Array ( [0] => 15482183 [id] => 15482183 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Světlo [uri] => Světlo [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=elektromagnetickém záření}} [1] => [[Soubor:Signal festival 2015, Rudolfinum (10).jpg|náhled|Světelný festival [[Signal (festival)|Signal]] konající se v [[Praha|Praze]] u [[Rudolfinum|Rudolfina]] (2015)]] [2] => [[Soubor:Szczecin by night (as seen from Łasztownia).jpg|náhled|Noční osvětlení ve městě (výše) i v přístavu, [[Štětín]] (Polsko)]] [3] => '''Světlo''' je viditelná část [[elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]]. Jeho [[frekvence]] je zhruba od 3,9×1014 [[Hertz|Hz]] do 7,9×1014 Hz, čemuž ve vakuu odpovídají [[vlnová délka|vlnové délky]] z intervalu 390–760 [[nanometr|nm]]. [[Vlnová délka|Vlnové délky]] viditelného světla leží mezi vlnovými délkami [[ultrafialové záření|ultrafialového záření]] a [[infračervené záření|infračerveného záření]]. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření širšího rozsahu, zasahujícího do infračervené a ultrafialové oblasti. Světlo lze charakterizovat pomocí několika hledisek. Mezi nejzákladnější patří [[fotometrie|fotometrické]] charakteristiky (např. [[svítivost]] či [[světelný tok]]), [[kolorimetrie|kolorimetrické]] ([[frekvence|frekvenční]] spektrum, [[barva]]), [[Koherence (vlnění)|koherence]] a [[Polarizace (elektrodynamika)|polarizace]]. Na nich pak závisí i chování při odrazu, lomu a průchodu prostředím a při skládání a ohybu světla. Kvůli [[dualita částice a vlnění|dualitě částice a vlnění]] má světlo vlastnosti jak [[vlnění]], tak [[částice]]. Studiem světla a jeho interakcemi s hmotou se zabývá [[optika]]. [4] => [5] => == Viditelná část elektromagnetického spektra == [6] => Člověk je schopen vnímat část [[elektromagnetické spektrum|elektromagnetického spektra]] z rozsahu [[frekvence|frekvencí]] přibližně 3,9×1014 Hz až 7,9×1014 Hz (390–790 THz), což ve vakuu odpovídá [[vlnová délka|vlnovým délkám]] v rozsahu přibližně 390–760 [[nanometr|nm]] (pro fázovou rychlost (''c''), frekvenci (''f'' ) a vlnovou délku (''λ'') platí vztah c = f \lambda). Člověk od člověka se tento rozsah drobně liší a je odlišný i pro denní (čípkové) a soumrakové (tyčinkové) vidění. [7] => [8] => Přesněji řečeno, tento rozsah je viditelným světlem pro člověka. Některé druhy živočichů vnímají rozsah jiný – například [[včela|včely]] jej mají posunut směrem ke kratším vlnovým délkám ([[ultrafialové záření]]), naopak někteří [[plazi]] vnímají i [[infračervené záření]]. [9] => [10] => Rozsah vnímaných vlnových délek je dán především tím, že v oblasti viditelného světla není elektromagnetické záření ze Slunce absorbováno v atmosféře a dopadá na zemský povrch. Je proto využitelné pro živé organismy žijící na povrchu pro zrakové vnímání polohy a rozprostraněnosti. Evolucí se k tomuto účelu vyvinuly příslušné světločivné orgány, jakým je i sítnice lidského oka, „nastavené“ právě na tento rozsah. [11] => [12] => Kvůli potřebě objektivního kvantitativního vymezení viditelných projevů elektromagnetického záření byla vedle sady univerzálních [[radiometrické veličiny|radiometrických veličin]] (pro libovolné elektromagnetické záření) vytvořena sada jednoznačně definovaných [[fotometrické veličiny|veličin fotometrických]] (pouze pro světlo). Odpovídající veličiny obou sad spolu souvisejí a jsou na sebe převoditelné pomocí tzv. [[světelná účinnost#Vzájemné vztahy fotometrických a radiometrických veličin|světelné účinnosti]]. Ta odpovídá průměrnému lidskému vnímání světla a je odlišná pro denní a soumrakové vidění.{{#tag:ref|Přesné vzájemné vztahy [[radiometrie|radiometrických]] a fotometrických veličin [[soustava SI|soustavy SI]] pro fotopické, skotopické i mezopické vidění i vztah k základním [[kolorimetrie (vnímání barev)|kolorimetrickým]] veličinám jsou nedílnou součástí definic fotometrických jednotek a jsou vydány jako doplněk aktuální Příručky SI.{{Citace elektronické monografie [13] => | autor1 = Mezinárodní úřad pro míry a váhy [14] => | odkaz_na_autora1 = Mezinárodní úřad pro míry a váhy [15] => | titul = Principles governing photometry [16] => | url = https://www.bipm.org/utils/common/pdf/rapportBIPM/RapportBIPM-2019-05.pdf [17] => | datum_vydání = 2019-05 [18] => | jazyk = anglicky [19] => | vydání = 2 [20] => }}|group="pozn."}} [21] => [22] => == Šíření světla == [23] => Povahu světla se pokoušeli vědci vystihnout dlouhou dobu. Např. [[Platon]] si myslel, že lidské oči jsou aktivními zdroji světla. Jeho pojetí optiky bylo přesně inverzní k dnešní paprskové optice (stejné paprsky, ale opačný směr pohybu světla). Jedním z prvních fyziků v dnešním slova smyslu byl [[Newton]], který chápal světlo jako proud částic v mechanickém smyslu. Teorie ale byla v rozporu s experimentem, neboť podle této teorie docházelo k lomu světla od kolmice dopadu při průchodu světla z opticky řidšího prostředí do opticky hustšího (typicky vzduch–sklo). Vlnové vlastnosti světla zkoumal poprvé [[Christiaan Huygens]] kolem roku [[1678]]. Vlnová teorie světla dokázala podat vysvětlení i mnoha jiných jevů. Částicový pohled na světlo byl znovu oživen až kvantovou fyzikou. [24] => [25] => Od poloviny [[20. století]] je platná [[teorie]] o [[Dualita částice a vlnění|dualitě částice a vlnění]]. Světlo se tudíž chová jako [[Vlnění|vlna]], která nese [[kvantování|kvantované]] množství [[energie]]. [26] => [27] => === Lom světla === [28] => {{Podrobně|Lom světla}} [29] => Paprsky světla se při přechodu z jednoho prostředí do jiného lámou, například když světlo dopadá šikmo na průhledný materiál, jako je [[sklo]] nebo [[voda]]. Různé materiály zpomalují světlo rozdílně, takže [[Lom světla|lom]] nastává vždy pod jiným [[úhel|úhlem]]. [30] => [31] => === Rychlost světla === [32] => {{viz též|Rychlost světla}} [33] => [34] => ==== Rychlost světla ve vakuu ==== [35] => Rychlost světla v dokonalém [[vakuum|vakuu]] je [[fyzikální konstanty|univerzální fyzikální konstantou]] s hodnotou ''c'' = 299 792 458 m·s−1 (z definice, tedy přesně). [36] => [37] => Rychlost světla ve vakuu byla měřena mnohokrát v historii. Jedno z prvních zdokumentovaných měření provedl [[Dáni|Dán]] [[Ole Rømer]] roku [[1676]] při řešení námořní navigace. Rømer pozoroval [[teleskop]]em pohyb [[planeta|planety]] [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] a jeho [[přirozený satelit|měsíce]] [[Io (měsíc)|Io]], přičemž zaznamenal nepravidelnost v oběžné době Io kolem Jupiteru. Čtyřicetkrát (v průběhu deseti let) měřil dobu oběhu Io. Každé měření však pochopitelně probíhalo při současném oběžném pohybu Země, a tedy z různých vzdáleností od Io. Výsledkem bylo, že u poloviny měření zaznamenal rozdíl 22 minut. Protože se již tehdy oběžné doby nebeských těles považovaly za konstantní, přemýšlel [[Ole Rømer|Rømer]] o důvodu této disproporce. Posléze si ji správně vysvětlil tím, že rychlost světla není nekonečná a má tedy vliv na přesnost měření. Ačkoli Rømer s tímto zjištěním dále nepracoval, mnozí z této hodnoty později vypočítali rychlost světla. Prvním byl význačný holandský matematik, fyzik a astronom Christian Huygens, který rychlost světla odhadl na 220 000 kilometrů za sekundu. [38] => [39] => První úspěšné měření pozemskými prostředky provedl [[Hippolyte Fizeau]] v roce [[1849]]. Fizeau poslal svazek světla na [[zrcadlo]], kterému do cesty vložil točící se ozubené kolo. Při známé rychlosti otáčení kola vypočetl rychlost světla na 313 000 km·s−1. [40] => [41] => Další měření bylo provedeno po přistání na Měsíci: po umístění zrcadla na jeho povrch se změřil čas, za který se odražený paprsek laseru vrátil zpět na Zemi. [42] => [43] => Vzhledem k tomu, že rychlost světla ve vakuu je univerzální konstantou a čas lze měřit v současné době s vysokou přesností, je jednotka délky [[metr]] v [[soustava SI|soustavě SI]] definována právě pomocí rychlosti světla ve vakuu a hodnota této rychlosti je tedy zcela přesná a fixní, ani případné zpřesňování měření by ji nezměnilo. [44] => [45] => ==== Rychlost šíření v jiných prostředích ==== [46] => V jiném prostředí se světlo šíří rychlostí ''v'', která je vždy nižší než ''c''. Podíl těchto rychlostí je roven [[index lomu|indexu lomu]] daného prostředí ''n'', tj. ''n = c/v''. V důsledku toho dochází na rozhraní látek s různými hodnotami ''n'' k [[lom světla|lomu světla]]. [47] => [48] => Přesněji řečeno, toto se týká prostředí bez [[Disperze (vlnění)|disperze]], tj. případů, kdy index lomu nezávisí na vlnové délce. V prostředí s disperzí je třeba rozlišovat fázovou a grupovou rychlost: ''[[fázová rychlost]]'' popisuje rychlost šíření ploch se stejnou [[Fáze (vlna)|fází]], zatímco ''[[grupová rychlost]]'' se vztahuje k obálce amplitudy, neboli k rychlosti šíření energie. [49] => [50] => Je-li závislost indexu lomu na [[kruhová frekvence|kruhové frekvenci]] ''n''(''ω''), pak fázová rychlost má hodnotu: [51] => [52] => :v(\omega) = \frac{c}{n(\omega)} [53] => [54] => a grupová rychlost je rovna: [55] => [56] => :v_g(\omega) = \frac{c}{n(\omega)+\omega \frac{dn}{d\omega}}. [57] => [58] => Fázová rychlost, která není spojena s přenosem informace, může nabývat téměř libovolných hodnot, vyšších než ''c'' nebo dokonce záporných (viz též [[index lomu]]). Naproti tomu grupová rychlost, se kterou se přenáší energie, nepřesahuje hodnotu ''c'' ve shodě s [[teorie relativity|teorií relativity]].{{#tag:ref|I grupová rychlost může v blízkosti [[frekvence|frekvencí]] tzv. anomální disperze převýšit rychlost světla ve vakuu.Stratton J. A.: ''Electromagnetic theory'', McGraw-Hill, New York 1949. Český překlad ''Teorie elektromagnetického pole'', SNTL, Praha 1961. Kapitola 36.2. Při těchto frekvencích však dochází k velké absorpci světla, která prakticky znemožňuje průchod světla. Úplné vysvětlení s průkazem, že princip maximální rychlosti není narušen, podali v r. 1914 [[Arnold Sommerfeld]] a [[Léon Brillouin]]: Důležitá pro přenos informace je v tomto případě rychlost čela vlny (vlnového balíku), tzv. ''rychlost [[signál]]u'' – ta však zůstává vždy menší než rychlost světla ve vakuu.Brillouin, Léon. Wave Propagation and Group Velocity (Academic Press, 1960)|group="pozn."}} [59] => [60] => Šíření světla ve hmotě můžeme vnímat jako opakované pohlcovaní a vyzařovaní fotonů, a to tak, že po ozáření se dostane atom do [[Excitovaný stav|excitovaného stavu]], ve kterém setrvá pouze zlomek času a následně foton zpět vyzáří, ten následně pohltí další atom atd… Světlo se pohybuje pomaleji, protože atomy setrvávají v [[Excitovaný stav|excitovaném stavu]] určitý čas. Světlo se tudíž ve hmotě šíří rychlostí stejnou jako ve vakuu, ale je neustále pohlcováno a vyzařováno atomy hmoty. Ve vhodně připraveném prostředí je tak možné světlo dokonce zastavit a po určité době ho změnou vlastností prostředí uvolnit k dalšímu šíření.{{Citace elektronického periodika [61] => | příjmení = Kulhánek [62] => | jméno = Petr [63] => | titul = Zpomalení a zastavení světla [64] => | periodikum = Aldebaran bulletin [65] => | rok vydání = 2003 [66] => | měsíc vydání = duben [67] => | den vydání = 14 [68] => | ročník = 2003 [69] => | číslo = 15 [70] => | url = http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_15_las.html [71] => | issn = 1214-1674 [72] => | doi = [73] => }} [74] => [75] => == Absorpce světla == [76] => {{Podrobně|Absorpce světla}} [77] => Když světlo narazí na povrch, část je pohlcena atomy povrchu daného předmětu, přičemž povrch se velmi slabě zahřeje. Každý druh [[atom]]u absorbuje určité vlnové délky (barvy) světla. Barva povrchu záleží na tom, které vlnové délky vstřebává a které odráží. List tedy je viděn jako zelený, protože absorbuje všechny barvy, kromě [[zelená|zelené]], a my vidíme jen odražené zelené světlo. [78] => [79] => == Interference == [80] => {{Podrobně|Interference#Interference vlnění}} [81] => Šíří-li se danou částí prostoru více světelných vln, dochází k jejich skládání (superpozici). V případě [[Koherence (vlnění)|koherentních]] světelných svazků tak dochází k tzv. interferenci, kdy se v některých místech vlny vzájemně posilují (pozitivní, též konstruktivní interference), jinde naopak zeslabují (negativní, destruktivní interference). [82] => [83] => == Barva a vlnová délka == [84] => Různé [[frekvence]] světla vidíme jako [[barva|barvy]], od [[červená|červeného]] světla s nejnižší frekvencí a nejdelší vlnovou délkou po [[fialová|fialové]] s nejvyšší frekvencí a nejkratší vlnovou délkou. [85] => [86] => [[Soubor:Srgbspectrum.png]] [87] => [88] => Hned vedle viditelného světla se nachází ''[[ultrafialové záření|ultrafialové]]'' (UV), směrem do kratších vlnových délek, a ''[[infračervené záření]]'' (IR), směrem do delších délek. Přestože lidé nevidí IR, mohou blízké IR cítit jako [[teplo]] svými [[receptor]]y v [[Pokožka (živočichové)|pokožce]]. Ultrafialové světlo se zase na člověku projeví zvýšením pigmentace pokožky, známým [[opalování|opálením]]. [89] => [90] => == Měření světla == [91] => '''[[Fotometrie]]''', zabývající se popisem a měřením intenzity světla, používá např. následující [[fotometrické veličiny]]: [92] => * [[jas]] (nebo teplota) [93] => * [[intenzita osvětlení]] (jednotka [[Soustava SI|SI]]: [[lux (jednotka)|lux]]) [94] => * [[světelný tok]] (jednotka SI: [[lumen]]) [95] => * [[svítivost]] ([[Soustava SI#Základní jednotky|základní jednotka SI]]: [[kandela]]) [96] => [97] => '''[[Kolorimetrie]]''' se zabývá popisem a měřením [[barva|barevného]] projevu vnímaného světla, založeném (vedle jasu) zejména na spektrálním složení, tedy zastoupení vln různé [[frekvence]] viditelného rozsahu. [98] => [99] => U světla se dále měří např. [100] => * stupeň [[Koherence (vlnění)|koherence]] ([[fáze (vlna)|fázové]] shody jednotlivých elektromagnetických vln ve světelném svazku, díky níž dochází k [[interference|interferenčním jevům]]); [101] => * stupeň [[Polarizace (elektrodynamika)|polarizace]] (shody roviny kmitů [[intenzita elektrického pole|intenzity elektrického pole]] jednotlivých elektromagnetických vln ve světelném svazku), projevující se při odrazu a lomu (např. [[dvojlom]]) a využívaný při měření [[Optická otáčivost|optické aktivity]] látek v [[analytická chemie|analytické chemii]]. [102] => [103] => == Zdroje světla == [104] => [[Soubor:Light Bulb in the dark.jpg|náhled|[[Žárovka]], umělý zdroj světla, které se uvolňuje při vzniku tepla]] [105] => [106] => * sálání tepla ([[záření černého tělesa]]) [107] => ** záření [[žárovka|žárovky]] [108] => ** [[sluneční světlo]] [109] => * záření [[plazma]]tu ([[oheň]], [[oblouková lampa]]) [110] => * [[atomová spektrální emise]] (emise mohou být stimulované nebo spontánní) [111] => ** [[laser]] a [[maser]] ([[stimulovaná emise]]) [112] => ** světlo [[LED|LED diody]] [113] => ** plynové [[výbojka|výbojky]] [114] => * urychlení volného nosiče proudu (obvykle [[elektron]], využívá se např. v [[synchrotron]]ech) [115] => * [[luminiscence]] [116] => ** [[Fotoluminiscence]] [117] => ** [[Elektroluminiscence]] [118] => ** [[Katodoluminiscence]] [119] => ** [[Chemiluminiscence]] [120] => ** [[Radioluminiscence]] [121] => ** [[Triboluminiscence]] [122] => * [[fluorescence]] [123] => * [[fosforescence]] [124] => ** [[katodové záření]] [125] => * [[Radioaktivita|radioaktivní rozpad]] [126] => * [[anihilace]] páru [[částice]]-[[antičástice]] [127] => [128] => == Využití světla == [129] => Světla se využívá v mnoha přístrojích ([[Displej z tekutých krystalů|LCD]] obrazovkách, DVD přehrávačích, [[Mobilní telefon|mobilech]]), s jeho pomocí se svařuje i řeže, nebo třeba operuje. Světlo se využívá v mnoha oblastech (mezi ně patří např. komunikace, zdravotnictví, výrobní technologie). Pomocí světla pozorují lidé i vzdálená vesmírná tělesa, která vyzařují, odráží nebo jsou jiným způsobem ovlivněna světlem. [130] => [131] => == Odkazy == [132] => [133] => === Poznámky === [134] => [135] => [136] => === Reference === [137] => [138] => [139] => === Literatura === [140] => * [[Jiří Habel|HABEL, Jiří]], a kol. ''Světlo a osvětlování.'' Praha : FCC Public, 2013. 624 s. {{ISBN|978-80-86534-21-3}}. [141] => [142] => === Související články === [143] => * [[Snellův zákon]] [144] => [145] => === Externí odkazy === [146] => * {{Commonscat}} [147] => * {{Wikicitáty|téma=Světlo}} [148] => * {{Wikislovník|heslo=světlo}} [149] => * [http://www.sweb.cz/radek.jandora/f19.htm Vlnové vlastnosti světla] {{Wayback|url=http://www.sweb.cz/radek.jandora/f19.htm |date=20090130150142 }} [150] => * [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2004_s1.html Václav Kaizr: Měření rychlosti šíření světla] [151] => [152] => ==== Audiovizuální dokumenty ==== [153] => * [http://www.sprword.com/videos/lightfantastic Light Fantastic] – seriál o světlu z antropogenického pohledu, 4×60 minut, režie Paul Sen [154] => [155] => {{Autoritní data}} [156] => {{Portály|Fotografie}} [157] => [158] => [[Kategorie:Světlo| ]] [159] => [[Kategorie:Elektromagnetické záření]] [160] => [[Kategorie:Fotochemie]] [161] => [[Kategorie:Optika]] [] => )
good wiki

Světlo

Rudolfina (2015) Noční osvětlení ve městě (výše) i v přístavu, Štětín (Polsko) Světlo je viditelná část elektromagnetického záření. Jeho frekvence je zhruba od 3,9×1014 Hz do 7,9×1014 Hz, čemuž ve vakuu odpovídají vlnové délky z intervalu 390-760 nm.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'frekvence','infračervené záření','ultrafialové záření','Koherence (vlnění)','barva','Polarizace (elektrodynamika)','Excitovaný stav','soustava SI','fotometrické veličiny','částice','světelný tok','index lomu'

Barva

Barva je subjektivní vnímání lidského zraku, které vzniká stimulací světelných paprsků oční sítnicí.

Částice

Frekvence