Array ( [0] => 14692599 [id] => 14692599 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Voluntarismus [uri] => Voluntarismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|stránka=Voluntarismus (politická filosofie)}} [1] => [2] => '''Voluntarismus''' (z latinského ''voluntas'' = vůle) je ve [[filosofie|filosofii]] a v [[psychologie|psychologii]] směr nebo postoj, který ze tří klasických aristotelovských složek či schopností duše ([[rozum]], [[vůle (psychická vlastnost)|vůle]], [[paměť (psychologie)|paměť]]) klade na první místo vůli. Rozlišování dobrého a zlého se podle voluntarismu řídí naší vůlí a naše poznání je ovlivněno vůlí tak, že o pravdě a nepravdě rozhoduje vůle, nikoli poznávání. Představitelem krajního voluntarismu byl [[Arthur Schopenhauer]].Audi, ''The Cambridge Dictionary of Philosophy'', str. 844n. [3] => [4] => == Dějiny == [5] => Pojem vytvořil německý sociolog [[Ferdinand Tönnies]], má však dlouhou historii. Tak je pro [[Svatý Augustin|Augustina]] vůle „jádrem člověka“ a [[Jan Scotus Eriugena]] říká, že „vůle je povahou celé duše“. Proti [[intelektualismus|intelektualismu]] [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]], který podobně jako řečtí filosofové zdůrazňoval roli (správného) poznání a pravdy, zdůrazňovala františkánská scholastika roli vůle, a tedy také ctností, zejména lásky. [[Jan Duns Scotus]] říká, že „vůle je zdrojem pohybu v celé říši duše a všechno ji poslouchá“; Božská vůle je první příčinou všeho jsoucího.{{Citace monografie | příjmení = EISLER [6] => | jméno = R | titul = Wörterbuch der philosophischen Begriffe | vydání = 4 | typ vydání = upravené | vydavatel = E.S. Mittler u. Sohn | místo = Berlín | rok = 1930 | počet svazků = 4 | počet stran = 906 | kapitola = Voluntarismus | typ kapitoly = heslo | svazek = 4 | typ svazku = Sci–Z | jazyk = de}} [7] => [8] => Podle [[Immanuel Kant|Kanta]] je vůle „vlastní já člověka“. Proti [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] přesvědčení, že „co je rozumné, je skutečné, a co je skutečné, je rozumné“ staví Schelling a zejména [[Arthur Schopenhauer]] primát vůle. U Schopenhauera je vůle samým základem světa, všechno živé je v jádře „slepou vůlí k životu“, kdežto intelekt je jen druhotnou výbavou organismu. Svět jako předmět poznání, jako jev je „představa“, kdežto sám o sobě je bezmezná, bezedná a jednotná vůle. [9] => [10] => Tento názor pak silně ovlivnil [[Friedrich Nietzsche|Nietzscheho]], který ovšem „vůli k životu“ nahradil označením „[[vůle k moci]]“ čili sebeprosazování a postavil proti sobě [[apollinský princip]] jasného dne, Slunce a rozumu a [[dionýský princip]] temné noci, divoké síly a vůle. Tuto myšlenku pak německý přírodovědec [[Ernst Haeckel]] spojil s [[Darwinismus|darwinismem]], který chápal jako zdůvodnění boje o přežití silnějšího, čímž otevřel cestu k činnému [[rasismus|rasismu]] jako sebeprosazování silnějšího. [11] => [12] => == Význam == [13] => Voluntarismus vznikl jako reakce na krajní [[racionalismus]] a intelektualismus. Extrémní zdůraznění vůle a v některých případech i neomezené [[svoboda|svobody]], může však znamenat i potlačení rozumu, poznání a pravdy a tak vést až k [[iracionalismus|iracionalismu]]. Vůle se pak pokládá za základní princip veškeré reality, jako u Schopenhauera. ''Filosofický slovník FIN'', str. 435. Protiklad rozumu a vůle, pravdy a síly, poznání a jednání, rozvahy a svobody, intelektualismu a voluntarismu patří tedy mezi základní [[polarita|polarity]] lidského myšlení a jednání. Obě složky k lidskému životu nepochybně patří, každá z nich však sama o sobě může vést k nežádoucím důsledkům. [14] => [15] => == Odkazy == [16] => === Reference === [17] => [18] => [19] => === Literatura === [20] => * R. Audi (red.), ''The Cambridge Dictionary of Philosophy''. Cambridge UP 1997 [21] => * ''Filosofický slovník''. Olomouc: FIN 1998. Heslo Voluntarismus [22] => * ''Filosofický slovník Universum''. Praha: Knižní klub 2009. Heslo Voluntarismus [23] => * [[Pavel Kouba|P. Kouba]], ''Nietzsche. Filosofická interpretace'' Praha 2006 [24] => * [[Paul Ricoeur|P. Ricoeur]], ''Filosofie vůle I. Fenomenologie svobody''. Praha 2001 [25] => [26] => === Související články === [27] => * [[Friedrich Nietzsche]] [28] => * [[Arthur Schopenhauer]] [29] => * [[Jan Duns Scotus]] [30] => [31] => === Externí odkazy === [32] => * [http://plato.stanford.edu/entries/voluntarism-theological/ Teologický voluntarismus – en] [33] => * [http://www.textlog.de/5388.html R. Eisler, ''Wörterbuch'', heslo Voluntarismus - de] [34] => {{Autoritní data}} [35] => [36] => [[Kategorie:Epistemologie]] [37] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [38] => [[Kategorie:Ontologie]] [] => )
good wiki

Voluntarismus

Voluntarismus (z latinského voluntas = vůle) je ve filosofii a v psychologii směr nebo postoj, který ze tří klasických aristotelovských složek či schopností duše (rozum, vůle, paměť) klade na první místo vůli. Rozlišování dobrého a zlého se podle voluntarismu řídí naší vůlí a naše poznání je ovlivněno vůlí tak, že o pravdě a nepravdě rozhoduje vůle, nikoli poznávání.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Arthur Schopenhauer','Friedrich Nietzsche','Jan Duns Scotus','Kategorie:Filozofické směry','Paul Ricoeur','Pavel Kouba','iracionalismus','racionalismus','Darwinismus','dionýský princip','vůle k moci','Georg Wilhelm Friedrich Hegel'

Darwinismus

Iracionalismus

Racionalismus