Array ( [0] => 14869447 [id] => 14869447 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Thun-Hohensteinové [uri] => Thun-Hohensteinové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Thun-Hohensteinové [2] => | znak = Arms Thun-Hohenstein.jpg [3] => | velikost znaku = [4] => | popisek = Erb rodu Thun-Hohensteinů [5] => | země = {{Vlajka a název|České království}}, {{Vlajka a název|Rakouské císařství}} [6] => | mateřská dynastie = [[Thunové]] [7] => | tituly = * [[Soubor:Baro.jpg|25px|Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán]] 1604 korouhevní a [[panský stav|svobodný pán]] (Říše; de iure rozšíření říšského panského stavu uděleného v roce 1495 wormské linii Thunů, která vymřela v roce 1497) [8] => ---- [9] => * VĚTEV CASTEL-BRUGHIER (česká linie): [10] => * 1627 český [[inkolát]] [11] => * [[Soubor:Horona_hr.png|25px|Hodnostní korunka náležící titulu hrabě]] 1629 [[hrabě]] (Říše) s predikátem von Thun und Hohenstein [12] => * [[Soubor:Horona_hr.png|25px|Hodnostní korunka náležící titulu hrabě]] 1631 [[hrabě]] (Čechy) [13] => * [[Soubor:Baro.jpg|25px|Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán]] 1692 [[panský stav|svobodný pán]] (starožitný rod v Horních Rakousích) [14] => ---- [15] => * KNÍŽECÍ LINIE (děčínská): [16] => * 1879 dědičný člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [[Říšská rada (Rakousko)|rakouské Říšské rady]] [17] => * [[Soubor:Knize.png|25px|Hodnostní korunka náležící titulu kníže]] 1911 [[kníže]] (dědičný titul pro prvorozeného syna) s predikátem [[Jasnost (predikát)|Jasnost]] ''(Durchlaucht)'' [18] => | zakladatel = [[Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu|Kryštof Šimon z Thunu]] [19] => | mýtický zakladatel = [20] => | rok založení = [[11. století]] [21] => | konec vlády = [22] => | meč = [23] => | přeslice = [24] => | poslední vládce = [25] => | současná hlava = [26] => | větve rodu = [27] => }} [28] => '''Thunové''', od roku 1628 '''Thun-Hohenštejnové,''' či '''Hohensteinové''' ({{Vjazyce2|de|''Thun/Thun-Hohenstein''}}) jsou šlechtický rod původem z [[Jižní Tyrolsko|Jižního Tyrolska]]. Svůj původ odvozují od panství Thun (dnešní obec [[Thun (hrad)|Ton]], [[Val di Non]]) se [[Thun (hrad)|stejnojmenným hradem]] v dnešním severoitalském [[Regiony v Itálii|regionu]] [[Tridentsko-Horní Adiže]]. [29] => [30] => Rod se připomíná od [[11. století]], později se rozdělil do několika větví, největšího významu dosáhla linie Castell-Brughier, která se v 17. století usadila v Čechách. Thunové se významně uplatnili v církevních funkcích, čtyři členové rodu byli [[Seznam tridentských biskupů a arcibiskupů|biskupy v Tridentu]], dva zastávali post [[Kníže-biskup|knížete]]-[[Seznam salcburských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupa v Salcburku]], další se uplatnili i v jiných diecézích [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] a [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] ([[Diecéze pasovská|Pasov]], [[Diecéze gurská|Gurk]], [[Diecéze Graz-Seckau|Seckau]]). [31] => [32] => V roce 1628 zakoupil [[Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu|Kryštof Šimon Thun]] panství Hohenstein, podle kterého se tato linie rodu píše z Thun-Hohensteinu. Roku 1629 byl celý rod povýšen do [[hrabě]]cího stavu. Od [[17. století|17.]] do [[20. století]] vlastnili Thun-Hohenštejnové rozsáhlé statky v [[České království|Čechách]] ([[Děčín]], [[Klášterec nad Ohří]], [[Benešov nad Ploučnicí]], [[Choltice]]). V české linii se Thunové zapsali do dějin barokní architektury, jednak na venkovských sídlech (Děčín, Choltice), s jejich jménem je spojeno celkem pět paláců v [[Praha|Praze]] ([[Thunovský palác]] ve Sněmovní ulici je sídlem [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]], v dalším [[Thunovský palác (Thunovská)|Thunovském paláci]] v Thunovské ulici sídlí velvyslanectví [[Spojené království|Spojeného království]] v [[Česko|České republice]], v [[Kolovratský palác (Praha, Nerudova)|Thunovském, Thun-Hohenštejnském či Kolovratském paláci]] v Nerudově ulici je [[Itálie|italské]] velvyslanectví, jako Thun-Hohenštejnský je někdy nazýván i [[Toskánský palác]] na Hradčanech, a za další [[palác Thun-Hohenštejnský]] bývá považován i dům U Černého lva v Karmelitské ulici). Česká linie se v 18. století rozdělila na čtyři větve, jejichž potomci vlastnili statky v Čechách do roku 1945. Řada členů rodu dosáhla vysokého postavení ve státních službách, diplomacii nebo armádě. [[František Antonín III. z Thun-Hohensteinu|František Antonín z Thun-Hohensteinu]] (1847–1916), [[Seznam ministerských předsedů Předlitavska|rakouský předseda vlády]] a dlouholetý [[České místodržitelství|místodržitel v Čechách]], byl v roce 1911 povýšen do [[kníže]]cího stavu. Všechen majetek v [[Československo|Československu]] byl Thunům zkonfiskován v roce 1945, rod dnes žije převážně v Rakousku. Z moravské linie pochází významný rakouský herec [[Friedrich von Thun]] (* 1942). [33] => [34] => == Historie rodu == [35] => [[Soubor:Thun-St-Wappen.png|náhled|vlevo|upright|Původní erb Thunů, který tvoří základ erbu Thun-Hohenštejnů.]] [36] => [[Soubor:Castel Thun - hrad.jpg|náhled|vlevo|[[Thun (hrad)|Hrad Thun]] v [[Jižní Tyrolsko|Jižním Tyrolsku]], původní rodové sídlo]] [37] => [[Soubor:Franz,_Prince_of_Thun_and_Hohenstein,_1893.jpg|náhled|upright|Rakouský předseda vlády a místodržitel v Čechách [[František Antonín III. z Thun-Hohensteinu|František Antonín z Thun-Hohensteinu]] (1847–1916), kníže od 1911]] [38] => [39] => === Thun-Hohenštejnové v českých zemích === [40] => V Čechách se jako první objevil [[Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu|Kryštof Šimon Thun]] (1582–1635), císařský hofmistr a vojevůdce ve službách [[Maltézský řád|johanitského řádu]], který začal po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] skupovat rozsáhlá severočeská panství ([[Benešov nad Ploučnicí]], [[Bynov]], [[Děčín]], [[Egerberk]], [[Felixburg]], [[Jílové (okres Děčín)|Jílové]], [[Klášterec nad Ohří]] atd.), ale získal majetek také například ve východních Čechách, kde koupil [[Choltice]] (1623). O tom, jakým způsobem tehdy probíhaly majetkové transakce, svědčí například nákup Děčína, který Kryštof Thun získal za velmi nízký odhad 160 000 zlatých, přičemž hotově zaplatil jen 60 000 zlatých a zbytek měl splácet po 15 000 zlatých každoročně v následujících letech. Poslední splátky zaplatily až generace jeho prasynovců počátkem 70. let. 17. století. Pro uchování majetku pro své příbuzné musel Kryštof Thun získat papežské svolení, protože jinak by jeho statky připadly řádu sv. Jana, jehož byl Kryštof členem. [41] => [42] => Dědicem Kryštofa Šimona Thuna byl jeho synovec Jan Zikmund (1594–1646), místodržící Českého království, který měl ze tří manželství devět synů, z nichž pět se uplatnilo v církevních službách; [[Guidobald z Thun-Hohensteinu|Guidobald]] (1616–1668) byl [[kardinál]]em a [[Seznam salcburských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupem v Salcburku]], Václav (1629–1673) [[Seznam pasovských biskupů|biskupem v Pasově]] a [[Jan Arnošt z Thun-Hohensteinu|Jan Arnošt]] (1643–1709) taktéž arcibiskupem v Salcburku. Službu církvi a státu pak spojil další z bratrů František Zikmund (1639–1702), velkopřevor a admirál námořnictva [[Maltézský řád|Maltézského řádu]], vrchní velitel papežského vojska a císařský maršál. Další tři bratři si rozdělili rodový majetek, a to tak, že nejstarší Michael Osvald (1631–1694) získal Benešov a Klášterec a sám navíc koupil Žehušice (1661), [[Ledeč nad Sázavou (hrad)|Ledeč nad Sázavou]] (1677) a Svojšice (1689). Michael Osvald také proslul jako aktivní stavebník, čehož jsou dokladem zámky v Klášterci a Žehušicích a dva pražské paláce. Michael měl však jen dvě dcery, které postupně převzaly Ledeč, ale převážnou část majetku (Benešov, Klášterec, Žehušice) po jeho smrti zdědil mladší bratr Maxmilián (1638–1701), který byl původně jen majitelem Děčína s přidruženými statky. Děčín se v době Maxmiliána Thuna stal předmětem velkorysé barokní přestavby zámku a celého města. Nejmladší z bratrů, [[Romedius Konstantin z Thun-Hohensteinu|Romedius Konstantin]] (1641–1700), působil v zemských úřadech v Čechách a zdědil Choltice. Jeho aktivita na poli kultury se projevila stavbou [[Choltice (zámek)|zámku v Cholticích]], přičemž na jeho jméno dodnes upomíná kaple zasvěcená patronovi sv. Romediovi. Romediův jediný syn Romedius Jan František (1683–1719) však zemřel bez potomstva, takže i jeho majetek přešel na Maxmiliána, respektive jeho potomstvo. Maxmiliánův vnuk [[Jan Josef z Thun-Hohensteinu|Jan Josef František Antonín]] (1711–1788) zdědil ve věku devíti let všech dvanáct panství v Čechách, mimoto také statky v Rakousku a Tyrolsku. V generaci jeho synů se rod rozdělil na čtyři větve (kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou). Koncem 19. století všem čtyřem větvím patřilo v Čechách a na [[Morava|Moravě]] přes 40 000 hektarů půdy.Topographisch-statischischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen [https://archive.org/details/topographischst01procgoog/page/n608 dostupné online] [43] => [44] => == Klášterecká větev == [45] => [[Soubor:Jusef_Oswald_II_von_Thun_und_Hohenstein_Litho.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu]] (1849–1913), starosta v Klášterci nad Ohří, člen Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna]] [46] => [47] => Na počátku klášterecké větve stál František Josef (1734–1800), kromě Klášterce držel [[Benešov nad Ploučnicí]] a Žehušice, které se spolu s kláštereckým zámkem staly hlavním sídlem rodu. [[Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu|Josef Matyáš]] (1794–1868) se věnoval pečlivě správě svého majetku, nechal také empírově přestavět zámek v Žehušicích a založil zde ojedinělou oboru bílých jelenů. Josef Matyáš patřil k výrazným osobnostem českého společenského života v první polovině 19. století, kromě aktivit na poli kultury a vědy se věnoval i politice a jeho pražský palác se stal jedním z proslulých center odporu proti vídeňskému centralismu; roku 1848 byl pak členem [[Národní výbor (1848)|Národního výboru]]. O výborné znalosti českého jazyka svědčí u Josefa Matyáše fakt, že do němčiny přeložil [[Rukopis královédvorský|Královédvorský rukopis]]. Členové dalších dvou generací, Josef Osvald I. (1817–1883) a [[Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu|Josef Osvald II.]] (1849–1913) se věnovali především správě majetku; v Klášterci byli oba navíc dlouhodobě vázáni funkcí starosty města. Jinak tomu bylo u mladších synů členů klášterecké větve, kteří neměli na starost rozsáhlé hospodářské celky a mohli se věnovat státní službě. Učinil tak například Quido (1823–1904), dlouholetý diplomat, či [[Maxmilián Theodor z Thun-Hohensteinu|Maxmilián Theodor]] (1857–1950), c. k. generálmajor a [[nejvyšší lovčí]] císařského dvora. K rozšíření majetku klášterecké větve došlo na konci 19. století, kdy vymřela hraběcí větev rodu [[Salm-Reifferscheidtové|Salm-Reifferscheidt]], jehož poslední dědička Johanna (1827–1892) byla provdána za Josefa Osvalda z Thun-Hohensteinu (1817–1883). Jejich syn Josef Osvald (1849–1913) zdědil Lipovou a Světlou nad Sázavou (obě panství zahrnovala přes 8 500 hektarů půdy), ale také rozšířil rodové jméno do podoby ''Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt'' (1897). Po otci zdědil Klášterec, Žehušice a Benešov nad Ploučnicí (celková výměra velkostatků přibližně 10 000 hektarů půdy), užíval také [[Thunovský palác|rodový palác]] v [[Thunovská|Thunovské ulici]] v Praze, který byl po zániku monarchie prodán Velké Británii a dodnes je sídlem velvyslanectví Spojeného království v České republice. Posledním majitelem českých statků byl z klášterecké větve [[Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu]] (1878–1942). Ten se po otcově smrti v letech 1913–1914 zbavil Žehušic a Světlé nad Sázavou, po provedené pozemkové reformě prodal i zbytek Lipové (1926) a zůstal mu jen Klášterec. Zemřel v průběhu druhé světové války, ale neměl děti a nevyjasněné majetkové poměry nebyly vyřešeny až do konce války, kdy byl Klášterec zkonfiskován. [48] => [49] => == Děčínská větev == [50] => [[Soubor:Thun-Hohenstein.jpg|náhled|vlevo|Erb Thun-Hohensteinů nad hlavním vstupem [[Děčín (zámek)|děčínského zámku]]]] [51] => [[Soubor:Friedrich_von_Thun_und_Hohenstein_1881_Mukarovsky.png|náhled|vlevo|upright|Hrabě [[Bedřich František z Thun-Hohensteinu]], diplomat a dědičný člen Panské sněmovny]] [52] => [53] => Děčínskou větev rodu založil Václav Josef z Thun-Hohensteinu (1737–1796), který sloužil v [[Císařská armáda (habsburská)|císařské armádě]] a dosáhl hodnosti c. k. [[Polní maršál|polního maršála]], v dobovém kontextu ale jeho vojenská kariéra nemá větší význam. Při dělení rodového majetku v roce 1785 kromě Děčína převzal Jílové a Šenštejn a hned poté přistoupil ke stavebním úpravám děčínského zámku. Sňatkem získal [[Chlumec (okres Ústí nad Labem)|Chlumec u Chabařovic]], jejž později dostala věnem jeho dcera Alžběta (1783–1860), provdaná hraběnka [[Westphalenové z Fürstenbergu|Westphalenová z Fürstenbergu]]. Václav Josef měl jediného syna [[František Antonín I. z Thun-Hohensteinu|Františka Antonína]] (1786–1873), který patřil k předním osobnostem kulturního a společenského života v Čechách první poloviny 19. století. Kromě krátkodobé držby statků v okolí Prahy ([[Vysočany]], [[Záběhlice]]) obohatil majetkový fond rodiny především o [[Peruc]] (1814) a [[Zdíkov]] v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]] (1846). Jeho nejstarší syn [[František Antonín II. z Thun-Hohensteinu|František Antonín Filip]] (1809–1870) se oženil se ženou nešlechtického původu, Magdalenou Königovou (1810–1899) a podle přísných [[Svěřenství|fideikomisních]] zákonů tak nemohl převzít dědictví. Pro potomstvo z tohoto manželství byl vytvořen peněžní fideikomis, ale Františkovo vydědění se výrazně podepsalo i na společenském postavení jeho potomků až do 20. století, což je patrné především ve sňatkové politice. V této linii nicméně Thunové v roce 1911 zdědili po rodině [[Chotkové z Chotkova|Chotků]] velkostatek [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Nové Dvory]] se zámkem [[Kačina]]. [54] => [55] => Děčín převzal mladší bratr [[Bedřich František z Thun-Hohensteinu|Bedřich František]] (1810–1881), který v letech 1847–1863 působil na mnoha místech v [[Evropa|Evropě]] jako vyslanec. Jeho manželka Leopoldina, rozená hraběnka [[Lambergové|Lambergová]] (1825–1902) přinesla věnem panství [[Kvasice]] a [[Morkovice]] na Moravě, její další majetek – [[Zdounky]] – dostala v roce 1872 věnem dcera Marie Josefína (1850–1929), provdaná [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisová]]. Rodová kariéra vyvrcholila za jejich nejstaršího syna [[František Antonín III. z Thun-Hohensteinu|Františka Antonína]] (1847–1916), který byl rakouským předsedou vlády, dlouholetým místodržitelem Českého království a roku 1911 byl povýšen do knížecího stavu. Ze dvou manželství měl však jen jedinou dceru Annu (1903–1943), takže rozsáhlá česká panství po něm zdědil mladší bratr [[Jaroslav František z Thun-Hohensteinu|Jaroslav František]] (1864–1929), taktéž významná osobnost své doby. Ten původně zdědil Kvasice na Moravě, kde byl starostou, byl také prezidentem Moravské kulturní rady a jako blízký příbuzný zavražděného následníka trůnu Františka Ferdinanda byl po roce 1914 poručníkem jeho dětí. V Kvasicích a Morkovicích na Kroměřížsku vlastnil přes 4 300 hektarů půdy spolu s průmyslovými provozy (Morkovice ale v roce 1911 prodal), po bratru Františkovi v roce 1916 zdědil knížecí titul a severočeské statky s hlavním sídlem v Děčíně. Posledním majitelem Děčína a dalších statků byl kníže František de Paula (1890–1973), nejstarší Jaroslavův syn, zatímco Kvasice získal mladší syn Arnošt (1905–1985, byl signatářem [[Deklarace české šlechty v letech 1938 a 1939#Národnostní prohlášení české šlechty v září 1939|Národnostního prohlášení české a moravské šlechty v září 1939]]). Z děčínské větve se výrazně ve státních službách uplatnil ještě Bedřichův mladší bratr [[Leopold Lev z Thun-Hohensteinu|Leopold Lev]] (1811–1888), dlouholetý rakouský ministr školství. Z Arnoštovy kvasické odnože proslul jeho mladší syn [[Friedrich von Thun|Friedrich]] (* 1942) jako rakouský herec a režisér. [56] => [57] => == Choltická větev == [58] => [[Soubor:Zámek Choltice - kaple svatého Romedia 1.jpg|náhled|Zámek Choltice]] [59] => Zakladatelem choltické větve byl c.k. komoří [[Jan Nepomuk z Thun-Hohensteinu]] (1742–1811), který převzal Choltice a menší statky v Rakousku v rámci dělení rodového majetku v roce 1785. Choltický zámek byl opravován po požáru v roce 1795, v další generaci pak Jan Nepomuk z Thun-Hohensteinu (1786–1861) přikoupil zámek [[Barchůvek]] (1844–1859), kde trávil své stáří poté, co správu majetku předal synu Theodorovi (1815–1881). Theodorovi mladší bratři sloužili v armádě a dosáhli vysokých hodností – [[Konstantin Ludvík z Thun-Hohensteinu|Konstantin Ludvík]] (1821–1876) byl c.k. generálmajorem, [[František z Thun-Hohensteinu|František Josef]] (1826–1888) byl účastníkem výpravy [[Maxmilián I. Mexický|arcivévody Maxmiliána]] do [[Mexiko|Mexika]] a později v rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti c.k. polního zbrojmistra.Rodinný archiv Thunů Choltice 1630-1945 [http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/rodinny-archiv-thunu-choltice-1630-1945/ dostupné online] {{Wayback|url=http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/rodinny-archiv-thunu-choltice-1630-1945/ |date=20140825154457 }} [60] => [61] => Choltický zámek byl upravován v letech 1880 a 1904, přičemž v roce 1883 byla započata i výstavba nedalekého menšího sídla ve [[Stojice|Stojicích]]. Koncem 19. století měl velkostatek rozlohu přes 2 800 hektarů půdy. Další majitel Jan Nepomuk z Thun-Hohensteinu (1857–1921) proslul výstředním stylem života, z nějž se časem vyvinula psychická nemoc spojená i s [[Alkoholismus|alkoholismem]]. Jan Nepomuk zemřel v době, kdy se jej rodina snažila zbavit svéprávnosti, jelikož rodinu stále více zadlužoval a hýřil majetkem. Posledním majitelem Choltic byl jeho syn [[Leopold Marian z Thun-Hohensteinu|Leopold Marian]] (1888–1944). Leopold Marian se za první republiky angažoval ve státní správě a jako člen řady spolků, nakonec ale v roce 1940 vstoupil do [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se kvůli četným zdravotním problémům veřejného dění stranil. Zemřel v Praze v roce 1944.HUKALOVÁ, Kateřina: Esoterické zájmy v životě Leopolda hraběte z Thun-Hohensteinu (1888-1944); Východočeská univerzita Pardubice, bakalářská práce [https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/40565/Hukalov%C3%A1K_Esoterick%C3%A9%20z%C3%A1jmy_VH_2011.pdf?sequence=3&isAllowed=y dostupné online] Podobně jako v případě klášterecké větve byly Choltice zkonfiskovány v roce 1945 ještě před dokončením dědického řízení. Leopoldův syn [[Berchtold z Thun-Hohensteinu|Berchtold]] (* 1939) žije v Itálii, v rámci soudních sporů o majetek v [[Československo|Československu]] po roce 1989 dosáhl dílčích úspěchů, když získal mobiliář z choltického zámku. [62] => [63] => == Benátecká větev == [64] => [[Soubor:Liblice odraz.JPG|náhled|Zámek [[Liblice]], sídlo benátecké větve ve 20. století]] [65] => [[Antonín Josef z Thun-Hohensteinu]] (1754–1840), nejmladší syn [[Jan Josef z Thun-Hohensteinu|Jana Josefa]] (1711–1788), při rodovém dělení majetku v roce 1785 sice nezískal žádné panství, ale jeho starší bratr, pasovský biskup [[Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohensteinu|Leopold Rajmont z Thun-Hohensteinu]] (1748–1826), mu v roce 1805 koupil západočeské [[Poběžovice]]. Antonínův syn Leopold (1797–1877) byl nejvyšším sudím Českého království, v roce 1864 sice prodal Poběžovice, ale mezitím sňatkem s Alžbětou [[Mladotové ze Solopisk|Mladotovou ze Solopisk]] (1805–1876) získal panství [[Benátky nad Jizerou]], kde došlo k úpravě zámeckého parku. Benátky prodal v roce 1886 Leopoldův syn Hugo (1826–1887), další syn [[Leopold Bohumil z Thunu-Hohenštejna|Leopold Bohumil]] (1842–1898) ale sňatkem s hraběnkou Kristýnou z [[Valdštejnové|Valdštejna]] (1854–1937) získal velkostatek se zámkem [[Liblice]] (cca 2 000 hektarů půdy). Jejich prvorozený syn [[Leohard Eusebius z Thun-Hohensteinu]] (1876–1914) padl v [[Bitva u Limanowé|bitvě u Limanowé]] v prvním roce [[První světová válka|první světové války]], proto se dědicem Liblic stal další syn [[Kristián z Thun-Hohensteinu]] (1878–1970), jemuž byly v roce 1945 zkonfiskovány na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. [66] => [67] => == Přehled rodových sídel v Čechách a na Moravě == [68] => [[Soubor:Zámek Děčín (02).jpg|náhled|[[Děčín (zámek)|Zámek Děčín]]]] [69] => [[Soubor:Kvasice, zámek (1).jpg|náhled|[[Kvasice (zámek)|Zámek Kvasice]]]] [70] => [71] => * [[Benátky nad Jizerou]] (1825–1879) [72] => * [[Benešov nad Ploučnicí]] (1631–1927) [73] => * [[Bynov]] (1628–1945) [74] => * [[Děčín]] (1628–1932) [75] => * [[Choltice]] (1623–1719, 1731–1945) [76] => * [[Jílové (okres Děčín)|Jílové u Děčína]] (1628–1945) [77] => * [[Kačina]] (1911–1945) [78] => * [[Klášterec nad Ohří]] (1623–1945) [79] => * [[Kvasice]] (1855–1945) [80] => * [[Liblice]] (1901–1945) [81] => * [[Lipová (okres Děčín)|Lipová]] (1891–1924) [82] => * [[Miletín]] (1855–1881) [83] => * [[Morkovice]] (1863–1911) [84] => * [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Nové Dvory]] (1911–1945) [85] => * [[Peruc]] (1814–1945) [86] => * [[Poběžovice]] (1805–1864) [87] => * [[Světlá nad Sázavou]] (1891–1914) [88] => * [[Zdíkov]] (1846–1919) [89] => * [[Žehušice]] (1661–1913) [90] => [91] => == Osobnosti rodu == [92] => [[Soubor:Guidobald_Graf_von_Thun,_by_Johann_Heinrich_Schönfeld.jpg|náhled|vpravo|upright|Hrabě [[Guidobald z Thun-Hohensteinu]] (1616–1668), [[Seznam salcburských biskupů a arcibiskupů|arcibiskup salcburský]]]] [93] => [[Soubor:Leo von Thun-Hohenstein.jpg|náhled|upright|[[Leopold Lev z Thun-Hohensteinu|Leopold Lev hrabě z Thun-Hohensteinu]] (1811–1888), rakouský ministr školství]] [94] => [[Soubor:Thun_und_Hohenstein_Jaroslav.png|náhled|vpravo|upright|Kníže [[Jaroslav František z Thun-Hohensteinu]] (1864–1929)]] [95] => [96] => * [[Zikmund z Thunu]] (1487-1569), císařský vyslanec u [[Tridentský koncil|tridentského koncilu]], autor historického pojednání o rodu Thunů [97] => * [[Zikmund z Thunu (1537–1596)|Zikmund z Thunu]] (1537–1596), jihotyrolský šlechtic, pravnuk [[Minnesang|minesengra]], zpěváka, básníka, skladatele a politika [[Osvald z Wolkensteinu|Osvalda z Wolkensteinu]] [98] => * [[Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu|Kryštof Šimon]] (1582–1635), dvořan a vojevůdce, v roce 1628 zakoupil panství [[Hohnstein (hrad)|Hohenstein]] a roku 1629 povýšen na hraběte [99] => * [[Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu|Jan Zikmund]] (1594–1646), [[tajný rada]], místodržící [[České království|Českého království]] [100] => * [[Guidobald z Thun-Hohensteinu|Guidobald]] (1616–1668), [[kardinál]], předseda [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšského sněmu]] 1662–1668 [101] => * [[Zikmund Alfons z Thunu]] (1621–1677), [[kníže-biskup]] [[Seznam brixensko-bolzanských biskupů|brixenský]] a [[Seznam tridentských biskupů a arcibiskupů|tridentský]] [102] => * [[Václav z Thun-Hohensteinu|Václav]] (1629–1673), [[kníže-biskup]] v [[Pasov]]ě 1664–1673 [103] => * [[Michael Osvald z Thun-Hohensteinu|Michael Osvald]] (1631–1694), místodržící Českého království, barokní mecenáš [104] => * [[Maxmilián z Thun-Hohensteinu|Maxmilián]] (1638–1701), [[tajný rada]], diplomat, dvorský maršálek [[Salcburské knížecí arcibiskupství|salcburského arcibiskupství]] [105] => * [[František Zikmund z Thun-Hohensteinu|František Zikmund]] (1639–1702), c. k. polní maršál, admirál [[Maltézský řád|Maltézského řádu]], diplomat [106] => * [[Romedius Konstantin z Thun-Hohensteinu|Romedius Konstantin]] (1641–1700), tajný rada, místodržící Českého království [107] => * [[Jan Arnošt z Thun-Hohensteinu|Jan Arnošt]] (1643–1709), [[Kníže-biskup|kníže-arcibiskup]] v [[Salcburské knížecí arcibiskupství|Salcburku]] (1687–1709) [108] => * [[Jakub Maxmilián z Thun-Hohensteinu|Jakub Maxmilián]] (1681–1741), biskup v [[Gurk]]u (1709–1741) [109] => * [[Dominik Antonín z Thunu|Dominik Antonín]] (1686–1758), kníže-biskup v [[Trento|Tridentu]] (1730–1758) [110] => * [[Jan František Josef z Thun-Hohensteinu|Jan František Josef]] (1686–1720), císařský komorník a místodržící Českého království [111] => * [[Jan Josef z Thun-Hohensteinu|Jan Josef František Antonín]] (1711–1788), c.k. tajný rada, komoří [112] => * [[Josef Maria z Thun-Hohensteinu|Josef Maria]] (1713–1761), kníže-biskup v [[Diecéze pasovská|Pasově]] (1761–1763) [113] => * [[Petr Vigilius z Thun-Hohensteinu|Petr Vigil Michael]] (1724–1800), kníže-biskup v Tridentu (1776–1800) [114] => * [[František Josef z Thun-Hohensteinu|František Jan Josef]] (1734-1801), mecenáš [115] => * [[Tomáš Jan z Thun-Hohensteinu|Tomáš Jan]] (1737–1796), kníže-biskup v [[Pasov]]ě 1795–1796 [116] => * [[Václav Josef z Thun-Hohensteinu|Václav Josef]] (1737–1796), [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]], zemský velitel v Čechách [117] => * [[Marie Vilemína z Thun-Hohensteinu|Marie Vilemína]] (1744–1800), mecenáška [[Ludwig van Beethoven|Beethovena]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]] [118] => * [[Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohensteinu|Leopold]] (1748–1826), kníže-biskup v Pasově (1796–1826) [119] => * [[Leopold Felix z Thun-Hohensteinu|Leopold Felix]] (1797–1877), [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšší sudí]] Českého království, poslanec českého zemského sněmu, člen panské sněmovny [120] => * [[František Antonín II. z Thun-Hohensteinu|František Antonín]] (1809–1870), poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]], mecenáš umění [121] => * [[Bedřich František z Thun-Hohensteinu|Bedřich František]] (1810–1881), diplomat, vyslanec v [[Turín]]ě, [[Petrohrad]]ě, poslanec [[Český zemský sněm|Českého zemského sněmu]], člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [122] => * [[Leopold Lev z Thun-Hohensteinu|Leopold Lev]] (1811–1888), rakouský ministr školství (1849–1860), člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [123] => * [[Theodor Karel z Thun-Hohensteinu|Theodor]] (1815–1881), poslanec [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] [124] => * [[Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu|Josef Osvald I.]] (1817–1883), tajný rada, člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]], starosta v [[Klášterec nad Ohří|Klášterci nad Ohří]] (1861–1876) [125] => * [[Konstantin Ludvík z Thun-Hohensteinu|Konstantin Ludvík]] (1821–1876), c. k. generálmajor, tajný rada [126] => * [[Quido z Thun-Hohensteinu|Quido]] (1823–1904), člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]], vyslanec v [[Haag]]u, [[Petrohrad]]ě [127] => * [[František z Thun-Hohensteinu|František Josef]] (1826–1888), c. k. polní zbrojmistr, zemský velitel v Tyrolsku [128] => * [[Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu|Zikmund Ignác]] (1827–1897), c. k. tajný rada, komoří, místodržitel v [[Salcburk]]u (1872–1897) [129] => * [[Ladislav Rudolf z Thun-Hohensteinu|Ladislav Felix Rudolf]] (1835–1887), poslanec českého zemského sněmu, člen Panské sněmovny [130] => * [[Zdenko František z Thun-Hohensteinu|Zdenko František]] (1842–1906), od roku 1891 ředitel [[Hypoteční banka Království českého|Hypoteční banky Království českého]] [131] => * [[František Antonín III. z Thun-Hohensteinu|František Antonín]] (1847–1916), rakouský předseda vlády (1898–1899), místodržitel v Čechách (1889–1896, 1911–1915), 1911 povýšen na knížete [132] => * [[Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu|Josef Osvald II.]] (1849–1913), tajný rada, člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]], starosta v [[Klášterec nad Ohří|Klášterci nad Ohří]] (1876–1913) [133] => * [[Josef Filip z Thun-Hohensteinu|Josef Filip]] (1856–1932), zemský prezident ve [[Rakouské Slezsko|Slezsku]] (1898–1906) [134] => * [[Maxmilián Theodor z Thun-Hohensteinu|Maxmilián Theodor]] (1857–1950), tajný rada, c. k. generálmajor, [[nejvyšší lovčí]] císařského dvora [135] => * [[Felix Leopold z Thun-Hohensteinu|Felix Leopold]] (1859–1941), c. k. polní podmaršál [136] => * [[Jaroslav František z Thun-Hohensteinu|Jaroslav František]] (1864–1929), tajný rada, poslanec [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]], člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]], starosta v [[Kvasice|Kvasicích]] [137] => * [[Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu|Josef Osvald III.]] (1878–1942), poslanec [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]], člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] [138] => * [[Friedrich von Thun]] (* 1942), rakouský herec [139] => * [[Max von Thun]] (* 1977), rakouský herec [140] => * [[Linda Dorothea von Thun und Hohenstein]] (* 1983) [141] => [142] => == Thunovské stavby == [143] => [[Soubor:Kolovratský palác (Praha, Nerudova) - čelo.JPG|náhled|vlevo|Průčelí Kolovratského (Thunovského) paláce v Nerudově ulici v Praze]] [144] => * [[Thunovský palác (Thunovská)|Thunovský palác v Thunovské ulici]] čp. 180/III, v němž sídlí velvyslanectví [[Spojené království|Spojeného království]]. [145] => * Palác v [[Nerudova|Nerudově ulici]], později nazvaný [[Kolovratský palác (Praha, Nerudova)|Kolovratský palác]], v současnosti sídlo velvyslanectví [[Itálie|Italské republiky]]. [146] => * [[Thunovský palác]] na [[Malá Strana|Malé Straně]] ve [[Sněmovní|Sněmovní ulici]] čp. 176/III, který si [[Stavy|České stavy]] nechaly upravit pro zasedání Zemského sněmu. V paláci ve Sněmovní ulici sídlil za [[První republika|První republiky]] Senát Národního shromáždění, v současné době má v této budově sídlo [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]. [147] => * [[Thunovský dům]] stojí v ulici [[Lužický seminář|U lužického semináře]]. [148] => * Thunovský palác v Praze na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]] čp. 36/II, který stál na nároží [[Jungmannovo náměstí (Praha)|Jungmannova náměstí]]; byl zbořen roku 1922 a nahrazen stavbou [[Palác Adria|paláce Adria]]. [149] => [150] => == Erb == [151] => V upraveném [[erb]]u byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu [[Caldes]]. [152] => [153] => == Odkazy == [154] => === Reference === [155] => [156] => [157] => === Literatura === [158] => * {{Citace monografie [159] => | příjmení = Halada [160] => | odkaz na autora = Jan Halada [161] => | jméno = Jan [162] => | jméno2 = [163] => | titul = Lexikon české šlechty [164] => | vydavatel = AKROPOLIS [165] => | místo = Praha [166] => | rok = 1992 [167] => | kapitola = Thunové [168] => | strany = 163–164 [169] => | isbn = 80-901020-3-4 [170] => }} [171] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Thunu}} [172] => * KURTANIČ, Josef: Thun-Hohenstein. Klášterecká větev; 2009 {{ISBN|9788025442623}} [173] => * {{Citace monografie [174] => | příjmení = Slavíčková [175] => | jméno = Hana [176] => | titul = Portrétní galerie Thun-Hohensteinů [177] => | vydání = 1 [178] => | vydavatel = Okresní muzeum Děčín. Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín [179] => | místo = Děčín [180] => | rok vydání = 1998 [181] => | počet stran = 190 [182] => | isbn = 80-238-2292-6 [183] => }} [184] => [185] => === Související články === [186] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] [187] => * [[Thun (hrad)|Hrad Thun]] [188] => * [[Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín-Chrást)]] [189] => * [[Hrobka Thun-Hohensteinů (Choltice)]] [190] => * [[Hrobka Thun-Hohensteinů (Klášterec nad Ohří)]] [191] => * [[Hrobka Thun-Hohensteinů (Liblice)]] [192] => [193] => === Externí odkazy === [194] => * {{Commonscat}} [195] => * [http://w.genealogy.euweb.cz/thun/thun1.html Rodokmen Thun-Hohensteinů] [196] => [197] => {{Autoritní data}} [198] => [199] => {{Portály|Historie}} [200] => [201] => [[Kategorie:Thun-Hohensteinové| ]] [202] => [[Kategorie:Rakouské šlechtické rody]] [203] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [] => )
good wiki

Thun-Hohensteinové

Thunové, od roku 1628 Thun-Hohenštejnové, či Hohensteinové jsou šlechtický rod původem z Jižního Tyrolska. Svůj původ odvozují od panství Thun (dnešní obec Ton, Val di Non) se stejnojmenným hradem v dnešním severoitalském regionu Tridentsko-Horní Adiže.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Panská sněmovna','Klášterec nad Ohří','Benešov nad Ploučnicí','Český zemský sněm','Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu','František Antonín III. z Thun-Hohensteinu','Thun (hrad)','Choltice','Thunovský palác','Děčín','Friedrich von Thun','Jan Josef z Thun-Hohensteinu'

Choltice

Děčín