Array ( [0] => 14748540 [id] => 14748540 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pythagoreismus [uri] => Pythagoreismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Kapitolinischer Pythagoras adjusted.jpg|náhled|Pythagoras]] [1] => '''Pythagoreismus''' (též '''pýthagoreismus''') je filosofická esoterní škola a významná tradice západního myšlení, kterou založil kolem roku 530 př. n. l. [[předsókratici|předsókratovský]] filosof [[Pythagoras]]. Vychází z [[esoterismus|esoterických]] úvah o významu čísel. Pythagorovi stoupenci a následovníci ('''Pythagorejci, Pythagorovci,''' psáno i s ''-ý-'') ovšem původní témata bohatě rozvíjeli, zejména v pozdní [[Starověk|antice]] a v [[renesance|renesanci]] ([[novopythagorejství]]) a protože i své vlastní výsledky rádi připisovali svému mistrovi, překryla pythagorejská tradice Pythagora samého. Z jeho spisů se nezachovalo téměř nic, a co se mu připisuje, je většinou pozdějšího, [[novoplatónismus|novoplatónského]] původu. Škola zanikla ve 4. století př. n. l., v 1. století n. l. na ni navazují eklektičtí [[novopythagorejci]].Blecha, I. a kol.: Filosofický slovník. Olomouc 2002, s. 339 [2] => [3] => == Pythagorovo společenství == [4] => Kolem roku [[530 př. n. l.]] založil Pythagoras v Krotónu, dnešním [[Crotone]] v [[Kalábrie|Kalábrii]] "školu", tj. společenství, kde žil se svými žáky podle přesných a dosti asketických pravidel. Kladl velký důraz na čistotu a řád, na uctívání nebeských i podsvětních bohů, na harmonii a přátelství mezi lidmi. Jeho společenství se sice podílelo na veřejném životě obce, nicméně bylo patrně dosti uzavřené: žáci byli vázáni vzájemnou solidaritou a snad i jistým tajemstvím, jak to ostatně mezi učitelem a žáky bylo v antice obvyklé (viz např. [[Hippokratova přísaha]]). [5] => [6] => Zdá se, že už přímí Pythagorovi žáci se začali dělit do dvou směrů, "naslouchajících" (''akúontes'') a "učících se" (''mathontés'') podle toho, zda se více věnovali náboženské a metafysické, anebo naopak [[matematika|matematické]] stránce Pythagorova učení. Obojí byli zřejmě přesvědčeni, že zachovávají původní mistrovo učení a vykládali je tedy po svém; proto jsou i zprávy o Pythagorově učení a životě často rozporné. Tradice svědčí o tom, že se jejich mistr těšil velké autoritě a vypráví o něm řadu zázračných, legendárních příběhů. Tak když se prý jednou mistrovi odhalilo stehno, žáci viděli, že je zlaté a ztotožňovali jej pak s Apollónem. Tradice také zmiňuje i neobvyklé životní předpisy: Pythagoras prý nejedl maso ani boby, kladl důraz na rituální čistotu a podobně. [7] => [8] => == Učení == [9] => Jako jiní předsokratici chtěl i Pythagoras vysvětlit záhadu světa, původ a kořen všeho však nehledal ve smyslové skutečnosti živlů, nýbrž ve skutečnosti ideální a rozumově pochopitelné. Základem bylo Jedno, „mužský princip“ omezení a řádu, k němuž však přistupuje ještě „nevymezená dvojice“ jako princip „ženský“ a „sudý“. [[Díogenés Laertios|Diogenés Laertský]] to charakterizuje takto: [10] => :Počátkem všeho je jednotka, z ní pak vznikla nevymezená dvojice, která je jako látka podřazena jednotce jako příčině. Z jednotky a nevymezené dvojice vznikají čísla, z čísel pak body, z bodů čáry a z čar zase plošné útvary, z plošných útvarů prostorové tvary, z nich pak vnímatelná tělesa, jimž jsou i čtyři prvky: oheň, voda, země a vzduch. Ty se mezi sebou přeměňují a zcela přecházejí jedno v druhé navzájem. Z těch také vzniká oduševnělý svět, nadaný myslí. Má podobu koule obklopující Zemi uprostřed. Ta má rovněž kulový tvar a je na povrchu obydlená. Jsou tedy i protinožci, pro které je „nahoře" tam, kde je pro nás „dole".Diogenés Laertský, ''Životy filosofů'' VIII.25. [11] => : Duši člověka rozděluje [Pythagoras] na tři části, totiž na mysl (''[[nús]]''), rozvahu (''frenes'') a touhu (''thymos''). Mysl a touha je i v ostatních živočiších, rozvaha však pouze v člověku. Vláda duše sahá od srdce až po mozek. Ta její část, která začíná v srdci, je touha; rozvaha a mysl jsou její části (začínající) v mozku, jejichž kapkami pak jsou smysly. Část obdařená rozvahou (fronimon) je nesmrtelná, ostatní jsou smrtelné.Diogenés Laertský, ''Životy filosofů'' VIII.30. [12] => [13] => Cílem Pythagorova učení bylo poznat základy světa a na nich založit pravidla pro dobrý lidský život a pro „blaženost“, jež je jeho smyslem. Pythagorejství je pak vedeno jednak snahou odhalit a pochopit ty nejobecnější souvislosti pevně daného řádu světa, jednak podřídit jim život člověka a obce, a to až do nejmenších maličkostí. Zkoumání čísel mělo tedy zároveň i význam etický. Obě stránky byly patrně hlavním zdrojem inspirace pro [[Platón]]a, zejména jeho „nepsané nauky“, o níž se na různých místech zmiňuje.G. Reale, ''Platón''. Praha: Oikúnené 2005 [14] => [15] => == Antický pythagoreismus == [16] => Pythagoras a jeho škola se brzy dostala do politických konfliktů, takže mistr sám Krotón opustil a o půl století později byli jeho pokračovatelé předmětem krvavého pronásledování. Nicméně už Platón a [[Aristotelés]] jmenují řadu „pythagorejců“ a kriticky se vyrovnávají s jejich učením. Aristotelés jim vytýká, že domnělé číselné souvislosti jsou ve skutečnosti nahodilé a nepodstatné: „Proč by však (čísla) měla být příčinami? Tak je sice sedm samohlásek, sedm strun harmonie, sedm Plejád, v sedmi letech se vyměňují zuby - u některých dětí, u jiných ne – a sedm hrdinů táhlo proti Thébám.“ Jenže sedm je pokaždé z jiných důvodů: v Thébách bylo tolik bran a Plejády tak počítáme jen my. Pythagorejci se tak „podobají starým vykladačům Homéra, kteří malé podobnosti vidí, zato velké přehlížejí.“Aristotelés, ''Metafysika'' 1093a. [17] => [18] => Z pythagorejské školy vyšla řada významných objevů v geometrii i v matematice a pythagorejci vytvořili také velmi rozmanité kosmologické teorie. Pro filosofii byl významný princip protikladů, představa, že skutečnost vzniká sporem. [19] => :Jiní z pýthagorejců však říkají, že principů je deset. Vyslovují je v tomto pořadí: [20] => * mez a bezmezné, [21] => * sudé a liché, [22] => * jedno a množství, [23] => * pravé a levé, [24] => * mužské a ženské, [25] => * klidné a pohybované, [26] => * rovné a křivé, [27] => * světlo a tma, [28] => * dobré a zlé, [29] => * čtverec a obdélník.Aristotelés, ''Metafysika'' I.5. 986a. [30] => [31] => Mezi těmi, jež Pythagoras ovlivnil, vynikli – vedle Platóna - zejména [[Parmenidés]], [[Empedoklés]] a [[Démokritos]], dále jeho žáci vojevůdce a šestinásobný olympijský vítěz [[Milón]], slavný lékař Démokedés, [[Hippasos z Metapontu]], autor řady velmi důmyslných geometrických konstrukcí, patrně objevitel nesouměřitelnosti čísel (moderně řečeno [[iracionální číslo|iracionálních čísel]]) a hudební teoretik a později [[Archytas z Tarentu]], státník a hudební teoretik, autor prvního soustavného pojednání o hudební teorii. [32] => [33] => == Další historie == [34] => Nové oživení zájmu přinesl [[novoplatónismus]] císařské doby, kdy se stará svědectví shromažďovala a dál rozvíjela v odvážných spekulacích. Roku 1917 vykopané zbytky basiliky z doby císaře [[Claudius|Claudia]] (41–54) v Římě mnozí pokládají za chrám novopythagorejců. Mezi významnější autory patří řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], básník [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]], mág a mudrc [[Apollónios z Tyany]] a ve 3. století novoplatonici [[Porfyrios]] a jeho žák [[Iamblichos]], kteří zachovali největší množství více či méně spolehlivých zpráv. Jejich prostřednictvím se s pythagorejskými myšlenkami seznamovali i křesťanští autoři, kteří si pythagorejské vzdělanosti a mravního asketismu vážili ([[svatý Ambrož|Ambrož]], [[Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius|Boëthius]]). [35] => [36] => Velkou vlnu nového pythagoreismu přinesl italský [[humanismus]] 15. a 16. století ([[Marsilius Ficinus]], [[Johannes Reuchlin]]). Jeden z jeho zakladatelů, [[Pico della Mirandola]] (1463–1494), se prý sám za pythagorejce pokládal. Pythagorejské názory pak silně ovlivnily astronomy [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]] a [[Johannes Kepler|Johanna Keplera]] i filosofa a teologa [[Giordano Bruno|Giordana Bruna]]. Myšlenku sporu protikladů obnovil [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] a v jiné podobě [[Karl Marx]], myšlenku „věčného návratu téhož“ [[Friedrich Nietzsche]]. [37] => [38] => == Reference == [39] => [40] => [41] => == Související články == [42] => * [[Pythagoras]] [43] => * [[Platonismus|Platónismus]] [44] => * [[Reinkarnace]] [45] => [46] => == Externí odkazy == [47] => * {{Commonscat}} [48] => * {{Wikicitáty|téma=Pýthagoreismus}} [49] => * {{NK ČR|ph538786|věc=ano}} [50] => * [http://www.fysis.cz/presokratici/vstup/pytagorejci.htm Stránky doc. Z. Kratochvíla se zlomky starověkých pythagorejců] [51] => * [http://plato.stanford.edu/entries/pythagoreanism/ Heslo „Pythagoreanism“ ve Stanford encyclopedia of philosophy] [52] => * [http://historyofideas.org/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv4-04 Pythagorean doctrines to 300 B.C., Dictionary of the history of ideas]{{Nedostupný zdroj}} [53] => * [http://historyofideas.org/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv4-05 Pythagorean harmony of the universe, tamt.]{{Nedostupný zdroj}} [54] => * [http://cyberspacei.com/jesusi/inlight/philosophy/western/Pythagoreanism.htm Pythagoreanism] [55] => [56] => {{Předsókratikové}} [57] => {{Starořecká filosofie}} [58] => [59] => {{Autoritní data}} [60] => {{Portály|Filozofie}} [61] => [62] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [63] => [[Kategorie:Řecké náboženství]] [64] => [[Kategorie:Esoterismus]] [65] => [[Kategorie:Asketismus]] [66] => [[Kategorie:Vegetariánství]] [67] => [[Kategorie:Dějiny matematiky]] [] => )
good wiki

Pythagoreismus

Pythagoras Pythagoreismus (též pýthagoreismus) je filosofická esoterní škola a významná tradice západního myšlení, kterou založil kolem roku 530 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'novoplatónismus','Pythagoras','Kalábrie','iracionální číslo','Empedoklés','Milón','nús','Díogenés Laertios','Aristotelés','Hippokratova přísaha','Archytas z Tarentu','530 př. n. l.'

Aristotelés

Empedoklés

Kalábrie

Novoplatonismus

Nus

Pythagoras