Array ( [0] => 14735384 [id] => 14735384 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Psychoanalýza [uri] => Psychoanalýza [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Upravit}} [1] => '''Psychoanalýza''' je soubor psychologických teorií a [[psychoterapie|psychoterapeutická]] metoda léčby psychických problémů. Vychází z díla [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda (1856–1939)]]. Dodnes se však rozvíjí a přichází do kontaktu např. i s kognitivními vědami{{Citace monografie|příjmení = Fonagy|jméno = Peter|příjmení2 = Target|jméno2 = Mary|titul = Psychoanalytické teorie|vydání = |vydavatel = Portál|místo = Praha|rok = 2003|počet stran = 400|strany = 273–283|isbn = 80-7178-993-3|kapitola = Moder mentalizace podle Petera Fonagyho a Mary Target}}, neurovědami{{Citace monografie|příjmení = Solms|jméno = Mark|příjmení2 = Turnbull|jméno2 = Oliver|titul = Mozek a vnitřní svět|vydání = |vydavatel = Portál|místo = Prha|rok = 2014|počet stran = 312|strany = |isbn = 978-80-262-0592-0}}, sociálním konstruktivismem a fenomenologií{{Citace elektronické monografie|titul = Interview with Robert D. Stolorow {{!}} Figure/Ground|url = http://figureground.org/interview-with-robert-d-stolorow/|vydavatel = figureground.org|datum přístupu = 2015-12-25|url archivu = https://web.archive.org/web/20151226042406/http://figureground.org/interview-with-robert-d-stolorow/|datum archivace = 2015-12-26|nedostupné = ano}}. S dalšími příbuznými směry (např. s [[analytická psychologie|analytickou psychologií]] ([[Carl Gustav Jung|Jung]]) a [[individuální psychologie|individuální psychologií]] ([[Alfred Adler|Adler]])) bývá psychoanalýza zařazována do kategorie [[psychodynamická psychologie|psychodynamické psychologie]], která za základ lidské psychiky a [[motivace]] lidského chování považuje neuvědomované procesy, skrytě probíhající v [[podvědomí]], [[předvědomí]] či [[nevědomí]]. Freudova psychoanalýza přisuzuje hlavní roli [[Instinkt|pudům]], především sexuálnímu pudu, který nazývá [[libido]]. Současná severoamerická psychoanalýza se však poměrně často vůči pudům vymezuje a přesouvá důraz na vztah a intersubjektivitu{{Citace monografie|příjmení = Aron|jméno = Lewis|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Setkání myslí|vydání = 1.|vydavatel = Triton|místo = Praha|rok = 2006|počet stran = 360|strany = |isbn = 80-7254-778-X}}. [2] => [3] => Psychoanalýza významně ovlivnila vývoj [[psychologie]], patří k všeobecnému vzdělání psychologů a dodnes se užívá v [[Psychoterapie|psychoterapii]] a [[psychologické poradenství|psychologickém poradenství]]. Freudismem bylo inspirováno mnoho pozdějších psychologických i psychoterapeutických směrů, ať už na Freuda navazovaly (jako již Freudova dcera [[Anna Freud]]ová) nebo mu naopak oponovaly. Revidovaná verze Freudovy teorie bývá někdy nazývána [[neofreudismus]]. [4] => [5] => == Struktura psychiky == [6] => [7] => === Topografický model psychiky === [8] => Lidská psychika dle Freuda sestává ze tří vrstev: [9] => * [[Vědomí]] (pomyslná špička ledovce), které je vázáno na [[vnímání]], zahrnuje tu část [[osobnost]]i, kterou si jedinec plně uvědomuje. [10] => * [[Předvědomí]] obsahuje zapomenuté, ale vybavitelné [[Myšlenka|myšlenky]], [[zážitek|zážitky]], [[konflikt]]y, [[rozhodnutí]], atd. Obsahy předvědomí a vědomí lze [[verbalizace|verbalizovat]] (vyjádřit slovy). [11] => * [[Nevědomí]] je nejrozsáhlejší a vědomí nepřístupná část psychiky, představuje změť neorganizovaných [[představa|představ]], přání, [[obava|obav]], zkreslených obrazů skutečnosti. Do nevědomí jsou vytěsněny myšlenky a city, které by pro jedince byly při uvědomění příliš zraňující, ponižující, budily [[pocit]]y [[úzkost]]i nebo [[vina|viny]] (viz obranné mechanismy dále). Podle Freuda co je nevědomé, má stálou tendenci stát se vědomým a psychika musí vynakládat energii, aby se tomu nestalo. Proto například lidé, kteří toho moc vytěsnili, mohou podle Freuda cítit únavu bez zjevné příčiny. [12] => [13] => === Strukturální model psychiky === [14] => {{Viz též|Ego, superego a id}} [15] => Freud vymezuje tři poměrně nezávislé složky (id, ego a superego), které se řídí rozdílnými, navzájem rozpornými principy a cíli: [16] => * [[id (psychologie)|Id]] (ono), z něhož vyvěrá pudová duševní energie ([[libido]]), která je hybnou silou člověka, je zdrojem energie pro ego i superego. Id je iracionální, nebere ohled na realitu, jeho cílem je okamžité uspokojení svých přání, řídí se principem [[slast]]i. Id je zcela nevědomé. Podle Freuda představují sny splněná přání ''id'' a jsou bránou do nevědomí. Projevy ryzího ''id'' lze pozorovat u [[Kojenec|kojenců]]. [17] => * [[Ego]] (já) se řídí principem reality a má sebezáchovnou funkci. Vzniká z části ''id'' v průběhu vývoje dítěte vlivem jeho interakcí (vzájemného působení) s vnějším světem. Je racionální, zvažuje činy a jejich následky. Přání id porovnává s realitou, dává jim přijatelnou formu a uspokojuje je ve vhodnou chvíli a vhodným způsobem. Ego je vědomé, předvědomé i nevědomé. Nevědomá část se pomocí obranných mechanismů (viz dále) vypořádává jak s nepřijatelnými přáními id, tak s extrémními zákazy superega. Silné ego je znakem zdravě vyvinuté osobnosti. [18] => * [[Superego]] (nadjá) vzniklo v průběhu [[socializace]] z konfliktů dítě ''versus'' autorita, poskytuje ventil vlastním agresivním impulsům jedince, jde o proti sobě projevenou [[agresivita|agresivitu]]. Obsahuje vědomě či nevědomě internalizované (zvnitřněné) omezení, zákazy a příkazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro dítě významnými autoritami. Je zdrojem nevědomého [[pocit]]u [[vina|viny]], vnitřní [[tíseň|tísně]]. Řešení lze hledat v [[náboženství]], které poskytne vysvětlení (jsi [[hříšník]]) i řešení (věříš-li, budeš spasen). Superego je moralizující silou v člověku, řídí se '''principem dokonalosti'''. Jednou jeho částí je ''[[svědomí]]'', druhou částí je ''[[ideální ego]]'', které usiluje o dokonalost a jehož základem byly činnosti a projevy dítěte, které rodiče chválili. Superego může být v rozporu se současnými hodnotami jedince. Silně rozvinuté superego se vyskytuje u [[perfekcionista|perfekcionistů]], slabě rozvinuté u zločinců. [19] => [20] => === Obranné mechanismy === [21] => [22] => ==== Konflikty ==== [23] => Id, ego a superego na sebe silově působí pomocí [[katexe]] a [[antikatexe]]. Katexe je proudění energie z id směrem k objektu uspokojení, jenž může být vnější (např. činnost přinášející uspokojení) nebo vnitřní (např. [[sebeláska]]). Ego a superego působí proti této síle antikatexí. [[Konflikt]]y mohou být následující: [24] => * Id ''versus'' ego: holčička chce ukrást panenku, avšak neukradne ji, neboť se obává, že by se cítila špatně. [25] => * Id ''versus'' superego: holčička chce ukrást panenku, avšak neukradne, neboť maminka říkala, že krást se nemá. [26] => * Ego ''versus'' superego: holčička již má našetřené peníze, takže si panenku může koupit, ale neudělá to, neboť v náboženské výchově ji učili, že člověk má žít střídmě a dávat almužnu. Našetřené peníze proto věnuje žebrákovi. [27] => [28] => ==== Ego-obranné mechanismy ==== [29] => Jestliže konflikty id, ega a superega získají na přílišné síle, vyúsťuje tento stav do [[úzkost]]i: [30] => * Automatická (primární) úzkost vzniká, když je ego zaplaveno přívalem nezvládnutelných podnětů, projevuje se prožívanou bezmocí a [[Panika|panikou]]. Automatická úzkost vzniká nejčastěji v dětství, kdy je ego nedostatečně vyvinuté. [31] => * Signální úzkost se vyvíjí v pozdějším věku a funguje jako upozornění blížící se nebezpečnou či [[Psychické trauma|traumatickou]] situaci, má zabránit vzniku automatické úzkosti. Má za následek mobilizaci sil a obranných mechanismů ega. [32] => [33] => [[Obranný mechanismus|Obranné mechanismy]] představují nevědomou obranu ega před nezvládnutými [[afekt]]y a pudovými přáními. Člověk jimi získává čas, aby nashromáždil dostatečné množství energie a mohl racionálně čelit věcem takovým, jaké jsou. Problém nastává, pokud jich jedinec užívá příliš často a příliš dlouho, když nahrazují reálné řešení jeho problémů. Problematiku obranných mechanismů rozpracovala [[Anna Freudová]], nejmladší ze čtyř dětí [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]]. Mezi nejčastějšími jsou:{{Citace elektronického periodika |titul=PhDr. Michaela Peterková: Ego-obranné mechanismy |url=http://www.psyx.cz/ostatni/OM.htm |datum přístupu=2008-07-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080629121924/http://www.psyx.cz/ostatni/OM.htm |datum archivace=2008-06-29 |nedostupné=ano }}{{Citace elektronického periodika |titul=AllPsychoONLINE: Ego Defense mechanisms |url=http://allpsych.com/psychology101/defenses.html |datum přístupu=2008-07-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110303220344/http://allpsych.com/psychology101/defenses.html |datum archivace=2011-03-03 }} [34] => [35] => * [[negace (obranný mechanismus)|negace]] ([[popření]]): odmítnutí nebo překroucení nepřijatelných skutečností, např. ''pacient na informaci, že má nádor, reaguje pevným přesvědčením, že došlo např. k záměně tkáňového vzorku; matka si nechce připustit špatné vlastnosti svého syna'' [36] => * [[potlačení]] ([[represe (psychologie)|represe]]): znepokojující myšlenky nebo vzpomínky jsou odstraněny z vědomí, např. ''zahánění myšlenek'' [37] => * [[vytěsnění]]: nevědomé potlačení, např. ''[[amnézie]] na [[Pohlavní zneužívání|sexuální zneužívání]] v dětství'' [38] => * [[racionalizace (psychologie)|racionalizace]]: dodatečné rozumové, společensky přijatelné vysvětlení (omluvení) nepřijatelných činů nebo myšlenek, např.: ''zanedbávání dítěte je vysvětleno tím, že dítě se potřebuje naučit samostatnosti, protože v životě jej nikdo nebude vodit za ručičku; vyhazov z práce je odůvodněn tím, že jedinec „nelezl šéfovi do zadku“, zatímco pravý důvod byl jeho nízký pracovní výkon;'' možnými příklady jsou: [39] => ** [[reakce kyselých hroznů]] ([[bagatelizace]]): znehodnocování nedosažitelného cíle, např. ''z [[Ezopovy bajky|Ezopových bajek]]: liška, která nemůže dosáhnout na hrozny si říká: „stejně jsou ještě nezralé a byly by kyselé“'' [40] => ** [[reakce sladkých citronů]]: opak, vyzdvihování předností toho, co je dosažitelné [41] => * [[intelektualizace]]: nepříjemné téma je učiněno předmětem úvahy, čímž je od něj získán emoční odstup, např. ''člověk s vytěsněnými [[pedofilie|pedofilními]] sklony se stane vědcem, který toto téma intenzivně studuje; zaměření se na detaily plánování pohřbu místo na smutek'' [42] => * [[Regrese (psychologie)|regrese]] ([[infantilizace]]): návrat k projevům dřívějšího vývojového stupně; např. ''vztekání se při nedosáhnutí svého cíle'' [43] => * [[transgrese (psychologie)|transgrese]]: opak regrese, „útěk dopředu“, přeskočení vývojového stupně, např. ''přehnaně zdvořilé a ukázněné dítě'' [44] => * [[Fixace (psychologie)|fixace]]: lpění na určitém způsobu reagování, přestože se opakovaně prokáže jeho neúčinnost; např. ''vybírání si stále stejných typů partnerů, ačkoliv minulé vztahy s nimi vedly vždy ze stejného důvodu k rozchodu'' [45] => * [[útěk do fantazie]] ([[autismus|autistická]] reakce): fantazijní prožívání nedosažitelného, denní snění, např. ''neúspěšný spisovatel sní o tom, jak pořádá tiskové konference a nestačí rozdávat podpisy; romantické představy náctiletého'' [46] => * [[projekce (psychologie)|projekce]]: nežádoucí charakteristiky, myšlenky nebo tendence nevědomě připisujeme druhému; např. ''já jsem klidný, ale ty mě znervózňuješ; když dojdou argumenty konstatování „jsi prostě blbej“'' [47] => * [[reaktivní formace]] ([[reaktivní výtvor]], [[reakce]], [[opačné reagování]]): chování přesně opačné než je nevědomá motivace, jelikož ta způsobuje úzkost, např. ''nespokojenost v sexu vede k boji proti pornografii; „nenávidím tě“ může znamenat „miluji tě“ (ale bojím se ti otevřít)'' [48] => * [[přesun]] (přemístění): energie je vybita na méně ohrožujícím objekt, který nemá k vlastní příčině vztah, např. ''vztek na šéfa si jedinec „vyleje“ doma na dětech (vynadá jim za nepodstatnou věc); prásknutí dveřmi místo udeření člověka'' [49] => * [[identifikace (psychologie)|identifikace]]: jedinec zvyšuje svou hodnotu napodobováním jiné osoby s vysokou prestiží – jejího chování, hodnot, názorů, atd., čímž si dotyčný jakoby přivlastní část jejích úspěchů, např. ''podřízený, který napodobuje vyjadřování, gesta a styl oblékání svého šéfa'' [50] => * [[konverze (obranný mechanismus)|konverze]] ([[somatizace]]): převedení duševního napětí do tělesné oblasti, např. ''trvalý [[stres]] se projeví jako „škubání oka“, udělají se vředy'' [51] => * [[disociace (psychologie)|disociace]]: narušení jednoty vnitřního prožívání a vnějšího jednání, např. ''nutkavé jednání (držení palců, zaťukávání do dřeva)'' [52] => * [[izolace (obranný mechanismus)|izolace]]: omezení sociálního kontaktu, stažení se do ústraní, např. ''hráč, který odvede na hřišti špatný výkon nějakou dobu odmítá rozhovory s novináři'' [53] => * [[substice]]: zahrnuje kompenzaci a sublimaci: [54] => ** [[kompenzace (psychologie)]] (parakompenzace): nahrazení nedostatku; např. ''nepříliš inteligentní student chce vyniknout v nějakém sportu, stane se vůdcem pouličního gangu, atd.'' [55] => ** [[hyperkompenzace]] (překompenzace): nejde o kompenzaci (vyrovnání nedostatku na úroveň normálu), ale o přesun z jedné extrémní pozice do druhé – z outsidera se stane šampion; např. ''slavný řecký řečník [[Démostenés]], který měl [[vada řeči|vadu řeči]], ale usmyslel si, že se přesto stane vynikajícím [[řečník]]em – dosáhl toho dlouhodobým tréninkem (snažil se překřičet mořský [[příboj]], vyslovoval s kamínky vloženými do úst, atd.)'' [56] => ** [[sublimace (psychologie)|sublimace]]: převedení nepřijatelných pudových motivů do společensky přijatelné formy; např. ''agresivita → [[box]]er, touha rozřezávat → [[chirurg]], sex → malíř aktů'' [57] => * [[theokalypsis]]: náboženská posedlost, při níž je patrná souhra následujících třech psychických okolností: 1. náboženská inflace, 2. posedlost ega a 3. vytvoření zvláštní ideologie (Imago Dei) [58] => * [[theonemesis]]: dynamika náležící důsledkům posedlosti bytostným Já; pokus o změnu ve chvíli, kdy „theokalypsis“ již nedokáže zajistit dostatečnou adaptaci [59] => [60] => == Vývoj osobnosti == [61] => Psychoanalýza obsahuje mnoho teorií vývoje osobnosti, rozlišujících vývoj osobnosti do několika období. Tyto teorie často popisují psychopatologii jako nezpracování určitého vývojového období. Obecně nejznámější je původní [[Sigmund Freud|Freudova]] pudová psychosexuální teorie vývoje. Mezi další patří například [[Erik Erikson|Eriksonova]] psychosociální teorie vývoje, k moderním psychoanalytickým vývojovým teoriím patří např. teorie vývoje Self [[Daniel Stern|Daniela Sterna]]. [62] => [63] => === Psychosexuální teorie vývoje === [64] => [65] => ==== Stadium orální ==== [66] => [[Orální stadium]] je zhruba první rok života. Hlavní zdroj libosti a pudového uspokojení dítěte je stimulace v oblasti [[ústa|úst]] (orální oblast), např. [[sání]]m z [[prs]]u při [[kojení]], [[cucání]]m palce, strkáním věcí do úst, atd. (fáze orální závislosti), později (fáze orálně agresivní), až se začnou prořezávat [[zub]]y, i kousáním. Frustrace, s kterou se jedinec na tomto vývojovém stupni musí vyrovnat, pramení z odstavení dítěte. [67] => [68] => Za příznivých podmínek by dítě mělo v této první fázi prožívat bezpečí plynoucí z úzkého vztahu k matce a kontinuitu v uspokojování vlastních biologických potřeb. Míra uspokojování může mít vliv na osobnostní vlastnosti. Optimismus, lehkověrnost a manipulativnost při dobrém uspokojování, pesimismus, podezíravost a závistivost při nedostatečném. [69] => [70] => Osoby fixované do orálního stadia (přílišné uspokojování potřeb dítěte) mají tendenci udržet si ústa jako svou primární erotogenní zónu, což se může projevit v sexu, ale i v orientaci na jídlo, kouření, nových poznatcích („hltáme je“), atd. Tyto orální typy (orální charakter) dále chtějí být v přehnané míře zahrnování péčí a pozorností, vyžadují podporu, jsou zaměřeni na přijímání, dávání jim činí problém. Mají většinou srdečný vztah k dětem, přírodě, mateřství a ženám obecně, někdy bývají [[narcismus|narcistní]], agrese se u nich projevuje pasivně jako [[manipulace]].[http://www.viap.cz/knihy/psychoanalyticketeorie.htm Target Fonagy: Psychoanalytické teorie, Portál 2005, Praha][http://ografologii.blogspot.com/2007/10/fze-psychosexulnho-vvoje-podle-freuda.html Vojtěch Franče: Fáze psychosexuálního vývoje podle Freuda, FF UK] [71] => [72] => Röhr používá pro takové chování termín orální problematika{{Citace monografie | příjmení = Röhr | jméno = Heinz-Peter | odkaz na autora = | titul = Hysterie – strach z odmítnutí | vydavatel = Portál | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 157 | kapitola = Hysterická struktura osobnosti | strany = 30–101 | isbn = 978-80-7367-607-0 | jazyk = česky}}, které se podle něj vyznačuje závistí k jiným, kterým se dostává více pozornosti než orálně fixované osobě. Podle něj [[kojenec]] zakouší slast a uspokojení, pokud je krmen a je v tělesném i vřele lidském kontaktu s matkou. Pokud se mu takového kontaktu nedostává, vzniká právě tato „žízeň“ po lásce a náklonnosti. [73] => [74] => ==== Stadium anální ==== [75] => [[Anální stadium|Anální]] neboli sadisticko-anální stadium zahrnuje zhruba druhý a třetí rok života. Zdroj uspokojení se přesouvá na [[anus]] ([[řitní otvor]]). Uspokojení dítě získává při zadržování a [[defekace|vypuzování]] [[exkrement]]ů. Zdrojem frustrace je odmítnutí exkrementů rodiči (exkrement je dárek dítěte pro rodiče) a výchova k udržování tělesné [[čistota|čistoty]]. [76] => [77] => Při nadměrných požadavcích rodičů na čistotu se může vyvinout nadměrná pořádkumilovnost, [[šetrnost]] a [[tvrdohlavost]], při přílišné shovívavosti sklon k nepořádnosti, [[plýtvání]] a uvolněnosti. [78] => [79] => Anální charakter (přílišné nároky rodičů na čistotu) se vyznačuje [[spořivost]]í, hromaděním majetku a peněz (peníze = exkrementy) až lakotou, sklony k [[sběratelství]], nutkavou potřebou čistoty (dle Freuda obranný mechanismus reaktivní formace na pudovou zálibu v nečistém – viz obranné mechanismy), svéhlavostí, potřebou kontrolovat druhé, [[perfekcionismus|perfekcionismem]]. [80] => [81] => ==== Stadium falické ==== [82] => [[Falické stadium|Falické]] neboli časné genitální stadium představuje zhruba čtvrtý rok života. Místo uspokojení se přesouvá na genitální krajinu. [83] => [84] => Podle Freuda chlapci hodnotí penis jako cenný majetek, zatímco dívky jim jej závidí. Láska chlapce k matce zahrnuje přání tělesného kontaktu, zvědavost na nahé tělo, nevědomé incestní přání, otec je přitom chápán jako rival (= [[oidipovský komplex]]). Za normálních okolností strach z potrestání (kastrační úzkost) vede chlapce k potlačení sexuálních přání vůči matce a k identifikaci s otcem (agresorem), která s sebou přináší i všechny atributy otce – a tedy i jeho moc. Tím je oidipovský komplex rozřešen a chlapec přebírá mužskou roli. [85] => [86] => Oidipovský komplex u děvčat (někdy se nazývá [[Elektřin komplex]]) Freud příliš nepopisoval, ale předpokládá se, že jde o analogický proces. Absenci penisu dívky dle Freuda vnímají jako defekt, případně si myslí, že již byly kastrované. Mají incestní přání vůči otci a rivala vidí v matce, rozřešení je v identifikaci s matkou. [87] => [88] => ==== Stadium latence ==== [89] => [[Stadium latence]] je podle Freuda zhruba od pěti let do začátku dospívání. Je to období relativní stability, emoční a sexuální tužby ustupují do pozadí. [90] => [91] => ==== Stadium genitální ==== [92] => [[Genitální stadium]] nastává zhruba od 11 nebo 12 let. Je navázáním na falické stadium a genitálním stadiem považuje Freud vývoj člověka za více méně dokončený. Nastupuje heterosexuální sexuální chování. Freud spekuloval, že člověk se vyvinul z druhu, u kterého puberta nastávala v 5–6 letech (genitální stadium tedy navazovalo na stadium falické). Stadium latence je tak jen přechodné stadium, poskytující dítěti dodatečný čas, aby si osvojilo kulturní normy, poznatky a sociální role. [93] => [94] => == Současné psychoanalytické směry == [95] => Mezi nejvýznamnější současné psychoanalytické směry patří například {{Citace elektronické monografie|titul = About Psychoanalysis|url = http://www.ipa.world/en/Psychoanalytic_Knowledge/About_Psychoanalysis/en/Psychoanalytic_Treatment/About__Psychoanalysis.aspx?hkey=95f36836-e69a-405f-bcc0-7fca2bb832ce|vydavatel = www.ipa.world|datum přístupu = 2015-12-25|url archivu = https://web.archive.org/web/20151225194422/http://www.ipa.world/en/Psychoanalytic_Knowledge/About_Psychoanalysis/en/Psychoanalytic_Treatment/About__Psychoanalysis.aspx?hkey=95f36836-e69a-405f-bcc0-7fca2bb832ce|datum archivace = 2015-12-25|nedostupné = ano}}: [96] => * Kleiniánská psychoanalýza, vycházející z díla [[Melanie Kleinová|Melanie Kleinové]], která se zaměřuje především na vývojově ranou primitivní objektně-vztahovou zkušenost a s ní spojené emoce (závist, žárlivost, chamtivost, vděčnost). [97] => * Egopsychologie, zabývajícími se vědomými i nevědomými funkcemi ega. Analyzováním pacientových obranných mechanismů, které patří mezi funkce ega, se zlepšuje analyzandova kontrola impulzů, zpracovávání konfliktů, tolerance frustrace a psychické bolesti. [98] => * Intersubjektivní-vztahová psychoanalýza, kladoucí důraz na neurčitost a neexistenci objektivní pravdy. Odmítá nadvládu pudů a klade do popředí vztahovost a setkání subjektivity analytika a analyzanda. Filosoficky má blízko k sociálnímu konstruktivismu. [99] => * Francouzská psychoanalýza, vycházející z díla Jacquese Lacana a zaměřující se na práci s jazykem, sexualitu, pud smrti a „umělecký rozměr“ psychoanalytického setkání. [100] => K dalším intenzivně se rozvíjejícím psychoanalytickým konceptům patří např. [[mentalizace]], schopnost reflektovat mentální stavy, a [[Neuropsychoanalýza|neuropsychoanalytické]] teorie, propojující subjektivní zkušenost, kterou popisuje psychoanalýza, s neurovědami. [101] => [102] => == Kritika psychoanalýzy == [103] => {{Pahýl část}} [104] => [105] => Freudova psychoanalýza je kritizována v oblasti vývoje morálky a hodnot, kterýžto vývoj nekončí v dětství (jak předpokládá Freud), ale pokračuje do konce života jedince. Reforma psychoanalýzy zahrnovala ve 40. letech vznik nového sociologického směru s prvky psycho-biologického principu, jako jednoho z možných přístupů k osobnosti (představitelé reformovaného psychoanalytického učení jsou Horneyová, Sullivan, Fromm). [106] => [107] => Často se udává, že psychoanalytickým teoriím obvykle zcela chybí empirický základ, že obvykle jde o výzkumem nikterak nepodložené představy jednotlivých teoretiků.{{Doplňte zdroj}} Někteří psychoanalýzu označují za [[Pseudověda|pseudovědu]].http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2335 - Ne ve všem se Freud mýlil Např. [[Ješa'jahu Leibowitz]] považoval psychoanalýzu z hlediska teorie za pouhou [[Mytologie|mytologii]], přičemž takováto psychoterapeutická léčba podle něj nejen, že nikomu nepomohla, ale naopak „zcela určitě narušila duševní zdraví nesčetných lidí, kteří se na ní stali závislými.“{{Citace monografie|jméno=Michael|příjmení=Shashar|odkaz na autora=Michael Shashar|titul=Hovory o Bohu a světě s Ješajahu Leibowitzem|místo=Praha|rok=1996|vydavatel=Sefer|isbn=80-85924-10-2| stránky=164}} Existují však empirické výzkumy, které fungování základních psychoanalytických principů potvrzují.{{Citace periodika|příjmení = Westen|jméno = Drew|titul = The Scientific Legacy of Sigmund Freud [108] => Toward a Psychodynamically Informed Psychological Science|periodikum = Psychological Bulletin|datum = 1998|ročník = |číslo = 3|strany = 333–371|url = http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.92.2860&rep=rep1&type=pdf}} Efekt psychoanalýzy a psychoanalytické terapie je u některých diagnóz také poměrně přesvědčivě doložen.{{Citace elektronické monografie|titul = The outcome of psychodynamic psychotherapy [109] => for psychological disorders|url = http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.460.9036&rep=rep1&type=pdf|vydavatel = |datum přístupu = 2015-12-25|příjmení = Fonagy|jméno = Peter|příjmení2 = Roth|jméno2 = Anthony|příjmení3 = Higgit|jméno3 = Anna}}{{Citace elektronického periodika|příjmení = Shedler|jméno = Jonathan|titul = The Efficacy of Psychodynamic Psychotherapy|periodikum = American Psychologist|vydavatel = American Psychological Association|url = https://www.apa.org/pubs/journals/releases/amp-65-2-98.pdf|datum vydání = |datum přístupu = 25.12. 2015}} [110] => [111] => Jednu z nejznámějších kritik psychoanalýzy vznesl filozof [[Karl Raimund Popper|Karl Popper]], který tvrdí, že psychoanalýzu není možné, na rozdíl od jiných vědeckých odvětví, [[Falzifikovatelnost|falzifikovat]].{{Citace monografie|příjmení = Popper|jméno = Karl|příjmení2 = |jméno2 = |titul = The logic of scientific discovery|url = https://archive.org/details/logicofscientifi0000popp_s7y7|vydání = |vydavatel = Routledge|místo = London|rok = 2002|počet stran = 544|strany = |isbn = 978-0415278447}} [112] => [113] => == Reference == [114] => [115] => [116] => == Související články == [117] => * [[Psychoterapie]] [118] => [119] => == Externí odkazy == [120] => * {{Commonscat}} [121] => * [[Sigmund Freud]]: Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, Portál 2020, {{ISBN|978-80-262-1467-0}} [122] => * Vladimír Vavrda: Otázky soudobé psychoanalýzy, Portál 2019, {{ISBN|978-80-262-1573-8}} [123] => * [[Nancy McWilliams]]: Psychoanalytická diagnóza, Portál 2015, {{ISBN|978-80-262-0943-0}} [124] => * [[Zbyněk Vybíral]], [[Jan Roubal (lékař)|Jan Roubal]]: Současná psychoterapie, Portál 2010, {{ISBN|978-80-7367-682-7}} [125] => * [[Stanislav Kratochvíl]]: Základy psychoterapie, Portál 2006, {{ISBN|80-7367-122-0}} [126] => * [[Lewis Aron]]: Setkání myslí, Triton 2006, {{ISBN|80-7254-778-X}} [127] => * [[Alena Plháková]]: Dějiny psychologie, GRADA 2006, {{ISBN|80-247-0871-X}} [128] => * [[Victor Drapela]]: Přehled teorií osobnosti, Portál 2003, {{ISBN|80-7178-766-3}} [129] => * [[Stephen A. Mitchell]]: Freud a po Freudovi, Triton 1999, {{ISBN|80-7254-029-7}} [130] => * [[Charles Rycroft]]: [https://web.archive.org/web/20080914015012/http://www.iapsa.cz/Rycroft/index.php Kritický slovník psychoanalýzy], Institut aplikované psychoanalýzy [131] => * [http://jakubkuchar.cz/o-psychoanalyze Současné pojetí psychoanalýzy] [132] => * Jonathan Shedler: [http://www.jonathanshedler.com/PDFs/Shedler%20(2006)%20That%20was%20then,%20this%20is%20now%20R9.pdf That Was Then, This is Now] [133] => [134] => === Psychoanalýza v českých zemích === [135] => * [[Jiří Kocourek]]: Dějiny české psychoanalýzy, Analogon, 1992, r. IV, č. 9, s. 30–34 [136] => * [[Jiří Kocourek]]: Historie psychoanalýzy v Československu, Psychoterapeutické sešity, 1987, č. 22, s. 1–29 [137] => * [[Michael Šebek]]: [https://web.archive.org/web/20100626193917/http://www.psychoanalyza.cz/Sources/Articles/Sebek-Predvalecny.asp Předválečný vývoj psychoanalýzy v Čechách] in Psychoanalýza v Čechách: Sborník ze semináře ke 140. výročí narození Sigmunda Freuda (ed. Martin Mahler), Praha 1997, {{ISBN|80-85844-34-6}} [138] => * [[Bohuslav Brouk]]: [http://bohuslavbrouk.files.wordpress.com/2009/08/psychoanalysa-1932.pdf Psychoanalysa], Praha 1932, bez ISBN [139] => * [[Bohuslav Brouk]]: [http://bohuslavbrouk.files.wordpress.com/2009/08/psychoanalyticka-sexuologie-1933.pdf Psychoanalytická sexuologie], Praha 1933, bez ISBN [140] => * [[Vladimír Borecký]]: Bohuslav Brouk a psychoanalýza v českém surrealismu v letech 1930–1947 in Český surrealismus 1929–1953 (eds. Lenka Bydžovská a Karel Srp), Praha 1996, {{ISBN|80-7010-047-8}} [141] => * [[Vladimír Borecký]]: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2006/4/psychoanalyza-v-ilegalite Psychoanalýza v ilegalitě: Osudy Freudova učení v českých zemích], [[Dějiny a současnost]], duben 2006, r. XXVIII, č. 4, 34–36 [142] => * Český [[Sigmund Freud]] — [[Bohuslav Brouk]], Český rozhlas 3 — Vltava, 31. prosince 2002, 50 min. [143] => * [http://dejiny.nln.cz/archiv/2006/4/psychoanalyza-v-ilegalite Psychoanalýza na webu Bohuslava Brouka] [144] => * [http://psychoanalyzadnes.cz Psychoanalýza dnes – Moderní psychoanalytický online časopis] [145] => [146] => {{Psychologie}} [147] => {{Autoritní data}} [148] => [149] => [[Kategorie:Psychoanalýza| ]] [150] => [[Kategorie:Psychologické směry]] [151] => [[Kategorie:Psychoterapie]] [152] => [[Kategorie:Kulturální studia]] [] => )
good wiki

Psychoanalýza

Psychoanalýza je soubor psychologických teorií a psychoterapeutická metoda léčby psychických problémů. Vychází z díla Sigmunda Freuda (1856-1939).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Sigmund Freud','Bohuslav Brouk','Vladimír Borecký','libido','Psychoterapie','úzkost','pocit','Jiří Kocourek','vina','Myšlenka','disociace (psychologie)','předvědomí'

Libido

Libido je psychická energie, která ovlivňuje sexuální touhu a motivaci jedince.

Myšlenka

Pocit

Předvědomí

Psychoterapie

Úzkost

Úzkost je normální reakce na stresující události a situace, ale někdy se může stát chronickou a negativně ovlivňovat každodenní život.

Vina