Array ( [0] => 14787446 [id] => 14787446 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Zůstavitel [uri] => Zůstavitel [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => Jako '''zůstavitel''' se označuje [[fyzická osoba]], jejíž [[subjektivní právo|práva]] a [[závazek|závazky]] přejdou její [[smrt]]í na její [[dědic]]e. [1] => [2] => [[Pozůstalost]] tvoří celé [[jmění]] zůstavitele (tj. souhrn majetku a dluhů), kromě povinností a práv vázaných jedině na jeho osobu, pokud nebyly jako dluh uznány nebo uplatněny u [[Orgán veřejné moci|orgánu veřejné moci.]] [3] => [4] => == Závěť, dovětek a odkaz == [5] => Jako zůstavitel se označuje [6] => # osoba, po které se dědí a [7] => # osoba, která pořizuje [[závěť]], [[dovětek]] či [[Odkaz (dědické právo)|odkaz]]. [8] => Podle [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|starého občanského zákoníku]] (platného v letech 1964–2013) se zůstavitelem dotyčný stal až v okamžiku svého úmrtí; žijící osoba, která pořídila závěť, se označovala jako tzv. ''pořizovatel závěti.'' [9] => [10] => Závěť a dovětek jsou jednostranné projevy vůle zůstavitele. Zatímco v závěti musí zůstavitel alespoň jedné osobě zůstavit podíl na pozůstalosti, dovětkem je možné učinit [[Odkaz (dědické právo)|odkaz]], příkaz, podmínku atd.{{Citace monografie [11] => | příjmení = Novotný [12] => | jméno = Petr [13] => | příjmení2 = [14] => | jméno2 = [15] => | titul = Nový občanský zákoník – Dědické právo [16] => | vydavatel = Grada [17] => | místo = Praha [18] => | rok = 2014 [19] => | počet stran = 144 [20] => | strany = 43 [21] => | isbn = 978-80-247-5168-9 [22] => }} Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou.{{OZ|paragraf=1496|citace=1}} Zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.§ 1497 OZ. Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.§ 1575 OZ. Svobodné pořízení [[Závěť|závěti]] je úzce spojeno se svobodou zůstavitele kdykoli svou předchozí závěť zrušit.{{Citace monografie [23] => | příjmení = Švestka [24] => | jméno = Jiří [25] => | příjmení2 = Dvořák [26] => | jméno2 = Jan a kol [27] => | titul = Občanský zákoník: komentář. Svazek IV, (§ 1475 AŽ 1720) [28] => | vydavatel = Wolters Kluwer [29] => | místo = Praha [30] => | rok = 2014 [31] => | počet stran = 728 [32] => | strany = 95, 195, 209, 234 [33] => | isbn = 978-80-7478-579-5 [34] => }} [35] => [36] => Odkazem se odkazovníkovi zřizuje pohledávka na vydání určité věci, případně jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. {{Citace monografie [37] => | příjmení = Fiala [38] => | jméno = Roman [39] => | příjmení2 = Drápal [40] => | jméno2 = Ljubomír [41] => | spoluautoři = a kol. [42] => | titul = Občanský zákoník IV Dědické právo (§ 1475-1720) [43] => | vydání = [44] => | vydavatel = C. H. Beck, s.r.o. [45] => | místo = Praha [46] => | rok = 2015 [47] => | počet stran = 648 [48] => | strany = 21, 116, 123, 279, 283, 287, 309, 402, 403, 410 [49] => | isbn = 978-80-7400-570-1 [50] => }} [51] => [52] => == Dědická smlouva == [53] => Zůstavitel [[Dědická smlouva|dědickou smlouvou]] povolává druhou smluvní stranu nebo třetí [[Osoba|osobu]] za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Lze rozlišit možné varianty dědické smlouvy: [54] => * zůstavitel - smluvní dědic; [55] => * zůstavitel - smluvní dědic - odkazovník; [56] => * zůstavitel - odkazovník; [57] => * zůstavitel - dědic - třetí osoba; [58] => * zůstavitel zároveň jako smluvní dědic - smluvní dědic zároveň jako zůstavitel. [59] => Dědická smlouva vyžaduje formu [[Veřejná listina|veřejné listiny]]. Může ji uzavřít [[Zletilost|zletilý]] zůstavitel, který je zcela [[Svéprávnost|svéprávný]]; je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a závazek z ní změnit se souhlasem [[Opatrovnictví|opatrovníka]]. Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním. [60] => [61] => == Vztah zůstavitele k potomkům == [62] => Zůstavitel má omezená práva ve prospěch [[Potomek|potomka]], který je [[nepominutelný dědic]]. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti [[povinný díl]]. Zůstavitel má však právo nepominutelného dědice za určitých okolností [[Vydědění|vydědit]]. Kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, kdo je nezpůsobilý dědit nebo kdo byl zůstavitelem vyděděn, právo na povinný díl nemá, ale při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen. [63] => [64] => == Náhradnictví == [65] => Pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou zůstavitel povolal za dědice, může povolat této osobě náhradníka; také náhradníkům může povolat postupně další náhradníky. Povolá-li takto několik náhradníků, dědí ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla. [66] => [67] => Zánik náhradnictví: [68] => * Nabude-li povolaný [[dědic]] dědictví, náhradnictví zanikne (jakmile náhradník napadlé dědictví neodmítne, zanikne tím náhradnictví dalších náhradníků, kteří následují v řadě za ním). [69] => * Neprojeví-li zůstavitel jinou vůli, zanikne náhradnictví, které zůstavitel zřídil svému [[Dítě|dítěti]] v době, kdy nemělo potomky, zanechá-li toto dítě potomky způsobilé dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel náhradnictví jinému svému potomku v době, kdy ten potomky nemá. [70] => [71] => == Odkaz == [72] => Zůstavitel [[Odkaz (dědické právo)|odkaz]] zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být pouze osoba způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemůže, považuje se to za zřízení odkazu zákonným [[Dědic|dědicům]]. Aby byl odkaz platný, musí existovat následující: a) způsobilý pořizovatel; b) platné pořízení pro případ smrti; c) způsobilý odkazovník; d) předmět odkazu. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný [[Darování|dárce]] přežije, se považuje za odkaz, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat. [73] => [74] => === Odkaz pohledávky === [75] => Odkaz [[Dluh|dluhu]], který má zůstavitel uhradit odkazovníku, má ten právní účinek, že zavazuje osobu obtíženou odkazem uznat dluh, který zůstavitel určitě vyjádří nebo odkazovník prokáže, a uhradit jej nejpozději ve lhůtě pro splnění ostatních odkazů bez zřetele k podmínkám a lhůtám, které obtížený odkazem se zůstavitelem ujednal. [76] => [77] => Nařídí-li zůstavitel, aby odkazovníkova [[pohledávka]] byla zajištěna, musí být poskytnuta dostatečná jistota. Je umožněno zůstaviteli nařídil, že pohledávka odkazovníka na splnění odkázaného dluhu zůstavitele musí být novým dlužníkem zajištěna.§ 1616 OZ [78] => [79] => == Reference == [80] => [81] => {{Dědické právo}} [82] => {{Portály|Právo}} [83] => [84] => [[Kategorie:Dědické právo]] [] => )
good wiki

Zůstavitel

Jako zůstavitel se označuje fyzická osoba, jejíž práva a závazky přejdou její smrtí na její dědice. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele (tj.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Odkaz (dědické právo)','dědic','pohledávka','Darování','Dítě','Vydědění','povinný díl','Potomek','Svéprávnost','Veřejná listina','Osoba','Dědická smlouva'

Darování

Dědic

Dítě

Osoba

Pohledávka

Potomek

Svéprávnost

Vydědění