Superconductivity

Supervodivost je jev, při němž některé materiály při nízkých teplotách ztrácejí elektrický odpor a umožňují volný tok elektrického proudu. Tento jev byl poprvé objeven v roce 1911 nizozemským fyzikem Heike Kamerlinghem Onnesem, když pozoroval, že rtuť se stává supervodivou při teplotě 4,2 K. Supervodivost je charakterizována dvěma hlavními vlastnostmi: nulovým elektrickým odporem a expulzivní vlastností magnetického pole (Meissnerův efekt). Materiály s supervodivými vlastnostmi lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: klasické supervodivé materiály, které ztrácejí supervodivost při vyšších teplotách, a vysokoteplotní supervodivé materiály, které mají supervodivé vlastnosti při teplotách nad 77 K. Aplikace supervodivosti zahrnují magnetické levitace, účinné elektrické vedení, technologie magnetického rezonance a další inovativní oblasti vědy a techniky. Výzkum v oblasti supervodivosti stále pokračuje a má potenciál přinést revoluční technologie v energetice a informatiky.