Array ( [0] => 15097392 [id] => 15097392 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Salm-Reifferscheidtové [uri] => Salm-Reifferscheidtové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Salm-Reifferscheidové [2] => | znak = Armoiries de Salm 7.svg [3] => | popisek = Erb Salm-Reifferscheidtů, užívaný zhruba do r. [[1600]] [4] => | země = {{Vlajka a název|České království}} [5] => [[Soubor:Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).svg|22px]] [[Svatá říše římská]]
[[Soubor:Arms of the Count of Luxembourg.svg|22px|okraj]] [[Lucemburské vévodství]]
[[Soubor:Black St George's Cross.svg|22px|okraj]] [[Kolínské kurfiřtství]]
[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px|okraj]] [[Habsburská monarchie]]
[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px|okraj]] [[Rakouské císařství]]
[[Soubor:Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg|22px|okraj]] [[Rakousko-Uhersko]]
[[Soubor:Flagge Königreich Württemberg.svg|22px|okraj]] [[Württemberské království]]
[[Soubor:Grandes Armes Impériales (1804-1815)2.svg|22px|okraj]] [[První Francouzské císařství]]
[[Soubor:Flag of Prussia (1892-1918).svg|22px|okraj]] [[Pruské království]]
[[Soubor:Moravská orlice s klenotem.jpg|22px|okraj]] [[Moravské markrabství]] [6] => | mateřská dynastie = [[Soubor:Armoiries de Reifferscheid 2.svg|22px]] [[Páni z Reifferscheidu]] [7] => | tituly = [8] => * [[Hrabě|starohrabata]] ([[1460]] resp. [[1628]]) [9] => * [[Kníže|knížata]] ([[1816]]) [10] => * [[Říšský kníže|říšská knížata]] ([[1790]]; [[1804]]) [11] => | zakladatel = [12] => * Gerhard z Reifferscheidu [13] => * Jan VI. ze Salmu a Reifferscheidu (pod nynějším názvem) [14] => | mýtický zakladatel = Colong, král [[Tungerové|Tungerů]] [15] => | poslední vládce = [16] => | rok založení = [17] => * [[1195]] [18] => * [[1456]] (pod současným jménem) [19] => | konec vlády = [20] => | současná hlava = Hugo Christian Salm-Reifferscheidt-Raitz [21] => | větve rodu = [22] => * Salm-Reifferscheidt-Bedbur/Krauheim [23] => * Salm-Reifferscheidt-Dyck [24] => * Salm-Reifferscheidt-Hainspach [25] => * [[Salm-Reifferscheidt-Raitz]] [26] => * Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weissenwolff [27] => }} [28] => '''Salm-Reifferscheidtové''' (též '''Salm-Reifferscheidové''', v Čechách obvykle jen '''Salmové''') jsou německým šlechtickým rodem, původem ze středního [[Porýní]], poprvé doloženým koncem [[12. století]]. Sňatkem získali titul a část majetku [[Salmové (Wigerichovci)|říšských hrabat ze Salmu]]. Posléze se rozšířili po mnoha částech střední Evropy a společensky vystoupali až do pater evropské [[Seznam mediatizovaných rodů|mediatizované aristokracie]]. Všechny větve rodu byly výhradně katolické. Dvě větve hrály významnou úlohu v českých dějinách. Příslušníci rodu jsou známi svým unikátním titulem „starohrabě“ ([[Němčina|německy]] ''Altgraf'') a všichni členové rodu používají titul „starohrabě ze Salmu, urozený pán na Reifferscheidtu“ (německy ''Altgraf von Salm, Edle Herr zu Reifferscheidt''). Skrz větev [[Salm-Reifferscheidt-Raitz]] jsou prokazatelně dodnes žijícím rodem. [29] => [30] => == Původ a dějiny rodu == [31] => V roce [[1106]] je listinně poprvé doložen hrad Reifferscheid v kraji [[Eifel]], založený [[Walram III. z Arlonu|Walramem III. Pohanem]] ([[Latina|latinsky]] ''Walram III. Paganus'', žil v l. [[1085]]–[[1139]]), hrabětem z [[Limburg (nizozemská provincie)|Limburgu]] a [[Arlon]]u a od roku [[1128]] také [[Dolní Lotrinsko|vévodou dolnolotrinským]]. Koncem 12. století jsou na tomto hradě doloženi [[páni z Reifferscheidu]]. Podle relativně pravděpodobné rodové legendy pochází páni z Reifferscheidu od [[Limburské hrabství|hrabat z Limburgu]], resp. přímo od Walrama III. Nelze to ovšem nijak potvrdit. V roce [[1195]] si bratři Gerhard a Filip dělí rodový majetek. Starší Gerhard si podržel hrad Reifferscheid s okolním panstvím, čítajícím 19 vesnic,{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Stránky Zemského archivu Severní Porýní-Vestfálsko|url = http://www.archive.nrw.de/LAV_NRW/jsp/findbuch.jsp?archivNr=185&id=0749&tektId=972|vydavatel = |místo = |datum vydání = |jazyk = německy|datum přístupu = 2015-09-16|url archivu = https://web.archive.org/web/20150925133702/http://www.archive.nrw.de/LAV_NRW/jsp/findbuch.jsp?archivNr=185&id=0749&tektId=972|datum archivace = 2015-09-25|nedostupné = ano}} říšské stavovství a vrchní soudní pravomoc na panstvích Reifferscheid a Wildenburg, mladší Filip získává vlastní wildenburské panství a zakládá postranní rodovou větev pánů z Wildenbergu (s pozměněným jménem rodového hradu), která vymíráv roce [[1328]]. [32] => [33] => [[Soubor:BurgReifferscheidt1725.jpg|náhled|Rodový hrad Reifferscheid v roce 1725]] [34] => Příslušníci hlavní větve, jako tzv. „šlechetní páni“ (německy ''Edle Herrn'') či také [[dynast]]ové, patřili mezi [[říšské stavy]] a [[Říšská bezprostřednost|suverénní říšské vládce]], označované též jako ''Edelfrei'' nebo ''[[Vysokosvobodný|Hochfrei]]''. Díky sňatkům a dědictvím se jim dařilo zvětšovat pozemkovým majetek. Vedle [[Říšská bezprostřednost|immediátního panství]] Reifferscheidt získávají sňatkem Fridricha z Reifferscheidu († [[1250]]) s hraběnkou Sidonií (Zdeňkou) z [[Hrabata z Ravensbergu|Ravensbergu]] v roce [[1226]] panství Bitburg (též Bedbur či Bedburg) pod lenní svrchovaností [[Kolínské kurfiřtství|kolínského kurfiřta]]{{Citace monografie|příjmení = Konečný|jméno = Michal|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Stručné dějiny knížat ze Salm-Reifferscheidtu|vydání = 1|vydavatel = Gloriet ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně|místo = Libice nad Cidlinou|rok = 2003|počet stran = 22|strany = nestránkováno|isbn = 80-86644-46-4}} a v roce [[1394]] sňatkem Heinricha II. († [[1376]]) a Richardis z Dycku immediátní [[panství Dyck]] – všechno panství na západním břehu středního toku Rýna. Sňatek Jana III. z Reifferscheidu ([[1263]]–[[1317]]) s dcerou [[Vilém III. ze Salm-Viandenu|Viléma III. ze Salm-Viandenu]] zapříčinilo pozdější dědictví na Dolnosalmském hrabství. Významnou postavou rodu byl [[Jan IV. z Reifferscheidtu|Jan IV.]] († [[1366]]), který většinu života strávil ve službách kolínského arcibiskupa a kurfiřta, [[Walram z Jülichu (Kolínský arcibiskup)|Walrama z Jülichu]], se kterým se například v roce [[1346]] účastnil volby [[Seznam vládců Moravy|moravského markraběte]] [[Karel IV.|Karla]] římským králem. Arcibiskup Walram Janovi IV. udělil, ovšem pouze pro jeho osobu, titul nejvyššího maršálka [[Vestfálské vévodství|Vestfálského vévodství]], jedné ze zemí [[Kolínské kurfiřtství|kolínského kurfiřtského arcibiskupství]].KONEČNÝ..., 2003..., nestránkováno Nejzásadnějším obratem v rodové historii byla účast Jana V. († [[1418]]) ve válce lutyšského biskupa [[Jan Bavorský (lutyšský biskup)|Johana Bavorského]] proti hlavnímu městu svého vzbouřeného knížectví – [[Lutych]]u. V [[Bitva u Othée|bitvě u Othée]] roku [[1408]] bojoval na biskupově straně Jan V. se svým příbuzným, Jindřichem VIII., [[Dědičný princ#Varianty titulu|dědičným hrabětem]] z Dolního Salmu a Viandenu, který v bitvě padl. Jan V. byl pověřen najít a pohřbít jeho mrtvolu, což mu definitivně pojistilo slib rodu Salm-Viandenů, že po nich získá dědictví, v případě vymření rodu. Jan V. byl ovšem také známým loupeživým rytířem. Jako proti škůdci říšského pořádku se proti němu v roce [[1385]] spojila města [[Kolín nad Rýnem|Kolín]] a [[Cáchy]], [[Fridrich III. ze Saarwerdenu|kolínský arcibiskup]], [[Arnold van Hoorn|lutyšský biskup]] a [[Vilém II. z Julichu|vévoda z Julichu]]. Rodový hrad Reifferscheid byl ovšem tak pevný, že odolal tříměsíčnímu obléhání nepřátel, kteří museli odtáhnout s nepořízenou. Roku [[1416]] umírá poslední hrabě ze [[Salm-Viandenové|Salm-Viandenu]], Jindřich VII., vládce říšského hrabství Dolní Salm v [[Ardeny|Ardenách]] na lucemburské severní hranici. Za dědice je určen Jan V., pán z Reifferscheidtu a Dycku. Reifferscheidtové se však dědictví domohli až po čtyřiceti letech soudů s „Křovinným hrabětem“ (něm''. Raugraf'') [[Ota Altenbaumberský|Otou na Altenbaumbergu]]. Rok před koncem soudních sporů, v roce [[1455]], navíc [[burgundské vévodství|burgundský vévoda]] [[Filip III. Dobrý|Filip Dobrý]] Dolnosalmské hrabství [[Mediatizace|mediatizuje]] (zbaví svrchovanosti), přivtělí jej k [[Lucemburské vévodství|Lucemburskému vévodství]] a Salm-Reifferscheidtové se tak stávají součástí lucemburské šlechty, podrží si však status [[Svrchovanost|suveréna]] na svých starých bezprostředních panstvích. Navíc ani potvrzení dědictví zemskou radou Lucemburského vévodství v roce [[1456]] neznamenalo pro Reifferscheidty automatické přiznání titulu říšských hrabat, který se k Dolnosalmskému hrabství vázal. Syn Jana V., [[Jan VI. ze Salm-Reifferscheidtu|Jan VI.]] († [[1475]]) se nejprve tituloval jen „urozený pán ze Salmu, Reifferscheidu a Dycku“, než mu byl roku [[1460]] císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] hraběcí stav přiznán. Sňatkem s hraběnkou Irmgardou z Wevelinghovenu († [[1474]]) získal Jan VI. pro svůj rod roku [[1445]] šlechtické panství [[Alfter]] v Kolínském kurfiřtství, protože matka Irmgardy byla poslední příslušnicí rodu pánů z Alfteru. Právě s panstvím Alfter byl spojen dědičný úřad nejvyššího maršálka kolínských kurfiřtů, který Jan VI. pro svůj rod taktéž zdědil. Po zřízení [[Říšský kraj|říšských krajů]] v l. [[1500]]–[[1521]] je panství Reifferscheidt začleněno do [[Kurrýnský kraj|Kraje porýnských kurfiřtství]], zatímco panství Dyck (během novověku někdy označované též jako hrabství) zůstává mimo krajské zřízení, ovšem i tak si podrží právo říšského stavovství a členství ve [[Westfálsko-dolnorýnské kolegium říšských hrabat|Westfálsko-dolnorýnském kolegiu říšských hrabat]]. Dědic a syn Jana VI. Petr († [[13. listopad]]u [[1505]]) po celý život podporoval politicky vévody z Jülichu, Kleve a [[Vévodství Berg|Bergu]]. Dobré vztahy měl i s římským králem [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliánem I.]], který mu jako čestný dar udělil svého koně, se kterým během své královské korunovace slavnostně vjel do bran [[Cáchy|Cách]]. V roce [[1588]] získal hrabě [[Werner ze Salm-Reifferscheidtu]] ([[17. srpen|17. srpna]] [[1545]] – [[16. únor]]a [[1629]]) sňatkem s hraběnkou Marií von [[Limburg-Styrum (šlechtický rod)|Limburg-Styrum]] šlechtické panství [[Hackenbroich]] v Kolínském kurfiřtství. Werner patřil k nejvýznamnějším osobnostem rodu a také k těm členům rodiny, jejichž životní dráha se odvíjela nejdobrodružněji. V mládí se pohyboval na francouzském dvoře [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]], kde se stal očitým svědkem řádění při [[Bartolomějská noc|Bartolomějské noci]]. Z [[Francouzské království|Francie]] odešel do [[Habsburské Španělsko|Španělska]], kde se stal ministrem války krále [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] a osobně bojoval u [[Bitva u Lepanta|Lepanta]] i v dalších námořních střetnutích proti [[Osmanská říše|Turkům]], stejně jako proti [[Nizozemská revoluce|vzbouřeným Nizozemcům]]. V domácím prostředí se účastnil tzv. [[Kolínská válka|Kolínské války]] kde stál na straně katolického arcibiskupa [[Arnošt Bavorský (1554-1612)|Arnošta Bavorského]] podporovaného též Filipem II. Španělským proti protestantskému vzdorobiskupovi [[Gebhard von Waldburg-Trauchburg|Gebhardovi von Waldburg-Trauchburg]].{{Citace monografie|příjmení=Rapin|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Zámek Lipová & Salmové.|vydání=1|vydavatel=Via Tempora Nova z. s.|místo=Stehelčeves|rok=2015|počet stran=52|strany=nestránkováno|isbn=978-80-906136-0-7}} [35] => [[Soubor:Reifferscheid 1400.png|náhled|Severní Lucembursko kolem roku [[1400]], šipkou je označeno panství Reifferscheidt, tmavě hnědou barvou zdědědné hrabství Dolní Salm|alt=Reifferscheid 1400.png]] [36] => [[28. leden|28. ledna]] [[1628]] obdržel hrabě Werner od císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] [[nobilitační diplom]] oficiálně uznávající rodový původ odvozený od hrabat z Limburgu, přiznávající oslovení „Vysokorodý pán“ (něm''. Hochgeborener Herr''), tento titul užívali dosud toliko říšští vévodové a knížata a platil za nesmírně exklusivní) a také přiznání titulu „starohrabě“ (německy ''alte Graf'', posléze užíváno výhradně v podobě ''Altgraf'').{{Citace elektronické monografie|příjmení = Kasík|jméno = Stanislav|titul = Erby hrabat ze Salm-Reifferscheidtu na Děčínsku|url = http://www.heraldika-terminologie.cz/mapa-erby-hrabat-ze-salm-reifferscheidtu-na-decinsku-158|vydavatel = |místo = |datum vydání = |korporace = heraldika-terminologie.cz}} Mezi staré hraběcí či starohraběcí rody patřily obecně vzato všechny ty, které byly přijaty mezi říšská hrabata na [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšský sněm]] a získaly tak hlas v některém ze čtyř hraběcích kolegií ještě před rokem [[1582]], kdy proběhla zásadní reforma systému hlasování na říšském sněmu. Pouze Salm-Reifferscheidtové si ovšem vyprosili na císaři, aby se jejich přijetí mezi hrabata roku 1460 odrazilo přímo v rodovém titulu. Na jméně ''starohrabě'' si příslušníci rodu zakládali natolik, že si jej nechali ještě dvakrát potvrdit pro [[Svatá říše římská|říši]] i České země: v roce [[1723]] pro větev [[Lipová (okres Děčín)|lipovskou]] a v roce [[1765]] také pro větev [[Rájec nad Svitavou (zámek)|rájeckou]]. Wernerovy dcery se staly [[Říšský prelát|kněžnami-abatyšemi]] významných říšských ([[Porýní|porýnsko]]-[[Vestfálsko|vestfálských]]) klášterů: Anna Salome ([[4. říjen]] [[1622]] – [[15. říjen]] [[1688]]) v [[Essen]]u a Marie Sofie ([[21. březen|21. března]] [[1620]] – [[8. leden|8. ledna]] [[1674]]) v [[Elten]]u. Naproti tomu Wernerův třetí syn, [[Vilém Salentin ze Salm-Reifferscheidtu|Vilém Salentin]] ([[12. leden|12. ledna]] [[1580]] – [[6. září]] [[1634]]) získal slávu na válečném poli. Stal se plukovníkem císařské armády, účastnil se dobývání [[Ostende]] v l. [[1601]]–[[1604]], tažení do [[Alsasko|Alsaska]] a prošel také bojišti [[Válka o mantovské dědictví|války o mantovské dědictví]] a [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], kde padl v [[Bitva u Nördlingenu|bitvě u Nördlingenu]]. [37] => [[Soubor:Anna Salome von Salm-Reifferscheidt.jpeg|náhled|Anna Salome von Salm-Reifferscheidt, abatyše v Essenu]] [38] => Od první poloviny [[17. století]] docházelo k dělení rodu na více větví: [39] => [40] => * '''Salm-Reifferscheidt-Dyck''' – [[1637]]–[[1888]] panství Dyck a Hackenbroich v Porýní, v roce [[1816]] větev rodu povýšena do pruského knížecího stavu pro celý rod [41] => [42] => * '''Salm-Reifferscheidt-Bedbur''' – 1637–[[1803]] panství Reifferscheidt a Bedbur v Porýní (do roku [[1795]]), hrabství Dolní Salm v Ardenách (do roku [[1734]]), od roku 1803 používá jméno Salm-Reifferscheidt-Krautheim [43] => [44] => * '''Salm-Reifferscheidt-Hainspach''' – 1734–[[1889]] odštěpila se z větve Bedbur, severočeské panství [[Lipová (okres Děčín)|Lipová]] a další česká panství, dědiční nejvyšší maršálkové Kolínského kurfiřtství, jako jediná větev rodu nikdy nepovýšena do knížecího stavu, po vymření rodu přešlo dědictví a jméno na spřízněný rod '''[[Thun-Hohensteinové|Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt]]''' [45] => [46] => * '''Salm-Reifferscheidt-Raitz''' – 1734– odštěpila se z větve Bedbur, hrabství Dolní Salm (do roku [[1794]]), moravská panství [[Rájec nad Svitavou (zámek)|Rájec]] a [[Blansko]], v roce [[1945]] pošlost rodu vyvlastněna československým státem, v roce [[1790]] povýšena do [[Říšský kníže|říšského knížecího stavu]] pro hlavu rodu, příslušníci rodu dnes žijí zejména v Rakousku, jediná přeživší rodová linie [47] => [48] => * '''Salm-Reifferscheidt-Krautheim''' – 1803–[[1888]] pokračování větve Bedbur, tato větev získala okres Krautheim v severním Švábsku, v roce [[1804]] povýšený na říšské knížectví, zároveň udělen říšský knížecí stav pro hlavu rodu, 1806 Krautheim mediatizován Württemberskem, od roku 1888 pošlost připojila jméno vymřelého rodu Salm-Reifferscheidt-Dyck [49] => [50] => * '''Salm-Reifferscheidt-Krautheim a Dyck''' – 1888–[[1958]] pokračování linie Krautheim, převzato dědictví a jméno po knížatech ze Salm-Reifferschedt-Dycku, v pol. [[20. století|20. stol.]] rod vymřel [51] => [52] => V roce [[1654]] se kolínský kurfiřt pokusil obsadit, [[Mediatizace|mediatizovat]] a připojit panství Reifferscheidt, čímž by Salmy připravil o hlas ve Vestfálském hraběcím kolegiu. Starohrabata proti tomu podala žalobu u [[Říšský komorní soud (Svatá říše římská)|říšského komorního soudu]] ve [[Wetzlar]]u, která o třicet let později, v roce [[1684]] konečně uspěla. V roce [[1693]] se vrátil do držení Salmů také hlas za reifferscheidské panství, ovšem kolínští kurfiřté zpochybňovali [[Říšská bezprostřednost|říšskou bezprostřednost]] panství až do jeho zániku, čas od času úspěšně, takže se jeho vládci mnoha sněmů vůbec nezúčastnili.{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Genealogisches Staats-Handbuch|vydání = 1|vydavatel = Franz Varrentrapp|místo = Frankfurt am Main|rok = 1835|počet stran = 796|strany = 654|isbn = |jazyk = německy|url = https://books.google.cz/books?id=DpxAAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false|poznámka = psáno švabachem|svazek edice = 66}} Krátce před smrtí [[Ernest Friedrich ze Salm-Reifferscheidtu|Ernesta Friedricha]] ([[29. květen|29. května]] [[1583]] – [[3. září]] [[1639]]), syna hraběte Wernera, došlo k prvnímu dělení mezi Ernestovy syny. [53] => [54] => === Salm-Reifferscheidt-Dyck === [55] => [[Soubor:Schloss dyck duncker.JPG|náhled|Historický pohled na zámek Dyck]] [56] => Mladší ze synů Ernesta Friedricha, [[Arnošt Salentin ze Salm-Reifferscheidtu|Arnošt Salentin]] ([[4. červen|4. června]] [[1621]] – [[11. červen|11. června]] [[1684]]), od roku [[1645]] plukovník vojska kolínského kurfiřta, založil větev na panstvích Dyck, Hackenbroich a Alfter, která zdědil. Tato větev neměla nikdy nic společného s Českými zeměmi a žila pouze v [[Porýní]]. Arnošt Salentin rovněž nechal postavit pozdně renesanční [[Zámek Dyck|zámek v Dycku]], hlavní sídlo rodu. Na rozdíl od panství v Reifferscheidtu nebyla říšská bezprostřednost Dycku nijak zpochybňována, ovšem bývalo zpochybňováno jeho právo říšského stavovství, takže hlas na říšském sněmu byl hrabství definitivně přiznán teprve v roce [[1775]], resp. v roce [[1792]]. Salentinův pravnuk, starohrabě [[Josef František ze Salm-Reifferscheidt-Dycku|Josef František]] ([[4. září]] [[1773]] – [[27. březen|27. března]] [[1861]]) byl ze všech svých držav roku [[1795]] vypuzen francouzskými vojsky. [[Hlavní usnesení mimořádné říšské deputace|Zakončení říšské deputace]] v roce [[1803]] starohraběti přiznalo jen finanční odškodnění ve formě věčné renty 28 000 zl. ročně, vázanou na frankfurtské kapitule, kterou Josef vyměnil za jednorázovou sumu 500 000 zl., vyplacených městem [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurt]]. Žádné náhradní území však nedostal, takže Josef František a jeho rod teoreticky nemohl být uznán za příslušníky mediatizované aristokracie. Josef František si náhradou roku [[1807]] zakoupil od [[Joachim Murat|velkovévody z Bergu]] [[Vévodství Berg|beržské]] panství [[Ramersdorf]] (dnes pravobřežní čtvrť [[Bonn]]u), které po jeho smrti zdědila nevlastní dcera, [[Baron|svobodná paní]] von Francq. Dne [[24. únor]]a [[1809]] [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] Josefovi udělil titul hrabat [[První Francouzské císařství|Francouzského císařství]] ([[Francouzština|francouzsky]] ''Comte d'Empire''). Dne [[28. květen|28. května]] [[1816]] povýšil pruský král [[Fridrich Vilém III.|Bedřich Vilém III.]] Josefa Františka a jeho bratra [[Franz Joseph August Salm-Reifferscheidt-Dyck|Františka Josefa Augusta]] ([[16. říjen|16. října]] [[1775]] – [[26. prosinec|26. prosince]] [[1826]]) s celým rodem do pruského knížecího stavu s právem na oslovení "[[Jasnost (predikát)|Jasnosti]]"{{Citace elektronické monografie|příjmení = Langbrandtner|jméno = Hans Werner|titul = Die Standeserhöhung zum preußischen Fürsten, aus: Martin Otto Braun, Elisabeth Schläwe, Florian Schönfuß (Hg.), Netzbiographie – Joseph zu Salm-Reifferscheidt-Dyck (1773-1861)|url = http://www.historicum-estudies.net/epublished/netzbiographie/preussische-zeit/standeserhoehung/|vydavatel = |místo = |datum vydání = |edice = historicum-estudies.net|jazyk = německy}} a také mu potvrdil porýnské majetky, za které byl přitom starohrabě již předtím odškodněn. [[Soubor:Salm-Dyck, Joseph.jpg|náhled|vlevo|Kníže Josef František ze Salm-Reifferscheidt-Dycku.]][[11. říjen|11. října]] [[1826]] mu navíc po dlouhých prosbách a naléhání přiznal autonomní práva mediatizovaných rodin v rámci panství Dyck.{{Citace elektronické monografie|příjmení = Langbrandtner|jméno = Hans Werner|titul = Bemühungen um Anerkennung als preußischer Standesherr, aus: Martin Otto Braun, Elisabeth Schläwe, Florian Schönfuß (Hg.), Netzbiographie – Joseph zu Salm-Reifferscheidt-Dyck (1773-1861)|url = http://www.historicum-estudies.net/epublished/netzbiographie/preussische-zeit/standesherrschaft/|vydavatel = |místo = |datum vydání = |edice = historicum-estudies.net|jazyk = německy}} Status [[Seznam mediatizovaných rodů|evropské mediatizované aristokracie]] měl hraběti zaručovat společný salm-reifferscheidtský [[Svěřenství|fideikomis]], vázaný na knížectví [[Krautheim]], patřící jinak jeho příbuzným, ovšem s dědickým podílem všech Salm-Reifferscheidtů. Ve skutečnosti ale býval status Salm-Dycků velmi často zpochybňován a mezi mediatizovanými rody většinou nebývají uváděni. Josef František byl velmi vzdělaný, studoval u kolínských [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Jezuitů]] a následně na univerzitách v [[Paříž]]i, [[Vídeň|Vídni]] a [[Brusel]]u. Dne [[12. říjen|12. října]] [[1854]] získal dědičný [[Virilista|virilní]] hlas v panské sněmovně tehdy nově zřízeného pruského parlamentu. Byl znám jako botanik, věnující se především [[Opuncie|kaktusům]] a [[sukulent]]ům, o kterých roku [[1837]] vydal odbornou práci ''Cactae in horto Dyckensi cultae'', která byla překonána až prací [[Karl Moritz Schumann|Karla Schumanna]] z roku [[1899]]. Kolem zámku Dyck nechal Josef František zřídit dodnes existují [[anglický park]] a arboretum. Na zámku Dyck také příslušníci rodu postupně shromáždili jednu z nejvýznačnějších soukromých sbírek historických zbraní v Evropě.{{Citace monografie|příjmení = Gollwitzer|jméno = Heinz|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Die Standesherren, Die politische und geselschaftliche Stellung der Mediatisierten 1815-1918|vydání = 2 doplněné|vydavatel = Vandenhoeck und Ruprecht|místo = Göttingen|rok = 1964|počet stran = 465|strany = 315|isbn = |jazyk = německy}} Kníže František Josef August, bratr bezdětného Josefa Františka, se postaral o pokračování rodu a zakoupil roku [[1817]] pro sebe bývalý klášter s panstvím [[Baindt]] (u [[Bodamské jezero|Bodamského jezera]]) od hraběte [[Erdődyové|Erdődyho]]. Rod vymírá v osobě jeho syna Alfréda ([[31. květen|31. května]] [[1811]] – [[2. srpen|2. srpna]] [[1888]]), [[Nejvyšší maršálek|nejvyššího zemského maršálka]] [[Pruské království|Pruského království]] a rytíře [[řád černé orlice|řádu černé orlice]], který ještě v roce [[1874]] zvětšuje rodinný majetek koupí zámku a panství [[Hülchrath]], (dnes součást [[Grevenbroich]]u). Majetek po jeho smrti přešel na krautheimskou linii.{{Citace elektronické monografie [57] => | příjmení = [58] => | jméno = [59] => | titul = Soukromá heraldická stránka (německy) [60] => | url = http://www.welt-der-wappen.de/Heraldik/Galerien2/galerie1237.htm [61] => | vydavatel = [62] => | místo = [63] => | datum vydání = [64] => | datum přístupu = 2018-09-07 [65] => }} [66] => [67] => === Salm-Reifferscheidt-Bedbur/Krautheim === [68] => [[Soubor:Schloss Bedburg 6.jpg|náhled|vlevo|Zámek Bedburg v Porýní]] [69] => Hlavní větev rodu pokračovala starším synem Erichem Adolfem ([[1. únor]]a [[1619]] – [[16. červenec|16. července]] [[1678]]), který zdědil vládu nad rodovým Reifferscheidtem, lucemburské hrabství Dolní Salm i kolínské panství Bedbur, podle nějž se začal psát. Erichův mladší syn František Arnošt ([[1698]]–[[1760]]) jako první muž z rodu dosáhl vyššího duchovního úřadu když se stal biskupem v [[Tournai]]. Erichův starší syn [[František Vilém Salm-Reifferscheidt|František Vilém]] ([[14. srpen|14. srpna]] [[1672]] – [[4. červen|4. června]] [[1734]]) žil převážně při císařském dvoře ve Vídni. Stal se hejtmanem císařské tělesné gardy, nejvyšším štolbou císařovny [[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská|Amálie Vilemíny]] a díky příbuzenským svazkům se severoněmeckými knížaty byl jmenován císařovým velvyslancem v Dánsku. Poprvé se oženil s hraběnkou Marií Anežkou [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatovou z Chlumu a Košumberka]] a vyženil s ní severočeské panství [[Lipová (okres Děčín)|Lipová]]. V té souvislosti také získal roku [[1693]] český [[inkolát]]. Právě české statky zdědil jeden z mladších synů z prvního manželství starohraběte, Leopold Antonín (viz '''Salm-Reifferscheidt-Hainspach'''). Nejstarší syn z druhého manželství s princeznou Marií Karolínou z [[Lichtenštejnové|Lichtenštejna]], Antonín Josef, zase založil větev moravskou a zdědil po otci Dolnosalmské hrabství v Lucembursku (viz '''Salm-Reifferscheidt-Raitz'''). Hlavní linie rodu ale pokračovala starším bratrem obou jmenovaných, starohrabětem Karlem Antonínem ([[6. duben|6. dubna]] [[1697]] – [[13. červenec|13. července]] [[1755]]), pánem na Reifferscheidtu a Bedburu. Za časů jeho syna Siegmunda ([[13. červen|13. června]] [[1735]] – [[27. únor]]a [[1798]]) přišel rod krátce o veškerá svá panství, protože Reifferscheidt i Bedbur ležely na levém břehu Rýna, který byl v l. 1794–1795 obsazen Francií. [[Soubor:BadenPutzger1905.jpg|náhled|Územní vývoj Bádenska v l. 1771–1815. Knížectví Krautheim leží vpravo nahoře, ohraničené žlutě]] Tzv. [[Hlavní usnesení mimořádné říšské deputace|Zakončení mimořádné říšské deputace]] přiznalo Siegmundovu synovi, Františku Vilémovi ([[27. duben|27. dubna]] [[1772]] – [[14. květen|14. května]] [[1831]]) jako náhradu hrabství [[Krautheim]], původně okres Krautheim v majetku [[Mohučské kurfiřtství|mohučského kurfiřta]] a také finanční rentu, kterou ovšem František Vilém ihned vyměnil s knížetem na [[Leiningenové|Leiningenu]] za okres [[Gerlachsheim]] sousedící s Krautheimem a dříve rovněž patřící Mohučskému kurfiřtství. V lednu [[1804]] byl pak [[František I. Rakouský|císařem]] povýšen na [[Říšský kníže|říšského knížete]] (knížecí hodnost byla dědičná pro prvorozeného syna) a Krautheim, po kterém se on i jeho potomci začali psát namísto ztraceného Bedburu, spolu s Gerlachsheimem povýšen na knížectví. Virilní hlas v knížecí radě [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšského sněmu]] však novopečený kníže nezískal, musel se i nadále spokojit s hlasem kuriátním v rámci Vestfálsko-dolnorýnského hraběcího kolegia. Knížectví, které pro sebe nezískalo ani hlas na krajském sněmu, mělo ostatně jepičí trvání. Krátce po vyhlášení Zakládacích akt [[Rýnský spolek|Rýnského spolku]], [[12. červenec|12. července]] [[1806]], bylo knížectví [[Mediatizace|mediatizováno]], západní část připadla [[Bádenské velkovévodství|Bádensku]] a východní [[Württemberské království|Württembersku]]. Novopečený württemberský král ostatně hned roku 1806 udělil knížeti úřad nejvyššího královského lovčího a František Vilém se stal vůbec jeho prvním nositelem. Roku [[1829]] přiznal Sněm [[Německý spolek|německého spolku]] knížeti právo na oslovení „[[Jasnost (predikát)|Jasnosti]]“, což bylo potvrzeno také všemi [[zeměpán]]y knížete. Protože na panství Reifferscheidt a od roku [[1803]] také na knížectví Krautheim byl zřízen rodový [[Svěřenství|fideikomis]], teoreticky patřící celému rodu Salm-Reifferscheidtů, prosadil kníže mezinárodní status evropské mediatizované aristokracie také členům haňspašské a rájecké větve, i když tyto větve žádné bezprostřední panství v [[Svatá říše římská|říši]] nikdy nevlastnily. Pouze v případě první oddělené větve Salm-Dyck narazil kníže na odpor sněmu a pruská knížata z Dycku tak většinou mezi [[Seznam mediatizovaných rodů|mediatizované rody]] zařazováni vůbec nejsou. [70] => [[Soubor:Burg Krautheim 300405.jpg|náhled|Hrad Krautheim (Jagst) v sevozápadním [[Švábsko|Švábsku]]]] [71] => Syn Františka Viléma, druhý kníže Konstantin Dominik ([[4. srpen|4. srpna]] [[1798]] – [[10. únor]]a [[1856]]), prodal v roce [[1839]] bádenskou část bývalého knížectví se všemi právy státu. Již František Vilém prodal státu v roce [[1826]] část württemberskou a tak rod po roce [[1839]] sídlil především v [[Düsseldorf]]u, v jehož okolí zakoupil nějaké pozemky. Třetí syn Františka Viléma a čtvrtý kníže Leopold Karel ([[14. březen|14. března]] [[1833]] – [[16. květen|16. května]] [[1893]]), který nastoupil po svém nejstarším bratrovi Františku Karlovi ([[15. březen|15. března]] [[1827]] – [[24. březen|24. března]] [[1860]]) (bezdětný druhorozený syn Otto Clemens ([[19. říjen|19. října]] [[1829]] – [[31. květen|31. května]] [[1858]]) zemřel z bratrů jako první) zdědil v roce [[1888]] po vymřelých příbuzných ze Salm-Reifferscheidt-Dycku jejich statky i dědičné křeslo v pruské panské sněmovně. Přesídlil proto i s dětmi na zámek Dyck, který se stal hlavním sídlem rodu a celá rodina nesla napříště jméno '''Salm-Reifferscheidt-Krautheim a Dyck'''. [[Vilém II. Pruský|Německý císař]] udělil roku [[1891]] z titulu pruského krále staršímu z jeho synů, Alfredu Georgovi, ''[[Latinská rčení, A|ad personam]]'' (tj. výlučně pro jeho osobu bez práva zdědění) titul [[dědičný princ]] a oběma dcerám Leopolda Karla z druhého manželství též ''ad personam'' titul [[Princ|princezna]].{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Gothaischer Hofkalender|vydání = 1|vydavatel = Justus Perthes|místo = Gotha|rok = 1917|počet stran = 1165|strany = 194|isbn = |jazyk = německy|url kapitoly = https://archive.org/stream/gothaischerhofka1917gothuoft#page/194/mode/2up|poznámka = psáno švabachem|typ kapitoly = Heslo|kapitola = Salm}} Vnukem pátého knížete, zmíněného Alfreda Georga ([[23. červen|23. června]] [[1863]] – [[6. červenec|6. července]] [[1924]]), byl František Josef, sedmý a poslední kníže celého rodu. Z jeho sňatku s princeznou Cäcilií ze [[Salmové (Pustinná a porýnská hrabata)|Salm-Salmu]] vzešlo pouze sedm dcer, čímž rod v roce [[1958]] vymřel po meči. [72] => [73] => === Salm-Reifferscheidt-Hainspach === [74] => [[Soubor:Vilémov - poutní kostel Zvěstování Panny Marie (2).JPG|náhled|Vilémov – poutní [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Vilémov)|kostel Nanebevzetí Panny Marie]] |alt=Vilémov - poutní kostel Zvěstování Panny Marie.JPG]] [75] => [[Soubor:Wallfahrtskirche in Vilémov u Šluknova 05.JPG|náhled|vlevo|Salmovský znak v průčelí kostela ve Vilémově]] [76] => [[Soubor:Klösterle-Klasterec-Schloss-Wappen-1.jpg|náhled|vlevo|[[Alianční znak|Znaková aliance]] Thun-Salm na zámku v Klášterci nad Ohří]] [77] => [[Soubor:Lipova-Schloss-03.jpg|náhled|Zámek Lipová]] [78] => {{viz též|Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt}} [79] => Druhorozený syn Františka Viléma, Leopold Antonín Vilém ([[21. červen|21. června]] [[1699]] – [[16. leden|16. ledna]] [[1769]]), zdědil po matce české [[Panství Lipová|panství Haňšpach/Hainspach]] (dnes [[Lipová (okres Děčín)|Lipová]]) v západní části [[Šluknovský výběžek|Šluknovska]] a založil českou větev rodu. Po otci zdědil pouze úřad kolínského nejvyššího maršálka. Dal se na dráhu profesionálního důstojníka v císařské armádě, Jako mladík se vyznamenal při dobývání [[Bělehrad]]u před samotným princem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]] a [[9. únor]]a [[1734]] byl jmenován [[Generálmajor|generálem-polním strážmistrem]] a po dvacetileté službě zakončil kariéru jako [[polní podmaršálek]].{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Seznam c.k. generálů raného novověku na stránkách vídeňského Kriegsarchivu|url = http://oesta.gv.at/DocView.axd?CobId=18890|vydavatel = |místo = |datum vydání = |datum přístupu = 2015-07-18|url archivu = https://web.archive.org/web/20170803004625/http://oesta.gv.at/DocView.axd?CobId=18890|datum archivace = 2017-08-03|nedostupné = ano}} Získal též velkokříž britského [[Řád sv. Michala a sv. Jiří|řádu sv. Michala]] a v císařských mírových službách to dotáhl na skutečného [[Tajný rada|tajného radu]] a komořího.RAPIN, Jan, ''Zámek Lipová''..., nestránkováno Roku [[1735]] uzavřel sňatek s hraběnkou Marií Annou z [[Althannové|Althannu]], která ovšem dva roky od svatby zemřela, aniž by porodila potomka. V l. [[1737]]–[[1739]] nechal Leopold v Lipové postavit barokní trojkřídlý zámek, dodnes jedinou zámeckou barokní novostavbu na Děčínsku, zatímco starý zámek byl přebudován na pivovar. Bezprostředně po dostavbě zámku se starohrabě oženil podruhé s hraběnkou Marií Annou z [[Auerspergové|Auerspergu]]. Ani druhé manželství dlouho nevydrželo, a když Marie Anna roku [[1743]] po čtyřech letech zemřela a zanechala po sobě jen dceru Marii Josefinu, budoucí kněžnu-abatyši v konventu [[Řád augustiniánů|augustiniánek]] v [[Essen]]u, oženil se Leopold v touze po dědicovi ještě téhož roku potřetí, tentokrát s hraběnkou Marií Karolinou z [[Ditrichštejnové|Ditrichštejna]]. Teprve z tohoto sňatku povstal syn, Jan František. Leopold si nechal dne [[23. březen|23. března]] [[1723]] od císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] potvrdit pro sebe a potomky privilegium na užívání rodového starohraběcího titulu, platné v českých zemích i ve Svaté říši římské. Ve [[Vilémov (okres Děčín)|Vilémově]] na lipovském panství nechává zřídit koncem 20. let [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Vilémov)|kostel]], zamýšlený a nakonec i realizovaný jako rodová hrobka. V roce [[1751]] Leopold úspěšně rozšiřuje své statky přikoupením středočeských panství [[Štiřín]] a [[Kostelec u Křížků|Kostelec]]. Jediný Leopoldův syn, Jan František ([[6. březen|6. března]] [[1747]] – [[28. červen|28. června]] [[1802]]) získal v roce [[1797]] pro svůj rod dědičně [[dvorský úřad]] nejvyššího českého komorníka nad stříbrem. V 80. letech nechal ze svého panství zřídit [[Svěřenství|fideikomis]] a zasadil se též o stavbu [[Kaple svaté Anny (Lobendava)|kaple Sv. Anny]] na [[Anenský vrch (Šluknovská pahorkatina)|Annabergu]], jednoho z posledních [[Poutní místo|poutních míst]] v Čechách. Ze sňatku Jana Františka s hraběnkou Walpurgou ze [[Šternberkové|Šternberka]], dcerou hraběte Adama Františka, [[Nejvyšší maršálek|nejvyššího maršálka Království českého]], vzešli tři dcery a dva synové. Starší z nich, František Vincent ([[18. září]] [[1774]] – [[11. červenec|11. července]] [[1842]]) byl ženatý s hraběnkou [[Johanna Salm-Reifferscheidt|Johankou Marií]] [[Pachtové z Rájova|Pachtovou z Rájova]], vynikající malířkou, věnující se zejména květinovým obrazům, ale také krajinám a zátiším.{{Citace monografie|příjmení = Mašek|jméno = Petr|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti II|vydání = 1|vydavatel = Argo|místo = Praha|rok = 2010|počet stran = 668|strany = 198|isbn = 978-80-257-0027-3}} František Vincent prodal roku [[1822]] [[Štiřín]] a [[Kostelec u Křížků|Kostelec]], zatímco jeho matka, hraběnka-vdova Walpurga pro svého syna získala v roce [[1821]] panství [[Světlá nad Sázavou]], které vyměnila za své [[Věno|věnné]] panství [[Dioszegh]] v [[Uhersko|Uhrách]]. Protože i František Vincent nezanechal žádné potomky, ujali se dědictví postupně dva starší ze tří synů Františkova bratra, starohraběte Jana Františka (II.) ([[7. duben|7. dubna]] [[1780]] – [[3. duben|3. dubna]] [[1847]]) a hraběnky Roziny [[Nosticové|Nosticové z Rokytnice]]. Starší z nich, František Josef ([[13. květen|13. května]] [[1819]] – [[26. prosinec|26. prosince]] [[1887]]) sloužil nejdříve v rakouské armádě, poté se stal poslancem [[český zemský sněm|českého zemského sněmu]].{{Citace monografie|příjmení = Kurtanič|jméno = Josef A.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Thun-Hohenstein: klášterecká větev - panství Klášterec, Benešov, Žehušice, Lipová, Pětipsy: Mathias Oswald hrabě von Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt - poslední majitel kláštereckého panství: vývod ze 64 předků|vydání = |vydavatel = Josef A. Kurtanič|místo = Klášterec nad Ohří|rok = 2009|počet stran = 73|strany = |isbn = 978-80-254-4262-3}} Druhorozený bratr [[Louis Salm-Reifferscheidt|Alois]] ([[4. prosinec|4. prosince]] [[1820]] – [[6. listopad|6. listopadu]] [[1889]]) sledoval obdobnou kariéru. Protože se ani tito dva, ani jejich nejmladší bratr, Jan Josef ([[27. březen|27. března]] [[1822]] – [[19. prosinec|19. prosince]] [[1885]]), který zemřel první, nikdy neoženili, vymírá rod v osobě prostředního [[Louis Salm-Reifferscheidt|Aloise]] roku [[1889]] po meči. Dědičkou panství Lipová a Světlá nad Sázavou se stala jediná sestra tří bratrů a nejmladší ze sourozenců, Johanka Josefka ([[16. květen|16. května]] [[1827]] – [[8. květen|8. května]] [[1892]]), provdaná za hraběte Oswalda z [[Klášterec nad Ohří|klášterecké]] linie [[Thun-Hohensteinové|Thunů]]. Jejich syn Josef Oswald si u císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] vyprosil povolení na spojení rodových erbů a užívání jména '''Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt''', vystaveného [[20. duben|20. dubna]] [[1897]]. Spojení rodových jmen se uskutečnilo přes protesty větve Salm-Reifferscheidt-Raitz. Privilegium pro dědice rodového [[Svěřenství|majorátu]] v Lipové však již nezahrnovalo právo užívat unikátní rodový titul „starohrabě“, vyhrazený jen potomkům v mužské linii. [80] => [81] => === Salm-Reifferscheidt-Raitz === [82] => {{viz též|Salm-Reifferscheidt-Raitz}} [83] => [[Soubor:Rájec.jpg|náhled|Zámek Rájec nad Svitavou]] [84] => Rájeckou, neboli moravskou větev rodu založil starohrabě Antonín Karel ([[6. únor]]a [[1720]] – [[5. duben|5. dubna]] [[1769]]), který roku [[1763]] zakoupil moravská panství [[Rájec-Jestřebí|Rájec]] a [[Jedovnice|Jedovnicích]], ke kterým roku [[1766]] přikoupil ještě [[Blansko]]. Po otci zdědil rovněž hrabství Dolní Salm v Lucembursku. Působil mj. jako vychovatel budoucího císaře Josefa II. a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Dne [[20. duben|20. dubna]] [[1765]] mu byl [[Marie Terezie|Marií Terezií]] potvrzen rodový titul "starohrabě" pro něj i potomky.{{Citace monografie|příjmení = Županič|jméno = Jan|příjmení2 = Fiala|jméno2 = Michal|titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české|vydání = 1|vydavatel = Aleš Skřivan ml.|místo = Praha|rok = 2001|počet stran = 340|strany = 223|isbn = 80-86493-00-8|příjmení3 = Stellner|jméno3 = František}} Jeho syn [[Karel Josef Salm|Karel Josef]] ([[3. duben|3. dubna]] [[1750]] – [[18. červen|18. června]] [[1838]]) proslul zejména jako [[Svobodné zednářství|svobodný zednář]]. V roce [[1784]] získal jako zděděný [[majorát]] panství [[Velké Opatovice]], [[Jevíčko]] a Jaroměřice jako dědictví po zemřelém hraběti [[Karel Vincent ze Salm-Neuburgu|Karlu Vincentovi]] ze [[Salmové (Wigerichovci)|Salm-Neuburgu]]. [[12. říjen|12. října]] [[1790]] císař [[Leopold II.]] povýšil ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] u příležitosti vlastní císařské korunovace Karla Josefa do stavu [[Říšský kníže|říšských knížat]] s titulem dědičným vždy pro nejstaršího syna. Na památku této [[nobilitace]] si Karel Josef nechal zhotovit knížecí klobouk, dnes nesprávně nazývaný knížecí koruna, který se dodnes na rájeckém zámku dochoval.{{Citace monografie|příjmení = Kalábová|jméno = Lenka|příjmení2 = Konečný|jméno2 = Michal|titul = Poklady moravských zámků|vydání = 1|vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně|místo = Brno|rok = 2010|počet stran = 142|strany = 104|isbn = 978-80-86752-85-3}} Podobné klobouky obvykle užívala jen vládnoucí říšská knížata, nikoli ta titulární, jakým byl Karel Josef. Dnes jsou velikou vzácností i v Německu, v České republice potom jde spolu s čapkou kněžny-abatyše [[Klášter svatého Jiří (Praha)|kláštera sv. Jiří]] o jediné dva nalezené knížecí klobouky v zemi.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Článek o "koruně" Salmů na idnes.cz|url = http://brno.idnes.cz/ve-valticich-je-k-videni-vzacna-knizeci-koruna-rodu-salmu-pes-/brno-zpravy.aspx?c=A100702_181623_brno-zpravy_bor|vydavatel = |místo = |datum vydání = }} V souvislosti s [[Velká francouzská válka|válkami s revoluční Francií]] přišel o vrchnostenská práva v lucemburském hrabství Dolní Salm, za jejichž ztrátu Karlu Josefovi říšský sněm přiznal roku 1803 rentu 12 000 zl., vyplácenou z výnosu sekularizovaného kláštera Schöntal ve [[Württembersko|Württembersku]]. Samotné pozemky knížeti ovšem zůstaly.{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Genealogisch-historisch-statistischer Almanach: auf das Jahr 1835|vydání = 1|vydavatel = Landes Industrie Comptor|místo = Weimar|rok = 1836|počet stran = 842|strany = 454–455|isbn = |url = https://books.google.cz/books?id=PpNAAAAAcAAJ&pg=PA473&lpg=PA473&dq=herzogtum+krumau&source=bl&ots=TEpG1CH-aO&sig=s-jqJGRbChvufcTNWwenm77oejM&hl=cs&sa=X&ved=0CFAQ6AEwCGoVChMIzduZi7jyxwIVi-0UCh2W8w9T#v=onepage&q=herzogtum%20krumau&f=false|jazyk = německy|poznámka = psáno švabachem}} [[2. červen|2. června]] [[1827]] mu císař [[František I. Rakouský|František I.]] udělil právo na predikát „[[Jasnost (predikát)|Jasnost]]“, přičemž je zajímavé, že v textu privilegia je Karel Josef (nesprávně) označen za hlavu celého domu Salm-Reifferscheidt-Krautheim.{{Citace monografie|příjmení = Wessely|jméno = Joseph|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Zweite Lieferung, welche den Text der allg. Gerichtsordnung vom 32. Kap. bis zu Ende, dann die allg. Konkursordnung, ferner V Anhänge (das Verfahren in Ehe- und Ausziehsachen, bei Militär-, Berg- und Wechselgerichten), endlich die allg. Gerichtsinstrukzion, mit den bis auf die neueste Zeit erflossenen Deklaratorien, enthält|vydání = 2|vydavatel = Gottlieb Haase und Söhne|místo = Prag|rok = 1839|počet stran = 1438|strany = 828–829|isbn = |url = https://books.google.cz/books?id=28tRAAAAcAAJ&pg=PA829&lpg=PA829&dq=rohan+durchlaucht+1825&source=bl&ots=eNweMbJpaY&sig=t-dlY5HgW_vTBGo4fUdWJuVR6F0&hl=cs&sa=X&ved=0CEEQ6AEwBmoVChMI6u35mPmKxwIVZ2dyCh3FiwSQ#v=onepage&q=Salm&f=false|jazyk = německy|poznámka = psáno švabachem}} O dva roky později pak predikát Jasnost udělil Karlu Josefovi také sněm [[Německý spolek|Německého spolku]], čímž je Karel i jeho rod s konečnou platností zařazen mezi mediatizovanou šlechtu, i když rájecká větev nevlastnila žádné bezprostřední území. Karlův první syn, [[Hugo František Salm|Hugo František]] ([[1. duben|1. dubna]] [[1776]] – [[31. březen|31. března]] [[1836]]), svého otce nepřežil, a proto nezdědil knížecí titul. Byl výborným hospodářem a položil základy ekonomického úspěchu moravských salmovských železáren. Byl také vědcem a pěstoval styky s velikány své doby, např. s [[Johann Wolfgang von Goethe|J. W. Goethem]]. V roce [[1817]] stál u zrodu [[Moravské zemské muzeum|Moravského zemského muzea]]. Nejstarší syn Huga Františka a druhý kníže, [[Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz|Hugo Karel Eduard]] ([[15. září]] [[1803]] – [[18. duben|18. dubna]] [[1888]]) se zasadil o další rozkvět salmovských železáren, hlavního zdroje rodových příjmů. Působil jako dlouholetý poslanec [[Moravský zemský sněm|moravského zemského sněmu]] (na kterém rokoval mj. v [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučních letech 1848/49]]) i [[Říšská rada (Rakousko)|říšské rady]] a roku [[1852]] ho [[František Josef I.]] vyznamenal [[Řád zlatého rouna|Řádem zlatého rouna]]. Jeho mladší bratr, starohrabě Robert Antonín ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1804]] – [[25. březen|25. března]] [[1875]]), se stal místopředsedou [[České zemské gubernium|českého gubernia]] a sekčním šéfem na rakouském ministerstvu vnitra. [85] => [[Soubor:Karel Josef Salm.jpg|náhled|vlevo|První kníže Karel Josef Salm-Reifferscheidt-Raitz]] [86] => Za časů syna Huga Karla Eduarda a třetího knížete, [[Hugo Karel František Salm-Reifferscheidt-Raitz|Huga Karla Františka]] ([[13. listopad]]u [[1832]] – [[14. březen|14. března]] [[1894]]), došlo k počátku úpadku salmovských železáren, který ovšem vyvrcholil až v době, kdy ho na knížecím stolci vystřídal jeho syn. Hugo Karel se velmi zasloužil o turistické zpřístupnění [[Moravský kras|Moravského krasu]]. Jeho mladším bratrem byl [[Siegfried Salm-Reifferscheid|Siegfried]] ([[10. červen|10. června]] [[1835]] – [[14. srpen|14. srpna]] [[1898]]), který pro sebe a pro potomky zakoupil velkostatek [[Široké Třebčice]] u [[Chomutov]]a. Siegfriedův mladší syn [[Erich Salm-Reifferscheidt|Erich]] ([[20. červenec|20. července]] [[1868]] – [[7. duben|7. dubna]] [[1945]]) vydal v [[Sarajevo|Sarajevu]] roku [[1914]] sbírku válečných příběhů a Siegfriedova vnučka Anna ([[19. leden|19. ledna]] [[1901]] – [[4. květen|4. května]] [[1975]]) od staršího syna Rudolfa ([[9. březen|9. března]] [[1866]] – [[2. březen|2. března]] [[1919]] získala [[Osvojení|adopcí]] po svém strýci Josefovi, hraběti z [[Wallisové z Karighmainu|Wallisu]], wallisovské statky a jméno '''Salm-Reifferscheidt-Wallis''', které však roku [[1921]] po jejím sňatku s hrabětem Quido [[Schaffgotschové|Schaffgotschem]] a po přijetí jeho jména, zaniklo. Nejmladší ze tří bratrů, starohrabě Erich Adolf ([[18. říjen|18. října]] [[1836]] – [[29. srpen|29. srpna]] [[1884]]), byl diplomatem ve [[Španělsko|Španělsku]] a spříznil se i s tamní královskou rodinou. Vnuk Ericha Adolfa, Niklas Maria Josef ([[25. prosinec|25. prosince]] [[1904]] – [[12. duben|12. dubna]] [[1970]]), založil na základě adopce z roku [[1944]] po babičce, hraběnce Ireně [[Ungnadové z Weissenwolffu]], provdané hraběnce [[Szápáry (šlechtický rod)|Szápáry]], větev '''Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weissenwolff'''. Tato větev, která po Ungnadech zdědila rakouský zámek [[Steyregg (zámek)|Steyregg]], existuje dodnes a její současnou hlavou je Niklasův vnuk, starohrabě Niklas Maria Franz (* [[19. červenec|19. července]] [[1972]]). Hlavní větev rodu ale pokračovala jediným synem knížete Huga Karla Františka, Hugem Leopoldem ([[2. prosinec|2. prosince]] [[1863]] – [[31. prosinec|31. prosince]] [[1903]]), za kterého vyvrcholil úpadek salmovských železáren, které přišly do konkurzu a musely být roku [[1897]] prodány firmě [[Breittfeld-Daněk]]. Stejně jako jeho předkové byl i kníže Hugo Leopold politicky činný jako poslanec v [[Moravský zemský sněm|moravském sněmu]] i [[Říšská rada (Rakousko)|říšské radě]], mimo to se stal rytířem [[Maltézský řád|Řádu maltézských rytířů]]. Sporná, resp. dodnes přesně neobjasněná národnost a státní příslušnost jeho jediného syna, pátého knížete Huga Mikuláše ([[14. říjen|14. října]] [[1893]] – [[2. duben|2. dubna]] [[1946]]), se stala po roce 1989 předmětem dlouhé řady soudních sporů, které by měly vést k rozhodnutí v otázce restitučních nároků rájeckých Salmů, kterým byl jejich majetek v roce [[1948]] zkonfiskován. Současnou hlavou rodu je formálně Hugův vnuk a syn Huga Salm-Reifferscheidta-Raitze (1933–1974), sedmý kníže Hugo Christian (* [[18. červen|18. června]] [[1973]]), ovšem de facto byla rodina v Česku až do roku 2022 zastupována jeho tetou, starohraběnkou [[Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz|Marií Alžbětou Salmovou]] ([[17. srpen|17. srpna]] [[1931]] – [[15. červen|15. června]] [[2022]]), která vyřizovala podstatnou část majetkových záležitostí rodiny a především se, jako dcera znárodněním postiženého 5. knížete, angažovala v restitučním řízení o znovuzískání rodového majetku v [[Česko|ČR]].{{Citace monografie|příjmení = Benda|jméno = Josef|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989|vydání = 1|vydavatel = Národohospodářský ústav Josefa Hlávky|místo = Praha|rok = 2010|počet stran = 571|strany = 324–371|isbn = 978-80-86729-61-9|edice = Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky|kapitola = III.2.C Kauza Salm-Reifferscheidt}} [87] => [88] => == Významné osobnosti rodu == [89] => * [[Petr ze Salm-Reifferscheidtu]] († [[1505]]), první kolínský nejvyšší maršálek [90] => * [[Werner ze Salm-Reifferscheidtu]] ([[1545]]–[[1629]]), španělský ministr války [91] => * [[Vilém Salentin ze Salm-Reifferscheidtu]] ([[1580]]–[[1634]]), císařský plukovník [92] => * [[Anna Salome ze Salm-Reifferscheidtu]] ([[1622]]–[[1688]]), [[Kníže-biskup|kněžna-abatyše]] v [[Essen]]u [93] => * [[Arnošt Leopold Salmsko-Neuburský|Arnošt Leopold ze Salm-Neuburgu]] (1683–1722) [94] => * [[František Arnošt ze Salm-Reifferscheidt-Bedburu]] (1698–1760), [[biskup]] v [[Diecéze tournaiská|Tournai]] [95] => * [[Leopold Antonín ze Salm-Reifferscheidtu|Leopold Vilém ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu]] ([[1699]]–[[1769]]), císařský generál [96] => * [[Karel Otto Salm-Neuburg|Karel Otto ze Salm-Neuburgu]] (1709–1766) [97] => * [[Josefa Maria ze Salm-Reifferscheidt-Bedburu]] ([[1731]]–[[1796]]), kněžna-abatyše v [[Elten]]u, [[abatyše]] ve [[Vreden]]u [98] => * [[František Xaver ze Salm-Reifferscheidt-Raitze]] ([[1749]]–[[1822]]), kardinál a [[kníže-biskup]] z [[Seznam gurských a celoveckých biskupů|Gurku]] [99] => * [[František Vilém kníže ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu]] ([[1772]]–[[1831]]), pruský [[generálmajor]], rytíř bavorského [[Řád sv. Huberta|Řádu svatého Huberta]], první [[Württemberské království|württemberský]] nejvyšší královský lovčí a první kníže [100] => * [[Josef František ze Salm-Reifferscheidt-Dycku]]  ([[1773]]–[[1861]]), botanik a první kníže [101] => * [[Hugo František Salm|Hugo František ze Salm-Reifferscheidt-Raitze]] ([[1776]]–[[1836]]), přírodovědec a průmyslník [102] => * [[Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz|Hugo Karel Eduard kníže ze Salm-Reifferscheidt-Raitze]] ([[1803]]–[[1888]]), poslanec [[Moravský zemský sněm|Moravského zemského sněmu]] i [[Říšská rada (Rakousko)|rakouské říšské rady]], rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]], průmyslník [103] => * [[Alois ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu]] ([[1820]]–[[1889]]), poslanec [[Říšská rada (Rakousko)|rakouské říšské rady]] [104] => * [[Siegfried Salm-Reifferscheid|Siegfried ze Salm-Reifferscheidt-Raitze]] ([[1835]]–[[1898]]), poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]] i rakouské říšské rady [105] => * [[Alfred ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu]] a Dycku ([[1863]]–[[1924]]), poslanec [[Říšská rada (Německo)|německého říšského sněmu]], rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]], velkokřižník [[Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského|Řádu Božího hrobu]], komtur bavorského domácího řádu svatého Jiří [106] => * [[Erich Salm-Reifferscheidt|Erich ze Salm-Reifferscheidt-Raitze]] ([[1868]]–[[1945]]), spisovatel, poslanec rakouské říšské rady [107] => * [[František ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu a Dycku|František kníže ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu a Dyck]] ([[1899]]–[[1958]]), poslední kníže, velkopodnikatel v oboru minerálních vod, [[Velmistr (rytířské, domácí a záslužné řády)|velmistr]] [[Arcibratrstvo svatého Šebestiána|arcibratrstva svatého Šebestiána]] a rektor [[Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského|Řádu Božího hrobu]] [108] => * [[Christian starohrabě Salm-Reifferschied]], PhDr. (2. dubna 1906 – 25. dubna 1973), historik umění, muzejní pracovník [109] => [110] => == Erb a rodové heslo == [111] => Současný erbovní štít je kombinací erbu rodu Salm-Vianden (který je barevně převrácenou verzí erbu původních Salmů) a erbu Reifferscheidtů, doplněným o francouzskou [[brisura|brisuru]]. Znak Salmů je tzv. "mluvící". Zobrazuje dva rudé lososy, neboť výraz pro [[Lososovití|lososa]] [[Dolnoněmčina|dolnoněmeckém dialektu]] je "''Salm''". Všechny větve rodu užívaly dělený štít se srdečním štítkem a stejné znaky rodových držav. Znaky jednotlivých rodových pošlostí se ovšem lišily vzájemným uspořádáním erbovních polí. Knížecí linie Dyck a Krautheim navíc po svém povýšení na knížata přijaly také znak hrabství [[Neuburg am Inn|Neuburg na Innu]], které patřilo rodu [[Salmové (Wigerichovci)#Hrabata ze Salm-Neuburgu|Salm-Neuburg]], ovšem Salm-Reifferscheidtové jej nikdy nevlastnili. K erbu bývá často připojena stuha s rodovým heslem: ''Contra torentem'' (česky "Proti proudu").{{Citace monografie [112] => | příjmení = Eliáš [113] => | jméno = Jan [114] => | příjmení2 = Paukert [115] => | jméno2 = Jiří [116] => | příjmení3 = Řeholka [117] => | jméno3 = Ivan [118] => | titul = Státní hrad Bítov [119] => | vydání = 1 [120] => | vydavatel = Kraj. středisko st. památkové péče a ochrany přírody [121] => | místo = Brno [122] => | rok = 1979 [123] => | počet stran = 28 [124] => | strany = nestránkováno [125] => | isbn = [126] => }} [127] => [128] => Soubor:CoA Salm.svg|alt=CoA Salm.svg|Znak Dolního Salmu a erb Salm-Viandenů [129] => Soubor:Armoiries de Colpach 1.svg|Erb Reifferscheidtů a znak Panství Reifferscheid (základní podoba) [130] => Soubor:Armoiries de Reifferscheid 2.svg|alt=Armoiries de Reifferscheid 2.svg|Erb Reifferscheidtů (s modrou brisurou v podobě turnajského límce) [131] => Soubor:Dyck.png|Panství Dyck [132] => Soubor:Bedbur.png|Panství Bedbur [133] => Soubor:Alfter.png|Panství Alfter [134] => Soubor:Hackenbroich.png|Panství Hackenbroich [135] => Soubor:CoA Neuburg County.svg|Hrabství Neuburg na [[Inn]]u [136] => Soubor:DEU Erfurt COA.svg|Městečko Krautheim užívalo ve znaku [[Mohučské kolo]]. Jako znak knížectví se neužívalo a v erbu Salm-Reifferscheidtů z Krautheimu se neobjevilo. [137] => Soubor:Blason ville fr Veilhes (Tarn).svg|Znak Knížectví Krautheim. V erbu Salm-Reifferscheidtů z Krautheimu se neobjevil. [138] => Soubor:Coa Illustration Tincture basic Vert.svg|Znak Panství Gerlachsheim. V erbu Salm-Reifferscheidtů z Krautheimu se neobjevil. [139] => Soubor:Salm-Reifferscheid-1455.png|Erb rodu Salm-Reifferscheid v podobě užívané v l. 1455/56-1600. [140] => Soubor:Salm-Reifferscheid-1700.png|Erb Salm-Reifferscheidtů v podobě užívané po roce 1600, po rozdělení rodu ho užívala starohrabata z linie Dyck před povýšením do knížecího stavu roku 1816 a starohrabata z linie Bedbur před povýšením na říšská knížata v roce 1804. [141] => Soubor:Salm-Reifferscheid-Dyck.png|Erb rodu [[Salm-Reifferscheidt-Raitz]] užívaný po povýšení do knížecího stavu v roce 1790, dvě pole v srdečním štítku jsou chybně prohozená. [142] => Soubor:Salm Reifferscheid - Tyroff AT.jpg|Erb starohrabat ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu [143] => Soubor:Salm Reifferscheid Krautheim - Tyroff AT.jpg|Erb knížat ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu, v srdečním štítku přidán znak Neuburgu [144] => Soubor:COA cardinal AT Salm-Reifferscheidt-Krautheim Franz Xaver1.png|Erb [[kardinál]]a a [[Kníže-biskup|knížete-biskupa]] z [[Diecéze Gurk|Gurku]], Františka Xavera ze Salm-Reifferscheidt-Raitze, s výjimkou dvou vrchních políček odpovídá erb rodovému erbu starohrabat z Bedburu, neboť erb rájecké větve se ještě neujal. [145] => [146] => [147] => == Příbuzenstvo == [148] => Spojili se např. s [[Lichtenštejnové|Lichtenštejny]], [[Kounicové|Kounici]], [[Šternberkové|Šternberky]], [[Esterházyové|Esterházyi]], [[Hesenští|Hesenskými]], [[Nosticové|Nostici]], [[Thun-Hohensteinové|Thun-Hohensteiny]], [[Rogendorfové|Rogendorfy]], [[Thurn-Taxisové|Thurn-Valsasiny]] a mnoha dalšími rody. [149] => [150] => == Rodová legenda == [151] => Salm-Reifferscheidtové odvozují svůj původ od Walrama III. Pohana, a tedy od [[Limburkové|hrabat z Limburgu a Arlonu]], z nichž pochází například také [[Lucemburkové]]. Podle tohoto tvrzení měli mít bratři Gerhard a Philipp ještě otce Gerharda z Reifferscheidu, který měl údajně zemřít v roce [[1194]], účastnit se [[Druhá křížová výprava|druhé křížové výpravy]] v roce [[1147]] a především být druhorozeným synem Walrama III. Pohana. Salmové navíc v rodové legendě tvrdí, že prapředkem hrabat z Limburgu byl polomýtický Colong, údajný král germánského kmene [[Tungerové|Tungerů]], doloženého v 1. století po Kristu [[Tacitus|Tacitem]] v dnešním [[Vlámsko|Vlámsku]]. Například Lucemburkové však původ limburských hrabat odvozovali od západofrancouzského rodu [[Lusignanové|Lusignanů]] a především od bájné [[Meluzína (mytologie)|Meluzíny]], bytosti se dvěma hadími či rybími ocasy.{{Citace monografie|příjmení = Nejedlý|jméno = Martin|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků|vydání = 1|vydavatel = Scriptorium|místo = Dolní Břežany|rok = 2007|počet stran = |strany = |isbn = 978-80-86197-81-4}} [152] => [153] => == Rodokmen == [154] => {{viz též|Rodokmen Salm-Reifferscheidtů}} [155] => [156] => == Odkazy == [157] => === Reference === [158] => [159] => [160] => === Literatura === [161] => * KONEČNÝ, Michal. ''Stručné dějiny knížat ze Salm-Reifferscheidtu''. [Libice nad Cidlinou]: Gloriet ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Brně, 2003, 22 s.  [162] => * RAPIN, Jan. ''Zámek Lipová & Salmové''. Stehelčeves: Via Tempora Nova z.s., 2015. 52 nečíslovaných stran [163] => * SYCHRA, Petr. ''Hugo František Salm-Reifferscheidt: moravský šlechtic a osvícenec''. Blansko: Jitka Ševčíková, 2015. 127 stran, 15 nečíslovaných stran obrazových příloh [164] => * SEDLÁŘOVÁ, Jitka, ''Hugo Franz Salm, průkopník průmyslové revoluce: železářský magnát – mecenáš – sběratel – lidumil: 1776–1836'', Kroměříž, Národní památkový ústav, ÚPS v Kroměříži, 2016, 164 s., {{ISBN|978-80-87231-35-7}} [165] => * SLAVÍČEK, Lubomír, TOMÁŠEK, Petr (edd.), ''Aristokracie ducha a vkusu. Zámecká obrazárna Salm-Reifferscheidtů v Rájci nad Svitavou'', Barrister&Principal, Brno, 2016, 560 s., {{ISBN|978-80-7485-077-6}} [166] => * BIRNBAUM, Andreas. ''Sammlung auserlesener und seltener Blumen im Garten Sr. Excellenz des Herrn Franz Alt-Grafen zu Salm-Reifferscheid''. Prag: Johann Host. Pospischil, [1833]. [6] s., [6] l. obr. příl. [167] => * SLAVÍČEK, Lubomír. ''Zámecká obrazárna v Rájci nad Svitavou a sběratelství rodu ze Salm-Reifferscheidtů ve světle pramenů''. Opuscula historiae artium, 2014, 63 (1-2), strana 94-119 [168] => * BRODESSER, Slavomír. ''Hugo František Salm-Reifferscheidt 1776-1836''. ''Vlastivědný věstník moravský'', 1996, 48 (2), s. 173-175.  [169] => * ANTONÍN, Luboš. ''Knihovna hrabat Salmů na zámku v Rájci nad Svitavou''. ''Tvar'', 2006, '''17'''(18), s. 15. [http://www.itvar.cz/prilohy/90/18TVAR_06.pdf Dostupné online] [170] => * [[August Sedláček|SEDLÁČEK, August]], ''Ze Salmu, B Pošlost Dolnosalmská neb Reifferscheidská'', ''[[Ottův slovník naučný]] XX Rozkošný-Schloppe'', Jan Otto, Praha, 1904, 1002 s., s. 551-552. [https://ndk.cz/uuid/uuid:0715d330-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c Dostupné online] [171] => * FAHNE, Anton, ''Geschichte der Grafen, jetzigen Fürsten zu SalmReifferscheid, sowie ihrer Länder und Sitze Nebst Genealogie derjenigen Familien, aus denen sie ihre Frauen genommen'', J. M. Heberle, Cöln, 1866, 122, (německy), s mapovými, genealogickými a obrazovými přílohami (vč. barevných). [https://archive.org/stream/bub_gb_1N9DAAAAcAAJ#page/n0/mode/2up Dostupné online] [172] => [173] => === Externí odkazy === [174] => * {{commonscat|Salm-Reifferscheidt}} [175] => * [http://genealogy.euweb.cz/salm/reiff1.html#J6 Genealogie rodů Reifferscheidt a Salm-Reifferscheidt] [176] => * [https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/420235100191003/ Salmové], ''[[Modrá krev#17. Salmové|Modrá krev]]'', Česká televize, 18. 1. 2023 [177] => [178] => {{Portály|Historie|Lidé|Novověk|Středověk}} [179] => [180] => [[Kategorie:Salm-Reifferscheidtové| ]] [181] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [182] => [[Kategorie:Německé šlechtické rody]] [183] => [[Kategorie:Rakouské šlechtické rody]] [184] => [[Kategorie:Moravské šlechtické rody]] [185] => [[Kategorie:Lucemburské šlechtické rody]] [186] => [[Kategorie:Mediatizované rody]] [] => )
good wiki

Salm-Reifferscheidtové

Salm-Reifferscheidtové (též Salm-Reifferscheidové, v Čechách obvykle jen Salmové) jsou německým šlechtickým rodem, původem ze středního Porýní, poprvé doloženým koncem 12. století.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1888','1803','Říšský kníže','1889','Svěřenství','Lipová (okres Děčín)','Říšská rada (Rakousko)','1804','Jasnost (predikát)','1734','1863','Řád zlatého rouna'

1734

1803

1804

1863

1888

Rok 1888 byl rokem důležitých událostí ve světě i Českých zemích.

1889

Svěřenství