Refracting telescope

Refrakční teleskop je optický přístroj, který využívá čočky k zaostření světla a vytváření obrazů objektů, obvykle vzdálených hvězd a planet. Základním principem fungování refrakčního teleskopu je lomení světla, které prochází čočkami. Nejstarší refrakční teleskopy byly vyvinuty v 17. století a jejich nejznámějšími představiteli jsou teleskopy, které používal Galileo Galilei a Johannes Kepler. Teleskop se skládá z objektivní čočky, která shromažďuje světlo a vytváří obraz, a okuláru, který tento obraz zvětšuje. Ačkoliv refrakční teleskopy byly v minulosti velmi populární, jejich konstrukce může být složitá a nákladná, zejména při výrobě velkých čoček. V moderním astronomickém výzkumu byly do značné míry nahrazeny reflektorovými teleskopy, které používají zrcadla a eliminují některé nedostatky refrakčních teleskopů, jako jsou chromatické aberace.