Point-contact transistor

Point-contact tranzistor (česky: tranzistor s bodovým kontaktem) je typ tranzistoru, který byl vyvinut na počátku 20. století a hrál klíčovou roli v oblasti elektroniky. Tento tranzistor se skládá z polovodičového materiálu, obvykle germania nebo křemíku, s dvěma kontakty, které jsou umístěny ve velmi těsné blízkosti. Vzhledem k této konstrukci je schopen řídit elektrický proud a fungovat jako zesilovač nebo spínač. Point-contact tranzistory byly prvními tranzistory, které byly vyrobeny a přispěly k rozvoji moderní elektroniky. Byly široce používány do poloviny 60. let, kdy byly nahrazeny efektivnějšími a spolehlivějšími tranzistory, jako jsou bipolární tranzistory a tranzistory se strukturou MOSFET. I přesto, point-contact tranzistory mají historický význam a jsou často zmiňovány v souvislosti s rozvojem polovodičové technologie.