Array ( [0] => 15490073 [id] => 15490073 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ordál [uri] => Ordál [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor: Sita Mughal ca1600.jpg|náhled| upright=1.0| Zkouška ohněm {{Malé|(Mughalská říše, Indie, kolem 1600)}} ]] [1] => [2] => '''Ordál''', také '''ordálie''' nebo '''boží soud''', byl krajní důkazní prostředek při rozhodování [[soud]]ních pří, když jiné prostředky selhaly nebo chyběly. O vině a nevině (nebo o nepravdivém svědectví) měla rozhodnout zkouška, při níž se očekával zásah nadpřirozených sil. [3] => [4] => == Původ == [5] => Slovo ordál je germánského původu, odvozuje se z něho jak německé ''Urteil'' (rozsudek), tak starší české [[ortel]]. Sám institut je ale daleko starší, poprvé je doložen ve staré [[Mezopotámie|Mezopotámii]], v sumerském zákoníku krále Urnammu (asi [[2100 př. n. l.]]) a v [[Chammurapiho zákoník]]u ([[1650 př. n. l.]]) jako zkouška vodou. Užíval se však také v [[Indie|Indii]], v [[Čína|Číně]] a v dalších starověkých civilizacích, ne však ve [[starověký Řím|starověkém Římě]] a [[Starověké Řecko|Řecku]]. Indický [[Manuův zákoník]] (''Manusmrti'') k tomu dodává, že zločinec se domnívá, že jeho čin nikdo nevidí, ačkoli ve skutečnosti jsou svědky nejen bohové, ale i země, voda atd. Pokud svědek do týdne po výpovědi zemře, byla jeho výpověď falešná.''The laws of Manu'', 8.108n. [6] => [7] => V Evropě je ordál poprvé doložen u [[Frankové|Franků]] v období stěhování národů, užíval se až do pozdního středověku, kdy jej nahradilo vynucování přiznání [[mučení]]m, a obnovil se při čarodějnických procesech počátkem novověku. Už od počátku byly [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] kritizovány – jednak dokazovací praktiky vycházely z [[pohanství|pohanských]] tradic, jednak ordály znevažovaly autoritu církve a spravedlnosti, když například i zcela zřejmý vrah díky ordálu vyvázl. [8] => [9] => V Čechách se poprvé zmiňuje v [[Břetislavova dekreta|Břetislavových dekretech]] (1039) a byla použita např. po atentátu na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce 1130. V českých zemích se s první odmítavou reakcí setkáme v synodálním statutu [[Jan IV. z Dražic|Jana IV. z Dražic]] z roku 1312, kterou do svých prvních statut zahrnul také zatím ještě biskup [[Arnošt z Pardubic]] roku 1343 (latinská statuta vyšla v Plzni v roce 1476 jako jedna z prvních knih, vytištěných v Čechách). Jan IV. zde zapovídá spoluúčast kněží při ordálu vody a železa.Zdeňka Hledíková: ''Biskup Jan IV. z Dražic (1301-1343)'', Praha 1991, str. 58-59 Od 17. století se užívaly jen výjimečně, definitivně je zakázala císařovna [[Marie Terezie]] roku [[1776]]. [10] => [11] => Účast křesťanských [[kněz|kněží]] při ordálech zakázal [[Čtvrtý lateránský koncil]] ([[1215]]), čímž byla značně narušena jejich legitimita jakožto soudů vykonávaných [[Bůh|Bohem]]. [12] => [13] => == Současné obdobné praktiky == [14] => Spoléhání se na vnější zásah (podle víry: vliv [[náhoda|náhody]] nebo [[nadpřirozeno|nadpřirozených sil]]) při rozhodování ve sporných momentech se v určité formě stále projevuje v lidských činnostech, jako je házení mincí nebo hracích kostek, losování, trhání okvětních lístků kopretiny nebo pokus o sebevraždu naplánovaný tak, aby mu mohlo, ale nemuselo být zabráněno atd. [15] => [16] => == Různé způsoby == [17] => [[Soubor: Wasserprobe.jpg |náhled| upright=1.0| Ordál vodou {{Malé|(Německý rukopis, kolem 1180)}} ]] [18] => Ordál se prováděl jako zkouška, která by člověka za běžných okolností poškodila nebo zabila. Z historie známe zejména následující způsoby, ovšem v mnoha různých místních variantách. [19] => * Zkouška [[voda|vodou]]: Chammurapiho zákoník ji popisuje tak, že se podezřelá osoba zaváže do pytle a hodí do řeky. Pokud by přežila, je nevinná. Je popsána také ve staroindické ''Višnu Smrti'' ([[Dharmašástra]]), Indové odsouzence spoutali provazem a hodili do vody, důkazem neviny bylo, když se podezřelý uvolnil z pout a vyplaval na hladinu. Francký král [[Ludvík I. Pobožný|Ludvík Pobožný]] zakázal zkoušku vodou již roku [[829]], ale znovu se objevila koncem středověku při [[Čarodějnické procesy|čarodějnických procesech]]. V českých zemích se užívala ve formě potopení svázaného do vody – pokud se obviněný potopil, voda jej přijala jako čistého a byl tedy nevinný; provinilec zůstal plavat na hladině. Jinou formou bylo brodění přes prudký brod – pokud obžalovaný vyvázl, byl nevinný. [20] => * Zkouška [[oheň|ohněm]] se mohla konat tak, že podezřelý měl přejít určitou vzdálenost po žhavém uhlí, případně vzít do ruky rozžhavený kus železa nebo jej olíznout jazykem. V jiném případě měl obviněný přiložit na rozžhavené železo dva prsty, ty mu pak byly zavázány a obvaz zapečetěn. Pokud se rána do sedmi dnů zahojila, byl obviněný nevinen. Byl použit např. při procesu s atentátníky na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce 1130. Ze zkoušky ohněm pochází úsloví, že „dobrého nepálí“. [21] => * Zkouška polykáním: podezřelý měl sníst jisté množství suchého chleba a pokud se zakašlal, byl vinen. [22] => * Zkouška křížem – obžalovaný a žalující se postavili proti sobě s rozpaženýma, někdy i zatíženýma rukama. Vinný byl ten, kterému jedna nebo obě ruce dřív klesly. [23] => * Zkouška horkou vodou: prováděla se buď jako zkouška polykáním – obžalovaný musel vypít horký nápoj; nebo jako zkouška ohněm – obžalovaný musel vyjmout nějaký předmět, např. prsten z vroucí vody. [24] => * [[Soudní souboj|Zkouška soubojem]] – vítěz má pravdu. S touto formou božího soudu je vzdáleně spřízněno i rozhodování vojenských střetnutí nikoli bitvou vojsk, ale soubojem vojevůdců – např. mezi [[svatý Václav|svatým Václavem]] a zlickým knížetem, který byl vyzván na souboj před zraky obou vojsk. Souboje měly přesně daná pravidla – v českých zemích se šlechtici směli bít mečem, poddaní holemi. Souboje se směla účastnit i žena, přičemž její mužský soupeř byl znevýhodněn – musel stát po pás v jámě nebo v sudu. Souboje se i v Evropě konaly až do začátku [[20. století]], i když už neměly povahu ordálu. [25] => * Zkouška zvířaty. V Indii byl obviněný někdy uzavřen do cely s jedovatými hady, pokud zde přečkal určitou dobu bez uštknutí, byl nevinen. Na [[Madagaskar]]u (sever a východ ostrova) a místy v Africe (např. království [[Buganda]]) se používala zkouška krokodýly, obviněný měl přeplavat nádrž s krokodýly nebo byl "předveden" před krokodýla. [26] => * Zkouška jedem. V minulosti široce rozšířená v Africe ([[Dahome]], [[Kongo]], [[Lozi]] aj.) a na Madagaskaru (království [[Imerina]]). Obviněný musel spolknout jedovatá semena, pokud je včas vyzvracel, byl nevinen, pokud je nevyzvracel, byl vinen a zemřel na otravu. V případě "nehrdelních" zločinů mohlo v některých oblastech obviněného zastoupit domácí zvíře (pes, slepice) nebo otrok, kterému byl jed podán. V případě úmrtí "zástupce" byl jeho majitel potrestán např. pokutou či vyhnanstvím. Podle [[Bible]] (Nu 5,12n) má těhotná žena podezřelá z nevěry vypít „hořkou vodu“ a pokud nepotratí, je nevinná. [27] => * Také [[přísaha]] se původně chápala jako jistá zkouška: pokud by přísahající lhal, Bůh nebo božstvo, „při němž“ přísahal, by jistě zasáhlo. Ačkoli přísahu výslovně zakazuje [[Nový zákon]] (Mt 5,34), užívala se až do nedávné doby a v občanské podobě se užívá dodnes, nemá ovšem už povahu ordálu. [28] => * Víra, že tělo oběti vraždy dokáže nějakým způsobem odhalit vraha, např. tím, že začne v jeho přítomnosti krvácet. Obvinění byli jeden po druhém přiváděni k tělu a pokud v přítomnosti některého z nich začaly rány zavražděného krvácet, byl obviněný označen za vraha. Tento typ ordálu se výjimečně užíval v Českých zemích i jinde v Evropě až do [[16. století|16.-]][[17. století]]. [29] => [30] => == Odkazy == [31] => [32] => === Reference === [33] => [34] => [35] => === Literatura === [36] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Boží soud. Sv. 4, str. 524 [37] => * {{Citace monografie [38] => | příjmení = Malý [39] => | jméno = Karel [40] => | odkaz na autora = [41] => | titul = Dějiny českého a československého práva do roku 1945 [42] => | vydavatel = Linde [43] => | místo = Praha [44] => | rok = 2003 [45] => | isbn = 80-7201-433-1 [46] => | kapitola = [47] => | strany = 116–118 [48] => | jazyk = [49] => }} [50] => * {{Citace monografie [51] => | příjmení = Vondráček [52] => | jméno = Vladimír [53] => | odkaz na autora = Vladimír Vondráček [54] => | příjmení2 = Holub [55] => | jméno2 = František [56] => | titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie [57] => | vydavatel = Columbus [58] => | místo = Bratislava [59] => | rok = 1993 [60] => | isbn = 80-7136-030-9 [61] => | kapitola = [62] => | strany = 90–91 [63] => }} [64] => [65] => === Související články === [66] => * [[Přísaha]] [67] => * [[Svědectví]] [68] => [69] => === Externí odkazy === [70] => * {{Commonscat|Ordeal}} [71] => * {{Otto|heslo=Boží soud}} [72] => * {{en}} [http://www.britannica.com/eb/article-9057308?query=trial%20by%20ordeal&ct= Encyclopædia Britannica Online "Ordeal"] [73] => * {{en}} [http://www.fordham.edu/halsall/source/ordeals1.html Fordham university, Ordeals] {{Wayback|url=http://www.fordham.edu/halsall/source/ordeals1.html |date=20140814182655 }} [74] => * {{en}} [http://en.wikisource.org/wiki/Catholic_Encyclopedia_(1913)/Ordeals ''Catholic encyclopedia'', heslo Ordeals] [75] => {{Autoritní data}} [76] => [77] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [78] => [[Kategorie:Rituály]] [79] => [[Kategorie:Pověry]] [80] => [[Kategorie:Justice]] [] => )
good wiki

Ordál

Zkouška ohněm Ordál, také ordálie nebo boží soud, byl krajní důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, když jiné prostředky selhaly nebo chyběly. O vině a nevině (nebo o nepravdivém svědectví) měla rozhodnout zkouška, při níž se očekával zásah nadpřirozených sil.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Soběslav I.','Soubor: Sita Mughal ca1600.jpg','Manuův zákoník','Starověké Řecko','Frankové','Dharmašástra','Soudní souboj','829','20. století','náhoda','starověký Řím','1215'

1215

829

Frankové

Náhoda