce Asanace|Asanace]] vydíráním i mučením přinuceni k emigraci. Na Prohlášení Charty 77 reagovalo vedení KSČ prohlášením [[anticharta|Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru (Anticharta)]], které podepsaly tisíce významných i obyčejných lidí. [72] => [73] => Desáté výročí 21. srpna v roce 1978 se již obešlo bez významnějších veřejných protestů, avšak lidé, zejména v Praze, vyšli do ulic oblečeni v černém.{{Zdroj?}} [74] => [75] => Významný podíl na aktivaci [[disent]]u měly informace šířené hlavně československými emigranty působícími v zahraničních rozhlasových stanicích [[Svobodná Evropa]], [[Hlas Ameriky]], britské [[BBC]], [[Radio Vatikán|Vatikánském rozhlase]] a dalších. Stát sice jejich vysílání rušil [[rušička]]mi, ale jeho finanční a technické možnosti (spotřeba nedostatkové energie) byly omezené, takže na některých vysílacích frekvencích a v některých oblastech se bublavý zvuk rušiček stal jen doplňujícím koloritem, který poslech neznemožňoval. Podobně jako v prosinci 1959 byl proveden pokus o otravu pracovníků Svobodné Evropy [[Atropin|atropinem]], také 21. února 1981 u zpravodajského oddělení československé redakce Svobodné Evropy vybuchla na podnět rumunské tajné služby nálož. Podobnou akci chystal v roce 1976 i kapitán StB [[Pavel Minařík]], jemuž se po roce 1968 povedlo předstírat emigraci a stát se hlasatelem Svobodné Evropy. Jeho oslavná vystoupení v normalizační televizi byla natolik groteskní, že musel být „uklizen“ rozšířením fámy, že jej v Polsku přejela černá Volha a objevil se na scéně až po listopadu 1989. [76] => [77] => Mnohá periodika byla zrušena (např. [[Plamen (časopis)|Plamen]], [[Literární noviny|Listy (nástupce Literárních novin)]], [[MY 69]]), nepohodlní novináři byli propuštěni a práce v redakcích se ujali normalizátoři.http://www.dvacatestoleti.eu/data/files/MH_ML_11_duben1969_list1989(1).pdf V rámci [[samizdat]]u byly vyráběny (tj. většinou opisovány na [[Psací stroj|psacím stroji]]) nebo dováženy a distribuovány knihy i jiná [[exilová periodika]], které kvůli cenzuře nemohly být šířeny oficiálně. Jednotlivé výtisky samizdatů (např. [[Vokno]]) kolovaly mezi mnoha čtenáři; výroba, rozmnožování a rozšiřování těchto tiskovin byly (jako nezákonné) trestány. Kromě tiskovin se samizdatem šířily i magnetofonové nahrávky (Karel Kryl atd.) a koncem 80. let i nahrávky [[Originální videojournal|Originálního videožurnálu]],{{Citace elektronické monografie [78] => | příjmení = Růžičková [79] => | jméno = Alice [80] => | odkaz na autora = Alice Růžičková [81] => | titul = Český dokumentární film v 80. letech "Originální videojournal" [82] => | url = https://monoskop.org/images/6/65/Ruzickova_Alice_Cesky_dokumentarni_film_v_80_letech_Originalni_Videojournal.pdf [83] => | vydavatel = KDT/FAMU [84] => | místo = Praha [85] => | datum vydání = 2000/2001 [86] => | datum přístupu = 2023-03-30 [87] => }} v téže době začaly vycházet i samizdatové tiskoviny (např. [[Lidové noviny|Lidové Noviny]]). [88] => [89] => == Odkazy == [90] => [91] => === Reference === [92] => {{Upravit reference|citace}} [93] => [94] => [95] => === Literatura === [96] => * {{Citace monografie [97] => | příjmení = Andreas [98] => | jméno = Petr [99] => | titul = Vybírat a posuzovat. Literární kritika a interpretace v období normalizace [100] => | vydavatel = Pistorius & Olšanská [101] => | místo = Příbram [102] => | rok = 2016 [103] => | počet_stran = 224 [104] => | isbn = 978-80-87855-55-3 [105] => }} [106] => * [[Paulina Bren|BREN, Paulina]]: ''Zelinář a jeho televize: kultura komunismu po pražském jaru 1968'', přel. Petruška Šustrová. Praha : Academia, 2013. 458 s. {{ISBN|978-80-200-2322-3}}. [107] => * ''Česká společnost v 70. a 80. letech: sociální a ekonomické aspekty'', editoři Oldřich Tůma, Tomáš Vilímek, Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012. 288 s.{{ISBN|978-80-7285-162-1}}. [108] => * DOSKOČIL, Zdeněk: ''Duben 1969 : anatomie jednoho mocenského zvratu.'' Brno : Doplněk; Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. 412 s. {{ISBN|80-7239-204-2}} [109] => * {{Citace monografie [110] => | příjmení = Kolář [111] => | jméno = Pavel [112] => | titul = Co byla normalizace? Studie o pozdním socialismu [113] => | vydavatel = [[Nakladatelství Lidové noviny]] [114] => | místo = Praha [115] => | rok = 2017 [116] => | počet_stran = 224 [117] => | isbn = 978-80-7422-560-4 [118] => | příjmení2 = Pullmann [119] => | jméno2 = Michal [120] => }} [121] => * [[Alena Míšková|MÍŠKOVÁ, Alena]]: ''Československá akademie věd 1969–1972 : restaurace komunistické moci ve vědě'', spolautoři Hana Barvíková, Miroslav Šmidák, Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998. 149 s.{{ISBN|80-85270-79-X}}. [122] => * ''Mocní? a Bezmocní? : politické elity a disent v období tzv. normalizace : interpretační studie životopisných interview,'' [[Miroslav Vaněk]] (editor), Praha : Prostor, 2006. {{ISBN|80-7260-161-X}}. [123] => * ŠTEFEK, Martin. ''Kádry rozhodují, ovšem. Předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému ÚV KSČ''. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. 151 s. {{ISBN|978-80-7308-905-4}} (print), {{ISBN|978-80-7308-906-1}} (online). [124] => [125] => === Související články === [126] => * [[Emigrace]] [127] => * [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] [128] => * [[Události pražského jara]] [129] => * [[Upravení vztahu s ČSSR]] [130] => [131] => === Externí odkazy === [132] => * {{Wikislovník|heslo=normalizace}} [133] => * {{Wikizdroje|dílo=Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku}} [134] => * [https://web.archive.org/web/20080411061055/http://www.totalita.cz/texty/prot_mosk_1968.php tajný Moskevský protokol] (27. 8. 1968) [135] => * [https://web.archive.org/web/20070528205349/http://www.totalita.cz/texty/komunike_mosk_1968_08_27.php Moskevské komuniké] (27. 8. 1968) [136] => * [https://web.archive.org/web/20051108224307/http://totalita.cz/texty/pouceni.php Poučení z krizového vývoje] [137] => * [http://www.totalita.cz/norm/norm.php Období tzv. Normalizace] (totalita.cz) [138] => * [http://www.totalita.cz/vysvetlivky/s_ksc_08.php KSČ a Normalizace] [139] => * Peter Gabaľ: [http://www.radio.cz/cz/clanek/75309 Kapitán Minařík zůstává nepotrestán] (Český rozhlas, 30.1.2006) [140] => * Pořad Českého rozhlasu Plus: [http://www.rozhlas.cz/plus/historie/_zprava/obchodni-domy-vykladni-skrine-normalizace--1463429 Obchodní domy, výkladní skříně normalizace]; obsahuje množství informací o historii obchodování a propagace konzumního způsobu života v polovině sedmdesátých let [141] => [142] => {{Komunistická strana Československa}} [143] => {{Autoritní data}} [144] => [145] => {{Portály|Komunistický režim v Československu}} [146] => [147] => [[Kategorie:Normalizace| ]] [148] => [[Kategorie:Politické represe v komunistickém Československu]] [149] => [[Kategorie:Dějiny Československa (1969–1989)]] [] => )
good wiki

Normalizace

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1968','1969','Gustáv Husák','Kádrový posudek','Pražské jaro','Poučení z krizového vývoje','Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa','disent','cenzura','Alexander Dubček','Varšavská smlouva','Československá socialistická republika'

1968

1969

Cenzura

Cenzura je omezení a ovládání svobody projevu a informací, které jsou veřejnosti poskytovány.