Array ( [0] => 14796731 [id] => 14796731 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Nosticové [uri] => Nosticové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Nosticové
(Nostic-Rieneck) [2] => | znak = Nostitz.jpg [3] => | velikost znaku = [4] => | popisek = [5] => | země = {{Vlajka a název|České království}} [6] => | mateřská dynastie = Nosticové [7] => | tituly = Hrabata [8] => | zakladatel = Hanuš z Nostic [9] => | mýtický zakladatel = [10] => | rok založení = Před rokem [[1280]] [11] => | konec vlády = [12] => | meč = [13] => | přeslice = [14] => | poslední vládce = [15] => | současná hlava = [16] => | větve rodu = Unwürde (u Kytlice) s liniemi Unwürde a Cunewalde, [[Waldhufen|Ullersdorf]] (jižně od Jänkendorfu). Ullersdorf a Schönbrunn (k té patří též slezské vedlejší linie z Damiče, Ransova, Lampertsdorfu a Cedlic), Rozburk s liniemi Rothenburg, Guttau a Čocha. Původní rodová linie rozburských Nosticů se rozvětvila do linií Čocha, Guttau a Rozburg, jež se později dále rozvětvily. [[Nostitz-Rieneck|Nostic-Rieneck]]. [17] => }} [18] => '''Nosticové,''' něm. i staročesky '''Nostitz,''' je jméno starého [[Šlechta|šlechtického rodu]] původem z [[Horní Lužice]], kde vlastnili sídlo [[Nostice]] u [[Budyšín]]a, který se brzy rozšířil také do [[Slezsko|Slezska]], [[Lužice]], [[Čechy|Čech]] a [[Polsko|Polska]]. [19] => [20] => == Dějiny rodu == [21] => [[Soubor:Jan Hertvík Nostic.jpg|náhled|[[Jan Hartvík z Nostic|Jan Hartvík Nostic]] (1610–1683)|vlevo]] [22] => Páni z Nostic se objevují již roku 1280 jako majitelé hradu a panství [[Nostitz (Weißenberg)|Nostitz]], jež roku 1439 prodali. Rod pánů z Nostic se rozdělil na tři větve [[Unwürde (Löbau)|Unwürde]] (u [[Saská Kytlice|Kytlice]]) s liniemi Unwürde a [[Cunewalde]], [[Waldhufen|Ullersdorf]] (jižně od [[Jänkendorf]]u) a dvěma liniemi Ullersdorf a Schönbrunn (k té poslední patří též slezské vedlejší linie z Damiče, Ransova, Lampertsdorfu a z Cedlic) dále také [[Rothenburg (Horní Lužice)|Rozburk]] s liniemi Rothenburg, [[Guttau]] a Čocha. Původní [[rodová linie]] rozburských Nosticů začíná ''Kašparem z Nostice'' († 1484), jehož tři synové, ''Hartwig'', ''Jiří'' a ''Ota'', založili linie [[Czocha (hrad)|Čocha]], [[Guttau]] a Rozburg, jež se později ještě rozvětvily. [23] => [24] => === Nosticové v Čechách === [25] => [[Soubor:Palác Sylva-Taroucca 13.JPG|náhled|Erb rodu Nosticů na [[Palác Sylva-Taroucca|paláci Sylva-Taroucca]] v Praze v ulici Na příkopě]] [26] => Do Čech jako první přichází Hanuš, který se usadil v [[Praha|Praze]] roku [[1528]], v okolí vlastnil malý statek a později byl přijat za obyvatele království. [27] => [28] => Otto Nostic se jako první prosadil mezi českou šlechtou. Během [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] stál na císařově straně, stal se říšským dvorským radou, po konfiskacích roku [[1620]] koupil [[Sokolov]], [[Řehlovice]], [[Hliňany]] a domy na [[Malá Strana|Malé Straně]]. Zemřel v roce [[1630]]. [29] => [30] => Česká hraběcí větev Nosticů má počátky u ''Hartwiga z Nostic'', který založil linii z Čochy. Jeho pravnuk ''Jan Mikuláš z Nostic'' († 1619) coby [[zemský hejtman]] [[Volovské knížectví|volovského knížectví]], zanechal dva syny, ''Otu II.'' (1608–1669) a ''[[Jan Hartvík z Nostic|Jana Hartwiga]]'', z nichž první se stal praotcem linie na [[Rokytnice v Orlických horách|Rokytnici]]. Oto II. byl významným členem slezské zemské vlády, tajným císařským radou a držel statky nejen ve Slezsku a Lužici, ale právě i v Rokytnici. Otův syn [[Kryštof Václav z Nostic|Kryštof Václav z Nostic-Rokytnic]] (1648–1712) získal roku [[1673]] [[léno|lénem]] [[Rienecké hrabství]] (získal ho společně se svým strýcem Janem Hartvíkem z mladší linie Nostic-Rieneck), povznesl tuto linii roku 1675 do českého a roku 1692 do [[Říšský hrabě|říšského hraběcího]] stavu.KUBEŠ, Jiří – MAREŠOVÁ, Marie – PANOCH, Pavel, Rodová paměť a „sebe-představení“ v podání Kryštofa Václava z Nostic (1648–1712): Příspěvek k reprezentačním strategiím barokní slezské šlechty, in: Helena Dáňová – Jan Klípa – Lenka Stolárová (eds.), Slezsko – země Koruny české. Historie a kultura 1300 – 1740, Praha 2008, s. 347–374. {{ISBN|978-80-7035-396-7}}. Tato větev (Nostic-Rokytnic) rodu končí po meči v roce 1890 Josefem hrabětem z Nostic (Josef Graf von Nostitz-Rokitnitz,[[1821]]–[[1890]]). [31] => [32] => Strýc posledně jmenovaného, [[Josef Dětmar hrabě Nostic]] (2. května 1794 – 15. prosince 1871), po sobě zanechal vdovu [[Matilda Pavlína Nosticová|Matildu Pavlínu hraběnku Nosticovou]] († 12. července 1881), rozenou baronku des Granges. Ta byla poprvé vdána za [[Jan Vilém Helfer|J. V. Helfera]], věhlasného [[Přírodní vědy|přírodovědce]] a cestovatele († 30. ledna 1840 na [[Andamany|Andamanských ostrovech]]), kterého doprovázela na jeho cestách do orientu a jehož cesty popsala v knize ''Johann Wilhelm Helfers Reisen in Vorderasien und Indien'' („Cesty Jana Viléma Helfera do Přední Asie a Indie“ ve 2 svazcích, Lipsko 1873). [33] => [34] => Zakladatelem rodové linie Nosticů-Rienecků (tzv. mladší větve) byl druhý syn již zmíněného Jana Mikuláše Nostice ''Jan Hartwig'' či ''Jan Hartvík'' (1610–1683), jenž se přestěhoval z Lužice do Čech a působil jako císařský [[Tajná rada|tajný rada]] a v letech [[1652]]–[[1683]] jako [[nejvyšší kancléř]] českých zemí. Získal zde velké jmění, zdědil [[Sokolov|Falknov]] (Sokolov), [[Jindřichovice (okres Sokolov)|Jindřichovice]], [[Řehlovice]] i dům v Praze, který přestavěl na palác, nakupoval další statky, jako např. [[Pakoměřice]], [[Líbeznice]], [[Trmice]], [[Žernoseky]] a obdržel lénem i část [[Rienecké hrabství|hrabství Rieneck]] ve [[Franky|Francích]] (dnes v povodí [[Mohan]]u a na středním [[Rýn]]ě v [[Německo|Německu]]). [35] => [36] => Jako dědictví ze závěti nabyl roku 1631 [[Jan Hartvík z Nostic|Jan Hartvík]] právo užívat titulu svobodný pán, po svém předku ''Otovi z Nostic'', povýšeného již roku 1623 v Sokolově, roku 1641 byl Jan Hartvík povýšen do hraběcího stavu v českých zemích, roku 1651 do [[Říšský hrabě|říšského hraběcího stavu]] a roku 1673 mu byla lénem propůjčena část [[Rienecké hrabství|hrabství Rieneck]]. Hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice, a po dokončení [[Měšice (zámek)|zámku Měšice]] přenesli své hlavní sídlo roku 1775 do [[Měšice (okres Praha-východ)|Měšic]]. [37] => [38] => Roku 1885 se hraběnka [[Marie Antonie z Nostic-Rýnku]] se na svém panství v [[Průhonice (zámek)|Průhonicích]] seznámila s [[Arnošt Emanuel Silva-Tarouca|Arnoštem Emanuelem hrabětem Silva-Taroucou]], poslancem [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], pozdějším poslancem [[Říšská rada (Rakousko)|říšské rady]] a posledním [[Seznam ministrů zemědělství Předlitavska|ministrem zemědělství Předlitavska]], a v témže roce se za něho vdala. Měli společně 9 dětí. [39] => [40] => Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byla [[Hrabě|hrabata]] Nostic-Rieneckové z Čech [[deportace|vysídlena]] a odsunuta do Rakouska a jejich majetek byl [[Konfiskace|zkonfiskován]]. Ačkoli zástupci české šlechty dostali po druhé světové válce mnohdy své majetky zpět, u Nosticů tomu tak nebylo, protože se jednalo o původně německý rod z Lužice. Rod Nosticů však považoval České království za svůj nový domov, kterému dal mnoho vzdělaných příslušníků, jež byli českými vlastenci. V roce 1689 koupil Antonín Jan Nostic při svém pobytu ve Švédsku 133 historických listin, odvezených Švédy z Prahy. Ty pak daroval stavovskému archivu. Jan Dětmar z Nostic byl u počátku [[Národní muzeum|Muzea Království českého]]. Jedním z vychovatelů synů [[František Antonín Nostic-Rieneck|Františka Antonína Nostice]] byl i jeden z otců českého jazyka [[Josef Dobrovský]]. Ervín Felix Nostic byl politicky činný v ústavověrné straně, byl členem panské sněmovny. Byl i předsedou [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] a [[Moderní galerie Království českého]].{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Beranová | jméno = Jitka | instituce = Univerzita Karlova | odkaz na instituci = Karlova univerzita | titul = Sokolovský zámek a jeho historie | url = https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:9R2S1MNL0hkJ:https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120076787/%3Flang%3Dcs+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=us&client=firefox-b | typ práce = Diplomová práce | vedoucí = Zilynskyj Bohdan | odkaz na vedoucího = | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 173 | strany = 31 | datum přístupu = 2017-01-13}} Nosticové neznali národní šovinismus, nebyli zasaženi ani nacistickou ideologií. V časopise ''[[Výspa (časopis)|Výspa]]'' z roku 1931 se píše, že Bedřich Leopold odstranil z věnce od císaře Viléma německé stuhy s poznámkou, že má statky v Československu a úředníci jsou většinou Češi. Řada příbuzných jeho manželky Sofie, rodem [[Hohenbergové|z Hohenbergu]], skončila v koncentračním táboře [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]].TYLLER Rudolf, Úvod publikace Romany Beranové "Nosticové", Muzeum Sokolov, duben 2007 {{ISBN|978-80-86630-12-0}} [41] => [42] => === Nosticové ve Slezsku === [43] => [[Soubor:Stavovské divadlo večer 3.jpg|náhled|Noční pohled na [[Stavovské divadlo|Stavovské, původně Nosticovo divadlo]]. Na nápisu ve štítu je vepsáno jméno stavitele divadla, hraběte [[František Antonín Nostic-Rieneck|Františka Antonína]].]] [44] => Slezská rodová větev měla hlavní panství v [[Dolnoslezské vojvodství|dolnoslezském vojvodství]], kde sídlila na zámku v [[Jawor]]u, který (po zplundrování švédskou armádou ve [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]]) musel dát Otto II. Nostic (1608–1669) v roce 1655 zrenovovat. [45] => [46] => * Oto II. po sobě zanechal rukopisný deník ze svých cest. Z domova odešel v roce 1626, přes [[Štrasburk|Štasburk]] putoval do [[Švýcarsko|Švýcarska]], navštívil [[Ženeva|Ženevu]], [[Lyon]], [[Dijon]] a [[Paříž]], kde v roce 1627 jeho deník končí. Při svém putování se zajímal o vysoké i taneční školy, vic než [[Martin Luther|Luthera]] si oblíbil [[Philipp Melanchthon|Melanchtona]] a [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rottterdamského]], zajímal se o malíře [[Albrecht Dürer|Dürera]] a obdivoval cizokrajné předměty, zejména z Ameriky. Jako [[Luteránství|luterán]] chválí náboženskou snášenlivost, deník je psán německy a obsahuje latinské i francouzské pasáže. Vyplývá z něj, že Oto II. měl dobrou znalost českých dějin.[[Simona Binková]], [[Josef Polišenský]]: ''Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století.'' Vydal [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], Praha 1989, str 17. [47] => [48] => Roku 1711 byli slezští Nosticové povýšeni do [[hrabě]]cího stavu. Z této větve pochází Ransauerská linie [[Damitschové|Damitschů]] ze Slezska, včetně pruského generála [[August Ludvík z Nostic|August Ludvík Ferdinand hrabě z Nostic]]. [49] => [50] => * [[František Antonín Nostic-Rieneck|František Antonín]] ([[1725]]–[[1794]]) sloužil v četných a významných úřadech ve státní správě, byl radou a zemským soudcem. Dotáhl to až k postu nejvyššího [[purkrabí]]ho a prezidentu královského gubernia, kterou zastával v letech [[1782]]–[[1787]]. Proslul stavební činností, protože na všech svých panstvích nechal vystavěn zámky a kostely, v Praze v letech [[1781]]–[[1783]] z jeho iniciativy vzniklo divadlo, které po něm bylo pojmenováno, dnešní [[Stavovské divadlo]]. Tam se za života hraběte konala velmi úspěšná premiéra [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartovy]] opery [[Don Giovanni]], kterou zde skladatel sám dirigoval. František Antonín měl čtyři syny, ke kterým najal zdatné vychovatele jako např. [[František Martin Pelcl|F. M. Pelcla]] či [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]], který u rodiny strávil jedenáct let. K výuce i vlastnímu bádání jim sloužila rozsáhlá nosticovská knihovna, která v té době čítala na 10 tisíc svazků a patřila k největším a nejvýznamnějším. Jeho děti rod rozšířily do dvou dalších větví. Starší založil jeho syn Bedřich Jan, mladší jeho syn Jan Nepomuk. [51] => [52] => Nepomukův syn, [[Albert Nostitz-Rieneck]] ([[1807]]–[[1871]]), působil jako [[Nejvyšší maršálek|nejvyšší zemský maršálek]], předsedal mnoha hospodářským, dobročinným či vědeckým spolkům. Obě větve se psaly Nostitz-Rieneck. [53] => [54] => Dnešní potomci rodu žijí v zahraničí, především v Rakousku. [55] => [56] => == Panství Nosticů == [57] => [[Soubor:Malá Strana Nosticův palác.jpg|náhled|[[Nostický palác|Nosticovský palác]] na Malé Straně v Praze]] [58] => [[Soubor:Nosticův palác 09.JPG|náhled|Rodový erb na paláci]] [59] => ;Nostitz (do roku 1439) [60] => Rodové panství je doloženo k roku 1280, kdy v Nostitz (Horní Lužice) stála tvrz, kterou v polovině 15. století prodal Kašpar Nostic [[páni z Budyšína|pánům z Budyšína]]. Později zakoupil jiné statky, které rozdělil mezi své tři syny. Původní tvrz byla přestavěna na zámek. Za napoleonských válek byla vypálena francouzskými vojáky. [61] => [62] => ;Praha [63] => ''[[Nostický palác]] (1628–1945)''
V roce 1628 koupil Otto Nostic dva domy na Malé Straně. Ty zdědil v roce 1630 jeho synovec [[Jan Hartvík z Nostic]]. Ten zde nechal v letech 1658–1660 postavit palác, ve kterém byla ve dvou sálech umístěna knihovna. Ta dnes zahrnuje 15tisíc svazků. [64] => [65] => ;Falknovské panství [66] => ''[[Sokolov (zámek)|Sokolovský zámek]] (1622–1945)''
Po zkonfiskování panství [[Šlikové|Šlikům]] pro účast ve [[České stavovské povstání|stavovské povstání]] jej získal do zástavy Otto Nostic, který jej později koupil. Zámek byl švédskými vojsky v roce 1647 pobořen a o rok později vypálen. Obnovu nechal provést v letech 1659–1663 [[Jan Hartvík z Nostic]]. Kolem roku 1730 bylo okolí zámku upraveno ve stylu [[Francouzský park|francouzského parku]]. Na počátku 19. století proběhla přestavba zámku v [[Klasicistní architektura|klasicistním]] stylu. [67] => [68] => ''Statek Chlumek (1765–1945)''
Statek [[Chlumek (Dasnice)|Chlumek (Perglas)]] koupil František Václav Nostic a připojil ho k sokolovskému panství. Původní renesanční tvrz z roku 1570 nechal přestavět na sýpku. V 1. polovině 18. století byl jako nové panské sídlo postaven zámeček, později přeměněn na sídlo správce statku. Leopold Nostic nechal v letech 1893–1894 postavit [[Novobaroko|novobarokní]] zámek. Ten se stal jeho sídlem. V roce 1945 byl zkonfiskován, neudržovaný objekt chátral a v roce 1983 byl zbořen. [69] => [70] => ''Statek Kamenice (1761–1945)''
[[Kamenice (Březová)|Kamenici]] získali Nosticové v roce 1761 a připojili ji k sokolovskému panství. Původní tvrz ze 16. století byla ve 2. polovině 18. století přestavěna lovecký zámeček, který krátce poté vyhořel. Byl však obnoven a v obci stál až do 60. let 20. století, kdy byl zbořen. [71] => [72] => K sokolovskému panství patřily obce a osady [[Boučí]], [[Březová (okres Sokolov)|Březová]], část [[Bystřina (Rovná)|Bystřiny]], [[Lobzy (Březová)|Lobzy]], [[Novina (Sokolov)|Novina]], [[Paseka (Březová)|Paseka]], [[Hrušková]], [[Vítkov (Sokolov)|Vítkov]], [[Rovná (okres Sokolov)|Rovná]], [[Rudolec (Březová)|Rudolec]], [[Vranov (Rovná)|Vranov]], [[Citice]], [[Dasnice]], část [[Hlavno|Hlavna]], [[Šabina]], [[Bukovany (okres Sokolov)|Bukovany]], [[Lísková (Sokolov)|Lísková]], část [[Svatava (okres Sokolov)|Svatavy]], [[Lomnice (okres Sokolov)|Lomnice]], [[Týn (Lomnice)|Týn]], [[Dolní Nivy]], [[Dolní Rozmyšl (Dolní Nivy)|Dolní Rozmyšl]], [[Jehličná]], [[Královské Poříčí]], [[Těšovice (okres Sokolov)|Těšovice]], [[Staré Sedlo (okres Sokolov)|Staré Sedlo]], [[Dolní Rychnov|Horní a Dolní Rychnov]]. [73] => [74] => ;Jindřichovické panství (1627–1945) [75] => ''Jindřichovice''
Panství koupil Otto Nostic v roce 1627, krátce po konfiskaci tohoto panství [[Šlikové|Šlikům]]. Za [[Jan Hartvík z Nostic|Jana Hartvíka z Nostic]] došlo v roce 1658 k obnově kostela a v roce 1672 i zámku. K dalším úpravám zámku došlo ve 2. polovině 19. století za Ervína Nostice. Nedaleko [[Jindřichovice (zámek)|jindřichovického zámku]] vznikla na počátku 18. století lovecká obora a roku 1769 lovecký zámeček. Ten nechal postavit František Antonín z Nostic a nazval ho „Mes Ideés“. Později byl přejmenován na [[Favorit (zámek)|Favorit]]. V letech 1898–1899 byl zbořen a nově vystavěn v letech 1904–1906. K jindřichovickému panství patřily dále [[Hradecká (Jindřichovice)|Hradecká]], [[Javořina (Jindřichovice)|Javořina]], [[Milíře (Šindelová)|Milíře]], [[Krásná Lípa (Šindelová)|Krásná Lípa]], [[Přebuz]], [[Břidlová]], Nová Ves, [[Rotava]], [[Obora (Šindelová)|Obora]], [[Šindelová]], [[Heřmanov (Jindřichovice)|Heřmanov]], [[Loučná (Jindřichovice)|Loučná]] a [[Stará]]. [76] => [77] => ;Kraslické panství (1667–1945) [78] => ''Kraslice''
Panství koupil v roce 1667 od [[Šumburkové|Šumburků]] Jan Hartvík z Nostic. Panství bylo důležité zejména svými doly na cín, měď, stříbro a olovo. V [[Kraslice (okres Sokolov)|Kraslicích]] Nosticové postavili pivovar, který vařil pivo až do roku 1904. Kraslické panství zahrnovalo i [[Bublava|Bublavu]], [[Stříbrná|Stříbrnou]], [[Hraničná (Kraslice)|Hraničnou]], [[Smolná (Rotava)|Smolnou]], [[Sněžná (Kraslice)|Sněžnou]] a [[Tisová (Kraslice)|Tisovou]]. [79] => [80] => ;Trmické panství (1628–1919) [81] => Horní i Dolní [[Trmice]] koupil Jan Hartvík z Nostic v roce 1662. Ty prožívaly za Nosticů období velkého rozvoje. Za Alberta Nostice zde byl postaven cukrovar a on sám se zasloužil o vybudování pomníku [[Přemysl Oráč|Přemysla Oráče]] v nedalekých [[Stadice|Stadicích]]. Dobré vztahy s obyvateli obce se projevily i tím, že byl zvolen starostou obce. Byl jím až do své smrti v roce 1871. [82] => [83] => Významným statkem v trmickém panství byly [[Hliňany]]. Ty koupil Otto Nostic krátce po konfiskaci Janu Mikulášovi [[Hochhauzárové z Hochhazu|Hochhauserovi]] pro jeho účast na [[České stavovské povstání|stavovském povstání]]. Za Nosticů zde došlo k přestavbě původní tvrze na zámek a jeho dalšímu rozšíření v 18. století. Trmické panství zahrnovalo i [[Řehlovice]], ke kterým byly v roce 1629 připojeny Hliňany, dalšími statky byly [[Roudníky]] a [[Předlice]]. [84] => [85] => ;Měšické panství (1651–1945) [86] => [[Měšice (okres Praha-východ)|Měšice]] koupil Jan Hartvík z Nostic v roce 1651 od pánů z Černhauzu. V létech 1767–1775 zde František Antonín Nostic nechal postavit [[Měšice (zámek)|zámek]]. Zámek se může pyšnit tím, že zde byl v roce [[1775]] instalován první [[hromosvod]] v Čechách umístěný na budově. K měšickému panství patřily [[Líbeznice]], [[Pakoměřice]] a [[Mratín]]. [87] => [88] => ;Žernosecké panství (1667–1916) [89] => [[Velké Žernoseky]] koupil v roce 1667 Jan Hartvík z Nostic, za kterého došlo k přestavbě původní tvrze na barokní zámeček. Od roku 1885 byl spolumajitelem zámku [[Arnošt Emanuel Silva-Tarouca]], manžel dědičky panství [[Marie Antonie z Nostic-Rienecku]]. V roce 1916 prodali manželé zámek J. Oppeltovi, pražskému obchodníku s vínem. Žernosecké panství zahrnovalo i [[Libochovany]], které koupil v roce 1667 Jan Hartvík z Nostic. [90] => [91] => ;Další statky Nosticů [92] => Dalšími statky Nosticů byly: Žďárské panství (1662–1803), statek Hřebečníky (1684–1874), [[Průhonice (zámek)|Průhonické panství]] (1800–1927), statek Slabce (1847–1866), [[Štiřín (zámek)|Statek Štiřín]] (1831–1870), panství Planá (1827–1945), [[Rokytnické panství|panství Rokytnice]] (1627–1945).{{Citace monografie | příjmení = Beranová Vaicová | jméno = Romana | titul = Nosticové – Nostitz | vydavatel = Muzeum Sokolov | místo = Sokolov | rok = 2007 | isbn = 978-80-86630-12-0 }} [93] => [94] => == Erb == [95] => [[Soubor:Erb Nostic-Rýnek.JPG|náhled|Erb rodu na zámku [[Průhonice (zámek)|Průhonice]]]] [96] => [[Soubor:Nostitz.jpg|náhled|vpravo|Erb rodu podle [[Johann Siebmacher|Johanna Siebmachera]]]] [97] => Rodový [[erb]] byl po povýšení do panského stavu rozčtvrcen, znázorňuje v modrém poli dva stříbrně a červeně šachované volské rohy, dále pak černé křídlo se zlatým břevnem a zlatomodrou kotvu. Na přilbě se stříbrno-červeným pláštěm spočívají tytéž rohy. Později do znaku přibyl erb hrabat z Rienecku. [98] => [99] => == Významné osobnosti rodu Nosticů == [100] => * [[Jan Hartvík z Nostic]] (1610–1683), zakladatel linie Nostitz-Rieneck [101] => * [[Kryštof Václav z Nostic|Kryštof Václav z Nostic-Rokytnice]] (1648–1712), hejtman různých slezských knížectví, sběratel a mecenáš [102] => * [[Antonín Jan Nostic|Antonín Jan z Nostic]] (1652–1736), český šlechtic a vysoký zemský úředník [103] => * [[Josef Vilém Nostic|Josef Vilém z Nostic]] (1706–1787), český šlechtic a vysoký zemský úředník [104] => * [[František Antonín Nostic-Rieneck|František Antonín z Nostic-Rienecku]] (1725–1794), český šlechtic a mecenáš [105] => * [[Bedřich Mořic Nostic-Rieneck]] (1728–1796), [[polní maršál]], prezident [[Dvorská válečná rada|Dvorské válečné rady]], rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] [106] => * [[Jan Nepomuk Nostic-Rieneck]] (1768–1840), [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]], hrdina [[Napoleonské války|napoleonských válek]] [107] => * [[August Ludvík z Nostic]] (1777–1866), pruský generál [108] => *[[Jiří Karel z Nostic]] (1781–1838), generálporučík armády [[Ruské impérium|Ruského impéria]] [109] => * [[Albert Nostitz-Rieneck]] (1807–1871), český politik, [[nejvyšší maršálek]] zemského sněmu [110] => * [[Heřman Nostic-Rieneck]] (1812–1895), c.k. generál jízdy [111] => * [[Josef II. z Nostic-Rokytnice|Josef z Nostic-Rienecku]] (1821–1890), císařský komoří a president [[Společnost vlasteneckého muzea v Čechách|''Společnosti vlastenského museum v Čechách'']], předchůdce dnešního [[Národní muzeum|Národního muzea]] [112] => * [[Albert Nostic-Rieneck]] (1843–1929), [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]], [[nejvyšší hofmistr]] následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]] [113] => * [[Jan Nostic-Rieneck]] (1847–1915), [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]], vychovatel následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]] [114] => * [[Helene von Nostitz]] (1878–1944), spisovatelka a salonní dáma [115] => * [[Žofie z Hohenbergu|Žofie hraběnka Nostic-Rienecková]], rozená kněžna z  [[Hohenbergové|Hohenbergu]] (1901–1990), dcera arcivévody [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]] [116] => * [[Mathilda Nostitzová]], provdaná Quagliotti (1936–2021) [117] => [118] => == Příbuzenstvo == [119] => Spojili se s [[Clam-Gallasové|Clam-Gallasy]], [[Kounicové|Kounici]], [[Valdštejnové|Valdštejny]], [[Metychové z Čečova|Metychy z Čečova]], [[Silva-Taroucové|Silva-Taroucy]], [[Lažanští z Bukové|Lažanskými]], s rodem [[Belcrediové|Belcrediů]] či [[Beesové z Chrostiny#Beesové z Chrostiny a na Cöllnu (Cölle)|Beesů z Chrostiny a na Cöllnu]]. [120] => [121] => == Odkazy == [122] => === Reference === [123] => [124] => [125] => === Literatura === [126] => * {{Citace monografie [127] => | příjmení = Nostitz [128] => | jméno = Gottfried Erdmann [129] => | příjmení2 = [130] => | jméno2 = [131] => | titul = Probatio Genealogico-Chronologica Ex Historia & Archivis Derivata: Nostitzios Nobili Genere Polonico esse oriundos [132] => | url = http://digital.slub-dresden.de/id372545610 [133] => | vydání = [134] => | vydavatel = [135] => | místo = [136] => | rok vydání = 1767 [137] => | počet stran = 59 [138] => | strany = [139] => | isbn = [140] => }} [141] => *''Beiträge zur Geschichte des Geschlechts von Nostitz''. 2 Hft. Leipzig ([[1874]]–[[1876|76]]) [142] => * [[Genealogisches Handbuch des Adels]], Band 116, 1998, [[Adelslexikon]] [143] => * HÁS, Jiří – TOVAČOVSKÝ, Jaroslav, Genealogie Nosticů z Nostic, Praha 2002. [144] => * von BOETTICHER, Walter, Geschichte des Oberlausitzischen Adels und seiner Güter 1635–1815, II. Band, Oberlößnitz bei Dresden 1913, s. 259–369. [145] => * KUBEŠ, Jiří – MAREŠOVÁ, Marie – PANOCH, Pavel, Rodová paměť a „sebe-představení“ v podání Kryštofa Václava z Nostic (1648–1712): Příspěvek k reprezentačním strategiím barokní slezské šlechty, in: Helena Dáňová – Jan Klípa – Lenka Stolárová (eds.), Slezsko – země Koruny české. Historie a kultura 1300 – 1740, Praha 2008, s. 347–374. {{ISBN|978-80-7035-396-7}}. [146] => * KUBEŠ, Jiří (ed.), Kryštof Václav z Nostic, Deník z cesty do Nizozemí, Praha 2004. {{ISBN|80-86197-36-0}}. [147] => * {{Citace monografie| příjmení = Halada| jméno = Jan| odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty| vydavatel = AKROPOLIS| místo = Praha| rok = 1992| kapitola = Nosticové| strany = 106–107| isbn = 80-901020-3-4}} [148] => *HÁS, Jiří: K vývodu Hertvíka Nostice. ''Heraldika a genealogie'' 28, č. 3–4, 1995, s. 148–149. [149] => [150] => === Související články === [151] => * [[Bitva u Lehnice]] [152] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] [153] => [154] => === Externí odkazy === [155] => * {{Commonscat}} [156] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Nostic}} [157] => * [http://mdzx.bib-bvb.de/codicon/Blatt_bsb00001650,00178.html?prozent=1 „Nosticové“ v publikaci Wappen deutscher Geschlechter Augsburg? 1475]{{Nedostupný zdroj}} [158] => * [https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/416235100131001/ Nostitzové], ''[[Modrá krev#6. Nostitzové|Modrá krev]]'', Česká televize [159] => [160] => {{Autoritní data}} [161] => [162] => [[Kategorie:Nosticové| ]] [] => )
good wiki

Nosticové

Nosticové, něm. i staročesky Nostitz, je jméno starého šlechtického rodu původem z Horní Lužice, kde vlastnili sídlo Nostice u Budyšína, který se brzy rozšířil také do Slezska, Lužice, Čech a Polska.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jan Hartvík z Nostic','Řehlovice','František Antonín Nostic-Rieneck','Polní podmaršálek','František Ferdinand d\'Este','České stavovské povstání','Rienecké hrabství','Průhonice (zámek)','Trmice','Líbeznice','Albert Nostitz-Rieneck','Šlikové'

Líbeznice

Řehlovice

Šlikové

Trmice