Array ( [0] => 15483319 [id] => 15483319 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Tertullianus [uri] => Tertullianus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - spisovatel}} [1] => '''Quintus Septimius Florens Tertullianus''' (kolem [[160]] v [[Kartágo|Kartágu]] – kolem [[220]] v Kartágu) je největší představitel takzvané západní, latinské [[Křesťanská apologetika|apologetiky]]{{sfn|Tretera, 2000|s=153}}, [[latina|latinsky]] píšící [[křesťanství|křesťanský]] [[spisovatel]] přelomu 2. a 3. století, který je považován za autora základní křesťanské terminologie v latinském jazyce. [2] => [3] => == Život == [4] => Celkově máme o Tertullianově životě (vzhledem k rozsahu dochovaného díla) poměrně málo informací, jak už z jeho vlastního díla nebo ze zmínek u autorů druhých ([[Eusebios z Kaisareie]], ''[[Historia ecclesiastica]]'' II,2,4; [[Svatý Jeroným|Jeroným]], ''[[De viris illustribus]]'' 53). [5] => [6] => Narodil se jako syn pohanského římského velitele (''centurio proconsularis''). Dostalo se mu velmi dobrého vzdělání, a to zejména právního a v rétorice. Uměl [[řečtina|řecky]] a je pravděpodobné, že je totožný s jistým známým právníkem své doby a téhož jména. Kolem roku [[195]] se z Říma vrací do Kartága jako [[křesťan]] (někteří autoři, např. [[Adolf von Harnack]] jeho obrácení řadí do roku 197 nebo 198) a brzy začíná jeho služba církvi. Toto jeho obrácení bylo asi velmi náhlé a pro nové náboženství se Tertullianus velmi nadchl, jak o tom svědčí již rozhodný a vášnivý tón jeho díla obhajujícího křesťanskou víru a samotná zmínka v ''Apologeticu'' (49), že ''„Křesťanem se člověk nerodí, nýbrž stává.“'' [7] => [8] => Není zcela jasné, zda se stal [[kněz]]em, ačkoli to tvrdí [[Svatý Jeroným|Jeroným]]. Kolem roku [[207]] se rozešel s církví a přiklonil se k [[montanismus|montanistickému]] proudu a zaujal velmi nekompromisní postoj k čemukoli, co v církvi zavánělo kompromisem či laxním přístupem. [[Svatý Augustin|Augustinus]] tvrdí, že se na konci svého života Tertullianus vrátil zpět do církve, avšak o správnosti tohoto tvrzení odborníci pochybují. [9] => [10] => == Dílo == [11] => Tertullianus patří k nejoriginálnějším latinsky píšícím křesťanským autorům prvních staletí. V jeho díle nalezneme spojení vznosné rétoriky a zápalu s praktickým přístupem ke křesťanskému životu. Jako autor vyniká inteligencí i výmluvností, vtipem a výborným vzděláním. Nejkovanější však byl v jazyce samotném, totiž v latině, a obohatil jej o mnoho [[neologismus|neologismů]], jimiž položil základy [[teologie|teologického]] pojmosloví, z nějž teologie těží dodnes. Podle H. Hoppeho (1932) Tertullianus vytvořil 509 nových [[substantivum|substantiv]], 284 [[adjektivum|adjektiv]], 28 [[příslovce|příslovcí]] a 161 [[sloveso|sloves]], tedy dohromady 982 latinských novotvarů. [12] => [13] => Odborníci nenacházejí shodu v dataci Tertullianových děl, avšak jejich stáří lze s určitou pravděpodobností datovat a tato díla řadit do jeho [[katolictví|katolického]] či montanistického období. Text se nezachoval v obecně dobrém stavu, pouze jeho raný spis ''Apologeticum'' se dochoval v mnoha rukopisech, ostatní spisy většinou dochoval pouze ''Codex Agobardinus'' (pořízený [[arcibiskup]]em [[Agobard]]em z Lyonu mezi lety [[814]] a [[840]]). Celkem se dochovalo třicet jedna Tertullianových spisů. Tím se řadí mezi nejplodnější latinské autory před[[Konstantin I. Veliký|konstantinovské]] doby. [14] => [15] => === Apologetické spisy === [16] => # '''''Ad nationes'''''. Krátce po svém obrácení píše Tertullianus obranu křesťanského náboženství, nadepsanou ''Ad nationes'' (2 knihy, [[197]]). Popisuje v ní [[pohanství]] ve stavu morálního a náboženského úpadku. Můžeme tento spis považovat za určitý náčrt či koncept pro pozdější práci, totiž ''Apologeticum'', které sepisuje autor ještě téhož roku. [17] => # '''''Apologeticum''''' je adresováno správcům provincií [[římská říše|římské říše]]. Na rozdíl od ostatních [[apologie|apologetických]] prací této doby se věnuje výhradně politickým obviněním namířeným proti křesťanům, totiž neúctě ke státním božstvům (''crimen laese maiestatis''). V díle obviňuje zvláštní proceduru, jíž používaly pohanské úřady vůči křesťanům: jediným jejich zločinem je „jméno křesťan“ (''nomen Christianorum''). Všem ostatním zločincům je dovolena obhajoba, nikoli však křesťanům, mučení se používá pro ostatní zločince, aby přiznali svou vinu, křesťané jsou mučeni, aby zapřeli svou víru. Odmítá též podezření, které v pohanské společnosti kolovalo o křesťanech a informuje o důležitých bodech křesťanské víry a života křesťanů. Křesťanství je podle něj [[Filosofie|filozofií]], avšak filozofové nemusejí obětovat bohům jako křesťané, dokonce je mohou odmítat, aniž by byli trestáni. Pronásledování křesťanů je však nemůže oslabit: ''„Čím víc nás kosíte, tím víc se rozrůstáme, neboť krev jest semenem křesťanů!“'' (''Plures efficimur, quoties metimur a vobis, semen est sanguis christianorum.'' Ap. 50). [18] => # '''''De testimonio animae'''''. 17. kapitolu spisu ''Apologeticum'' rozvíjí další spis, ''De testimonio animae'' (Svědectví duše). Ve spisu se snaží Tertullianus ukázat, že svými spontánními zvoláními křesťané ukazují, v co skutečně věří v hloubi své duše: v jednotu Boha, nesmrtelnost duše a existenci zlých duchů. [19] => # '''''Ad Scapulam''''' ([[212]], ''Scapulovi'') je otevřený dopis africkému [[prokonzul]]ovi, nepříteli křesťanů, ve kterém mu Tertullianus vyhrožuje Božím trestem, při němž se odvolává též na [[zatmění Slunce]]. [20] => # '''''Adversus Iudaeos''''' ([[207]], ''Proti Židům'') je spisem adresovaným vyznavačům [[Judaismus|židovství]], v němž se snaží Tertullianus ukázat, že starý zákon odplaty musí být nahrazen novým zákonem lásky. I pohané mají účast na Boží [[milost (teologie)|milosti]] (kapitoly 1-8). U druhé části (kapitoly 9-14) se pochybuje, zda patří k tomuto spisu, neboť se jedná o výňatek ze 3. knihy ''Adversus Marcionem''. [21] => [22] => === Dogmatické a polemické spisy === [23] => # '''''De praescriptione haereticorum''''' (kolem roku 200, ''Preskripce heretiků''). Toto dílo ukazuje asi nejvíce Tertullianovo právnické vzdělání a erudici. Název knihy poukazuje na autorův názor, že proti [[heretik]]ům je třeba použít právního prostředku zvaného [[preskripce]] – to ve starověkém Římě znamenalo, že [[obhájce]] se dovolal preskripce, čímž zabránil [[žalobce|žalobci]], takže nemohlo dojít k [[přelíčení]]. Preskripce užívá tedy [[teolog]]icky na základě těchto předpokladů: a) [[Ježíš Kristus]] nesvěřil svou nauku nikomu jinému než [[apoštol]]ům a b) apoštolové tuto nauku nepředali nikomu jinému než svým křesťanským obcím. To ukazuje na pravověrnost i stáří apoštolského učení ve srovnání s dalšími herezemi. [24] => # Pět knih '''''Adversus Marcionem''''' (''Proti Markiónovi'') je nejrozsáhlejším Tertullianovým dílem, které navíc existuje ve 3 různých [[recenze|recenzích]]. V 1. a 2. knize dokazuje, že [[stvořitel]] světa nemohl být nikdo jiný než dobrý [[Bůh]], v 3. knize, že [[Kristus]] byl předpovídaný [[Mesiáš]] a nikoli vyšší [[aión]] bez těla. 4. a 5. kniha kritizují [[Markión]]ův [[Biblický kánon|kánon]] [[Nový zákon|Nového zákona]] a ukazují, že mezi [[Starý zákon|Starým]] a Novým zákonem neexistuje rozpor.
Tertullian v AdM 4,19,10 uvádí, že Ježíš se narodil při sčítání lidu za místodržícího (legatus Augusti pro praetore) [[Gaius Sentius Saturninus|Sentia Saturnina]], tedy mezi lety 9 - 6 př. n. l., přičemž [[Publius Sulpicius Quirinius|Sulpicius Quirinius]], kterého zmiňuje [[Evangelium podle Lukáše|Lukáš]] (Lk 2, 2), tam zřejmě pobýval jako "legatus proconsulis"{{Citace periodika [25] => | příjmení = Kokkinos [26] => | jméno = Nikos [27] => | titul = The titulus Tiburtinus, Syme’s Piso, Sentius Saturninus and the province of Syria. [28] => | periodikum = Scripta Judaica Cracoviensia [29] => | datum vydání = [30] => | ročník = 2012 [31] => | číslo = 10 [32] => | strany = 37–69 [33] => | url = http://www.ejournals.eu/Scripta-Judaica-Cracoviensia/2012/Volume-10/art/1064/ [34] => }}. Tato Tertullianova zmínka tedy nahrává té skupině teorií, které umisťují narození Krista okolo roku 7 př. n. l., například v souvislosti [[Betlémská hvězda|Keplerovo konjunkcí]].
Sed et census constat actos sub Augusto nunc in Iudaea per Sentium Saturninum, apud quos genus eius inquirere potuissent.
[http://www.tertullian.org/articles/evans_marc/evans_marc_09book4.htm Tertullian AdM 4,19,10]
[35] => # '''''Adversus Hermogenem''''' (''Proti Hermogenovi''). Obrana křesťanské nauky o stvoření proti [[gnóze|gnostickému]] malíři Hermogenovi v [[Kartágo|Kartágu]]. [36] => # '''''Adversus Valentinianos''''' (''Proti valentiniánům'') proti gnostiku [[Valentinus|Valentinovi]] a jeho [[sekta|sektě]]; často využívá [[Irenej z Lyonu|Irenejovo]] ''Adversus haereses'' 1. [37] => # '''''Scorpiace''''' (''Sérum proti škorpionům'') – lék na gnostické hereze, hájí morální hodnoty [[mučednictví]]. [38] => # '''''De carne Christi''''' (''Tělo Kristovo'') odmítá gnostický [[Doketismus|dokétismus]]. [39] => # '''''De carnis resurrectione''''' (''Vzkříšení těla'') obhajuje [[vzkříšení]] [[tělo (teologie)|těla]]. [40] => # '''''Adversus Praxean''''' (''Proti Praxeovi'') je nejjasnější před[[První nikajský koncil|nicejská]] ukázka církevní nauky o [[Trojice|Trojici]] zaměřená proti [[patripasionismus|patripasionistu]] [[Praxeas|Praxeovi]]. Poprvé se užívá pojmu ''trinitas'', tj. trojice. [41] => # '''''De baptismo''''' (''O křtu'') ukazuje církevní nauku o [[křest|křtu]] a jeho nezbytnosti; jedná se o první celistvé dílo o této [[svátost]]i a mimořádnou ukázku církevní praxe začátku 3. století. [42] => # '''''De anima''''' (''O duši'') – jedno z nejdelších Tertullianových děl, které patří k řadě protignostických spisů a zaměřené proti Hermogenovi; jedná se spíše o polemický spis, v němž Tertullianus odmítá některé [[Filosof|filozofické]] a gnostické názory. [43] => [44] => === Praktické a asketické spisy === [45] => [46] => ==== Katolické období ==== [47] => # '''''Ad martyres''''' (197, ''Mučedníkům''). Tento spis měl potěšit a upevnit křesťany ve [[Věznice|vězení]]. [48] => # '''''De spectaculis''''' (197-200, ''O hrách'') zakazuje křesťanům navštěvovat pohanské hry kvůli jejich nemravnosti a spojení s [[modloslužba|modloslužbou]]. [49] => # '''''De oratione''''' (198-204, ''Modlitba'') je příručkou pro [[katechumen]]y, jak se mají modlit; obsahuje též první komentář na [[Otčenáš]]. [50] => # '''''De patientia''''' (200-203, ''Trpělivost''). Pojednání o [[ctnost]]i, která se nesnaží vlastnit a jejíž největším nepřítelem je touha po [[odplata|odplatě]]. [51] => # '''''De paenitentia''''' (asi 203, ''Pokání'') se zabývá kajícím smýšlení a praxí před křtem (kap. 1-6) a církevním pokáním u člověka, který se dopustil [[těžký hřích|těžkého hříchu]] (7-12). [52] => # '''''De cultu feminarum''''' (2 knihy, 195-201, ''O odívání žen'') útočí na různé druhy ženské marnivosti. [53] => # '''''Ad uxorem''''' (2 knihy, kolem 203, ''Ženě'') žádá po Tertullianově ženě, aby zůstala po Tertullianově smrti vdovou anebo si vzala pouze křesťana. [54] => # '''''De exhortatione castitatis''''' (před 207, ''Výzva k čistotě'') nabádá přítele, který je vdovcem, aby se podruhé neženil. [55] => [56] => ==== Montanistické období ==== [57] => # '''''De monogamia''''' (217, ''Jedno manželství'') zuřivý útok na zákonnost druhého manželství. [58] => # '''''De virginibus velandis''''' (před 207, ''O zahalování panen'') obhajuje zvyk, že panny zahalují svou hlavu, a to nejen v kostele, ale i na veřejnosti. [59] => # '''''De corona''''' (211, ''O věnci'') odmítá věnčení vojáků jakožto pohanský zvyk a zakazuje křesťanům službu v armádě. [60] => # '''''De idololatria''''' (''Modloslužba'') požaduje striktně odmítnutí idolatrie a jakékoli povolání, které je s ní spojeno ([[herec]], [[učitel]], státní nebo vojenský [[úředník]]). [61] => # '''''De fuga in persecutione''''' (asi 212, ''Útěk v pronásledování''). Útěk během pronásledování není dovolen a protiví se Boží vůli. [62] => # '''''De ieiunio adversus psychicos''''' (''O postu proti psychikům'') je obranou montanistické postní praxe s výpadem proti ''psychici'', tj. těm, kdo povolovali svým žádostivostem. [63] => # '''''De pudicitia''''' (''O studu''). Spis nepřiznává církvi právo odpouštět hříchy, a to v kontrastu s předchozími pohledy autora. Tuto moc nemají [[biskup]]ové, ale pouze ''homines spirituales'', tj. duchovní lidé (apoštolové a proroci). [64] => # '''''De pallio''''' (''Pallium''). Nejkratší z Tertullianových spisů je jeho osobní [[apologie|apologií]]. Ospravedlňuje se před spoluobčany, že vyměnil [[tóga|tógu]] za filozofický plášť, [[pallium]]. [65] => [66] => == Teologie == [67] => # Tertullianus pohlíží skepticky na pohanskou filozofii. Jeho postoj není vůči rozumu negativní, pouze jeho úlohu relativizuje – filozofie má pro něj význam do té míry, nakolik souhlasí s křesťanskou vírou (postoj ''credo ut intelligam'' = věřím, abych porozuměl). [[Boží existence]] a [[nesmrtelnost]] [[duše]] může být poznána rozumovou reflexí (''De resurrectione'' 3). Boží dokonalost pramení z faktu, že Bůh nemá počátek. [68] => # Každé jsoucno je tělesné (''corpus''), avšak ''corpus'' svého druhu; sám Bůh je tělem, ačkoli je duch (''Adversus Praxean'' 7). Toto ''corpus'' zřejmě znamená určitou [[substance|substanci]], kterou Tertullianus připisuje Bohu pouze podstatně. Podobně duše je ''corpus'' a má vlastní tvar a barvu, barvu zářícího vzduchu (''De anima'' 7,9). [69] => # Nauku o [[Trojice|Trojici]] nalezneme v díle ''Adversus Praxean'', kde Tertullianus tuto nauku hájí a kde vyjadřuje zcela jasně trinitární termíny běžné v ponicejské teologii; Tertullianus sám je tvůrcem latinského slova Trojice: ''trinitas'': [70] => #* ''Connexus Patris in Filio et Filii in Paracleto tres efficit cohaerentes, alterum e altero. Qui tres unum sunt, non unus'' (25) [71] => #* ''tres unius substantiae et unius status et unius potestatis'' (2). [72] => #* ''Trinitas unius Divinitatis, Pater et Filius et Spiritus Sanctus.'' (''De pudicitia'' 21) [73] => #* ''Alium (…) personae, non substantiae nomine, ad distinctionem, non ad divisionem'' (''Adv. Prax.'' 12) [74] => # [[Logos]] existoval a byl [[osoba|osobou]] (''persona'') už před [[stvoření]]m světa, avšak teprve stvořením světa vyšel z Otce coby dokonalý zrod (''nativitas perfecta''; ''Adv. Prax.'' 7), kdy se z Moudrosti stalo Slovo. Syn jako takový tedy není věčný (''Adv. Herm.'' 3), avšak není odlišný od Otce (''Adv. Prax.'' 9), pouze se od něj liší vznikem (''gradu''). Otci přísluší plnost božství, Synu jen část. Syn vychází z Otce jako paprsky ze slunce (''Adv. Prax.'' 13). [75] => # V osobě Krista existuje dvojí přirozenost; touto naukou předbíhá Západ o celá staletí. Ježíšovy zázraky pak ukazují jeho pravé božství, jeho city a utrpení jeho pravé lidství (''De carne Christi'' 5). Tuto jeho nauku zobrazuje následující citace: [76] => #* ''Proprietas utriusque substantiae (in una persona), duplicem statum, non confusum sed coniunctum in una persona, deum et hominem Iesum'' (''Adv. Prax.'' 27). [77] => # Tertullianus se staví proti [[Maria (matka Ježíšova)|Mariině]] panenství během a po porodu (''in et post partum''; ''De carne Chr.'' 7,23; ''Adv. Marc.'' 4,19); tato tvrzení se objevují v gnostických spisech zejména z Alexandrie už v "postapoštolských" generacích (např. tzv. ''[[Protoevangelium Jakubovo]]'', nebo tzv. ''[[Ódy Šalomounovy]]''). [78] => # Duše dítěte je výhonkem (''tradux'') duše rodičů ([[traducionismus]]); takto Tertullianus vysvětluje podobnost psychologického nadání rodičů a dětí. [79] => # [[Prvotní hřích]] jako zlá touha vstoupil do lidské přirozenosti skrze hřích [[Adam]]ův, a tak se stal její součástí. [[Křest]] dětí však Tertullianus nedoporučuje kromě nebezpečí úmrtí dítěte (''De bapt.'' 18). [80] => # [[Primáti|Primát]] byl podle ''De pudicitia'' 21,9-11 svěřen pouze sv. [[Petr]]u, nikoli ostatním biskupům. Petr a [[Pavel]] zemřeli v Římě (''Scorpiace'' 15; ''Adv. Marc.'' 4,5). [81] => # Postní praxe. Ve spise ''De paenitentia'' nabádá Tertullianus hříšníky, aby se podrobili církevnímu pokání. Zřejmě se domníval, že církev smí odpouštět hříchy, ačkoli mnohá místa v jeho díle nejsou v tomto bodu jasná. Podrobně se zmiňuje o veřejném vyznání hříchů (''exomologesis''). Jako montanista pak rozlišuje odpustitelné a neodpustitelné hříchy (''peccata remissibilia et irremissibilia'': ''De pud.'' 2) a odpírá církvi moc hříchy odpouštět těžké hříchy, tj. [[cizoložství]], [[vražda|vraždu]] a [[apostaze|apostazi]], tj. odpad od víry. Duchovní člověk (''spiritalis homo'') má moc odpouštět hříchy, nikoli držitel biskupského úřadu, neboť ''pneumatici'' jsou nástroji [[Duch svatý|Ducha svatého]] (''De pud.'' 21). [82] => # [[Eucharistie|Eucharistii]] nazývá vztah slávy, požehnání a chvála a hymny (''gloriae relatio et benedictio et laus et hymni'') a vidí v ní naplnění [[Malachiáš]]ova proroctví (1,10). Nazývá ji též obětními modlitbami (''orationes sacrificiorum''), které mají přinést „tělo Páně“, „[[svátost]] eucharistie“ (''De oratione'' 19; ''Adv. Marc.'' 3,22; ''De pud.'' 9,16). [[Konsekrace|Konsekrovaný]] chléb nazývá „podobou těla“ (''figura corporis mei''), tedy tělem v [[symbol]]u chleba. Realita tohoto těla je však tak jistá, že jí chce dokazovat ze skutečnosti Ježíšova ukřižovaného těla (''Adv. Marc.'' 3,19). Tělo věřícího se šatí tělem a krví Krista, aby duše byla nasycena Bohem (''Caro corpore et sanguine Christi vescitur, ut et anima de Deo saginetur'': ''De res.'' 8). [83] => # Tertullianus zná jistý očistný stav po smrti. Mrtví, s výjimkou [[mučedník]]ů zůstávají v [[podsvětí]] až do dne Páně. Tam trpí, avšak [[přímluva]] žijících jim může ulehčit (''De anima'' 55, 58; ''De res.'' 43). [84] => [85] => == Odkazy == [86] => [87] => === Reference === [88] => [89] => [[Soubor:Septimi Florensis Tertulliani Opera.tif|náhled|Opera omnia, 1598]] [90] => [91] => === Literatura === [92] => [93] => ==== Prameny ==== [94] => * ''Tertulián O manželství'' (Ad uxorem - Manželce; De exhortatione castitatis - Výzva k čistotě; De monogamia - O jediném manželství). Koronthály, P. [tr.]. Praha: Krystal OP, 2015. 128 s. {{ISBN|978-80-87183-72-4}}. [95] => * ''O Kristově těle'' (De carne Christi)''.'' Kitzler, P. [tr.]. Praha: Oikoymenh, 2015. 200 s. {{ISBN|978-80-7298-205-9}}. [96] => * ''O hrách'' (De spectaculis). Kitzler, P. [tr.]. Praha: Oikoymenh, 2004. {{ISBN|80-7298-100-5}}. [97] => * ''Povzbuzení mučedníkům (Ad martyras)'', přel. P. Kitzler, in: Teologický sborník 4, 2002, str. 55-62. {{ISSN|1211-3808}}. [98] => * ''O duši'' (De anima), přel. P. Kitzler. Praha: Oikoymenh, 2023. ISBN 978-80-7298-623-1. [99] => [100] => ==== Sekundární literatura ==== [101] => * KITZLER, P. „Quam ecclesiae hominem non fuisse? Tertullianus a jeho nový portrét“, in: Teologická reflexe 2, 2004, str. 199-209. {{ISSN|1211-1872}} [102] => * KITZLER, P. „Some Comments on the Czech Tertullian Scholarship“, in: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, N 8, 2003, str. 47-51. {{ISSN|1211-6335}}.[http://www.tertullian.org/articles/kitzler_czech_scholarship.htm] [103] => * RANKIN, D. ''Tertullianus a církev''. Brno: CDK, 2002. {{ISBN|80-85959-95-X}}. [104] => * {{Citace monografie | příjmení = Tretera | jméno = Ivo | odkaz na autora = Ivo Tretera | titul = Nástin dějin evropského myšlení (Od Thaléta k Rousseauovi) | vydavatel = Paseka | odkaz na vydavatele = Nakladatelství Paseka | místo = [[Praha]]—[[Litomyšl]] | rok = 2000 | isbn = 80-7185-278-3 | počet stran = 374 | kapitola = „Apologeté“ | strany = 152–155 | vydání = 3 | ref = Tretera, 2000 | poznámka = }}* VYSOKÝ, Z. K., ''Příspěvky k poznání pramenů spisů Tertullianových a vzájemných vztahů nejstarší apologetické literatury křesťanské''. Praha 1937. [105] => [106] => === Externí odkazy === [107] => * {{Commonscat}} [108] => * {{Wikicitáty|osoba=Quintus Septimius Florens Tertullianus}} [109] => * {{Wikiquote|jazyk=en|osoba=Tertullian}} [110] => * {{NK ČR|jn19990008451}} [111] => * {{Wikizdroje2|jazyk=la|autor=Quintus Septimius Florens Tertullianus|Tertullianus}} [112] => * {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/14520c.htm Tertulianův život a dílo podle Catholic Encyclopedia] [113] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20050228092722/http://www.bartleby.com/65/te/Tertulli.html Tertulianův život a dílo podle The Columbia Encyclopaedia] [114] => * [http://www.tertullian.org Latinské a anglické znění Tertullianových děl] [115] => * {{en}} [http://www.newadvent.org/fathers/2708.htm Jeronýmovo ''De viris illustribus'' se zmínkou o Tertullianovi] [116] => * {{cs}} [http://www.tertullian.org/other/czech_apologeticum.htm Tertullianus: Obrana křesťanů (Apologeticum)] [117] => * {{cs}} [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=710 Tertullianus: Uplatnění preskripce vůči heretikům] [118] => [119] => {{Autoritní data}} [120] => [121] => [[Kategorie:Starověcí římští spisovatelé]] [122] => [[Kategorie:Církevní otcové]] [123] => [[Kategorie:Křesťanští konvertité]] [124] => [[Kategorie:Narození ve 2. století]] [125] => [[Kategorie:Narození v Kartágu]] [126] => [[Kategorie:Úmrtí ve 3. století]] [127] => [[Kategorie:Úmrtí v Kartágu]] [128] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Tertullianus

Quintus Septimius Florens Tertullianus (kolem 160 v Kartágu - kolem 220 v Kartágu) je největší představitel takzvané západní, latinské apologetiky, latinsky píšící křesťanský spisovatel přelomu 2. a 3.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Svatý Jeroným','Kartágo','apologie','Trojice','svátost','207','žalobce','Adolf von Harnack','duše','vzkříšení','Starý zákon','Kristus'

207

Apologie

Duše

Kartágo

Kristus

Svátost

Trojice

Vzkříšení

Žalobce