Array ( [0] => 15481129 [id] => 15481129 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Univerzita [uri] => Univerzita [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Viz též|Vysoká škola}} [1] => '''Univerzita''' (z [[latina|lat.]] ''universitas'' = všeobecnost, společenství, kolegium) je tradiční označení samosprávné [[vysoká škola|vysoké školy]], která poskytovala [[terciární vzdělávání]] v rozmanitých [[Vysokoškolský studijní program|oborech]]. V [[Česko|Česku]] je název univerzita vyhrazen vysokým školám univerzitního typu, které se věnují jak vzdělávací, tak také [[vědec]]ké, [[výzkum|badatelské]] nebo jiné tvůrčí činnosti, uskutečňují všechny typy [[Vysokoškolský studijní program|studijních programů]] – tedy i [[Vysokoškolský studijní program|programy doktorské]] – a rovněž udělují nejvyšší [[akademický titul|tituly]].Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách [2] => [[Soubor:Praha Karolinum výklenek 1.jpg|náhled|Historická budova [[Karolinum|Karolina]] v [[Praha|Praze]]]] [3] => [4] => == Pojmenování == [5] => Latinský výraz ''universitas'', „všeobecnost, veškerenstvo, celek“, je odvozeno od přídavného jména ''universus'' „všechen“, „celý“, se kterým je spojené slovo ''universum'', „všehomír“ čili [[vesmír]]. Toto slovo vzniklo spojením ''unus'', „jeden“ a [[Supinum|supinového]] kmene slovesa ''verto'', „obracet“, „otáčet“, „působit“. [[Etymologie|Etymologický]] původ bývá vykládán jako spojení ''in unum vertere'' - obrátit v jedno, sjednotit, integrovat apod.{{Citace elektronického periodika [6] => | titul = in unum vertere (lat.) - ABZ.cz: slovník cizích slov [7] => | periodikum = slovnik-cizich-slov.abz.cz [8] => | url = https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/in-unum-vertere-lat [9] => | datum přístupu = 2021-04-16 [10] => }}{{Citace elektronického periodika [11] => | příjmení = Horyna [12] => | jméno = Břetislav [13] => | odkaz na autora = Břetislav Horyna [14] => | titul = In unum vertere? Univerzita dnes [15] => | periodikum = Aluze.cz [16] => | url = http://www.aluze.cz/2008_02/11_glosa_horyna.php [17] => | datum vydání = 14. května 2008 [18] => | poznámka = Projev nositele Ceny rektora Masarykovy univerzity za rok 2007 přednesený na Dies Academicus MU 14. května 2008. [19] => | datum přístupu = 2021-4-15 [20] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20170105000651/http://aluze.cz/2008_02/11_glosa_horyna.php [21] => | datum archivace = 2017-01-05 [22] => }} [23] => [24] => Latinský název ''universitas'' vznikl zkrácením názvu ''universitas magistrorum et scholarium'' (společenství učitelů a studentů), který označoval samosprávné sdružení (korporaci) učitelů a žáků opatřenou jistými právy; až postupně se i školy jako takové (jinak nazývané ''[[studium generale]], studium'') začaly nazývat ''universitas''. [25] => [26] => == Historie == [27] => I když první skutečné univerzity vznikly až ve [[středověk]]u, kořeny univerzit jsou v [[Starověk|antických]] školách typu [[akademie]], [[Lyceum|lycea]] nebo rétorických škol. Předchůdci středověkých univerzit byly potom biskupské a [[klášter]]ní školy pro vzdělávání křesťanského i islámského duchovenstva ([[Medresa|madrasa]]), které vznikaly od [[8. století]]. [28] => [29] => === Nejstarší univerzity === [30] => {{Viz též|Seznam nejstarších univerzit}} [31] => [[Soubor:Bologna-vista02.jpg|náhled|upright=1.0|Historické budovy univerzity v [[Bologna|Boloni]]]] [32] => Na tom, co lze označit za nejstarší univerzitu v oblasti bývalého antického světa, nepanuje shoda. Někdy se za nejstarší středověkou univerzitu pouvažuje [[konstantinopolská univerzita]] v hlavním městě Byzantské říše, založená již roku 425, případně její instalaci v paláci Magnaura (Magna aula) v roce cca 862 [[Bardas]]em, spoluvladařem nezletilého panovníka [[Michael III.|Michaela III.]] (840-867). Další „nejstarší“ je [[univerzita Al-Karaouine]] založená roku 859 v marockém městě Fez, považovaná také za nejstarší dosud fungující univerzitu, i když je někdy považována ve starším období jen za [[Medresa|madrasu]]. Další byla [[univerzita al-Azhar]] v Káhiře r. 988, se širokým „univerzitním“ záběrem studia islámu, logiky, matematiky, řečnictví a mnoha moderních oborů. [33] => [34] => === Vznik evropských univerzit === [35] => Začátky univerzit západokřesťanského typu sahají do 11. až 14. století [[středověk]]é [[Evropa|Evropy]], zejména v severní Itálii, ve Francii a v Anglii. [36] => [[Soubor:Heidelberg Universitätsbibliothek 2003.jpg|náhled|[[Univerzita Heidelberg|Univerzita v Heidelbergu]] (1386) je nejstarší německou univerzitou]] [37] => Nejstarší evropské univerzity vznikly v Itálii zčásti ze škol zachovaných z dob římské říše, zčásti byly nově zakládány jako samostatná sdružení, která pak přecházela pod patronaci měst nebo panovníků, jinde vznikaly především spojováním [[Katedrální škola|škol katedrálních]] a [[Katedrální škola|klášterních]]. Za úplně první se pokládá italská [[Boloňská univerzita|univerzita v Bologni]] (1088), zaměřená na studium práv, pro většinu evropského kontinentu byla ale vzorem a zároveň myšlenkovým centrem [[Pařížská univerzita|univerzita v Paříži]] (1150), nezávislá i na místním arcibiskupovi a podřízená pouze papeži. Vynikala zejména ve studiích filosofických a teologických a tam vzniklo také tradiční rozdělení na čtyři [[fakulta|fakulty]]. Na britských ostrovech jsou nejstaršími univerzity v [[Oxfordská univerzita|Oxfordu]] (1167) a [[Univerzita v Cambridgi|Cambridgi]] (1209), na Iberském poloostrově univerzita v [[Univerzita v Salamance|Salamance]] (1218), ve středoevropském prostoru v [[Univerzita Karlova|Praze]] (1348), [[Jagellonská univerzita|Krakově]] (1364) a [[Vídeňská univerzita|Vídni]] (1365) a [[Univerzita Heidelberg|Heidelberg]] (1386), na severu Evropy univerzita v [[Uppsalská univerzita|Uppsale]] (1477). [38] => [39] => V roce 1224 založil císař [[Fridrich II. Štaufský]] první univerzitu přímo podřízenou panovníkovi, což se pak od 15. a 16. století stalo pozvolna pravidlem. Už ze 13. století pochází patrně první psané pojednání o univerzitním životě, praktická příručka ''De disciplina scholarium'', mylně připisovaná [[Boëthius|Boethiovi]].Český překlad: V. Bahník, ''Boethius'', str. 159-184. [40] => [41] => === 14. a 15. století === [42] => [[Soubor:Laurentius de Voltolina 001.jpg|náhled|upright=1.1|Přednáška na Boloňské univerzitě ve druhé polovině 14. století]] [43] => [44] => Univerzita byla společenstvím učitelů a žáků (lat. ''universitas magistrorum et scholarium''), kteří společně žili a studovali v univerzitních kolejích nebo tzv. bursách (odtud německé ''Bursche'', [[buršácký spolek|buršák]]). Až od 14. století jsou zřizovány zvláštní budovy jen pro výuku, ačkoli zpočátku bez vybavení (studenti psali na kolenou nebo si přinášeli vlastní stoličky). Díky výsadám, kterými obdařil univerzity panovník nebo církev, zaujímaly ve středověké společnosti zvláštní postavení. Byly samostatnými [[korporace]]mi, měly vlastní samosprávu, v jejich čele stál volený [[rektor]], který měl právo soudit žáky i učitele. Organizace i podoba univerzitních budov se podobala klášterům a mistři byli bez výjimky kněží, studenti však na rozdíl od řeholníků stále přicházeli a odcházeli. Středověké univerzity se pokládaly za zařízení církve a podléhaly její kontrole, biskup nebo arcibiskup býval kancléřem univerzity a udílel právo samostatně přednášet. [45] => [46] => Univerzity se dělily na ''národy'', což mělo ale význam jen teritoriálního dělení studentů, protože národnostní či společenský původ tu nehrál roli, a na ''[[fakulta|fakulty]]'', v jejichž čele stál [[děkan]]. Národy bývaly většinou čtyři, např. v Paříži národ gallský, picardský, normandský a anglický, v Praze národ český, bavorský, saský a polský, ve Vídni národ rakouský, rýnský, uherský a saský. Fakulty byly po vzoru pařížské univerzity také zřizovány čtyři. Nižší byla fakulta [[Sedm svobodných umění|svobodných umění]], také [[artistická fakulta]], předchůdkyně pozdější [[filozofická fakulta|fakulty filozofické]], která měla za úkol podat všeobecné vzdělání a být tak přípravou pro studium na vyšších, odborných fakultách: nejvýznamnější [[teologická fakulta|teologické]], [[právnická fakulta|právnické]] a [[lékařská fakulta|lékařské]]. Nejvíce studentů a učitelů bývalo na fakultě artistické - na největších univerzitách zde stále přednášelo 20 až 30 mistrů, zatímco na vyšších fakultách 1 až 6.[[Ottův slovník naučný]], heslo ''Universita'' [47] => [48] => Každý student vstupoval na univerzitu na fakultě artistické a po jejím dokončení (závěrečné zkoušce) mu byl udělen [[akademický titul|titul]] [[bakalář]]e (možná z latinského ''baccalaureatus'', ověnčený vavřínem s bobulemi, ale zřejmě se jedná o žertovnou lidovou etymologii{{Citace monografie [49] => | příjmení = REJZEK [50] => | jméno = Jiří [51] => | titul = Český etymologický slovník [52] => | vydání = 3 [53] => | vydavatel = LEDA, spol. s r. o. [54] => | místo = Voznice [55] => | rok vydání = 2015 [56] => | počet stran = 824 [57] => | strany = 71 [58] => | isbn = 978-80-7335-393-3 [59] => }}). Pokud ve studiu na artistické fakultě pokračoval dále a po několika letech složil mistrovskou zkoušku včetně [[disputace]], dostal od kancléře ''licentiam docendi'', tedy právo samostatně přednášet. Nejvyšší stupeň, který mohl student artistické fakulty získat, byl titul [[magistr]]a (= mistr) svobodných umění (''magister artium liberalium''), [[promoce]] však znamenala značné náklady na dary a hostinu a navíc přinášela také povinnost alespoň dva další roky na univerzitě přednášet, takže větší množství studentů se spokojilo s licenciátstvím. Mistři a často už i bakaláři se pak mohli nechat zapsat na některé z vyšších odborných fakult a po studiu zde získat titul [[doktor]]a (''doctor''). [60] => [61] => Studenti žili společně v jednotlivých domech (kolejích), často společně s učiteli. Vyučování probíhalo v latině, a to ve formě přednášek, kde se vykládaly předepsané texty (na teologické fakultě zejména ''Sentence'' pařížského biskupa [[Petr Lombardský|Petra Lombardského]] a [[Bible]], na právnické fakultě různé církevní kánony a později i [[Corpus iuris civilis|Codex Justinianus]], na lékařské [[Hippokratés]] a [[Galén|Galénus]], na fakultě artistické především scholastické spisy a později [[Aristotelés]]). K výkladu starých textů se používaly i psané komentáře významných mistrů, mezi něž se už ve 13. století počítali i učenci arabští ([[Avicenna]], [[Averroes]]) a židovští ([[Maimonides]]). Vedle toho se konaly společné diskuse, na které se scházeli studenti z různých kolejí, a kde mistři předkládali k diskusi své názory na různé odborné otázky čili kvestie. Ty se často zapisovaly a mnoho se jich zachovalo. [62] => [63] => === 16. a 17. století === [64] => [[Soubor:Sorbonne 17thc.jpg|náhled|upright=1.2|Pařížská Sorbonna v 17. století]] [65] => Středověké univerzity byly výrazem univerzálního [[křesťanství|křesťanského]] společenství, čemuž odpovídala také vysoká mobilita profesorů i studentů. Od [[reformace]] se rozlišují univerzity [[Katolicismus|katolické]] a [[Protestantismus|protestantské]], výuka na nich však byla velmi podobná. Univerzity byly obvykle podřízeny panovníkovi. Odlišné postavení měly [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] univerzity, které se vyznačovaly výrazně mezinárodní atmosférou. Jejich učitelé běžně přicházeli z různých zemí, což bylo jednou z příčin jejich vysoké úrovně. [66] => [67] => V této době začalo rozlišování vyučujících [[profesor]]ů na řádné, tvořící [[akademický senát]], a mimořádné, kteří obvykle zajišťovali výuku vysoce specializovaných oborů. [68] => [69] => Od 16. století se pod vlivem [[humanismus|humanismu]] pomalu mění význam označení univerzita. Místo významu „společenství“ začíná převládat význam „souhrnu vědění“, pokrytí celého pole vzdělanosti a vědomostí. S posunem zájmu k poznávání minulosti a přírody se už od 15. století prosazuje jednak četba řeckých autorů v originále, jednak empirické zkoumání astronomických a přírodních jevů. V duchu [[Francis Bacon|Baconova]] hesla, že vědění je moc, se o univerzity také více zajímají panovníci a očekávají od nich i praktický užitek. V roce [[1678]], získává akademický titul první žena v historii - [[Elena Lucrezia Cornaro Piscopia]] je v tomto roce promována [[doktor filozofie|doktorem filozofie]] na [[Padovská univerzita|univerzitě v Padově]].Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnily svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, {{ISBN|978-80-7362-873-4}}, str. 43-45. [70] => [71] => === 18. a 19. století === [72] => [[Soubor:Harvard college - annenberg hall.jpg|náhled|upright=1.0|Harvardova univerzita, Annenberg Hall]] [73] => Od počátku novověku vzrůstá význam vzdělanosti - ve středověku téměř vyhrazené kněžím - i ve světské oblasti. Panovníci potřebují vzdělané úředníky, soudce a postupem času i učitele, roste význam práva i lékařství a někteří panovníci si uvědomují i význam věd. V Rakousku a v Německu si absolutističtí panovníci pod vlivem [[osvícenství]] v 18. století univerzity zcela podřídili a proměnili je na státní učiliště pro vzdělávání budoucích zaměstnanců státu - učitelů, úředníků, soudců, důstojníků, lékařů i kazatelů. Latinu nahradila němčina, univerzitní samospráva byla silně omezena a obsah univerzitního vzdělávání se měl plně podřídit praktickým potřebám státu. Tím ovšem silně utrpěl kulturní význam univerzit i jejich badatelská činnost. [74] => [75] => Na úpadek univerzit odpověděl roku 1809 významný vědec a osvícený pruský ministr školství [[Wilhelm von Humboldt]] důkladnou reformou, která se stala vzorem pro podobné reformy v mnoha dalších zemích včetně Rakouska (1849). V rámci celkových reforem, které zrušily nevolnictví, zavedly povinnou školní docházku, jednotné školní kurikulum a státní maturitu, Humboldt obnovil samostatnost univerzit a dal jim nebývalou svobodu učení a bádání. Všeobecně vzdělávací funkce včetně klasických jazyků byla svěřena gymnáziím a z artistických fakult se staly odborné filosofické fakulty, postavené na roveň ostatním. Maturita nahradila bakalariát, vysokoškolské studium se prodloužilo, omezily se zkoušky a zčásti nahradily obhajobami vlastních vědeckých prací studentů. V období prudkého rozvoje jednotlivých věd, historických, jazykových i přírodních, se právě filosofické fakulty staly jejich středisky a teprve na přelomu 20. století se z nich začaly oddělovat další, zejména přírodovědecké fakulty. Součástí výuky se staly semináře a laboratorní cvičení a fakulty se dále dělily na odborné katedry a ústavy. [76] => [77] => Zároveň ovšem vzrůstal i praktický význam univerzitního vzdělání a počty studentů začaly prudce růst. Na přelomu 19. a 20. století bylo v [[Předlitavsko|předlitavské]] části Rakousko-Uherska celkem pět německých univerzit ([[Vídeň]], [[Praha]], [[Štýrský Hradec]], [[Innsbruck]] a [[Černovice (Ukrajina)|Černovice]]), dvě polské ([[Krakov]] a [[Lvov]]) a jedna česká ([[Praha]]), byly však významné snahy o zřízení druhé české univerzity na [[Morava|Moravě]], stejně jako slovinské národní univerzity. Univerzity zůstaly státní, samospráva jim však zůstala a ačkoli profesoři byli státními zaměstnanci, měli úplnou akademickou svobodu bádání a vyučování. [78] => [79] => Studium, které tehdy vedlo k získání prakticky jediného akademického titulu, [[doktor]]átu (např. PhDr., JUDr., MUDr. nebo ThDr.), trvalo na filozofických fakultách zpočátku 3, později 4 roky, na právnických také 4 roky a nejdéle na lékařských, 5 let.§ 47 výnosu ze dne 1. října 1850, č. 370/1850 ř. z., obecná nařízení o studiích fakultních. § 1 odst. 3 nařízení ze dne 16. března 1899, č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty universit království a zemí na říšské radě zastoupených. [80] => [81] => === 20. století === [82] => [[Soubor:Wfm stata center.jpg|náhled|[[Massachusettský technologický institut]] byl založen v roce 1861]] [83] => Ve 20. století došlo díky mohutnému rozvoji věd a rostoucí potřebě vysokoškolsky vzdělaných profesí ke zřizování nových [[fakulta|fakult]]. Už tedy neexistovala jen fakulta bohoslovecká (teologická), právnická, lékařská a filozofická, např. v [[Československo|Československu]] se v roce 1920 od filozofických fakult oddělily [[přírodovědecká fakulta|fakulty přírodovědecké]].Nařízení vlády ze dne 24. června 1920, č. 392/1920 Sb., o rozdělení filosofických fakult obou pražských universit Tento specializační vývoj i nárůst počtu studentů pak pokračoval po roce 1945, kdy z učitelských ústavů vznikly [[pedagogická fakulta|fakulty pedagogické]] a vznikaly i další. [84] => [85] => V socialistických státech byly univerzity zásadním způsobem změněny. [[Samospráva]] byla zrušena, z původní veřejnoprávní [[korporace]] se stalo státní učiliště a výběr studentů podléhal politické kontrole, stejně jako obsah výuky. Bádání a výzkum byl z univerzit odstraněn a převeden na [[akademie věd]], zahraniční styky přísně omezeny, učitelský sbor byl složitě rozdělen na profesory, [[docent]]y (ti předtím nebyli zaměstnanci vysoké školy), [[odborný asistent|odborné asistenty]], případně též asistenty a aspiranty. Po pádu komunismu v Evropě byla samospráva i svoboda učení a bádání obnovena, na univerzity se začaly vracet vědecké a tvůrčí činnosti, vznikla řada nových univerzit veřejných i soukromých a uvolnily se zahraniční styky, včetně mezinárodní mobility studentů, nicméně s nesmírným růstem počtu studentů se univerzity jen obtížně vyrovnávají. [86] => [87] => === 21. století === [88] => V 21. století, s rostoucím počtem uživatelů internetu, roste také význam [[Otevřené vzdělávací zdroje|Otevřených vzdělávacích zdrojů]] a mezi nimi zaujímají důležité místo digitální kurzy, které jsou k dispozici zdarma či za nízký poplatek (tzv. [[Massive open online course|MOOC]] - ''massive open online course''). To představuje pro univerzity značnou výzvu{{Citace elektronického periodika|titul=Can universities survive the digital age? - University World News|periodikum=www.universityworldnews.com|url=http://www.universityworldnews.com/article.php?story=20141030125107100|datum přístupu=2016-07-11}}, vzhledem k tomu, že internet supluje roli univerzity v poskytování ''universitas'' (všeobecných znalostí). Podle M. Sieglera je nejlepší vzdělávací materiál v současné době k dispozici na síti.{{Citace elektronické monografie|příjmení=Siegler|jméno=M. G.|titul=TechCrunch|url=http://social.techcrunch.com/2010/08/06/bill-gates-education/|datum přístupu=2016-07-11|url archivu=https://web.archive.org/web/20200728001621/https://techcrunch.com/2010/08/06/bill-gates-education/|datum archivace=2020-07-28|nedostupné=ano}} Některé univerzity na tuto změnu reagují a umožňují distanční vzdělávání, či podporují využívání vzdělávacích zdrojů, popř. přesouvají většinu výuky do digitálního prostoru (například [[Open University]]). Dobré propojení online a offline metod ve vzdělávání hraje významnou roli v adaptaci na současnou transformaci.{{Citace elektronického periodika|titul=V digitálním věku by se školy měly začít učit, jak nově učit {{!}} Téma|periodikum=Lidovky.cz|url=http://ceskapozice.lidovky.cz/v-digitalnim-veku-by-se-skoly-mely-zacit-ucit-jak-nove-ucit-pny-/tema.aspx?c=A150813_164335_pozice-tema_lube|datum vydání=2015-08-15|datum přístupu=2016-07-11}} Jiní odborníci, například M. Spitzer,M. Spitzer, ''Digitální demence''. Brno: Host 2014. naopak upozorňují na rizika a slabiny internetového učení. [89] => [90] => == České vysoké školy == [91] => [[Soubor:Brno, kampus MU.JPG|náhled|upright=1.2|Kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích]] [92] => Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, rozlišuje vysoké školy univerzitního a neuniverzitního typu a název univerzita vyhrazuje pouze těm prvním. Univerzity se liší tím, že mohou poskytovat bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání a mají kromě toho i badatelské či tvůrčí poslání, kdežto těžištěm činnosti neuniverzitních vysokých škol jsou bakalářské programy a vlastní tvůrčí činnost se nevyžaduje. V současné době je v České republice 25 veřejných univerzit a dvě státní vysoké školy, zřízené zákonem, a větší počet soukromých vysokých škol zčásti rovněž univerzitního typu. Nejstarší jsou [[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v Praze]] (založena 1348) a [[Univerzita Palackého v Olomouci]] (založena 1573, zrušena 1860 a obnovena 1946), z hlediska počtu studentů jsou největšími Univerzita Karlova (50 tis.) a [[Masarykova univerzita]] (35 tis.). [93] => [94] => V čele univerzity stojí podle zákona [[rektor]], volený akademickým senátem, a jeden nebo více [[prorektor]]ů, jeho poradním orgánem je [[vědecká rada]] a správní a hospodářské záležitosti vyřizuje rektorát v čele s [[Kvestor (vysoká škola)|kvestorem]]. Na hospodaření univerzity dohlíží [[Správní rada vysoké školy|správní rada]]. Univerzity se dělí na fakulty a další součásti. V čele fakulty stojí [[děkan]], volený senátem fakulty, a několik [[proděkan]]ů. Fakulta má svoji vědeckou radu a další orgány. [95] => [96] => Studium je organizováno ve studijních programech (standardní doba studia je v [[Studijní program#Bakalářský studijní program|bakalářském programu]] 3–4 roky, v [[Studijní program#Magisterský studijní program|magisterském]] 1–3 roky a v [[Studijní program#Doktorský studijní program|doktorském]] 3–4 roky), které na sebe navazují a podléhají pravidelné akreditaci. Připouštějí se i „dlouhé“ magisterské programy (4–6 let, zejména lékařství, práva či umění). Přijímání ke studiu se děje přijímacím řízením a je podmíněno [[maturita|maturitou]]. Studium probíhá v [[semestr]]ech, ročnících nebo blocích, skládá se z povinných, volitelných a povinně volitelných předmětů nebo kurzů podle studijního plánu a zakončuje [[státní zkouška|státní zkouškou]] a obvykle i obhajobou [[diplomová práce|diplomové práce]]. [97] => [98] => == Odkazy == [99] => [100] => === Reference === [101] => [102] => === Literatura === [103] => * V. Bahník, ''Boethius, poslední Říman.'' Praha: Vyšehrad 1981 [104] => * J. Fiala (red.), ''Obnova ideje univerzity.'' Praha: Karolinum 1993 [105] => * L. Hejdánek, Svobodný duch a univerzita, in: ''Lidové noviny'' 3, 1990 — 17. ledna, č. 4, s. 8, [https://www.hejdanek.eu/Archive/Detail/345 elektronicky zde]. [106] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Universita. Sv. 26, str. 188 [107] => * De Ridder-Symoens: ''A History of the University in Europe''. Cambridge University Press, 1997. Vol. I, {{ISBN|0-521-36105-2}}; Vol. II, {{ISBN|0-521-36106-0}} [108] => * M. Svatoš a kol., ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I.-IV. Praha: Karolinum 1995 [109] => [110] => === Související články === [111] => * [[Dějiny Univerzity Karlovy]] [112] => * [[Seznam nejstarších univerzit]] [113] => * [[Vysoká škola]] [114] => [115] => === Externí odkazy === [116] => * {{Commonscat|Universities and colleges}} [117] => * {{Otto|heslo=Universita}} [118] => * {{Wikicitáty|téma=Univerzita}} [119] => * {{Wikislovník|heslo=univerzita}} [120] => {{Autoritní data}} [121] => [122] => [[Kategorie:Vysoké školy|*]] [123] => [[Kategorie:Školství]] [124] => [[Kategorie:Vzdělávací etapy]] [] => )
good wiki

Univerzita

Univerzita (z lat. universitas = všeobecnost, společenství, kolegium) je tradiční označení samosprávné vysoké školy, která poskytovala terciární vzdělávání v rozmanitých oborech.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Vysokoškolský studijní program','fakulta','děkan','Medresa','rektor','akademický titul','Praha','středověk','korporace','doktor','Univerzita Karlova','Katedrální škola'

Děkan

Doktor

Fakulta

Korporace

Medresa

Praha

Praha je hlavním městem České republiky a s více než 1,3 miliony obyvateli je největším městem země.

Rektor

Středověk