Array ( [0] => 14681368 [id] => 14681368 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vandalové [uri] => Vandalové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=germánském kmeni|druhý=bezdůvodném ničení|stránka=Vandalismus}} [1] => [[Soubor:Europa Germanen 50 n Chr.svg|náhled|upright=1.3|Mapa germánských kmenů kolem roku 100 n. l. (bez Skandinávie), Vandalové tmavě zeleně]] [2] => '''Vandalové''' byli velký [[východní Germáni|východogermánský kmen]] nebo skupina kmenů, které se poprvé v historii objevily na území dnešního jižního [[Polsko|Polska]]. Některé z nich později značně migrovaly. Nejvíce vešla ve známost velká skupina, která v [[5. století]] na [[Pyrenejský poloostrov|pyrenejském poloostrově]], v západním [[středomoří]] a v [[Severní Afrika|severní Africe]] založila vandalské království.{{cite web |url= http://global.britannica.com/EBchecked/topic/622890/Vandal |title= Vandal |author= |date= |work= [[Encyclopædia Britannica Online]] |publisher= [[Encyclopædia Britannica, Inc.]] |accessdate= 8 March 2014}} Jazykem jim byla [[vandalština]] jazykově patřící k [[východogermánské jazyky|východogermánské skupině]]. [3] => [4] => Tradiční pohled je takový, že se Vandalové během 2. století před naším letopočtem přesunuli z jižní [[Skandinávie]] do oblasti mezi dolní [[Odra|Odru]] a [[Visla|Vislu]] a kolem roku 120 před naším letopočtem se usadili ve [[Slezsko|Slezsku]]. Jsou spojováni s [[Převorská kultura|převorskou kulturou]] a byli pravděpodobně totožní s kmenem [[Lugiové|Lugiů]]. Během [[Markomanské války|markomanských válek]] expandovali do [[Dácie]] a během [[krize třetího století]] do [[Panonie]]. Určité stopy zanechali ve [[2. století|2. století n. l.]] také na území [[Slovensko|Slovenska]]. Kolem roku 330 n. l. byli Vandalové [[Gótové|Góty]] omezeni na území Panonie, kde od [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I. Velikého]] dostali povolení k usídlení. Kolem roku 400 donutily nájezdy [[Hunové|Hunů]] mnoho germánských kmenů k odchodu na území římské říše. Vandalové tak byli spolu s dalšími kmeny tlačeni na západ, roku [[406]] překročili [[Rýn]] a přešli do [[Galie]].{{cite web|url= http://www.roman-empire.net/articles/article-016.html|title= History of the Vandals|publisher= Roman Empire|first= Adam|last= Brian|accessdate= May 21, 2017|url-status= dead|archiveurl= https://web.archive.org/web/20170623155644/http://www.roman-empire.net/articles/article-016.html|archivedate= June 23, 2017}} V roce [[409]] překročili [[Pyreneje]] na [[Pyrenejský poloostrov]], kde se hlavní skupiny, [[Hasdingové]] a [[Silingové]], usadily v provinci [[Galicie|Gallaecia]] (severozápad poloostrova) a [[Baetica]] (jižní část poloostrova). [5] => [6] => Na příkaz Římanů napadli Pyrenejský poloostrov v roce [[418]] [[Vizigóti]]. Téměř zničili [[íránské národy|íránské]] [[Alani|Alany]] a vandalské [[Silingové|Silingy]], kteří se dobrovolně podrobili vládě hasdingského vůdce [[Gunderich]]a, který byl v roce 419 vytlačen z Gallaecie do Baetiky římsko-[[Svébové|svébskou]] koalicí. V roce [[429]] se Vandalové pod vedením krále [[Geiserich]]a (vládl 428–477) přesunuli do severní Afriky. Roku 439 zde založili království, které zahrnovalo římskou [[Afrika (provincie)|provincii Afrika]], také [[Sicílie|Sicílii]], [[Korsika|Korsiku]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Malta|Maltu]] a [[Baleáry]]. Odrazili několik římských pokusů o zpětné získání africké provincie a v roce [[455]] Řím vyplenili. Jejich království se zhroutilo během vandalské války v letech 533–4, ve které síly císaře [[Justinián I.|Justiniána I.]] dobyly provincii pro [[Byzantská říše|východořímskou říši]]. [7] => [8] => Renesanční a raně novodobí spisovatelé charakterizovali Vandaly jako barbary, kteří „drancovali a rabovali“ Řím. Takto vznikl termín „[[vandalismus]]“ popisující nějaké zbytečné ničení, zvláště „barbarské“ znehodnocování uměleckých děl. Nicméně někteří moderní historici popisují Vandaly během přechodného období z pozdního [[starověk]]u k ranému [[středověk]]u jako udržitele, a ne ničitele římské kultury. [9] => Contrasting articles in Frank M. Clover and R.S. Humphreys, eds, ''Tradition and Innovation in Late Antiquity'' (University of Wisconsin Press) 1989, highlight the Vandals' role as continuators: Frank Clover stresses continuities in North African Roman mosaics and coinage and literature, whereas Averil Cameron, drawing upon archaeology, documents how swift were the social, religious and linguistic changes once the area was conquered by Byzantium and then by Islam. [10] => [11] => [12] => == Dějiny == [13] => [14] => === Migrace === [15] => [[Soubor:Vandals Migration pt.gif|náhled|upright|vlevo|Migrace Vandalů ze Skandinávie přes Dácii, Galii, Pyrenejský poloostrov do severní Afriky. Šedá: Římská říše.]] [16] => Ve [[2. století]] se Vandalové, kvůli migraci [[Gótové|Gótů]], rozdělili na dvě větve, Hasdingy a [[Silingové|Silingy]]. [[Silingové]] se usadili ve [[Slezsko|Slezsku]], Hasdingové se dostali až do okolí [[Tisa|Tisy]]. Okolo roku [[330]] se obě větve opětovně spojily, když je znovu ohrožovali Gótové. Císařem [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem]] jim bylo přiděleno území v [[Panonie|Panonii]], kde se spojili s kočovnými [[Alani|Alany]], původem z [[Írán|Persie]]. Okolo roku [[370]], po nájezdech [[Hunové|Hunů]], se Vandalové s Alany vydali na západ. V provincii [[Raetia]] jich část vstoupila do služby k vojevůdci římských vojsk [[Stilicho]]novi, jehož otec byl také Vandal,http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/33612 Flavius Stilicho proti Hunům. Hlavní část se roku [[406]] dostala k [[Rýn]]u, zde se spojili s částí [[Svébové|Svébů]] a porazili [[Frankové|Franky]]. Po dočasném usídlení v [[Galie|Galii]] roku [[409]] překročili [[Pyreneje]] a během pár let získali vládu nad jižní částí provincie [[Dějiny Španělska|Hispania]], která byla podle nich později pojmenována [[Andalusie|Andalusií]] (''Vandalitia''). Hasdingové se usídlili poblíž Svébů v [[Galicie|Galicii]], Silingové se usadili v oblasti [[Andalusie|Baetica]] (část Andalusie) a Alanové v [[Portugalsko|Lusitanii]]. Roku [[416]] byli Silingové poraženi [[Vizigóti|Vizigóty]] a za dva roky byli poraženi i Hasdingové s Alany. Díky stálé hrozbě se Hasdingové, Silingové a Alanové spojili do jednoho království, poté se Vizigóti z Hispánie na čas stáhli. Do roku [[425]] Vandalové dobyli jihovýchodní pobřeží [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], tím získali silnou námořní flotu a podnikali pirátské výpravy na [[Baleáry]] a pobřeží Mauretánie (oblast severu [[Maroko|Maroka]]), kde se roku [[429]] vylodili. [17] => [18] => === Vandalské království v Africe === [19] => {{Infobox - zaniklý stát [20] => | název = Království Vandalů a Alanů [21] => | originální název = Regnum Vandalorum et Alanorum
Vandaliric [22] => | rok vzniku = 435 [23] => | rok zániku = 534 n. l. [24] => | více před = ne [25] => | před info = [26] => | před 1 = Afrika (provincie) [27] => | před 1 vlajka = Simple Labarum.svg [28] => | před 2 = Sicílie (provincie) [29] => | před 2 vlajka = Simple Labarum.svg [30] => | před 3 = [31] => | před 3 vlajka = [32] => | více po = ne [33] => | po 1 = Východořímská říše [34] => | po 1 vlajka = Simple Labarum.svg [35] => | po 2 = Římsko-maurské království [36] => | po 2 vlajka = Simple Labarum.svg [37] => | vlajka = [38] => | článek o vlajce = [39] => | velikost vlajky = [40] => | znak = [41] => | článek o znaku = [42] => | velikost znaku = [43] => | mapa = Vandal Kingdom at its maximum extent in the 470s.png [44] => | velikost mapy = 292px [45] => | mapa poznámka = Vandalské království na svém vrcholu kolem roku [[476]] [46] => | hlavní město = [[Hippo Regius]] ([[435]]–[[439]])
[[Římské Kartágo|Kartágo]] ([[439]]–[[534]]) [47] => | jazyky = [[latina]], [[vulgární latina]], [[africká románština]], [[vandalština]], [[punština]], [[numidština]], [[řečtina]] [48] => | národnostní složení = Vandalové, [[Římané]], [[Alani]] [49] => | náboženství = [[ariánství]] (vládnoucí elita Vandalů),
[[Nicejské vyznání|nicejské]], posléze [[chalkedonské vyznání]] (zejm. [[Římané]]) [50] => | mateřská země = [51] => | státní zřízení = před-[[Feudalismus|feudální]] [[Dědičná monarchie|monarchie]] [52] => | měna = [53] => | vznik = [54] => | zánik = [55] => }} [56] => Vandalové sem byli pozváni římským guvernérem [[Bonifatius|Bonifáciem]] jako jeho spojenci a bylo jim přislíbeno – za vojenskou pomoc proti římskému senátu – i území k osídlení. Bonifácius se jednak zalekl jejich velikého počtu (údajně až 80 000 bojovníků), jednak byl Římem omilostněn (pravděpodobně ze stejného důvodu) a vyzval Vandaly k návratu do Hispánie. Ti, pravděpodobně záměrně, neuposlechli této výzvy a obrátili své zbraně proti němu. Snadno a rychle rozdrtili místní římské posádky, pokud se jim vůbec postavily na odpor, a opanovali celé zdejší římské území (dnešní severní Maroko a severní Alžírsko (viz [[Geiserich]]). Vandalové vyznávali již od pobytu v Hispánii jako kmenové náboženství ariánské křesťanství a netolerovali ani římské katolické vyznání, ani východní řecké. Po pevném uchopení moci v Africe své výboje přenesli na velké středomořské ostrovy. [57] => [58] => === Vandalové dobyvateli Říma === [59] => [[Soubor:Genseric_sacking_rome_456.jpg|náhled|upright|vlevo|''Vydrancování Říma'' Vandaly roku 456, obraz od [[Karl Briullov|Karla Briullova]] (1833–1836)]] [60] => Roku 455 připlula vandalská flota s armádou, pod velením krále [[Geiserich]]a, do Itálie a dobyli Řím. Možnou záminkou či důvodem byla i žádost manželky císaře Petronia Maxima, Licinie Eudoxie, aby ji Geiserich zachránil z nedobrovolného svazku s Maximem, který podle ní dal zabít jejího předchozího manžela, bývalého císaře Valentinina III. Císař Petronius Maximus místo obrany města zvolil útěk, na kterém při nehodě 31. května zahynul. 2. června vstoupili do města Vandalové vedení Geiserichem, naložili na své lodě ukořistěné římské poklady a po dvou týdnech odpluli zpět do [[Kartágo|Kartága]]. S nimi odplula také císařovna Licinie Eudoxie a její dcery, Placidie a Eudoxie mladší, která se měla stát ženou Geiserichova syna. Někteří historikové připisují Vandalům zběsilé bezuzdné plenění a ničení Říma – tak se jméno kmene Vandalů stalo synonymem pro bezdůvodné ničení. Podle jiných autorů bylo město Řím, do kterého vstoupil [[Geiserich]], již v důsledku vleklé krize říše v rozkladu – císař zemřel na útěku, počet obyvatel klesl oproti třetímu století na třetinu, pohanské chrámy byly napadány křesťanskou chudinou a Římské stavby byly potají rozebírány na stavební materiál. Papež [[Lev I. Veliký|Lev I.]] navíc měl vyjednat s Geiserichem zamezení zbytečného vraždění a ničení.Terry Jones, Alan Ereira: „Barbaři“ (Mladá Fronta, 2008, {{ISBN|978-80-204-1803-6}}) [61] => [62] => === Neúspěšný římský pokus dobýt Vandalské království v Africe a důsledky === [63] => Gaislerich založil v Africe Vandalské království s křesťanským ariánským náboženstvím, prakticky nezávislé na Římě a dál pořádal námořní nájezdy na Sicílii a Itálii. Tyto výpravy měly kromě získávání kořisti i náboženský podtext – jako souboj ariánského křesťanství vyznávaného Vandaly a křesťanství katolického (zaměřeného proti ariánskému vyznání – jeho představitelem byl i římský papež Lev I.). Papež Lev vypravil roku 468 dohromady nákladnou flotu, trestnou výpravu, s cílem dobýt hlavní město vandalského afrického království [[Kartágo]] – armáda zapojila mj. i nájemné jednotky Gótů, [[Burgundi|Burgurdů]] a Hunů. Po souboji na moři s vandalským loďstvem se úspěšnější římská armáda vylodila v Libyi, po té se ale Vandalům podařilo římské loďstvo z části zapálit a vyloděné jednotky pobít či zajmout, takže trestná výprava byla poražena. Císař Východořímské říše [[Zenon (císař)|Zenon]] nakonec uznal Geisericha za vládce severní Afriky, Baleárských ostrovů, Korsiky Sardinie a Sicílie. Geiserich vrátil Římanům zajatce, které neprodal do otroctví, zaručil ve své zemi svobodu katolického vyznání a přestal podnikat loupeživé nájezdy proti říši. [64] => [65] => === Vzestup a pád království === [66] => [[Soubor:Huneric BMC 012 (cropped).jpg|vlevo|náhled|upright=0.5|Mince s králem Hunerichem]] [67] => První známý král [[Godigisel]] padl v boji s Franky, po něm nastoupil jeho syn [[Gunderich]], nejspíš už on chtěl podnikat vpády do Afriky, ale nedožil se toho. Tehdy na trůn nastoupil výše zmíněný [[Geiserich]] ([[428]]–[[477]]), který své desetileté tažení severní Afrikou zakončil roku [[439]] obsazením [[Kartágo|Kartága]] a pokračoval dalšími výboji na [[Sicílie|Sicílii]] a ostrovy západního Středomoří. Po Geiserichově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn [[Hunerich]], který byl krutým vládcem a tvrdým zastáncem ariánství. Po něm vládl od roku [[484]] [[Gunthamund]]. Byl to mírnější panovník než jeho předchůdce, nepronásledoval katolíky, s [[Byzantská říše|byzantskou říší]] vycházel lépe. Po jeho smrti v roce [[496]] nastoupil [[Thrasamund]], jeho bratr. Tehdy katolická církev nabírala na síle a na jihu říše povstali [[Berbeři]]. Thrasamund byl poražen a krize se nadále prohlubovala; roku [[523]] zemřel. Král [[Hilderich]] ([[523]]–[[530]]), synovec neblaze proslulého Geisericha, po prudkém zhoršení dosavadních spojeneckých vztahů s Góty v Itálii (měl za manželku sestru gótského krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha Velikého]]) nasadil probyzantský kurs své zahraniční politiky. Po vnitřních náboženských (podporou neariánských křesťanských kultů) a politických sporech byl roku 530 při palácovém převratu sesazen, uvězněn a vandalským králem se stal jeho synovec [[Gelimer]]. Uvěznění Hildericha se tak stalo vítanou záminkou vojenského zásahu Byzance na Západě pod velením proslulého Belisaria ([[bitva u desátého milníku]]). [68] => [69] => [[Soubor:Vandal alan kingdom 526.png|náhled|upright|vlevo|Vandalské království kolem roku 526]] [70] => [[Soubor:KMM - Vandalengrab Zalau Waffen.jpg|náhled|upright|Nálezy vandalského vybavení – přilba a hroty oštěpů (3./4. n.l.), vandalský hrob v [[Zalău]], (muzeum Zalau)]] [71] => [[Soubor:KHM Wien VIIb 105 - Vandalic goldfoil jewelry, c. 300 AD.jpg|náhled|upright|Pozlacené vandalské šperky ze 3. nebo 4. století]] [72] => Po bitvě otevřelo [[Kartágo]], opuštěné vandalskou posádkou, Belisariovi brány jako svému osvoboditeli. Králův bratr Zaza v této době vítězně ukončil tažení na Sardinii a poslal zprávu lodí do Kartága. Tedy přímo Belisariovi do rukou a ač dosavadní vojenská neschopnost Vandalů, zejména krále Gelimera, budila v [[Belisar]]iově štábu pochyby, zda nejde o rafinovaný trik, mající byzantské vojsko vlákat někam do pasti a zcela rozdrtit, Belisarius pevně věřil, že Vandalové již válku neodvratně prohráli. Zbývající vandalské síly uprchlé z bitvy u desátého milníku shromažďoval Gelimer ve vnitrozemském městě Bulla, kam záhy dorazila i Zazova armáda ze Sardinie. Oba bratři, naplněni velkou sebedůvěrou, přitáhli se svou početnou spojenou armádou ke Kartágu a počali s podivným obléháním. Přerušili [[akvadukt]] a obsadili hlavní silnici, ačkoliv město bylo bohatě zásobeno potravinami, mělo vlastní studny a nadto volný přístup k moři. Jízdní oddíly Vandalů pod Zazovým velením bezradně objížděly hradby, odkud je obránci ostřelovali šípy a vyráželi ke stále odvážnějším protiútokům. Jeden velký oddíl vandalských jezdců byl 20 mil od Kartága napaden Belisariovým těžkým jezdectvem a o život zde přišel právě sám Zaza. Z města mezitím vyrazila i Belisariova pěchota, ale nedostala již šanci se do boje vůbec zapojit. [[Gelimer]] se po zprávě o Zazově smrti začal cítit pronásledovaný osudem. V tomto rozpoložení učinil svůj poslední osudný, ne-li ostudný a nekrálovský počin a pouze se šestiletým synovcem, potomkem Ammatase, z tábora uprchl. [73] => [74] => Po marném pokusu uniknout po moři do [[Hispánie]], kde doufal nalézt útočiště, se vandalský král uchýlil do vnitrozemí k divokým maurským kmenům, které byly v tradiční opozici proti všem dobyvatelům severní Afriky, kteří se zde za staletí vystřídali, a podplatil je. Králův příklad v táboře před Kartágem bleskově následovali jeho generálové a s nimi záhy prchala celá vandalská armáda. Tisíce prchajících a porůznu se skrývajících Vandalů bylo poté v širokém okolí jímáno a odváděno v poutech do Kartága. [75] => [76] => Vandalové se projevili jako velice talentovaní sběratelé zlata a pokladů obecně. Kromě velikého množství zlata a šperků získaných v samotném Kartágu, včetně zvlášť uskladněné ohromné kořisti z Vandaly vydrancovaného Říma, čekaly na vítěze ve vandalském táboře další truhly peněz a cenností. Vandalové v táboře zanechali nejen své otroky a služebnictvo, ale i vlastní ženy a děti. Každý z Belisariových vojáků se stal rázem velikým boháčem. Navíc pro každého byl k dispozici v Kartágu či v jeho zahradních předměstích alespoň dům, ne-li palác opuštěný svými vandalskými majiteli. Belisariovi se okamžitě po těchto událostech bez boje poddala další města v Africe. [77] => [78] => Obyvatelstvo převážně nevandalského původu neželelo zhroucení vandalské moci a všude se opakovala situace z Kartága po bitvě u desátého milníku. Četní dobrovolníci vstupovali do Belisariova vojska a poskytovali mu neocenitelné služby při pacifikaci vzdálených končin (např. [[Maroko]]) bývalého vandalského království. Podobně se byzantské moci bez boje poddala i [[Sardinie]] a [[Korsika]]. Pouze vandalskou část Sicílie s centrem v městě [[Marsala|Lylibaeu]] odmítli Gótové, vládnoucí většině ostrova, vydat a Lylibaeum obsadili vlastní posádkou. Gelimer, držen spíše v šachu nežli obléhán na hoře Pappua u [[Annaba|Hippo Regia]], se nakonec za Belisariovy záruky vzdal a byl později odvezen do Byzance, kde od císaře dostal titul patricie i příslušející statky a dožil zde jako čestný zajatec. Belisarius si pak naklonil většinu nerozhodných maurských náčelníků hodnostmi, poctami a dary a doufal, že z nich časem získá po náležitém výcviku kvalitní jízdní lučištníky k obraně nových byzantských držav. [79] => [80] => Vandalové neznali písemnictví a nic se po nich nedochovalo, konec jejich říše znamenal také zánik tohoto germánského [[etnikum|etnika]]. [81] => [82] => == Seznam panovníků == [83] => * (?–[[335]]) [[Visimar]] [84] => * [[359]]–[[406]] [[Godigisel]] [85] => * [[406]]–[[428]] [[Gunderich]] [86] => * [[428]]–[[477]] [[Geiserich]] [87] => * [[477]]–[[488]] [[Hunerich]] [88] => * [[484]]–[[496]] [[Gunthamund]] [89] => * [[496]]–[[523]] [[Thrasamund]] [90] => * [[523]]–[[530]] [[Hilderich]] [91] => * [[530]]–[[533]] [[Gelimer]] [92] => [93] => == Odkazy == [94] => [95] => === Reference === [96] => [97] => [98] => === Literatura === [99] => * Prokopios z Kaisareie, ''Války s Góty a Vandaly'', Praha 1985 [100] => * Malá československá encyklopedie ČSAV, VI. svazek, písmeno Š-Ž, vydala Academia, Praha 1987 [101] => *{{Citace monografie [102] => | příjmení = Todd [103] => | jméno = Malcolm [104] => | titul = Germáni [105] => | vydavatel = NLN, s.r.o. [106] => | místo = Praha [107] => | rok vydání = 1995 [108] => | strany = 176 – 180 [109] => | isbn = 80-7106-263-4 [110] => }} [111] => [112] => === Související články === [113] => * [[Silingové]] [114] => * [[Hasdingové]] [115] => * [[Stilicho]] [116] => * [[Východní Germáni]] [117] => * [[Stěhování národů]] [118] => [119] => === Externí odkazy === [120] => * {{Wikislovník|heslo=Vandal}} [121] => * {{Commonscat|Vandals}} [122] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1602 Vandalové na Antice] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1602 |date=20051225210812 }} [123] => {{Autoritní data}} [124] => [125] => [[Kategorie:Vandalové| ]] [126] => [[Kategorie:Starověké germánské národy]] [127] => [[Kategorie:Vandalismus]] [] => )
good wiki

Vandalové

Mapa germánských kmenů kolem roku 100 n. l.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Geiserich','Silingové','523','406','Kartágo','439','428','Alani','530','Gelimer','477','496'

406

428

439

477

496

523

530

Alani

Geiserich

Gelimer

Kartágo

Silingové