Array ( [0] => 14688513 [id] => 14688513 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vířníci [uri] => Vířníci [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Vířníci jsou neziskovou organizací v oblasti ochrany přírody a životního prostředí, působící v České republice. Jejich hlavním cílem je ochrana a podpora přírodních hodnot, biodiverzity a udržitelného rozvoje. Organizace se specializuje na školení, vzdělávání a osvětu v oblasti ochrany přírody. Vířníci provádějí různé projekty a programy, které mají za cíl chránit přírodu a životní prostředí. Patří sem například projekty zaměřené na ochranu konkrétních druhů a lokalit, obnovu přírodních stanovišť, včetně mokřadů a lesů, nebo prevenci a odstraňování invazních druhů rostlin a živočichů. Organizace také organizuje dobrovolnické akce a zájmové aktivity, které mají za cíl zapojit veřejnost do ochrany přírody. Prostřednictvím těchto aktivit Vířníci osvětově působí na veřejnost a snaží se šířit informace o ochraně přírody, nacházet nové příznivce a dobrovolníky. Vířníci spolupracují s dalšími organizacemi, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Zapojují se do různých mezinárodních projektů a sítí, které mají za cíl ochranu přírody a životního prostředí na globální úrovni. Vířníci mají dlouhou historii a již od svého založení aktivně přispívají k ochraně přírody v České republice. Organizace se zaměřuje na dlouhodobou udržitelnost a ochranu biodiverzity, a přitom nezanedbává vzdělávání a osvětu veřejnosti. [oai] => Vířníci jsou neziskovou organizací v oblasti ochrany přírody a životního prostředí, působící v České republice. Jejich hlavním cílem je ochrana a podpora přírodních hodnot, biodiverzity a udržitelného rozvoje. Organizace se specializuje na školení, vzdělávání a osvětu v oblasti ochrany přírody. Vířníci provádějí různé projekty a programy, které mají za cíl chránit přírodu a životní prostředí. Patří sem například projekty zaměřené na ochranu konkrétních druhů a lokalit, obnovu přírodních stanovišť, včetně mokřadů a lesů, nebo prevenci a odstraňování invazních druhů rostlin a živočichů. Organizace také organizuje dobrovolnické akce a zájmové aktivity, které mají za cíl zapojit veřejnost do ochrany přírody. Prostřednictvím těchto aktivit Vířníci osvětově působí na veřejnost a snaží se šířit informace o ochraně přírody, nacházet nové příznivce a dobrovolníky. Vířníci spolupracují s dalšími organizacemi, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Zapojují se do různých mezinárodních projektů a sítí, které mají za cíl ochranu přírody a životního prostředí na globální úrovni. Vířníci mají dlouhou historii a již od svého založení aktivně přispívají k ochraně přírody v České republice. Organizace se zaměřuje na dlouhodobou udržitelnost a ochranu biodiverzity, a přitom nezanedbává vzdělávání a osvětu veřejnosti. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Vířníci [2] => | obrázek = Mikrofoto.de-Brachionus quadridentatus 6.jpg [3] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [4] => | nadoddělení = [[trojlistí]] (Triblastica) [5] => | oddělení = [[prvoústí]] (Protostomia) [6] => | kmen = '''vířníci''' (Rotifera) [7] => | druhotné dělení = [[třída (biologie)|třídy]] [8] => | podřazené taxony = * [[točivky]] (Monogononta) [9] => * [[Bdelloidea|pijavenky]] (Bdelloidea) [10] => * [[žábrovci]] (Seisonidea) [11] => * [[vrtejši]] (Acanthocephala) [12] => }} [13] => '''Vířníci''' (Rotifera, Rotatoria) je [[Parafyletismus|parafyletická]] skupina převážně sladkovodních, [[Pseudocoel|pseudocelních]] [[Prvoústí|prvoústých]] živočichů s mikroskopickým tělem rozčleněným na hlavu, trup a nohu s nápadným [[Bičík|obrveným]] vířivým aparátem v přední části. Někdy jsou mezi ně zahrnováni [[vrtejši]], kteří jsou z [[Fylogenetika|fylogenetického]] hlediska podskupina vířníků extrémně pozměněná [[Parazitismus|parazitismem]]. V tomto širším pojetí jsou vířníci [[Monofyletismus|monofyletickou]] skupinou ([[Kmen (biologie)|kmenem]]), která je charakterizovaná především [[Syncytium|syncytiální]] [[Pokožka (živočichové)|pokožkou]] obsahující [[Bílkovina|proteinovou]] ochrannou laminu („vnitřní [[Kutikula|kutikulu]]“) a také neobvykle stavěnými [[Spermie|spermiemi]] s předním (tažným) [[Bičík|bičíkem]]. V užším, tradičnějším pojetí, tedy bez vrtejšů, jsou vířníci kromě členěného těla a vířivého aparátu typičtí mastaxem, osvaleným jícnem vybaveným [[Chitin|chitinózními]] lištami, které slouží jako čelisti při drcení potravy. Typicky se živí [[Řasy|řasami]], [[Prvoci|prvoky]], [[Bakterie|bakteriemi]], organickým [[Detrit|detritem]] apod., potravu si přihánějí s proudem vody za pomoci vířivého aparátu. Někteří se chovají jako [[Predátor|predátoři]] drobných živočichů nebo jako parazité. [14] => [15] => Vířníků je známo přes 2000 druhů (přičemž v [[Česko|Česku]] bylo zaznamenáno necelých 600 druhů). Vyskytují se po celém světě, obývají hlavně sladké, ale i slané vody, častí jsou i ve vodě zachycené v [[Mechy|mechových]] polštářích či v půdě. Jsou schopni vytvářet odolná stádia, ať už jsou to vajíčka (u třídy [[točivky]]) nebo vyschlí dospělci ve stavu tzv. [[Kryptobióza|anabiózy]] (třída [[pijavenky]]). Vířníci mají silný sklon k [[Partenogeneze|partenogenezi]]. U točivek se partenogenetické generace střídají s generací pohlavní, kdy se z [[Ploidie|haploidních]] neoplozených vajec líhnou miniaturní samci. Pijavenky jsou proslulé svou asexualitou – samci se u nich vůbec nevyskytují, z vajec se líhnou vždy jen další partenogenetické samice, [[Klonování|klony]] svých matek. Na druhou stranu mají neobyčejně vysoký podíl [[Horizontální přenos genetické informace|horizontálně přenesených genů]] ve svých [[Genom|genomech]]. Třetí třída vířníků, [[žábrovci]], je ale striktně sexuální s plně vyvinutými samci i samicemi. Totéž platí i pro vrtejše. [16] => [17] => Nejbližší příbuzní vířníků (včetně vrtejšů) jsou zástupci kmenů [[oknozubky]], čelistovky a patrně i [[ploutvenky]]. Společně tvoří skupinu nazývanou podle chitinového čelistního aparátu [[Gnathifera]]. Ta pravděpodobně zaujímá bazální postavení uvnitř taxonu [[Spiralia]], který spolu s jeho sesterskou skupinou [[Ecdysozoa]] řadíme mezi prvoústé. [18] => [[Soubor:Popis anatomie bdelloidního vířníka.jpg|náhled|385x385pixelů|Schéma anatomie vířníka]] [19] => [[Soubor:The Rotifer Notholca sp (cropped).jpg|náhled|Do rodu šupinka (''[[Notholca]]'') patří planktonní vířníci s lorikou a bez nohy]] [20] => [21] => == Charakteristika == [22] => Vířníci v tradičním pojetí zahrnují drobné vodní organismy nápadné tělem rozděleným na tři oddíly (hlava, trup, noha), vířivým aparátem (koronou) tvořeným obrvenými políčky či pruhy v přední části hlavy a svalnatým žvýkacím [[Jícen|jícnem]] (mastax).{{Citace monografie [23] => | příjmení = Smrž [24] => | jméno = Jaroslav [25] => | titul = Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů [26] => | vydavatel = Karolinum [27] => | místo = Praha [28] => | rok vydání = 2013 [29] => | strany = 47–51 [30] => | isbn = 978-80-246-2258-3 [31] => }}{{Citace monografie [32] => | příjmení = Fontaneto [33] => | jméno = Diego [34] => | příjmení2 = De Smet [35] => | jméno2 = Willem H. [36] => | titul = Handbook of Zoology [37] => | url = https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/9783110274271.217/html [38] => | editoři = Andreas Schmidt-Rhaesa [39] => | vydavatel = DE GRUYTER [40] => | rok vydání = 2015 [41] => | kapitola = 4. Rotifera [42] => | strany = 217–300 [43] => | svazek = Volume 3: Gastrotricha and Gnathifera [44] => | isbn = 978-3-11-027381-6 [45] => | doi = 10.1515/9783110274271.217 [46] => | poznámka = [47] => }} Silně modifikovanou skupinou vířníků jsou však i vrtejši,{{Citace monografie [48] => | příjmení = Nielsen [49] => | jméno = Claus [50] => | titul = Animal evolution : interrelationships of the living phyla [51] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/771927420 [52] => | vydání = 3rd ed [53] => | místo = Oxford [54] => | rok vydání = 2012 [55] => | počet stran = 1 online resource (x, 402 pages) [56] => | kapitola = 34: Phylum Rotifera [57] => | strany = 185–194 [58] => | isbn = 978-0-19-162530-5 [59] => | isbn2 = 0-19-162530-2 [60] => | oclc = 771927420 [61] => }}{{Citace monografie [62] => | příjmení = Giribet [63] => | jméno = Gonzalo [64] => | příjmení2 = Edgecombe [65] => | jméno2 = Gregory [66] => | titul = The invertebrate tree of life [67] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/1129197548 [68] => | místo = Princeton, New Jersey [69] => | rok vydání = 2020 [70] => | počet stran = 1 online resource (xvi, 589 pages) [71] => | kapitola = 39: Rotifera [72] => | strany = 293–309 [73] => | isbn = 978-0-691-19706-7 [74] => | isbn2 = 0-691-19706-7 [75] => | oclc = 1129197548 [76] => }} dříve, a někdy i v moderní literatuře,{{Citace monografie [77] => | příjmení = Pechenik [78] => | jméno = Jan A. [79] => | titul = Biology of the invertebrates [80] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/863127655 [81] => | vydání = Seventh edition [82] => | místo = New York, NY [83] => | rok vydání = 2015 [84] => | počet stran = xv, 606 pages [85] => | kapitola = 10: The Gnathifera: Rotifers, Acanthocephalans, and Two Smaller Groups [86] => | strany = 183–203 [87] => | isbn = 978-0-07-352418-4 [88] => | isbn2 = 0-07-352418-2 [89] => | oclc = 863127655 [90] => }}{{Citace monografie [91] => | příjmení = Schierwater [92] => | jméno = Bernd [93] => | příjmení2 = DeSalle [94] => | jméno2 = Rob [95] => | titul = Invertebrate zoology : a tree of life approach [96] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/1201692976 [97] => | vydání = First edition [98] => | místo = Boca Raton [99] => | rok vydání = 2021 [100] => | počet stran = xvi, 627 pages [101] => | isbn = 978-1-4822-3581-4 [102] => | isbn2 = 1-4822-3581-1 [103] => | oclc = 1201692976 [104] => }} řazení do samostatného kmene. Vrtejši se charakteristice svých volně žijících příbuzných značně vymykají. V následujícím textu jsou představeni volně žijící „klasičtí“ vířníci bez vrtejšů. [105] => [106] => === Stavba těla, vířivý aparát, pohyb === [107] => [[Soubor:Brachionus calyciflorus (10.1371-journal.pone.0203168) Figure 1.jpg|náhled|Lorika [[Krunýřenka|krunýřenky]] rybniční (''Brachionus calyciflorus'') s vyznačenými rozměry, jež jsou důležité pro rozlišování druhů]] [108] => Typičtí vířníci jsou mikroskopičtí tvorové dosahující nejčastěji velikosti jedné až několika desetin milimetru, výjimečně dorůstají až 3 mm (rod ''[[Seison]]''). Samci točivek jsou mnohdy naopak menší než 0,1 mm. Vzhledem k drobné velikosti není u vířníků vyvinuta [[Oběhová soustava|cévní]] ani [[Dýchací soustava|dýchací]] soustava. Název kmene je odvozen od víření bičíků na přídi těla. Protože bičíky se nepohybují synchronně, ale každý bičík je trochu opožděn vůči sousednímu bičíku (vzniká tak tzv. metachronní vlna), budí vířníci s širokými kruhovými obrvenými poli po stranách hlavy dojem, že se vířivý aparát otáčí, rotuje – odsud název kmene Rotifera odvozený z [[Řečtina|řečtiny]] (doslova „nosiči koleček“). [109] => [110] => U některých vířníků tvoří vířivý aparát dva dobře definované pruhy brv, přední trochus (prototroch) a zadní cingulum (metatroch), mezi nimiž jsou ústa obklopená obrveným polem s kratšími bičíky. Toto uspořádání je některými autory považováno za [[Homologie (biologie)|homologické]] uspořádání bičíků [[Trochofora|trochoforové]] larvy [[Měkkýši|měkkýšů]], [[Kroužkovci|kroužkovců]] a dalších. Vířníci jsou pak interpretováni jako [[Neotenie|neoteničtí]] živočichové – v podstatě trochofory schopné množení. Ačkoli jde o atraktivní [[Hypotéza|hypotézu]], [[fylogeneze]] vířníků (jejich příbuznost s kmeny bez trochofory) ani jejich [[Embryonální vývoj|embryogeneze]] ji nepodporují. Spíše se u trochofor a vířníků jedná o [[Konvergence (evoluce)|konvergentní]] dosažení [[Morfologie (biologie)|morfologie]] optimalizované pro pohyb a filtraci potravy z vody. U mnoha druhů vířníků je navíc vířivý aparát oproti výše popsanému stavu silně modifikovaný – některý z pruhů bičíků (někdy oba) např. může chybět, variant uspořádání vířivého aparátu je popsána řada. Vířivý aparát slouží jednak k plavání a jednak k přihánění potravy. Vířníci se totiž mohou za pomoci lepových žláz ústících na konci prstíků jejich nohy dočasně přichytit (přilepit) k podkladu a potravu filtrovat z proudu vody poháněného činností brv. Některé druhy jsou přisedlé trvale (jejich nedospělá stádia jsou ale volně plovoucí) a mnohdy si pak vytvářejí trubicovité ochranné schránky zpevněné někdy cizorodými částečkami typu zrnek písku nebo i fekálními peletami. Existují však i čistě [[Plankton|planktonní]] druhy, které na substráty nepřisedají a nohu včetně lepových žláz mají zakrnělou. [111] => [112] => Vířníci jsou vybaveni okružními i podélnými [[Sval|svaly]] – ty podélné slouží zejména jako zatahovače hlavy (resp. korony) a nohy, okružní způsobují tlakem na tekutinu [[Pseudocoel|pseudocoelu]] protažení těla. Tyto pohyby (zkracování a natahování těla) ve spolupráci s lepovými žlázami na konci těla a dočasným uchycením k substrátu také vysunutým rostrem na předním konci těla umožňují píďalkovitý pohyb typický zejména pro zástupce třídy pijavenky. Jejich noha i tělo jsou rozděleny na zužující se pseudosegmenty (nepravé články vymezené záhyby na [[Pokožka (živočichové)|epidermis]], ale nepromítající se do vnitřní stavby orgánů), které jsou schopné se do sebe teleskopicky zasouvat a tím přispívat ke změnám délky těla při píďalkovitém pohybu. Při lezení vířníkům patrně pomáhají i slizovité sekrety tzv. retrocerebrálního orgánu, který je umístěn na hlavě dorzálně od hlavového ganglia a mastaxu. Vývody tohoto orgánu složeného z párové žlázy a vaku směřují k přední části hlavy do oblasti korony nebo na rostrum.{{Citace monografie [113] => | příjmení = Brusca [114] => | jméno = Richard C. [115] => | titul = Invertebrates [116] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/51053596 [117] => | vydání = 2nd ed [118] => | vydavatel = Sinauer Associates [119] => | místo = Sunderland, Mass. [120] => | rok vydání = 2003 [121] => | počet stran = xix, 936 pages [122] => | kapitola = Phylum Rotifera [123] => | isbn = 0-87893-097-3 [124] => | isbn2 = 978-0-87893-097-5 [125] => | oclc = 51053596 [126] => }} Někteří vířníci mohou být ve volné vodě schopni kromě plynulého, brvami zajišťovaného plavání také rychlého trhavého pohybu díky prudkým, svalům zajišťovaným pohybům různých výrůstků. [[Sval|Svalovina]] vířníků může být jak hladká (hlavně u pijavenek), tak příčně pruhovaná (spíše u točivek), případně může být pruhovaná i šikmo. [127] => [128] => === Epidermis, lorika === [129] => Pokožka (epidermis) vířníků má neobvyklou stavbu: není tvořena jednotlivými buňkami, ale [[Syncytium|soubuním]] (syncytiem), v němž se vytváří intracelulární vrstva označovaná jako lamina nebo vnitřní kutikula (kromě toho je na povrchu těla přítomna i tenoučká extracelulární [[Glykoproteiny|glykoproteinová]] kutikula). Vzhledem ke své lokalizaci není vnitřní kutikula svlékána. Je tvořena proteiny [[Keratin|keratinového]] typu. Někdy je lamina zesílena a tvoří pevnou schránku zvanou lorika chránící trupovou část těla. Lorika může vybíhat v trny, ostny či jiné útvary. Ty jsou důležité pro určování, zároveň však mohou být v rámci druhu variabilní např. v závislosti na roční době, množství predátorů aj. [130] => [131] => Syncytiální epidermis s intracelulární kutikulou je rys, který volně žijící vířníci sdílejí s vrtejši. Obrvené části hlavy vířníků jsou tvořeny velkými několikajadernými mnohobičíkatými [[Buňka|buňkami]].[[Soubor:Feeding_rotifer.ogv|náhled|vlevo|Videozáznam krmící se pijavenky; za povšimnutí stojí činnost vířivého aparátu a mastaxu i způsob uchycení pomocí prstíků nohy]] [132] => [133] => === Trávení, vylučování === [134] => Tělo vířníků je pseudocoelomátní, kolem trávicí trubice je tedy tekutinou vyplněná štěrbinovitá dutina (pseudocoel). V silně osvaleném žvýkacím hltanu (mastaxu) se nacházejí chitinové ozubené lišty (trophi), které pomáhají zpracovávat pohlcenou potravu. Někdy lišty vyčnívají z úst a pomáhají lovit nebo vysávat kořist. Bývají uspořádány symetricky, existují ale i druhy s asymetricky utvářeným mastaxem. Lišty mastaxu jsou považovány za homologické čelistem [[Čelistovky|čelistovek]] a [[Oknozubky|oknozubek]] a chitinovým ostnům kolem úst [[Ploutvenky|ploutvenek]] – jde tedy o společný znak zástupců skupiny [[Čelistovci|Gnathifera]].{{Citace periodika [135] => | příjmení = Marlétaz [136] => | jméno = Ferdinand [137] => | příjmení2 = Peijnenburg [138] => | jméno2 = Katja T.C.A. [139] => | příjmení3 = Goto [140] => | jméno3 = Taichiro [141] => | titul = A New Spiralian Phylogeny Places the Enigmatic Arrow Worms among Gnathiferans [142] => | periodikum = Current Biology [143] => | datum vydání = 2019 [144] => | ročník = 29 [145] => | číslo = 2 [146] => | strany = 312–318.e3 [147] => | doi = 10.1016/j.cub.2018.11.042 [148] => | jazyk = en [149] => | url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0960982218315410 [150] => | datum přístupu = 2021-12-19 [151] => }} Vlastní [[trávení]] se odehrává hlavně v žláznatém [[Žaludek|žaludku]] za mastaxem, do něhož vyúsťuje párová žaludeční žláza někdy označovaná i jako [[hepatopankreas]]. Produkuje trávicí [[Enzym|enzymy]]. Střevní [[Epitelová tkáň|epitel]] je obrvený – bičíky pomáhají posunovat [[Trávenina|tráveninu]] vzad. Střevo je u většiny vířníků průchozí, pak vyúsťuje společně s [[Vylučovací soustava|vylučovací]] a [[Rozmnožovací soustava|rozmnožovací]] soustavou prostřednictvím [[Kloaka|kloaky]], která se navenek otevírá v [[Orientace na lidském těle|dorzální]] oblasti na rozhraní trupu a nohy. U některých pijavenek je trávicí soustava za mastaxem redukovaná na syncytiální masu v oblasti žaludku. Trávení zde probíhá velkou měrou intracelulárně a trávicí soustava v tomto případě končí slepě. [152] => [153] => Vylučovací soustava je tvořena párem [[Protonefridie|protonefridií]], z nichž každá může být tvořena jednou až 50 [[Plaménková buňka|plaménkovými buňkami]]. Odvodné kanálky protonefridií vedou do močového měchýře, který při kontrakci, která nastává až 6× za minutu, vypudí tekutinu do kloaky a ven z těla. Především u sladkovodních vířníků je role protonefridií hlavně [[Osmoregulace|osmoregulační]] (vylučují přebytečnou vodu, která se do těla neustále dostává na základě [[Osmotický tlak|osmózy]]). [154] => [155] => === Nervová soustava === [156] => [[Soubor:Rotifera 1.JPG|náhled|Detail přední části těla pijavenky: zřetelně je vidět expandované rostrum s očky, v pozadí jsou dva věnce vířivého aparátu. V levé části je v těle patrný temnější mastax.]] [157] => [[Nervová soustava]] je tvořena několika [[Ganglion|ganglii]], přičemž největší je hlavové ganglion (mozek) ležící dorzálně od mastaxu. Přímo do něj může být integrován miskovitý [[Oko|fotoreceptor]], další očka mohou být přítomna v oblasti vířivého aparátu nebo na rostru. Další výrazná ganglia jsou nožní ganglion nebo ganglion mastaxu. Na těle mohou být přítomna tykadla, papily či svazky brv s [[Chemoreceptor|chemo]]- a [[Mechanoreceptor|mechanoreceptorickou]] funkcí. [158] => [159] => === Rozmnožování, asexualita, anabióza, eutelie === [160] => Vířníci jsou [[Gonochorismus|gonochoristé]], jejichž rozmnožování probíhá rozmanitými způsoby od standardního [[Pohlavní rozmnožování|pohlavního rozmnožování]] (třída žábrovci) přes střídání pohlavního množení s partenogenetickým množením (třída točivky) až po čistě partenogenetické množení pomocí neoplozených vajec u pijavenek – samci se u nich vůbec nevyskytují, potomci jsou klony svých matek. I u točivek má asexuální množení z neoplozených, [[Mitóza|mitózou]] vzniklých, tzv. amiktických vajíček během roku výraznou převahu. Doba zdvojení populace vířníků v amiktické fázi může být pouhých 15 hodin, jedna samice vyprodukuje za život několik až několik desítek (cca 5–40) vajíček. Při změně podmínek začnou některé samice točivek produkovat miktická, [[Meióza|meiózou]] vzniklá, a tedy haploidní vajíčka. Zůstanou-li neoplozena, líhnou se z nich haploidní, krátkověcí, trpasličí, čile se pohybující samečci se zakrnělou trávicí soustavou. Kopulace bývá tzv. traumatická, tzn., že samec svým [[Penis|penisem]] injikuje spermie do těla samice přes tělní stěnu přímo do pseudocoelu. Pokud se samcům svými značně atypickými spermiemi s předním (tažným) bičíkem, jichž nesou omezený počet, podaří oplodnit miktická vajíčka, začnou se tato vyvíjet v tzv. zimní vajíčka obalená silnější stěnou a schopná přestát nepříznivé podmínky. Mohou zůstat životaschopná minimálně kolem sta let.{{Citace periodika [161] => | příjmení = Piscia [162] => | jméno = Roberta [163] => | příjmení2 = Guilizzoni [164] => | jméno2 = Piero [165] => | příjmení3 = Fontaneto [166] => | jméno3 = Diego [167] => | titul = Dynamics of rotifer and cladoceran resting stages during copper pollution and recovery in a subalpine lake [168] => | periodikum = Annales de Limnologie - International Journal of Limnology [169] => | datum vydání = 2012 [170] => | ročník = 48 [171] => | číslo = 2 [172] => | strany = 151–160 [173] => | issn = 0003-4088 [174] => | doi = 10.1051/limn/2012006 [175] => | url = http://www.limnology-journal.org/10.1051/limn/2012006 [176] => | datum přístupu = 2021-12-20 [177] => }} Líhne se z nich další generace amiktických samic. Vajíčka jsou v těle samice vytvářena v párovém (pijavenky) či nepárovém (točivky) germovitelláriu (pohlavně-žloutkové žláze), kde syncytiální vitellárium produkuje žloutkové buňky, které vajíčko zásobují živinami. [178] => [179] => Asexualita pijavenek je patrně neobyčejně stará – desítky milionů let. Takto staré asexuální linie jsou mezi živočichy velice vzácné, což je interpretováno tak, že druhy a skupiny, které ztratily schopnost pohlavního množení, a tedy i schopnost produkce variabilního potomstva, brzy vymírají. Za nejvýznamnější faktor způsobující vymírání klonálních populací jsou považovány [[Patogen|patogenní]] organismy, které se mohou populacím geneticky uniformních organismů snadno přizpůsobit. Pijavenky jsou však schopné dlouhodobě přečkávat nepříznivé podmínky ve vyschlém, neaktivním stavu – ve stavu anabiózy (kryptobiózy). Zároveň se mohou v tomto stavu šířit větrem na velmi vzdálené lokality. Zdá se, že díky této schopnosti jsou schopny zbavit se některých svých patogenů ([[Plíseň|plísní]] ze skupiny [[řasovky]]), kteří tak dlouhé vyschnutí nesnesou. [[Dormance|Dormantní]] vířníci se navíc snadno šíří do nezamořených oblastí. Schopnost anabiózy by tak u pijavenek souvisela s možností dlouhodobě se obejít bez [[Pohlavní rozmnožování|sexu]].{{Citace periodika [180] => | příjmení = Wilson [181] => | jméno = Christopher G. [182] => | příjmení2 = Sherman [183] => | jméno2 = Paul W. [184] => | titul = Anciently Asexual Bdelloid Rotifers Escape Lethal Fungal Parasites by Drying Up and Blowing Away [185] => | periodikum = Science [186] => | datum vydání = 2010-01-29 [187] => | ročník = 327 [188] => | číslo = 5965 [189] => | strany = 574–576 [190] => | issn = 0036-8075 [191] => | doi = 10.1126/science.1179252 [192] => | jazyk = en [193] => | url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.1179252 [194] => | datum přístupu = 2021-12-20 [195] => }} Během anabiózy jsou v podstatě zastaveny jejich životní pochody do doby, než se opět obnoví příznivé podmínky. V tomto stavu jsou kromě sucha schopny přečkat i další extrémní podmínky (nízké a vysoké teploty, ale i zvýšenou radiaci – v souvislosti se schopností dlouhodobé dormance mají dobře vyvinuté mechanismy oprav [[DNA]]). „Oživit“ pijavenky v kryptobióze se podařilo i po 20 letech vyschnutí. Zamrzlé v [[Sibiř|sibiřském]] [[Permafrost|permafrostu]] dokonce zůstaly životaschopné 24 000 let.{{Citace periodika [196] => | příjmení = Shmakova [197] => | jméno = Lyubov [198] => | příjmení2 = Malavin [199] => | jméno2 = Stas [200] => | příjmení3 = Iakovenko [201] => | jméno3 = Nataliia [202] => | titul = A living bdelloid rotifer from 24,000-year-old Arctic permafrost [203] => | periodikum = Current Biology [204] => | datum vydání = 2021-06 [205] => | ročník = 31 [206] => | číslo = 11 [207] => | strany = R712–R713 [208] => | doi = 10.1016/j.cub.2021.04.077 [209] => | jazyk = en [210] => | url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0960982221006242 [211] => | datum přístupu = 2021-12-21 [212] => }} Schopnost dobře reparovat poškozenou DNA je dávána do souvislosti také s faktem, že [[Genom|genomy]] pijavenek obsahují neobvykle vysoký podíl (asi do 10 %) [[Gen|genů]] jiných organismů získaných [[Horizontální přenos genetické informace|horizontálním genovým transferem]]. Jedna z hypotéz tuto skutečnost vysvětluje tak, že při reparaci rozsáhlých poškození DNA, jako jsou např. dvouřetězcové zlomy, je do DNA vířníků jaksi „omylem“ inkorporována i cizorodá DNA. Platnost této hypotézy ale byla zpochybněna a otázka masivního transferu genů do genomu vířníků zůstává otevřená.{{Citace periodika [213] => | příjmení = Nowell [214] => | jméno = Reuben W. [215] => | příjmení2 = Almeida [216] => | jméno2 = Pedro [217] => | příjmení3 = Wilson [218] => | jméno3 = Christopher G. [219] => | titul = Comparative genomics of bdelloid rotifers: Insights from desiccating and nondesiccating species [220] => | periodikum = PLOS Biology [221] => | datum vydání = 2018-04-24 [222] => | ročník = 16 [223] => | číslo = 4 [224] => | strany = e2004830 [225] => | issn = 1545-7885 [226] => | pmid = 29689044 [227] => | doi = 10.1371/journal.pbio.2004830 [228] => | jazyk = en [229] => | url = https://dx.plos.org/10.1371/journal.pbio.2004830 [230] => | datum přístupu = 2022-05-20 [231] => }} Horizontálně přenesené geny v genomech pijavenek jsou nejrůznějšího původu, nejčastěji [[Bakterie|bakteriálního]], ale hojně zastoupeny jsou mezi nimi i geny [[Houby|hub]], [[Prvoci|prvoků]] či [[Rostliny|rostlin]]. Tyto cizorodé geny jsou i [[Transkripce (DNA)|transkribovány]] a jejich [[Bílkovina|proteinové]] produkty se podílejí na nejrůznějších [[Metabolismus|metabolických]] drahách včetně dekompozice složek [[Buněčná stěna|buněčných stěn]] rostlin, hub i bakterií, dále např. na odbourávání [[Toxin|toxinů]], některé mají patrně roli v rezistenci vůči nepříznivým podmínkám aj.{{Citace periodika [232] => | příjmení = Boschetti [233] => | jméno = Chiara [234] => | příjmení2 = Carr [235] => | jméno2 = Adrian [236] => | příjmení3 = Crisp [237] => | jméno3 = Alastair [238] => | titul = Biochemical Diversification through Foreign Gene Expression in Bdelloid Rotifers [239] => | periodikum = PLoS Genetics [240] => | datum vydání = 2012-11-15 [241] => | ročník = 8 [242] => | číslo = 11 [243] => | strany = e1003035 [244] => | issn = 1553-7404 [245] => | pmid = 23166508 [246] => | doi = 10.1371/journal.pgen.1003035 [247] => | jazyk = en [248] => | url = https://dx.plos.org/10.1371/journal.pgen.1003035 [249] => | datum přístupu = 2022-05-20 [250] => }}{{Citace periodika [251] => | příjmení = Eyres [252] => | jméno = Isobel [253] => | příjmení2 = Boschetti [254] => | jméno2 = Chiara [255] => | příjmení3 = Crisp [256] => | jméno3 = Alastair [257] => | titul = Horizontal gene transfer in bdelloid rotifers is ancient, ongoing and more frequent in species from desiccating habitats [258] => | periodikum = BMC Biology [259] => | datum vydání = 2015-12 [260] => | ročník = 13 [261] => | číslo = 1 [262] => | strany = 90 [263] => | issn = 1741-7007 [264] => | doi = 10.1186/s12915-015-0202-9 [265] => | jazyk = en [266] => | url = http://bmcbiol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12915-015-0202-9 [267] => | datum přístupu = 2022-05-20 [268] => }} [269] => [270] => Vířníci vykazují tzv. [[Eutelie|eutelii]], konstantní počet buněk (resp. jader v případě syncytiálních tkání) v těle i v jednotlivých orgánech u všech jedinců téhož druhu (a pohlaví). Jader bývá v těle vířníků kolem tisíce.{{Citace monografie [271] => | příjmení = Komárek [272] => | jméno = Julius [273] => | titul = Zoologie bezobratlých [274] => | vydavatel = Přírodovědecké vydavatelství Č. akademie věd a umění [275] => | místo = Praha [276] => | rok vydání = 1952 [277] => | kapitola = Rotatoria (Rotifera) [278] => | strany = 239–247 [279] => }} U některých druhů se však lze setkat i s variabilním počtem jader, alespoň v některých tkáních. Tak či tak, počet buněk / jader se zvyšuje jen během rané [[ontogeneze]], po vylíhnutí již nepřibývají a organismus roste jen díky zvětšování buněk. Eutelie je spojena s neschopností [[regenerace]]. Vývoj vířníků je [[Ontogeneze|přímý]]. Dospělci se dožívají se jen několika týdnů (pokud neupadnou na delší dobu do stavu anabiózy). [280] => [281] => === Vrtejši === [282] => [[Soubor:Bolbosoma vasculosum.jpg|náhled|Přední část těla vrtejše ''Bolbosoma vasculosum'' s vysunutým otrněným rypákem]] [283] => Zvláštní podskupinou vířníků, zde jen stručně zmíněnou, jsou [[vrtejši]] považovaní často za samostatný kmen. Je to čistě [[Parazitismus|endoparazitická]] skupina, jejíž zástupci parazitují ve střevě různých [[Obratlovci|obratlovců]], hlavně [[Ryby|ryb]]. Jejich mezihostitelem bývá [[Členovci|členovec]]. Měří několik mm až více než půl metru. Podobně jako ostatní vířníci mají syncytiální epidermis s intracelulární kutikulou (laminou), spermie s tažným bičíkem a mají konstantní počet buněk (jader), jsou tedy euteličtí. Jinak se od vířníků liší absencí trávicí soustavy, jednodušší stavbou těla (chybí jim vířivý aparát i noha) a dalšími znaky. Nápadným útvarem v přední části jejich těla je otrněný zatažitelný rypák, který slouží k ukotvení ve střevní sliznici. Vrtejši jsou gonochoristé, vyvíjejí se přes několik [[Larva|larválních]] stádií.[[Soubor:The Aquarium (1912) (19558263630).jpg|náhled|vlevo|Ilustrace tří druhů vířníků: vlevo dole krunýřenka ''Brachionus urceolaris'', uprostřed laločenka ''Floscularia ringens'' se schránkou zpevněnou fekálními pelety, vpravo ''Stephanoceros eichhorni'' s pěti dlouze obrvenými rameny tvořícími koš, jímž loví kořist]] [284] => [285] => == Diverzita, systematika == [286] => [[Soubor:Sinantheria-socialis.jpg|náhled|Kolonie vířníků rodu ''Sinantheria'']] [287] => První vířníci (pijavenky) byli pozorováni [[Antoni van Leeuwenhoek|A. van Leeuwenhoekem]], který je zmiňuje v dopise z roku 1687. Původně byli vzhledem ke své velikosti a obrvení považováni za [[Nálevníci|nálevníky]], teprve později byla rozpoznána jejich příslušnost mezi mnohobuněčné živočichy.{{Citace monografie [288] => | příjmení = Komárek [289] => | jméno = Julius [290] => | titul = Zoologie bezobratlých [291] => | vydavatel = Přírodovědecké vydavatelství Č. akademie věd a umění [292] => | místo = Praha [293] => | rok vydání = 1952 [294] => | kapitola = Rotatoria (Rotifera) [295] => | strany = 239–247 [296] => }} Vířníci v tradičním pojetí, tedy bez vrtejšů, se dělí na tři třídy: točivky, pijavenky a žábrovce. [297] => [298] => Třída točivky (Monogononta) je nejpočetnější (přes 1500 druhů) a z hlediska [[ekologie]] a životních strategií nejpestřejší třídou vířníků. Jsou známy čistě planktonní i trvale přisedlé zástupce, někdy žijící v rourkách a někdy vytvářející celé [[Kolonie (biologie)|kolonie]]. Kromě druhů, které využívají ke shánění potravy brvy vířivého aparátu, jsou známí i predátoři, kteří mají kolem úst dlouhá ramena s dlouhými tuhými bičíky fungujícími jako past na drobné organismy. U některých točivek je kutikula zesílena v loriku. Pro točivky je typické haplo-diploidní určení pohlaví a střídání nepohlavní (amiktické) a pohlavní (miktické) fáze v životním cyklu, čili tzv. [[heterogonie]]. Jejich samičky mají jen jediný [[vaječník]] (proto „Monogononta“). [299] => [300] => Do třídy pijavenky (Bdelloidea) patří výhradně volně žijící a pohybliví (nepřisedlí) zástupci, celkem přes 400 druhů. Zpravidla mají dobře vyvinutý, dvěma laloky tvořený vířivý aparát, jímž si přihánějí vodu s částečkami potravy. Jejich zvláštností je výše zmíněná absence sexuálního rozmnožování. Mají párový vaječník. Vzhledem k tomu, že často obývají vysýchavá nebo zamrzající prostředí (periodické tůňky, mech, vlhké půdy, polární jezírka apod.), jsou schopny upadat do stavu kryptobiózy (anabiózy). [301] => [302] => Nejmenší třída žábrovci (Seisonidea) s pouhými čtyřmi druhy řazenými do rodů ''Seison'' a ''Paraseison''{{Citace periodika [303] => | příjmení = Leasi [304] => | jméno = Francesca [305] => | příjmení2 = Rouse [306] => | jméno2 = Greg W. [307] => | příjmení3 = Sørensen [308] => | jméno3 = Martin V. [309] => | titul = A new species of Paraseison (Rotifera: Seisonacea) from the coast of California, USA [310] => | periodikum = Journal of the Marine Biological Association of the United Kingdom [311] => | datum vydání = 2012-08 [312] => | ročník = 92 [313] => | číslo = 5 [314] => | strany = 959–965 [315] => | issn = 0025-3154 [316] => | doi = 10.1017/S0025315411000129 [317] => | jazyk = en [318] => | url = https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S0025315411000129/type/journal_article [319] => | datum přístupu = 2021-12-20 [320] => }} zahrnuje velké (až 3 mm dlouhé) [[Parazitismus|ektoparazity]] vyskytující se na mořských [[Korýši|korýších]] rodu ''[[Nebalia]]''. Vzhledem ke způsobu života mají silně redukovaný vířivý aparát, místo prstíků mají nohu zakončenou přísavným diskem. Jde o gonochoristy se striktně pohlavním rozmnožováním, samci jsou dobře vyvinuti. [321] => [322] => Od 80. let 20. století začalo být zřejmé, že volně žijící vířníci a parazitičtí vrtejši spolu sdílejí některé detailní morfologické znaky jako je zejména stavba pokožky{{Citace periodika [323] => | příjmení = Clément [324] => | jméno = Pierre [325] => | titul = Phylogenetic relationships of rotifers, as derived from photoreceptor morphology and other ultrastructural analyses [326] => | periodikum = Hydrobiologia [327] => | datum vydání = 1980-08 [328] => | ročník = 73 [329] => | číslo = 1–3 [330] => | strany = 93–117 [331] => | issn = 0018-8158 [332] => | doi = 10.1007/BF00019432 [333] => | jazyk = en [334] => | url = http://link.springer.com/10.1007/BF00019432 [335] => | datum přístupu = 2021-12-20 [336] => }} nebo spermií{{Citace periodika [337] => | příjmení = Ferraguti [338] => | jméno = M. [339] => | příjmení2 = Melone [340] => | jméno2 = G. [341] => | titul = Spermiogenesis in Seison nebaliae (Rotifera, Seisonidea): further evidence of a rotifer-acanthocephalan relationship [342] => | periodikum = Tissue and Cell [343] => | datum vydání = 1999-08 [344] => | ročník = 31 [345] => | číslo = 4 [346] => | strany = 428–440 [347] => | doi = 10.1054/tice.1999.0012 [348] => | jazyk = en [349] => | url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0040816699900125 [350] => | datum přístupu = 2021-12-20 [351] => }} a vrtejši začali být považováni nejen za [[Sesterská skupina|sesterskou skupinu]] vířníků, ale přímo za jejich parazitismem modifikovanou podskupinu.{{Citace monografie [352] => | příjmení = Lorenzen [353] => | jméno = S. [354] => | titul = The Origins and Relationships of Lower Invertebrates [355] => | editoři = Conway Morris et al. [356] => | vydavatel = Oxford University Press [357] => | místo = Oxford [358] => | rok vydání = 1985 [359] => | kapitola = Phylogenetic aspects of pseudocoelomate evolution [360] => }} Tento názor byl záhy podpořen celou řadou molekulárně-fylogenetických studií. Vířníci jsou pak považováni buď za parafyletickou skupinu a monofyletická skupina zahrnující spolu s nimi i vířníky je označována jako Syndermata, nebo jsou vrtejši do kmene vířníků zahrnuti jako podskupina – označení Syndermata je pak synonymem pro rozšířený kmen Rotifera. Vzájemné příbuzenské vztahy mezi čtyřmi skupinami vířníků (točivky, pijavenky, žábrovci, vrtejši) zůstávají nejasné, různé analýzy vedou k odlišným závěrům. Bazální postavení mají snad v rámci kmene točivky. Každopádně prakticky nikdy není podporována sesterská pozice vrtejšů vůči (ostatním) vířníkům, vrtejši jsou vždy rekonstruováni jako vnitřní skupina vířníků.{{Citace periodika [361] => | příjmení = Sielaff [362] => | jméno = Malte [363] => | příjmení2 = Schmidt [364] => | jméno2 = Hanno [365] => | příjmení3 = Struck [366] => | jméno3 = Torsten H. [367] => | titul = Phylogeny of Syndermata (syn. Rotifera): Mitochondrial gene order verifies epizoic Seisonidea as sister to endoparasitic Acanthocephala within monophyletic Hemirotifera [368] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [369] => | datum vydání = 2016-03 [370] => | ročník = 96 [371] => | strany = 79–92 [372] => | doi = 10.1016/j.ympev.2015.11.017 [373] => | jazyk = en [374] => | url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S105579031500370X [375] => | datum přístupu = 2021-12-20 [376] => }} [377] => [378] => [[Fosilie]] vířníků jsou vzácné a jsou relativně mladého data, nejstarší nálezy jsou [[Eocén|eocenní]]. Většinou jde o fosilní pozůstatky pijavenek v [[Jantar|jantaru]]. Subfosilní nálezy v [[Holocén|holocenních]] [[Rašelina|rašelinách]] apod. jsou hojnější. [379] => [380] => === Příbuzenské vztahy === [381] => {{Box-hlava}}Pravděpodobné fylogenetické postavení vířníků v rámci prvoústých [382] => {{klad [383] => |1={{klad [384] => |popisek1= [[prvoústí]]  [385] => |1={{klad [386] => |1= [[Ecdysozoa]]  [[Soubor:CelegansGoldsteinLabUNC 2.jpg|50 px]] [387] => |popisek2= [[Spiralia]]  [388] => |2= [389] => [390] => {{klad [391] => |1= [[Lophotrochozoa]]  [[Soubor:Octopus macropus Merculiano.jpg|50 px]] [392] => |popisek2= [[Gnathifera]]  [393] => |2= [394] => [395] => {{klad [396] => |1= [[ploutvenky]]  [[Soubor:Chaetoblack.png|85 px]] [397] => [398] => |2= [[čelistovky]] [[Soubor:Haplognathia filum Ellekilde.tif|75 px]] [399] => [400] => |3= [401] => {{klad [402] => |1= [[oknozubky]] [[Soubor:Limnognathia maerski youtube.png|85 px]] [403] => [404] => |2= vířníci (včetně vrtejšů) [[Soubor:Mikrofoto.de-Brachionus quadridentatus 6.jpg|75 px]] [405] => [406] => [407] => [408] => [409] => [410] => }} [411] => [412] => }} [413] => [414] => }} [415] => [416] => }} [417] => }} [418] => [419] => }}{{Box-pata}}Během 19. a většiny 20. století byl při hledání fylogenetických vztahů mezi skupinami živočichů velmi populární koncept tělních dutin, jejichž charakter byl považován za evolučně významný znak. Vířníci tak byli po dlouhou dobu řazeni do skupiny označované nejčastěji jako Nemathelminthes či Aschelminthes (česky označované jako oblí červi nebo hlísti), do které se řadily všechny červovité organismy s pseudocelem (dutinou, či spíše štěrbinou mezi [[Mezoderm|mezodermem]] a [[Entoderm|endodermem]]), kromě vířníků to byly ještě [[rypečky]], [[břichobrvky]], [[hlístice]], [[strunovci]] a vrtejši{{Citace monografie [420] => | příjmení = Hanzák [421] => | jméno = Jan [422] => | příjmení2 = Halík [423] => | jméno2 = Ladislav [424] => | příjmení3 = Mikulová [425] => | jméno3 = Marie [426] => | titul = Bezobratlí [427] => | vydání = 1 [428] => | vydavatel = Albatros [429] => | místo = Praha [430] => | rok vydání = 1973 [431] => | edice = Světem zvířat [432] => | svazek edice = V. díl (1. část) [433] => | kapitola = Kmen: hlísti [434] => }}{{Citace monografie [435] => | příjmení = Pokorný [436] => | jméno = Bedřich [437] => | titul = Systematická zoologie bezobratlých [438] => | vydavatel = Přírodovědecké vydavatelství [439] => | místo = Praha [440] => | rok vydání = 1952 [441] => | kapitola = Nemathelminthes [442] => | strany = [443] => }}, někdy též [[hlavatci]] a případně [[korzetky]] (poté, co byly v 80. letech 20. století popsány). Ve druhé polovině dvacátého století se ale s příchodem nových dat (např. [[Elektronový mikroskop|elektronová mikroskopie]], později molekulární data) i metod jejich zpracování ([[Kladistika|kladistické]] a molekulárně [[Fylogenetika|fylogenetické]] analýzy) začalo čím dál přesvědčivěji ukazovat, že toto pojetí je zcela umělé. Jedinou skupinou tradičních pseudocoelomátních „červů“, která zůstala v blízkém příbuzenském vztahu k vířníkům, tak zůstali jen vrtejši (seskupení vířníci + vrtejši se začalo označovat jako Syndermata; viz výše).{{Citace monografie [444] => | příjmení = Zrzavý [445] => | jméno = Jan [446] => | titul = Fylogeneze živočišné říše [447] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/124086610 [448] => | vydání = 1. vyd [449] => | vydavatel = Scientia [450] => | místo = Praha [451] => | počet stran = 255 s. [452] => | isbn = 80-86960-08-0 [453] => | isbn2 = 978-80-86960-08-1 [454] => | oclc = 124086610 [455] => }} Vysokou podporu naopak postupně získala hypotéza o blízké příbuznosti syndermát s čelistovkami, což je relativně pozdě objevený a popsaný živočišný kmen (50. léta 20. století). Vzhledem k tomu, že jsou podobně jako vířníci vybaveny chitinovým čelistním aparátem, bylo toto seskupení pojmenováno Gnathifera.{{Citace monografie [456] => | příjmení = Nielsen [457] => | jméno = Claus [458] => | titul = Animal evolution : interrelationships of the living phyla [459] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/771927420 [460] => | vydání = 3rd ed [461] => | místo = Oxford [462] => | počet stran = 1 online resource (x, 402 pages) [463] => | kapitola = Gnathifera [464] => | isbn = 978-0-19-162530-5 [465] => | isbn2 = 0-19-162530-2 [466] => | oclc = 771927420 [467] => }}{{Citace monografie [468] => | příjmení = Giribet [469] => | jméno = Gonzalo [470] => | titul = The invertebrate tree of life [471] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/1129197548 [472] => | místo = Princeton, New Jersey [473] => | počet stran = 1 online resource (xvi, 589 pages) [474] => | kapitola = Gnathifera [475] => | isbn = 978-0-691-19706-7 [476] => | isbn2 = 0-691-19706-7 [477] => | oclc = 1129197548 [478] => }} Mezi Gnathifera pak byly na základě přítomnosti podobných čelistních aparátů zařazeny i oknozubky popsané teprve r. 2000.{{Citace periodika [479] => | příjmení = Kristensen [480] => | jméno = Reinhardt Møbjerg [481] => | příjmení2 = Funch [482] => | jméno2 = Peter [483] => | titul = Micrognathozoa: A new class with complicated jaws like those of Rotifera and Gnathostomulida [484] => | periodikum = Journal of Morphology [485] => | datum vydání = 2000 [486] => | ročník = 246 [487] => | číslo = 1 [488] => | strany = 1–49 [489] => | doi = 10.1002/1097-4687(200010)246:1<1::AID-JMOR1>3.0.CO;2-D [490] => }} Rozsáhlé fylogenomické studie ukázaly, že také fylogeneticky problematické ploutvenky jsou pravděpodobně zástupci této skupiny. Naopak dříve předpokládaná příbuznost mezi skupinami Gnathifera, [[Rouphozoa]] (= [[ploštěnci]] + břichobrvky) a [[Kamptozoa]] ([[mechovnatci]] + [[vířníkovci]]), které by společně tvořily taxon [[Platyzoa]], se nepotvrdila. Skupina Gnathifera nejpravděpodobněji tvoří bazální linii v rámci větve [[Spiralia]], což je jedna ze dvou základních větví prvoústých.{{Citace monografie [491] => | příjmení = Hejnol [492] => | jméno = Andreas [493] => | příjmení2 = Gasiorowski [494] => | jméno2 = Ludwik [495] => | příjmení3 = Martin-Duran [496] => | jméno3 = Jose-Maria [497] => | titul = The Evolution of Hox Genes in Spiralia [498] => | url = https://www.preprints.org/manuscript/202111.0509/v1 [499] => | doi = 10.20944/preprints202111.0509.v1 [500] => | poznámka = DOI: 10.20944/preprints202111.0509.v1 [501] => }}{{Citace periodika [502] => | příjmení = Laumer [503] => | jméno = Christopher E. [504] => | příjmení2 = Fernández [505] => | jméno2 = Rosa [506] => | příjmení3 = Lemer [507] => | jméno3 = Sarah [508] => | titul = Revisiting metazoan phylogeny with genomic sampling of all phyla [509] => | periodikum = Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [510] => | datum vydání = 2019-07-10 [511] => | ročník = 286 [512] => | číslo = 1906 [513] => | strany = 20190831 [514] => | issn = 0962-8452 [515] => | pmid = 31288696 [516] => | doi = 10.1098/rspb.2019.0831 [517] => | jazyk = en [518] => | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2019.0831 [519] => | datum přístupu = 2022-05-19 [520] => }} [521] => [522] => == Výskyt == [523] => Většina z více než 2000 popsaných druhů vířníků žije v různorodých sladkovodních [[Biotop|biotopech]] od jezer až po vodní mikrobiotopy ve vlhkých mechových polštářích a v půdě. Mohou být planktonní nebo preferovat různé ponořené povrchy, někdy jsou intersticiální (vyskytují se mezi zrnky písku). Menší část druhů (kolem 15 %) se vyskytuje ve slaných a [[Brakická voda|brakických]] vodách, ať už vnitrozemských nebo mořských. Vyskytují se na všech kontinentech včetně Antarktidy. Točivky obývají spíše rozsáhlejší vodní biotopy, směrem k pólům jejich diverzita klesá. Pijavenky jsou hojné i ve vlhkých mikroprostředích a v teplých oblastech jsou vzácnější. Mezi vířníky jsou ale zastoupeni i [[Komenzálismus|ektokomenzálové]] až ektoparazité nejrůznějších vodních bezobratlých, zejména členovců a kroužkovců, jakož i endoparazité [[Opaskovci|opaskovců]] a [[Plži|plžů]]. Zástupci rodu ''Pourriotia'' parazitují ve [[Stélka|stélkách]] řas rodu ''[[Vaucheria]]'' a vyvolávají na nich tvorbu jakýchsi miniaturních [[Hálka|hálek]]. Další vířníci (např. ''Dicranophorus, Asciaporrecta'') mohou parazitovat ve schránkách [[Krytenky|krytenek]] ([[rozlitka]], [[štítenka]]). Na [[Žábry|žábrách]] ryb žije jako komenzál nebo parazit ''Encentrum kozminskii''. Pokud jsou mezi vířníky započítáni i vrtejši, přispějí k jejich diverzitě více než tisícovkou druhů parazitujících ve střevě obratlovců. [524] => [525] => Na území Česka bylo k r. 2019 nalezeno 574 druhů vířníků, předpokládá se však (vzhledem k nálezům z okolních zemí), že se zde může vyskytovat dalších asi 400 druhů, které dosud nebyly zaznamenány.{{Citace periodika [526] => | příjmení = Devetter [527] => | jméno = Miloslav [528] => | spoluautoři = et al. [529] => | titul = Checklist of rotifers (Phylum: Rotifera) of the Czech Republic (Aktuální seznam vířníků (Kmen: Rotifera) České republiky) [530] => | periodikum = Příroda (sborník Západočeského muzea v Plzni) [531] => | datum vydání = 2020 [532] => | url = https://www.researchgate.net/publication/343714380 [533] => }} [534] => [535] => == Význam == [536] => Vířníci jsou důležitým článkem potravních řetězců ve vodě: živí se jednobuněčnými organismy (bakterie, řasy, prvoci), drobnými živočichy (např. jinými druhy vířníků) či organickým detritem a sami se stávají kořistí větších živočichů, jako jsou drobní korýši, kteří jsou zase složkou potravy mnoha ryb.{{Citace periodika [537] => | příjmení = Wallace [538] => | jméno = R. L. [539] => | titul = Rotifers: Exquisite Metazoans [540] => | periodikum = Integrative and Comparative Biology [541] => | datum vydání = 2002-07-01 [542] => | ročník = 42 [543] => | číslo = 3 [544] => | strany = 660–667 [545] => | issn = 1540-7063 [546] => | doi = 10.1093/icb/42.3.660 [547] => | jazyk = en [548] => | url = https://academic.oup.com/icb/article-lookup/doi/10.1093/icb/42.3.660 [549] => | datum přístupu = 2021-12-20 [550] => }} Rybí potěr se může vířníky živit přímo a v [[Akvakultura|akvakultuře]] jsou některé druhy vířníků využívány jako první potrava ryb nebo [[Krevety|krevet]]. V mořské akvaristice mají tento význam hlavně brakické a mořské druhy rodu krunýřenka (''Brachionus''), např. ''B''. ''plicatilis''.{{Citace periodika [551] => | příjmení = Lubzens [552] => | jméno = E. [553] => | titul = Raising rotifers for use in aquaculture [554] => | periodikum = Hydrobiologia [555] => | datum vydání = 1987-04 [556] => | ročník = 147 [557] => | číslo = 1 [558] => | strany = 245–255 [559] => | issn = 0018-8158 [560] => | doi = 10.1007/BF00025750 [561] => | jazyk = en [562] => | url = http://link.springer.com/10.1007/BF00025750 [563] => | datum přístupu = 2021-12-20 [564] => }}{{Citace monografie [565] => | příjmení = Motyčka [566] => | jméno = Vladimír [567] => | příjmení2 = Roller [568] => | jméno2 = Zdeněk [569] => | titul = Bezobratlí (1) [570] => | vydání = 1 [571] => | vydavatel = Albatros [572] => | rok vydání = 2001 [573] => | edice = Svět zvířat [574] => | svazek edice = X [575] => | strany = 40–42 [576] => | isbn = 80-00-00884-X [577] => }} Dále mohou vířníci sloužit i jako indikátory znečištění vod nebo jako modelové organismy při výzkumu stárnutí, anabiózy i evoluce sexuality. [578] => [579] => == Odkazy == [580] => [581] => === Reference === [582] => [583] => [584] => === Literatura === [585] => [586] => ==== Česky ==== [587] => * {{Citace monografie [588] => | příjmení = Buchar [589] => | jméno = Jan [590] => | spoluautoři = a kol. [591] => | titul = Klíč k určování bezobratlých [592] => | vydání = 1 [593] => | vydavatel = Scientia [594] => | rok vydání = 1995 [595] => | kapitola = Kmen: vířníci - Rotatoria [596] => | strany = 57–64 [597] => | isbn = 80-85827-81-6 [598] => }} [599] => * {{Citace monografie [600] => | příjmení = Smrž [601] => | jméno = Jaroslav [602] => | titul = Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů [603] => | vydavatel = Karolinum [604] => | místo = Praha [605] => | rok vydání = 2013 [606] => | strany = 47–51 [607] => | isbn = 978-80-246-2258-3 [608] => }} [609] => * {{Citace monografie [610] => | příjmení = Bartoš [611] => | jméno = Emanuel [612] => | titul = Klíč zvířeny ČSR [613] => | editoři = S. Hrabě a kol. [614] => | vydavatel = Nakladatelství ČSAV [615] => | místo = Praha [616] => | rok vydání = 1954 [617] => | kapitola = Vířníci – Rotatoria [618] => | strany = 248–286 [619] => | svazek = 1 [620] => }} [621] => [622] => ==== Anglicky ==== [623] => * {{Citace monografie [624] => | příjmení = Fontaneto [625] => | jméno = Diego [626] => | příjmení2 = De Smet [627] => | jméno2 = Willem H. [628] => | titul = Handbook of Zoology [629] => | url = https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/9783110274271.217/html [630] => | editoři = Andreas Schmidt-Rhaesa [631] => | vydavatel = DE GRUYTER [632] => | rok vydání = 2015 [633] => | kapitola = 4. Rotifera [634] => | strany = 217–300 [635] => | svazek = Volume 3: Gastrotricha and Gnathifera [636] => | isbn = 978-3-11-027381-6 [637] => | doi = 10.1515/9783110274271.217 [638] => | poznámka = [639] => }} [640] => * {{Citace monografie [641] => | příjmení = Pechenik [642] => | jméno = Jan A. [643] => | titul = Biology of the invertebrates [644] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/863127655 [645] => | vydání = Seventh edition [646] => | místo = New York, NY [647] => | rok vydání = 2015 [648] => | počet stran = xv, 606 pages [649] => | kapitola = 10: The Gnathifera: Rotifers, Acanthocephalans, and Two Smaller Groups [650] => | strany = 183–203 [651] => | isbn = 978-0-07-352418-4 [652] => | isbn2 = 0-07-352418-2 [653] => | oclc = 863127655 [654] => }} [655] => [656] => === Externí odkazy === [657] => * {{Commonscat|Rotifera}} [658] => * {{Wikidruhy|taxon=Rotifera}} [659] => [660] => {{Živočišné kmeny}} [661] => {{Taxonbar|from=Q180148}} [662] => {{Autoritní data}} [663] => {{Portály|Živočichové}} [664] => {{Dobrý článek}} [665] => [[Kategorie:Vířníci| ]] [] => )
good wiki

Vířníci

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Parazitismus','vrtejši','Spiralia','Genom','Pseudocoel','oknozubky','ploutvenky','Syncytium','Pokožka (živočichové)','Bičík','Bakterie','Sval'

Bakterie

Bičík

Genom

Oknozubky

Parazitismus

Ploutvenky

Pseudocoel

Pseudokýla je dutina v těle živočicha, která je oděna serózními blány a odděluje trávicí soustavu od mezodermu.

Sval

Syncytium

Vrtejši

Vrtejši je historická vesnice na východě Čech.