Array ( [0] => 14848366 [id] => 14848366 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Čeng-te [uri] => Čeng-te [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = [2] => #ff0000 [3] => | jméno = Čeng-te [4] => | titul = císař Číny [5] => | obrázek = MingWuzong1.jpg [6] => | popisek = [7] => | vláda = [[19. červen]] [[1505]] – [[20. duben]] [[1521]] [8] => | éra = Čeng-te ({{Cizojazyčně|zh|正德}}, [[24. leden]] [[1506]] – [[27. leden]] [[1522]]) [9] => | tituly = [10] => | celé jméno = Ču Chou-čao ({{Cizojazyčně|zh|朱厚照}}) [11] => | chrámové jméno = Wu-cung ({{Cizojazyčně|zh|武宗}}) [12] => | posmrtné jméno = zkrácené: I-ti ({{Cizojazyčně|zh|毅帝}})
plné: Čcheng-tchien ta-tao jing-su žuej-če čao-te sien-kung chung-wen s’-siao i chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|承天達道英肅睿哲昭德顯功弘文思孝毅皇帝}}) [13] => | předchůdce = [[Chung-č’]] [14] => | následník = [[Ťia-ťing]] [15] => | choť = [[Císařovna Sia (Čeng-te)|císařovna Sia]] [16] => | choť2 = [17] => | choť3 = [18] => | potomstvo = [19] => | rod = Ču [20] => | dynastie = [[Dynastie Ming|Ming]] [21] => | otec = [[Chung-č’]] [22] => | matka = [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovna Čang]] [23] => | datum narození = [[26. říjen]] [[1491]] [24] => | datum úmrtí = [[20. duben]] [[1521]] [25] => | datum pohřbení = [26] => | místo pohřbení = [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|Císařské hrobky dynastie Ming]], [[Peking]] [27] => }} [28] => Císař '''Čeng-te''' ({{Čínsky|znaky= 正德 |pchin-jin= Zhèngdé}}; [[26. říjen|26. října]] [[1491]] – [[20. duben|20. dubna]] [[1521]]) vlastním jménem '''Ču Chou-čao''' ({{Čínsky|znaky= 朱厚照 |pchin-jin= Zhū Hòuzhào}}) z [[dynastie Ming]] vládl v letech [[1505]]–[[1521]] čínské [[Říše Ming|říši Ming]]. Nastoupil po svém otci, císaři [[Chung-č’]]. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Pravé ctnosti“/„Nápravy ctností“, ''Čeng-te''. Název éry je používán i jako jméno císaře. [29] => [30] => Čeng-te byl starší (a jediný přeživší) syn Chung-č’a. Jako korunní princ byl vzděláván v konfuciánském duchu, při studiu se jevil jako inteligentní mladík. Záhy po převzetí moci se však ukázalo, že má, v ostrém kontrastu s otcem, ke [[Konfucianismus|konfuciánsky]] orientované byrokracii odpor a jí vyžadované rituály a povinnosti odmítá. Ve stálých sporech s [[Tři kanceláře a šest ministerstev|ministry]] a [[Velký sekretariát|velkými sekretáři]] se opíral o [[Eunuchové v Číně|eunuchy]], zejména o tzv. „[[osm tygrů]]“, s nimiž vyrůstal. V letech 1506–1510 tak v čele vlády fakticky stál eunuch [[Liou Ťin]], který ministerstva a důležité úřady obsadil svými spojenci a podporovateli. Císař se odstěhoval ze [[Zakázané město|Zakázaného města]] do nedalekého nově postaveného „Leopardího paláce“, kde se obklopil svými eunuchy a důstojníky. Po pádu Liou Ťina zaujali přední místa mezi císařovými oblíbenci herec Cang Sien a důstojníci [[Čchien Ning]] a [[Ťiang Pin]], běžnou administrativu řídil velký sekretář [[Jang Tching-che]]. [31] => [32] => Daňový tlak Liou Ťinovy administrativy a oslabení autority vlády vedly k několika rozsáhlým povstáním: [[povstání knížete z An-chua]], [[Povstání roku 1510|povstání v severní Číně počínající rokem 1510]], [[povstání knížete z Ning]]. Poslední vzpouru rozdrtil [[Wang Jang-ming]], přední [[Neokonfucianismus|neokonfuciánský]] filozof. [33] => [34] => Zájem císaře a eunuchů o zdroje příjmů vyústil v uvolnění [[Zakázané moře|zákazu soukromého zahraničního obchodu]], současně do jižní Číny připluli [[Portugalská Indie|portugalští mořeplavci]] a začali obchodovat s čínskými partnery. [35] => [36] => Od roku 1517 císař trávil většinu času na čínsko-mongolské hranici severozápadně od [[Peking]]u, především v posádkovém městě [[Ta-tchung]]u. Zde mimo jiné koncem roku 1517 odrazil velký mongolský nájezd [[Dajan-chán]]a. Roku 1519 se vydal do [[Nanking]]u, kde strávil většinu roku 1520. Na zpáteční cestě opilý spadl do vody, onemocněl a po několika měsících zemřel. [37] => [38] => Čeng-te byl bezdětný, Jang Tching-che proto s podporou matky zemřelého, [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovny vdovy Čang]], prosadil na trůn jeho nejbližšího mužského příbuzného [[Ťia-ťing|Ču Chou-cchunga]], třináctiletého syna Chung-č’ova bratra. [39] => [40] => == Mládí a nástup na trůn == [41] => Čeng-te se narodil [[14. listopad]]u [[1491]], jeho vlastní jméno bylo Ču Chou-čao, Čeng-te bylo jméno jeho [[Éra vlády|panovnické éry]] a pod tímto jménem je znám. Byl nejstarším synem [[Chung-č’]]a, jenž od roku 1487 vládl jako devátý císař čínské [[říše Ming|říši Ming]], a Chung-č’ovy jediné manželky [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovny Čang]]. Roku 1492 ho Chung-č’ jmenoval [[Korunní princ|korunním princem]]. Otec se v synovi viděl, při cestách ho bral s sebou, podporoval jeho zálibu v jízdě a lukostřelbě, rozmazloval ho.Goodrich, s. 308. Korunní princ byl výborný student, své povinnosti plnil s pečlivostí a zdvořilostí. [42] => [43] => Císař Chung-č’ zemřel 8. června 1505. Na smrtelné posteli vyzval své nejbližší pomocníky, [[Velký sekretariát|velké sekretáře]] [[Liou Ťien]]a, [[Li Tung-jang]]a a [[Sie Čchien]]a k věrné službě synovi. Toho zhodnotil jako inteligentního mladíka, který si ale oblíbil pohodlí a radovánky; proto je žádal, aby ho drželi na správné cestě. [44] => [45] => Ču Chou-čao nastoupil na trůn [[19. červen|19. června]] [[1505]] jako desátý [[Seznam mingských císařů|mingský císař]]. S platností od [[Čínský nový rok|nového roku]] vyhlásil [[Éra vlády|éru]] Čeng-te. Slovní spojení ''čeng-te'' pochází z citátu z [[Šu-ťing|Knihy dokumentů]], jeho významem je „náprava (''čeng'') ctností (''te'')“ lidu. [46] => [47] => == Styl vlády == [48] => [[Soubor:Zhengde.jpg|náhled|vlevo|alt=Malba mladíka sedícího na trůnu v široké žluté róbě a vyšitými draky.|Oficiální portrét císaře Čeng-te ve slavnostním úboru]] [49] => Po nástupu Čeng-te stanul před třemi zděděnými problémy, kterými byly nedostatečné příjmy státu, vojenská slabost na severozápadní hranici s [[Mongolsko|Mongoly]] a spory [[Eunuchové v Číně|císařských eunuchů]] s úředníky na způsobu řešení problémů, přičemž císař stranil eunuchům. Rady velkých sekretářů naopak ignoroval. Neshoda mezi panovníkem a úředníky byla částečně i generačním problémem – zatímco Čeng-te byl mladý, nejmladšímu z velkých sekretářů bylo šestapadesát let. [50] => [51] => V kontrastu s otcem, využívajícím císařské pravomoci umírněně, schopným delegovat moc a pozorně plnícím své povinnosti, Čeng-te se o státní záležitosti nestaral. Jeho neklidný duch se vzpouzel oficiální ortodoxii, vzpíral se puntičkářsky předepsaným ceremoniálním a rituálním povinnostem císaře. Námitky a požadavky úředníků v něm vzbuzovaly odpor, naproti tomu plnil prosby a žádosti eunuchů. Jako císař se v prvních letech vlády snažil uniknout z oficiálních audiencí a diskuzí na [[Konfucianismus|konfuciánská]] témata. Pro konfuciánsky myslící úřednictvo byl panovník chovající se v souladu se všemi obřady, precedenty a povinnostmi základem státu a nejdůležitějším předpokladem jeho funkčnosti. Čeng-te měl ale řadu jiných zájmů: jízdu, lukostřelbu, lov, hudbu – miloval skládání písní a zpěv a pozvedl hudbu na celém dvoře. Rád si se svými eunuchy hrál na obchodování, a tak se objevilo množství císařských obchodů založených a řízených eunuchy. Podporoval všechny způsoby zábavy: zápas, akrobacii, magii, ohňostroje… Ze zábav se těšil s eunuchy, přestal studovat,Geiss, s. 404. celé dny se opíjel, odmítal se věnovat státním záležitostem. Ke zděšení úředníků se při hledání zábavy [[Anonymita|inkognito]] vydával na toulky po Pekingu.Geiss, s. 417. [52] => [53] => Rok po nástupu si vzal dceru z důstojnické rodiny příjmením [[Císařovna Sia (Čeng-te)|Sia]] a učinil ji císařovnou, dvě další dívky pojal za vedlejší manželky. Brzy však přestal s císařovnou žít. Náhradou, na návrh Jü Junga, důstojníka [[Garda ve vyšívaných uniformách|gardy ve vyšívaných uniformách]] původem ze střední Asie, k sobě povolal [[Ujgurové|ujgurské]] tanečnice. Svým nevázaným chováním{{#tag:ref|Například jednou v opilosti požádal onoho Jü Junga o jeho dceru známou svou krásou, ten radši přivedl dívku ze sousedství a rezignoval ve prospěch svého syna, aby se nepřišlo na podvod… Jindy si zabíral ženy svých důstojníků, dokonce ho jednou okouzlila sestra jistého důstojníka, vdaná a těhotná.|group=pozn.}} pravidelně šokoval konfuciánské moralisty, naopak v lidovém folklóru se ze stejného důvodu stal slavným. [54] => [55] => Podobně jako jeho děd, císař [[Čcheng-chua]], byl i Čeng-te přitahován [[Tibetský buddhismus|lámaismem]]. Pro tibetské mnichy postavil nový chrám v [[Zakázané město|Zakázaném městě]], uděloval jim vysoké tituly i odměny. Učil se jejich písmo, účastnil se, oblečen v tibetském oděvu, jejich obřadů, zapojil je do rituálů při pohřbu [[Císařovna Wang (Čcheng-chua)|císařovny Wang]] (manželky jeho děda, císaře [[Čcheng-chua|Čcheng-cchuy]]) roku 1518. [56] => [57] => O úřednících měl nízké mínění; považoval je za zkorumpované a neschopné. Státní záležitosti proto svěřoval eunuchům, které od počátku své vlády jmenoval do vojenských i finančních funkcí. Úředníkům se snažil maximálně se vyhnout a záležitosti vyřizovat prostřednictvím eunuchů, kteří jeho příkazy nikdy nekritizovali. Na eunuchy spoléhal i kvůli jejich zpravodajským službám. Působili jako dohlížitelé u armád na hranicích i bojujících s rebely uvnitř země, dozírali na agentury řídící výrobu hedvábného a porcelánového zboží, ale i na regionální úřady. Za jejich služby je císař ochotně odměňoval, řada jejich příbuzných získala aristokratické tituly. [58] => [59] => Už tak špatný stav státních financí ještě zhoršovala císařova finanční nezodpovědnost: zatímco příjmy [[Ministerstvo daní (Čína)|ministerstva daní]] ve stříbře dosahovaly teoreticky částky 1,5 milionu ''[[Čínské míry|liangů]]'' (cca 56 tun, reálně ale byly kvůli odpouštění daní a daňovým nedoplatkům mnohem nižší), jen na darech a odměnách císař první rok své vlády rozdal 1,4 milionu ''liangů''. Na rozdíl od konzervativních úředníků naléhajících na úspory, byli eunuchové kreativní ve vymýšlení nových příjmů (např. vnitřní cla, daně z pastvin a pustin, odvody z císařských panství), což přispívalo k císařově podpoře eunuchů.Geiss, s. 405. [60] => [61] => == Liou Ťin v čele vlády == [62] => Znepokojená povahou císaře a opatřeními, ke kterým ho eunuchové ponoukali,{{#tag:ref|Roku 1506 Liou Ťin přesvědčil císaře, že nedostatek státních příjmů pochází z neschopnosti a korupce úředníků zodpovědných za finance. Navrhl jejich kontroly a potrestání odhalených korupčníků. V červnu 1506 byl ke znepokojení velkých sekretářů pověřen dohledem nad posádkou metropole.|group=pozn.}} skupina vysokých úředníků v čele s velkými sekretáři Liou Ťienem a Sie Čchienem se spojila s předními eunuchyGeiss, s. 406. a obvinila z nepřístojného chování eunuchy z jeho bezprostředního okolí, zvláště tzv. „[[osm tygrů]]“ ([[Liou Ťin]] a sedm dalších){{#tag:ref|Zbylých sedm byli [[Ku Ta-jung]], [[Čang Jung]], [[Kao Feng (eunuch)|Kao Feng]], [[Ma Jung-čcheng]], [[Wej Pin]], [[Čchiou Ťü]] a [[Luo Siang]].|group=pozn.}} sloužících císaři ještě jako následníku a roku 1505 povýšených. Požadovali Liou Ťinovu popravu a potrestání ostatních. Vysoce postavení eunuchové se totiž cítili ohroženi vzestupem „osmi tygrů“, i když by před popravou Liou Ťina dali přednost pouze jeho přeložení na jih. Nad rámec dohody však 27. října 1506 ministr daní [[Chan Wen]] předložil petici žádající popravu celé osmičky. To císař odmítl, ale byl svolný s jejich potrestáním. Na poslední chvíli se však k němu osmička dostala a přesvědčila ho o tom, že se jejich kritici spikli a chtějí získat nekontrolovanou moc. Rozzuřený císař okamžitě eunušské spojence skupiny Liou–Sie poslal do exilu a členy osmičky povýšil{{#tag:ref|Liou Ťin se stal vedoucím sekretářské sekce správy ceremonií, Ma Jung-čcheng a Ku Ta-jung vedoucími Východního a Západního křídla.|group=pozn.}}, Liou a Sie s dalšími byli donuceni k odstoupení. Ve velkém sekretariátu zůstal pouze Li Tung-jang, kterého doplnil [[Ťiao Fang]] (1436–1517, spojenec Liou Ťina, kterého informoval o akci proti němu) a další spojenci osmičky. [63] => [64] => [[Soubor:Li Dongyang.jpg|náhled|alt=Malovaný portrét sedícího staršího muže v modré róbě s černou čapkou.|[[Li Tung-jang]] v úřední róbě]] [65] => Poté, od října 1506 do září 1510, dominovala dvoru eunušsko-úřednická aliance v čele s Liou Ťinem. Během prvních měsíců své vlády Liou Ťin očistil pekingské úřady od svých odpůrců – v prosinci 1506 byl po obvinění ze zneužití pravomocí odvolán Chan Wen, v únoru 1507 jednadvacet úředníků, kteří protestovali proti rezignaci velkých sekretářů; řada dalších úředníků byla bita, mučena a odvolána. Od léta 1507 Liou Ťin zcela ovládal vládu a bez jeho souhlasu nebyl schválen žádný významný dokument.Geiss, s. 407. [66] => [67] => Císař zatím utrácel bez omezení, v září 1507 jen za lampióny na [[Svátek středu podzimu|svátek lampiónů]] zaplatil 350 tisíc ''liangů'' (13 tun) stříbra, přestavovaly se budovy v císařském parku jižně od Pekingu, stavěl „Leopardí palác“ (''Pao-fang'') severozápadně od Zakázaného města. Liou Ťin se proto soustředil na zvýšení císařových příjmů. Pod hrozbou vysokých pokut nutil úředníky odpovědné za finance a daně odvádět je do Pekingu přesně ve vyměřené výši. Ve vládních kruzích zavládlo zděšení, když požadoval po úřednících odvody a dodávky na severní hranici a do Pekingu, které ožebračovaly jejich rodiny.Geiss, s. 409. Jeho agenti vymáhali dodatečné platby stříbra z dolů ve [[Fu-ťien]]u a [[S’-čchuan]]u, organizovali prodej soli nad rámec kvót (a když je úředníci zatkli, byli sami zatčeni). [68] => [69] => Vliv eunuchů rostl: od března 1507 byli eunušští intendanti v provinciích postaveni na roveň vedoucím provinčním úředníkům a získali právo šetřit jakékoli administrativní či právní záležitosti. Liou Ťin se snažil reorganizovat správu říše na principu rovnosti nebo dokonce podřízenosti civilních a vojenských hodnostářů eunuchům. Reformy vyvolaly ostrou opozici úředníků,Geiss, s. 412. jejich poslušnost si vynucoval brutálním terorem. Potýkal se i s nepřátelstvím ostatních eunuchů, včetně zbylých sedmi „tygrů“,Geiss, s. 408. k vyšetřování odporu mezi eunuchy proto založil novou agenturu. [70] => [71] => Zatímco se Liou Ťin staral o stát, císař hledal vzrušení v radovánkách v novém „Leopardím paláci“{{#tag:ref|„Leopardí palác“ byl neformální název „Nového paláce“ Čeng-tea postaveného severozápadně od Zakázaného města. Rozsáhlý komplex zahrnoval prostor pro vojenská cvičení, zoologickou zahradu a rozlehlý park, v němž se císař bavil lovem.Mote, s. 657. Historik James Geiss představil roku 1987 (v „The Leopard Quarter during the Cheng-te Reign“. ''Ming Studies''. 1987, čís. 24, s. 1–38) názor, že přesun císaře ze Zakázaného města do Leopardího paláce lze chápat jako ustavení nového mocenského centra osobně řízeného císařem a nezávislého na civilní byrokratickém aparátu. Jeho účelem měl být pokus o obnovu vojenského základu císařské moci (po vzoru prvních mingských císařů).|group=pozn.}} obklopen pochlebnickými eunuchy, důstojníky, hudebníky, [[Láma|lámy]] a kráskami. Zvláštními oblíbenci mladého císaře byli [[Čchien Ning]], důstojník „gardy ve vyšívaných uniformách“ vynikající silou a uměním lukostřelby, a herec Cang Sien ({{Cizojazyčně|zh|臧賢}}), pro svůj muzikální talent jmenovaný zástupcem ředitele Hudebního úřadu. Jim zase podlézali mnozí úředníci a čekatelé na úřady. [72] => [73] => == Povstání knížete z An-chua a pád Liou Ťina == [74] => {{Podrobně|Povstání knížete z An-chua}} [75] => Zvyšování státních příjmů vyšším zdaněním vojenských domácností vyvolalo všeobecnou nespokojenost v pohraničí. V [[Liao-tung]]u vypukla vzpoura, utišená rozdělením 2500 ''liangů'' stříbra mezi nespokojence. Nespokojenost využil i [[Ču Č’-fan]], kníže z An-chua, při rebelii v květnu 1510. Ču Č’-fan žil v [[Jin-čchuan|Ning-sia]], důležitém pevnostním městě v severozápadní provincii [[Šen-si]] u mongolsko-čínské hranice, sídle velitelství jedné z devíti pohraničních vojenských oblastí. Považoval se za kandidáta na trůn a shromáždil kolem sebe skupinu věrných, vesměs důstojníků ningsiaské posádky, ale i členů místní [[džentry]]. Na jaře 1510 přetáhl na svou stranu další důstojníky, 12. května ovládl město Ning-sia s bezprostředním okolím a vyhlásil tažení proti Liou Ťinovi. Vzpoura se však nerozšířila, když se velitelé východnějších posádek v [[Ling-wu|Ling-čou]] a [[Jü-lin (Šen-si)|Jen-suej]] postavili proti rebelům.Robinson (2012), s. 27–28. Už 30. května knížete zajal provládní generál, který se naoko přidal k povstání. Vzpoura se poté zhroutila a během několika dní byli všichni rebelové pochytáni.Robinson (2012), s. 29–30. [76] => [77] => [[Soubor:Ming Dynasty porcelain dish, Zhengde Reign Period.JPG|náhled|vlevo|alt=Fotografie žluto-modrého porcelánového talíře.|Porcelánový talíř éry Čeng-te; [[Nankingské muzeum]]]] [78] => Mezitím císař po konzultacích se sekretáři a ministry přijal komplexní soubor protipovstaleckých opatření. Na místo vyslal [[Šen Jing]]a, hraběte z Ťing-jang, a ředitele kontrolního úřadu [[Jang I-čching]]a. Oba z předchozí služby dobře znali poměry v Ning-sia; měli proto předpoklady k úspěšnému zvládnutí situace.Robinson (2012), s. 30. Dále povýšil řadu důstojníků ningsiaské posádky, vyhlásil amnestii pro řadové vzbouřence, slíbil odměnu každému rebelovi, který se vrátí na stranu vlády, a vydělil na to značnou částku. Preventivně amnestoval méně závažné přečiny všech knížat.Robinson (2012), s. 31. Také poslal do Ning-sia eunucha [[Čang Jung]]a (jednoho z „osmi tygrů“) v čele 30 tisíc vojáků pekingské posádky. Bylo to poprvé v historii říše Ming, kdy měl eunuch samostatné velení. Současně velitelé vojsk v [[Süan-chua (městský obvod v Che-peji)|Süan-fu]], [[Ta-tchung]]u, a Jen-suej dostali milion ''liangů'' stříbra na úhradu nákladů spojených s pohyby vojsk.Robinson (2012), s. 32. [79] => [80] => Během tažení Jang I-čching přesvědčil Čang Junga k vystoupení proti Liou Ťinovi – namluvil mu, že je ve smrtelném nebezpečí, protože Liou Ťin připravuje další převrat.Geiss, s. 410. Po návratu do Pekingu se Čang Jung spojil s ostatními šesti „tygry“ a 13. září 1510 obvinili Liou Ťina z přípravy spiknutí proti císaři. Liou Ťin údajně zamýšlel zavraždit císaře a instalovat svého vlastního prasynovce na trůn. Císař nechtěl věřit, ale přesvědčili ho. Následující den byl Liou Ťin přeložen do Nankingu a jeho majetek zkonfiskován; když císař uviděl zbraně a ohromné poklady, které Liou nahromadil,{{#tag:ref|Různí autoři uvádějí různá čísla. Goodrich 300 000 ''liangů'' zlata, 50 milionů ''liangů'' stříbra a 25 [[bušl]]ů drahých kamenů;Goodrich, s. 944. Barmé 2,5 milionů ''liangů'' zlata a stříbra, dvě zlaté zbroje, 25 liber drahých kamenů, 3 tisíce zlatých prstenů a broží, 500 zlatých talířů a přes 4 tisíce drahokamy zdobených opasků; Eberhard 57 800 kusů zlata a 240 tisíc (desetkrát těžších) zlatých prutů, 791 800 ''liangů'' stříbra a 5 milionů stříbrných prutů (po pěti ''lianzích''), 3 [[bušl]]y drahých kamenů, dvě zlatá brnění, 3 tisíce zlatých prstenů a mnoho dalšího.|group=pozn.}} přikázal ho popravit,Geiss, s. 411. přestože Liou trval na své nevině. Dne 16. září byl Liou Ťin zatčen a 27. září zahájena jeho [[Ling-čch’|třídenní poprava]]. [81] => [82] => Liouovi spojenci byli odstraněni, a jeho reformy zrušeny. Zničeny byly i dokumenty o reformách, takže jediný podstatný pokus o změnu administrativního uspořádání říše Ming a rozšíření císařovy přímé kontroly skrze eunušské pověřence skončil v nicotě. [83] => [84] => == Povstání v severní a střední Číně == [85] => {{Podrobně|Povstání roku 1510}} [86] => Severní provincie říše Ming byly relativně chudé a přes přítomnost hlavního města byla chudá i metropolitní oblast [[Č’-li|Pej č’-li]]. Mnoho chudáků z okolí Pekingu se nechávalo kastrovat v naději, že se jako císařovi eunuchové domohou bohatství a vlivu. V éře Čeng-te tak o zaměstnání v Zakázaném městě žádalo přes 3500 kastrátů. Jen malá část jich uspěla, většina se protloukala na okraji společnosti anebo zamířila mezi bandity. Problémy severu země zhoršovala i přítomnost císařských statků, panství členů císařského rodu a aristokracie, která podle moderních odhadů zahrnovala 15–40 % rozlohy Pej č’-li. Vesměs se (po daňové stránce) vymykala kontrole místních úřadů – úředníci požadovali, aby oni sami vybírali daně a odvody ve výši cca třetiny úrody a odevzdávali je vlastníkovi, naopak vlastníci dávali přednost vlastní přímé správě typicky vedené eunuchy a jimi najatými správci. Správci svůj personál rekrutovali z lidí nezapsaných v úředních registrech obyvatel včetně dezertérů, místních raubířů apod. [87] => [88] => V létě 1509 se zhoršila bezpečnostní situace jižně od Pekingu, když Liou Ťinovy pokusy o zvýšení odvodů vojenských domácností vedly k dezertérství a dezertéři seskupení do band olupovali venkov. Roku 1510 se jich velké množství zorganizovalo do jednotného uskupení se sídlem v [[Wen-an]]u (130 km jižně od Pekingu) a začali plánovat povstání. Jejich vůdce byl chycen, ale povstání přesto vzplanulo. V únoru 1511 povstalci disponovali několika tisíci jezdců a útočili na města. Vládní armáda vyslaná proti nim byla neúčinná – úředníci v čele vojsk preferovali jednání a vojáci se vyhýbali boji. V srpnu 1511 povstalci dokonce obléhali Wen-an. Povolány byly posily z pohraničí a vyměněno velení, ale úspěch se nedostavil a naopak při jednom přepadu bandité spálili na tisíc lodí dovážejících obilí do metropole po [[Velký kanál|Velkém kanále]]. V listopadu 1511 bylo opět vyměněno velení vládních vojsk, bez většího efektu, a v lednu 1512 povstalci zaútočili na [[Pa-čou (Che-pej)|Pa-čou]] 100 km jižně od Pekingu.Geiss, s. 413. Armáda byla opět posílena vojsky z pohraničí – Süan-fu, Ta-tchungu a Liao-tungu – a v létě 1512 se konečně podařilo povstalce rozbít. Část jich ustoupila na jih přes řeku [[Jang-c’-ťiang]] do provincie [[Ťiang-si]], část na východ do provincie [[Šan-tung]], a zbytek na jihozápad k městu [[Wu-chan|Wu-čchang]] na Jang-c’-ťiangu. Odtud (v síle 800 mužů) pluli po proudu a loupili, než je 28. srpna poničil tajfun u [[Tchung-čou (Ťiang-su)|Tchung-čou]] a 7. září 1512 pobilo vládní vojsko u [[Lang-šan (Ťiang-su)|Lang-šan]], nedaleko ústí Jang-c’-ťiang do moře, což bylo uznáno za formální konec tažení. [89] => [90] => Hrozba pro bezpečnost a zásobování metropole padla, ale v Ťiang-si, [[Che-nan]]u a centrálním S’-čchuanu banditismus zůstal problémem.Geiss, s. 414. V S’-čchuanu propukly potíže s povstalci poprvé roku 1508. Roku 1509 se jejich jednotlivé skupiny spojily s rebely ze [[Šen-si]] v jedinou sílu se 100 tisíci muži, která ohrožovala bezpečnost i v provincii [[Chu-kuang]]. Vůdci povstalců {{#tag:ref|[[Lan Tching-žuej]] a [[Liao Chuej (povstalec)|Liao Chuej]].|group=pozn.}} se prohlásili králi (''[[Wang (titul)|wang]]'') a začali vytvářet základy vlastní administrativy. Další skupina rebelů působila v jižním S’-čchuanu, {{#tag:ref|V jejím čele stáli [[Cchao Pi]] a [[Cchao Fu]], později [[Fang S’]].|group=pozn.}} a podnikala nájezdy na jih do [[Kuej-čou]] i do severního S’-čchuanu. Vláda proti rebelům využívala oddíly neverbované u nečínských kmenů, nicméně k jihosečuánským povstalcům se naopak připojily kmeny [[Miaové|Miao]]. Vládní síly vzpoury v S’-čchuanu postupně zatlačily a do roku 1514 zlikvidovaly. [91] => [92] => Roku 1511 se rebelové v několika skupinách objevili i v horách provincie Ťiang-si; do roku 1513 byli zlikvidováni s pomocí najatých vojáků z nečínských kmenů ze sousedních provincií. Roku 1517 vypuklo povstání na jihu Ťiang-si; na místo byl vyslán ve funkci koordinátora ''[[sün-fu]]'' [[Wang Jang-ming]], který roku 1518 nastolil pořádek.Goodrich, s. 310. [93] => [94] => == Noví favorité: Čchien Ning a Ťiang Pin == [95] => I po pádu Liou Ťina císař potřeboval peníze a protože úředníci odmítali měnit zaběhnuté pořádky, nadále spoléhal na mimořádné [[akvizice]] prováděné eunuchy. Úředníci, kteří se tomu protivili, byli tvrdě trestáni. Mezi eunuchy zaujal vedoucí pozici [[Wej Pin]], který převzal vedení ředitelství obřadů. Problémy s bandity v okolí metropole obrátily císařovu mysl k vojenství a k důstojníkům.Goodrich, s. 311. Mezi důstojníky byl jeho předním oblíbencem [[Čchien Ning]], velitel palácové gardy. Císařovu pozornost získal dovedností v lukostřelbě a vojenství, později tím, že hověl císařovým choutkám – obstarával mu muzikanty, muslimky do harému, tibetské mnichy – odborníky na [[Buddhistické tantry|tantrický buddhismus]]. [96] => [97] => Roku 1512 se novým favoritem císaře stal dvacetiletý [[Ťiang Pin]], důstojník posádky v Süan-fu, který se roku 1511 vyznamenal v bitvě s povstalci, když pokračoval v boji zasažen třemi šípy, jedním z nich do ucha. Ťiang Pin navrhl zavést rotaci jednotek: protože posádka metropole byla neschopná bojovat s rebely kvůli nedostatku bojových zkušeností, navrhl povolat do Pekingu zkušené oddíly z pohraničí a vojáky z metropole naopak poslat na hranice. Velký sekretář Li Tung-jang proti nápadu ostře protestoval; namítal, že pekingští vojáci nejsou schopni držet službu na hranici a naopak hraničáři se budou těžce potýkat s řádem hlavního města. Odmítl sepsat edikt a v únoru 1513 na protest rezignoval. Císař však prosadil svou a od února 1513 v Pekingu sloužili první vojáci ze Süan-fu.Geiss, s. 415. [98] => [99] => Hraničáři byli umístěni do čtyř táborů v areálu Císařského města; Čeng-te je měl za svou osobní armádu a cítil se být jejich generálem. Zvláště si oblíbil čtyři důstojníky – Ťiang Pina, Sü Tchaje, Šen Čoua a Liou Chueje. Prvním dvěma svěřil velení posádce Pekingu včetně nově příchozích oddílů. Postupně našel potěšení ve vojenské parádě a uniformách, osobně cvičil ve vojenských dovednostech skupinu eunuchů. Císař se s oblibou věnoval kromě vojenského výcviku i lovu. V září 1514 ho při něm zranil [[tygr]], takže byl měsíc upoután na lůžko. Ani poté se nedal od svých potěšení odvrátit a úředníky radící mu opatrnější chování překládal mimo Peking.Geiss, s. 416. [100] => [101] => Čeng-te miloval [[lampion]]y. Začátkem roku 1514 mu jeho vzdálený příbuzný [[Ču Čchen-chao]], kníže z Ning, k oslavám nového roku daroval několik set lampionů nového vzhledu a odborníky, kteří je měli instalovat. Císař však kvůli vojenským cvičením nechal před paláci postavit jurty, přičemž v některých skladoval střelný prach. Při oslavách (10. února 1514) nešťastnou náhodou prach od lampionů explodoval a vyvolal velký požár paláců Zakázaného města. Čeng-te náhradou nechal pro sebe v Zakázaném městě postavit komplex 162 jurt. Obnova shořelých paláců trvala do roku 1521, pracovalo na ní 30 tisíc vojáků pekingské posádky a stála přes 1 milion ''liangů'' stříbra. [102] => [103] => == Cesta na sever == [104] => [[Soubor:T'ang Yin - Chang O - Godess of Moon.jpg|náhled|alt=Tušová, lehce kolorovaná kresba čínské ženy v dlouhé róbě, vlevo nahoře nápis v čínském písmu.|''Měsíční bohyně Čchang-e'', [[Tchang Jin]] kolem roku 1510, tuš a barvy na papíře. Malba měsíční bohyně doprovázená básní, větvička skořicovníku, kterou bohyně drží, symbolizuje autorovy zmařené naděje na úspěch u zkoušek a kariéru. [[Metropolitní muzeum umění]], New York]] [105] => Začátkem roku 1516 se Čeng-te, otrávený proudem úřednické kritiky, začal přiklánět k myšlence odjezdu do [[Süan-chua (městský obvod v Che-peji)|Süan-fu]]. Ťiang Pin se tak snažil Čeng-tea vzdálit od Čchien Ninga; přesvědčoval císaře, že v Süan-fu jsou lepší hudebníci i ženy a že v pohraničí zažije skutečné šarvátky s [[Mongolové|Mongoly]] namísto simulovaných bitev v Pekingu.Geiss, s. 418. Do Süan-fu se císař vydal v polovině srpna 1517. Po pěti dnech dorazil k průsmyku [[Průsmyk Ťü-jung|Ťü-jung]] 50 km severozápadně od Pekingu. Cenzor odpovědný za průsmykGeiss, s. 419. císaři oznámil, že mu neotevře bránu a nepustí ho dál bez [[edikt]]u podepsaného císařem i císařovnou vdovou. Bezmocný císař se vrátil. Za měsíc vyrazil znova; průsmykem projel v nepřítomnosti dotyčného cenzora a zanechal v něm spolehlivého eunucha (Ku Ta-junga) s příkazem nepustit skrz žádného úředníka. V polovině září 1517 dosáhl Süan-fu.Geiss, s. 420. [106] => [107] => Unesený novou zkušeností se zde usadil a s velkými náklady začal budovat honosné sídlo. Přestal používat císařskou pečeť – pečetil a tituloval se jako generál. Velcí sekretáři protestovali, ignoroval je. Přikázal jim zaslat mu milion ''liangů'' (37 tun) stříbra – odmítli s tím, že včetně rezerv nemá [[Ministerstvo daní (Čína)|ministerstvo daní]] víc než 350 tisíc ''liangů''. Po delším dohadování ministr daní souhlasil se zasláním 500 tisíc. Čeng-te v lednu 1518 reagoval příkazem strážím pekingských bran nepouštět úředníky z města. [108] => [109] => Mezitím v říjnu 1517Geiss, s. 421. mongolský [[Dajan-chán]] podnikl s 50 tisíci jezdci nájezd na čínské území.Goodrich, s. 312. Císař toužící po boji vyslal proti Mongolům armádu a po několika malých srážkách začala 18. října velká bitva u [[Jing (okres)|Jing-čou]], 65 km jižně od [[Ta-tchung]]u. Následující den přijel císař s posilami a 20. října řídil celodenní boj. Mongolové byli poraženi a ustoupili za hranice. Byl to jediný případ za celé 16. století, kdy mingská armáda porazila velký mongolský nájezd. Za odměnu Čeng-te vyznamenal velké množství důstojníků a vojáků; Ťiang Pin a Sü Tchaj se stali hrabaty. [110] => [111] => V polovině února 1518 přijel císař zpět do Pekingu, na dvacet dnů, v březnu opět odjel do Süan-fu. Vrátil se 22. března 1518 kvůli zorganizování pohřbu [[Císařovna Wang (Čcheng-chua)|císařovny vdovy Wang]], vdovy po císaři Čcheng-chuovi, dědovi Čeng-teho. V květnu odjel na inspekci [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|císařských hrobek]] a pak posádky v [[Mi-jün]], 65 km severovýchodně od Pekingu. Vrátil se na pohřeb excísařovny Wang, který začal 22. července. V srpnu 1518 přinutil velké sekretáře napsat edikt, který ho pod jménem Ču Šou (což znamená Ču „dlouho žijící“)Geiss, s. 422. jmenoval generálem a, za úspěchy v boji s Mongoly, vévodou. V září 1518 se vrátil domů do Süan-fu; poté se vydal do Ta-tchungu a Jen-suej, v lednu-únoru 1519 přes [[Tchaj-jüan]] zamířil do Pekingu, kam přijel v březnu 1519. [112] => [113] => Po návratu Čeng-te oznámil že si přeje vykonat cestu do provincie Šan-tung a na jih. Velcí sekretáři, ministr obřadů, tajemníci a cenzoři protestovali. Protesty neutišilo ani masové zatýkání a bití, po němž dvanáct (či čtrnáct) z nich zemřelo. Důvodem protestů tentokrát nebyl sám fakt cesty, ale i obava z intrik knížete z Ning, obava, aby kníže císaře na cestě nezavraždil.Geiss, s. 423. Pod vlivem masového vzdoru úředníků panovník cestu odložil. [114] => [115] => == Povstání knížete z Ning == [116] => {{Podrobně|Povstání knížete z Ning}} [117] => [[Ču Čchen-chao]], kníže z Ning, byl členem jedné z vedlejších větví [[dynastie Ming]], sídlil v [[Nan-čchang]]u, hlavním městě jihočínské provincie [[Ťiang-si]]. Veden ambicemi a touhou po velikosti se snažil o získání moci a vlivu.Geiss, s. 424. Za tímto účelem zprvu uplácel Liou Ťina, po jeho pádu byli jeho hlavní přímluvci ve vládě Cang Sien, Čchien Ning a [[Lu Wan]] (1513–1515 ministr vojenství, pak státní správy). Jejich prostřednictvím získal povolení ke zřízení osobní gardy a pravomoc nad místními vojenskými posádkami a členy císařského rodu.Geiss, s. 425. [118] => [119] => Budoval si vlastní ozbrojenou moc z místních „silných mužů“. Z Ťiang-si se linul proud stížností na chování knížete – zabírání půdy, vymáhání daní, zastrašování úředníků. Přestože jinak byla knížata přísně trestána i za malichernosti, jeho chování bylo přehlíženo. Zkoušel nenásilnou cestu získání moci: chtěl využít císařovy bezdětnosti a tak na jaře 1516 uplatil Čchien Ninga a další, aby povolali jeho nejstaršího syna do Pekingu jako kandidáta na korunního prince. Iniciativa neměla úspěch.Geiss, s. 426. [120] => [121] => Čeng-te si problém s knížetem z Ning začal uvědomovat až v létě 1519, kdy ho Ťiang Pin a Čang Jung přesvědčili o nekalém chování knížete a Čchien Ninga.Geiss, s. 427. Knížete jeho pekingští špehové informovali o nepříznivém vývoji v Pekingu a tak se 10. července 1419 v Nan-čchangu otevřeně vzbouřil. Prohlásil, že Čeng-te je podvrženec nepocházející z císařského rodu a že císařovna přikázala zbavit ho trůnu.Geiss, s. 428. Jeho předvoj vyrazil z Nan-čchangu na sever, 13. července obsadil [[Ťiou-ťiang]] na Jang-c’-ťiang a 23. července začal obléhání [[An-čching]]u (sídla prefektury na Jang-c’-ťiang, 240 km od [[Nanking]]u).Geiss, s. 429. Zatím se 14. července [[Wang Jang-ming]], guvernér jižního Ťiang-si, dozvěděl o povstání a okamžitě začal shromažďovat armádu.Geiss, s. 430. Současně podsouval knížeti falešné zprávy o pohybech vládních vojsk a zradě jeho nejbližších důvěrníků. Ovlivněn falešnými informacemi, kníže z opatrnosti vytáhl na An-čching s hlavními silami (měl 60–70 000 vojáků)Israel, s. 182. až 26. července. Pokus o dobytí An-čchingu selhal a přinesl jen velké ztráty. Mezitím Wang Jang-ming shromáždil armádu a 14. srpna obsadil Nan-čchang. Kníže se s hlavními silami vrátil na jih, ale v třídenní říční bitvě na jezeře [[Pcho-jang-chu|Pcho-jang]] Wang Jang-mingova armáda jeho síly rozdrtila a knížete zajala.Israel, s. 188–192. [122] => [123] => == Cesta na jih == [124] => Rebelie knížete z Ning poskytla Čeng-temu nenapadnutelný důvod k jižní cestě. Odjel z Pekingu 15. září 1519. Do Nankingu dorazil v lednu 1520 a zůstal zde osm měsíců. Vesměs se jen bavil. Pití bylo relativně neškodné, avšak krátce před příjezdem do Nankingu vydaný výnos o zákazu chovu a zabíjení vepřů vzbudil pobouření obyvatelstva. Zdůvodněný byl nečistotou zvířat a roznášením chorob,Geiss, s. 432. což bylo přesvědčení muslimů (vlivných v císařově okolí), vydání zákazu snad ovlivnilo i negativní vnímání slovního spojení „zabít prase“ v císařově okolí. Totiž prase (''ču'', 豬) mělo stejnou výslovnost jako příjmení císařského rodu (''Ču'', 朱). Nevraživost poddaných vyvolával i císařův zvyk zabírání žen. Některé skončily v harému, některé se podařilo rodinám vykoupit či uplatit pověřence vymáhající ženy z jejich domácností, mnoho jich však skončilo v císařských prádelnách v Pekingu. Zde se jich nahromadilo tolik, že pro ně nestačilo místo ani finance a objevily se případy podvýživy, ba i smrti hladem. Rovněž provozování lovu s početným doprovodem v hustě zalidněném jihu, bez ohledu na pole, vyvolávalo hlubokou nepopularitu panovníka.Geiss, s. 433. [125] => [126] => Vojáky ze severu ze svého doprovodu poslal císař pod velením Ťiang Pina a eunucha Čang Čunga do Ťiang-si. Ve snaze upřít vítězství Wang Jan-mingovi chtěli Ťiang a Čang zorganizovat předstíranou bitvu, ve které by knížete „jako“ zajal císař. Wang Jang-ming však na tom odmítl spolupracovatGeiss, s. 434. a škody způsobené přítomností vojáků v Ťiang-si se snažil omezit na minimum, za což si vysloužil všeobecný respekt.Geiss, s. 435. [127] => [128] => V procesu s knížetem byli obviněni všichni, kdo s ním byli ve styku, ale Wang Jang-ming předvídavě zničil téměř celý knížecí archív (dokumentující styky knížete s většinou místních elit) a tak mohli být obviněni pouze hlavní spiklenci. Cang Sien a Čchien Ning byli zatčeni už v prosinci 1519, v prosinci 1520 ministr Lu Wan a s ním rovněž i skupina eunuchů a důstojníků císařské gardy. Všichni byli popraveni.Geiss, s. 436. [129] => [130] => == Návrat na sever, nemoc, smrt == [131] => V Nankingu Čeng-te zůstal do 23. září 1520, kdy vyrazil na sever. Prakticky stálá opilost na zpáteční cestě se mu vymstila 25. října, kdy se při rybaření v Čching-ťiang-pchu (v dnešním [[Chuaj-jin (Ťiang-su)|Chuaj-jinu]]) jeho člun převrátil. Pomocníci ho sice z vody vytáhli, nicméně už i tak měl mizerné zdraví, kvůli alkoholismu, a nyní vážně onemocněl. Když byl schopen cesty, bez zastávek se v prosinci 1520 vrátil až do [[Tchung-čou (Peking)|Tchung-čou]] nedaleko na východ od Pekingu. [132] => [133] => Císař byl vážně nemocen a očekávala se jeho brzká smrt. Ťiang Pin proto vyzýval k přejezdu do Süan-fu, kde by měl pod kontrolou rozhodování o nástupnictví, když by císař byl vzdálen od úředníků. Ale císař byl příliš sláb. Lékař ho alespoň přemluvil k cestě do Pekingu, aby se v pohodlí zotavil před další cestou. Do Pekingu slavnostně vjel 18. ledna 1521. O tři dny později se při obětování na [[Chrám nebes|oltáři Nebes]] zhroutil a musel být odnesen do paláce. Žil ještě tři měsíce; zemřel v Leopardím paláci [[20. duben|20. dubna]] [[1521]]. Obdržel [[chrámové jméno]] Wu-cung, [[posmrtné jméno]] I chuang-ti, pohřben byl v [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|mauzoleu Kchang-ling]]. Zemřel bez dědice. [134] => [135] => == Boj o moc v Pekingu, nastolení Ťia-ťinga == [136] => [[Soubor:Yang Tinghe.png|náhled|alt=Kresba muže v róbě s vysokou čapkou, nahoře velký nápis ze čtyř čínských znaků|Velký sekretář [[Jang Tching-che]], portrét z [[Dynastie Čching|čchingského]] období]] [137] => Ťiang Pin se hodlal zmocnit císařského města a instalovat na trůn vzdáleného císařova příbuzného [[Ču Ťün-čang]]a, knížete z Taj sídlícího v Ta-tchungu. Potřeboval být s císařem v okamžiku smrti, aby mohl tvrdit, že jedná na jeho příkaz. Jako první krok 15. dubna padělal dekret podřizující mu pohraniční vojska umístěná v Pekingu. Neuspěl, protože u Čeng-teho, když zemřel, nebyl přítomen on, ale dva eunuchové, kteří zaznamenali císařova údajná poslední slova, podle nichž měla říši řídit jeho matka [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovna vdova Čang]] a velcí sekretáři.Geiss, s. 437. [138] => [139] => Iniciativu získal velký sekretář [[Jang Tching-che]], který měl také plán: instalovat na trůn císařova nejbližšího bratrance [[Ťia-ťing|Ču Chou-cchunga]], třináctiletého syna nedávno (roku 1519) zemřelého [[Ču Jou-jüan]]a, knížete ze Sing. V poledne 20. dubna už měl souhlas paní Čang a věc byla pevná. Pouze ministr státní správy [[Wang Čchiung]] (1459–1532) požadoval svolání širokého shromáždění k diskuzi o novém císaři. [140] => [141] => Ťiang Pin disponoval vojskem a byl proto hrozbou. Do Zakázaného města se vrátil 22. dubna, kdy ho Jang Tching-che seznámil s dekretem o návratu pohraničních oddílů z Pekingu na hranice, čímž ho zbavil hlavní opory. Ťiangovi spojenci ho přesvědčovali k akci, on však váhal, dokud nebyl 24. dubna zatčen. Souhlas s jeho zatčením získal Jang Tching-che od eunuchů-vedoucích Ředitelství obřadů (Wej Pina a Čang Žueje) výměnou za beztrestnost ostatních eunuchů – s Ťiang Pinem byli zatčeni pouze jeho spojenci mezi důstojníky. Pak bylo nástupnictví v bezpečí a Jang Tching-che prakticky neomezeně vládl říši – odvolal eunušské inspektory z pohraničních posádek, pohraniční oddíly v Pekingu vrátil na hranice, zahraniční vyslance poslal domů, mnichy v Leopardím paláci taky, domů poslal i řemeslníky, baviče a ženy shromážděné císařem v Pekingu; vše formálně jako vykonavatel císařovy (fakticky neexistující) závěti.Geiss, s. 438. Téměř všichni Čeng-teovi oblíbenci byli odvoláni a podrobeni trestům, degradaci anebo posláni do exilu. Zkonfiskováno bylo jmění Ťiang Pina: 70 truhel zlata, 2200 truhlic stříbra a další cennosti. [142] => [143] => == Hospodářství a kultura == [144] => [145] => === Peníze === [146] => [[Soubor:Ming Dynasty porcelain vase, Zhengde Reign Period.JPG|náhled|alt=vysoká štíhlá nahoře rozšířená modrá váza.|Porcelánová váza éry Čeng-te; [[Nankingské muzeum]]]] [147] => Roku 1503 vláda po sedmdesáti letech obnovila výrobu mincí. Snažila se je podpořit výnosem, který snížil na polovinu hodnotu mincí předešlých dynastií, a opakováním zákazu používání mincí odlitých soukromníky. Roku 1507 už bylo jasné, že nové mince zvláštní úspěch nemají a vládě nezbylo než akceptovat staré mince v nominální hodnotě. Soukromé mincovnictví nadále vzkvétalo, není divu při výnosech pětinásobně převyšujících náklady.Glahn, s. 87. Stát nakonec roku 1509 mincovny opět uzavřel. [148] => [149] => Soukromé mince zvítězily, mince z raných let dynastie nebyly vůbec v oběhu, Chung-wuovy už od posledních dekád 15. století. Úředníci o tchangských a sungských mincích mluvili jako o „starých mincích“ (''ku-čchien'', ''ťiou-čchien''), na trhu byly označovány za „dobré mince“ (''chao-čchien''); „novým mincím“ z první dekády 16. století obchodníci říkali „falešné mince“ (''tao-chao'') a ocenili je na polovinu nominální hodnoty, v éře Čeng-te už jen třetinou až čtvrtinou nominálu. [150] => [151] => Obecně po roce 1510 obchodníci dávali přednost starým mincím, mingské ražby brali za polovinu nominální hodnoty, soukromé lehké mince pak za čtvrtinu, právě ty však na trhu převládaly. V Ťiang-nanu začátkem 20. let 16. století vymizely z oběhu dobré mince dosud obíhající společně s novými a zůstaly jen nové, lehké, jejichž hodnota do roku 1527 poklesla na pětinu či šestinu nominálu.Glahn, s. 88. [152] => [153] => === Vztahy s jihovýchodní Asií, objevení se Portugalců === [154] => V érách Chung-č’ a Čeng-te se vláda nezajímala o jihovýchodní Asii, v ostrém kontrastu s první třetinou 15. století, kdy v ní energicky vynucovala „[[Pax Sinica|pax Ming]]“. Ani agrese Portugalců vůči [[Malakka (město)|Malakce]] a žádost tamního sultána o pomoc neprobudila pekingské politiky z letargie. Naproti tomu zahraniční obchod s jihovýchodní Asií se utěšeně rozvíjel. Roku 1510 místní úřady uznaly oddělení námořního obchodu a [[tribut]]ních vztahů a začali obchodní lodě připlouvající ze zahraničí danit, od roku 1517 byla dovozní daň stanovena na 20 % z hodnoty lodního nákladu. Faktická legalizace zahraničního obchodu vedla k jeho rozmachu, zbohatnutí kupců a růstu státních příjmů, ale doprovodná nekontrolovatelná mobilita obchodníků, nezřídka ozbrojených, vyvolala znepokojení některých úředníků volajících po omezení obchodu a nastolení řádu. Po smrti Čeng-teho a nástupu nové vlády [[Ťia-ťing]]a získaly jejich hlasy převahu, což roku 1524 vyústilo v protiobchodní nařízení.Wade, s. 27. [155] => [156] => Roku 1513 do Číny dorazil první Portugalec, [[Jorge Alvares]], roku 1516 připlul portugalský kapitán [[Rafael Perestrello]] se svou lodí (s malajskou posádkou) do [[Kanton (Čína)|Kantonu]] a zahájil tak obchodní výměnu mezi Čínou a Evropou.Brook, s. 146–147. Následující rok vyplula z Malakky do Číny eskadra [[Fernão Pires de Andrade|Fernãa Pirese de Andrade]], jejímž cílem bylo oficiální navázání obchodních a diplomatických styků. Přivezla vyslance [[Tomé Pires]]e s dopisem portugalského krále [[Manuel I. Portugalský|Manuela I.]] pro čínského císaře. Vyslanec se zdržoval v Kantonu do začátku roku 1520, kdy se konečně mohl vydat na cestu ke dvoru. Přes pomoc Ťiang Pina se mu nepodařilo dosáhnout audience u Čeng-teho ani v létě 1520 v [[Nanking]]u, kde tehdy císař pobýval, ani později v [[Peking]]u. Po smrti Čeng-teho v dubnu 1521 ho nová vláda odmítla přijmout a poslala zpět do Kantonu. [157] => [158] => Mezitím Fernãův bratr [[Simão de Andrade]] vzbudil v Číňanech averzi svým násilnickým chováním a nakupováním dětí, včetně unesených potomků majetných rodin. V Kantonu se rozšířily fámy, že Portugalci jsou [[Kanibalismus|kanibalové]] a ony děti pojídají (prodali je do otroctví, některé byly později objeveny v indickém [[Díu]]). Portugalské nerespektování mingských úřadů vyústilo v ozbrojené srážky a roku 1521 mingská flotila porazila Portugalce v [[Bitva u Tchun-men|bitvě u Tchun-men]]. Poté byli Portugalci z Číny vyhnáni. Tomé Pirese po návratu na jih kantonské úřady vinily z násilného chování jeho soudruhů a uvěznily. Roku 1524 ve vězení zemřel. [159] => [160] => Kromě nových plodin se z Ameriky do Číny rozšířila i [[Syfilis|syfilida]]. V Kantonu se objevila roku 1505, ještě před příchodem Portugalců. [161] => [162] => === Kultura === [163] => [[Soubor:祝允明 嵇康酒会诗.jpg|náhled|vlevo|alt=Stránka popsaná čínským písmem.|Ukázka konceptního písma [[Ču Jün-ming]]a]] [164] => Čeng-te miloval skládání písní a zpěv a pozvedl dvorskou hudbu, a dbal na financovaní umění.Goodrich, s. 313. Za jeho vlády byl vyráběn porcelán vysoké kvality různých druhů (modrý a bílý, polychromní, monochromní, emailový), na vývoz i s nápisy v [[sanskrt]]u, perštině a arabštině. Nově byla vyráběna tzv. [[isingská keramika]] podle místa západně od [[Tchaj-chu|jezera Tchaj]], Portugalci označovaná za „boccaro“.Goodrich, s. 314. [165] => [166] => Nové pojetí [[Neokonfucianismus|neokonfuciánské]] filozofie rozpracovával [[Wang Jang-ming]], nejvýznamnější myslitel tří staletí mingské doby. V kontrastu k [[Ču Si]]ho soustředění na ''li'' (princip) svou filozofii postavil kolem pojmu ''sin'' (srdce/mysl) a vypracoval teorii o jednotě poznání a jednání. [167] => [168] => Od éry Čeng-teho děda Čcheng-chuy začali nakladatelé vydávat sbírky písní v [[Paj-chua|hovorovém jazyce]]. Za vlády Čeng-teho množství publikovaných sbírek ohromně vzrostlo, snad i díky jeho oblibě zpěvu a všech druhů písní. Současně rostla i popularita divadla. Na literaturu měl největší vliv velký sekretář [[Li Tung-jang]], který psal poémy v [[Poezie kabinetního stylu|kabinetním stylu]], vyzdvihoval učence se širokými encyklopedickými znalostmi (za vzor měl sungského [[Ou-jang Siou]]a) a vychovával mladší generaci spisovatelů a básníků.Chang, s. 27. Nejpřednější kaligrafové, malíři a básníci působili v [[Ťiang-nan]]u; patřil mezi ně [[Wen Čeng-ming]] (1470–1559), který zvládl rovnoměrně básnictví, kaligrafii i malbu. Maloval jednobarevné nebo lehce barevné krajiny ve stylu [[Šen Čou]]a i „[[zelenomodré krajiny]]“ v tchangském stylu. Jako kaligraf vynikal zejména v malém [[Vzorové písmo|vzorovém]] i [[Pečetní písmo|pečetním písmu]]. Kaligraf, malíř a básník [[Ču Jün-ming]] si největší obdiv získal svým „[[Konceptní písmo|bláznivým konceptním písmem]]“.Zádrapa, s. 246. Uznáváno bylo i [[kurzivní písmo]], krajiny a figurální malba [[Tchang Jin]]a. [169] => [170] => == Význam == [171] => Klasičtí historici ostře kritizovali Liouovu skupinu, nicméně ta se snažila zefektivnit správu, zastavit pokles autority centra a bránit úředníkům sloužit především svým osobním zájmům (předcházejíce tak analogické snažení [[Čang Ťü-čeng]]a). To, že reformy iniciovali eunuši, postačilo k jejich odmítání konzervativní částí úřednictva, která tak měla další důvod ke kritice Liouovy kliky.Goodrich, s. 309. [172] => [173] => Povolání, byť jen na krátkou dobu, frontových jednotek do Pekingu rozložilo tradiční organizaci armády, poškodilo výcvik oddílů a vedlo k neposlušnosti některých jednotek; zvláště oddíly z Ta-tchungu se několikrát vzbouřily.Goodrich, s. 315. [174] => [175] => Kvůli jeho odmítání vládních povinností se reálná moc přesunula zprvu k eunuchovi Liou Ťinovi obeznámenému s tradicí vlády, později však vliv získali císařovi oblíbenci z řad důstojníků, výsledkem čehož byl chaos, který velcí sekretáři a ministři jen s námahou napravovali. Nakonec se výkonná moc přesunula od císaře (kterému asistovali eunuši) k velkému sekretariátu, zvláště jeho hlavě. Roku 1521 si tak Jang Tching-che mohl přisvojit téměř císařské pravomoci, v kontrastu k jeho předchůdci, pokornému Li Tung-jangovi, poslednímu ze sekretářů starého typu. Oslabení císařské moci bylo doprovázeno vzestupem sociálního statusu vzdělaných úředníků v jejich komunitách. S výhodou osvobození od daní zvětšovali své pozemkové vlastnictví, přesouvajíce daňovou zátěž na prostý lid. Tento trend přes pokusy o zastavení pokračoval do konce dynastie. [176] => [177] => Soukromý život císaře Čeng-te měl po jeho smrti dalekosáhlé dopady, když nástup bratrance přinesl [[Velký spor o obřady|spor o status rodičů]] nového císaře. [178] => [179] => Ostře negativní postoj čínských klasických historiků (počínající už v 16. století) je přejímán i na Západě, například v hesle Čeng-te v ''Dictionary of Ming Biography, 1368–1644'' (s. 307–315, 1976). Nejrozsáhlejší západní prací o Čeng-tem byla – k roku 2001 – kapitola „The Cheng-te reign, 1506–1521“, s. 403–439, v ''The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1'' (1988) Jamese Geisse. [180] => [181] => == Odkazy == [182] => [183] => === Poznámky === [184] => [185] => [186] => === Reference === [187] => [188] => {{Citace monografie [189] => | příjmení = Barmé [190] => | jméno = Geremie [191] => | titul = The Forbidden City [192] => | vydání = [193] => | vydavatel = Harvard University Press [194] => | místo = Cambridge, Mass. [195] => | rok = 2008 [196] => | počet stran = xxxi, 251 [197] => | stránky = 39 [198] => | svazek = [199] => | jazyk = anglicky [200] => | isbn = 0674069099 [201] => | isbn2 = 9780674069091 [202] => }} [203] => {{Citace monografie [204] => | příjmení = Bryant [205] => | jméno = Daniel [206] => | titul = The Great Recreation: Ho Ching-ming (1483-1521) and His World [207] => | vydání = [208] => | vydavatel = Brill [209] => | místo = Leiden [210] => | rok = 2008 [211] => | počet stran = 718 [212] => | stránky = 296 [213] => | jazyk = anglicky [214] => | isbn = 9004168176 [215] => | isbn2 = 9789004168176 [216] => }} [217] => {{Citace monografie [218] => | příjmení = Eberhard [219] => | jméno = Wolfram [220] => | titul = A History of China [221] => | url = https://archive.org/details/historyofchina0000eber [222] => | vydání = 4, revidované [223] => | vydavatel = University of California Press [224] => | místo = Berkeley [225] => | rok = 1977 [226] => | počet stran = [227] => | stránky = 271 [228] => | jazyk = anglicky [229] => | isbn = 0-520-03268-3 [230] => | isbn2 = 9780520032682 [231] => }} [232] => {{Citace sborníku [233] => | příjmení = Geiss [234] => | jméno = James [235] => | titul = The Cheng-te reign, 1506-1521 [236] => | příjmení sestavitele = Twitchett [237] => | jméno sestavitele = Denis [238] => | příjmení sestavitele2 = Fairbank [239] => | jméno sestavitele2 = John K [240] => | sborník = The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1 [241] => | vydavatel = Cambridge University Press [242] => | místo = Cambridge [243] => | rok vydání = 1988 [244] => | isbn = 0521243327 [245] => | strany = 403–439, na s. 403 [246] => | jazyk = anglicky [247] => | poznámky = [Dále jen Geiss] [248] => }} [249] => {{Citace monografie [250] => | příjmení = Von Glahn [251] => | jméno = Richard [252] => | rok = 1996 [253] => | titul = Fountain of Fortune: money and monetary policy in China, 1000–1700 [254] => | url = https://archive.org/details/fountainoffortun0000vong [255] => | vydání = [256] => | vydavatel = University of California Press [257] => | místo = Berkeley, California [258] => | počet stran = 338 [259] => | stránky = 86 [260] => | poznámky = [Dále jen Glahn] [261] => | isbn = 0-520-20408-5 [262] => | isbn2 = 9780520204089 [263] => | jazyk = anglicky [264] => }} [265] => {{Citace monografie [266] => | příjmení = Goodrich [267] => | jméno = L. Carington [268] => | příjmení2 = Fang [269] => | jméno2 = Chaoying [270] => | spoluautoři = a kol. [271] => | rok = 1976 [272] => | titul = Dictionary of Ming Biography, 1368-1644 [273] => | vydavatel = Columbia University Press [274] => | místo = New York [275] => | kapitola = Chu Ch'i-chen [276] => | typ kapitoly = heslo [277] => | počet stran = xxi + 1751 [278] => | stránky = 307 [279] => | jazyk = anglicky [280] => | isbn = 0-231-03801-1 [281] => | svazek = 1., A–L [282] => | poznámky = [Dále jen Goodrich] [283] => }} [284] => {{Citace sborníku [285] => | příjmení = Chang [286] => | jméno = Kang-i Sun [287] => | titul = Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572) [288] => | příjmení sestavitele = Chang [289] => | jméno sestavitele = Kang-i Sun [290] => | příjmení sestavitele2 = Owen [291] => | jméno sestavitele2 = Stephen [292] => | sborník = The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2 [293] => | url = [294] => | vydání = [295] => | vydavatel = Cambridge University Press [296] => | místo = Cambridge [297] => | rok vydání = 2010 [298] => | strany = 1–62, na s. 21–22 [299] => | jazyk = anglicky [300] => | isbn = 0521116775 [301] => | isbn2 = 9780521116770 [302] => }} [303] => {{Citace monografie [304] => | příjmení = Chase [305] => | jméno = Kenneth Warren [306] => | rok = 2003 [307] => | titul = Firearms: A Global History to 1700 [308] => | url = https://archive.org/details/firearmsglobalhi0000chas [309] => | vydavatel = Cambridge University Press [310] => | místo = Cambridge [311] => | stránky = 159 [312] => | isbn = 0521822742 [313] => }} [314] => {{Citace periodika [315] => | příjmení = Chen [316] => | jméno = Xiang-Sheng [317] => | spoluautoři = et. al. [318] => | titul = The Past 70 Years in Control of Syphilis in China: Elimination and Responses to Resurgence [319] => | periodikum = International Journal of Dermatology and Venereology [320] => | rok = 2020 [321] => | měsíc = prosinec [322] => | ročník = 3 [323] => | číslo = 4 [324] => | strany = 193–197 [325] => | url = https://journals.lww.com/ijdv/Fulltext/2020/12000/The_Past_70_Years_in_Control_of_Syphilis_in_China_.1.aspx [326] => | jazyk = anglicky [327] => | doi = 10.1097/JD9.0000000000000134 [328] => }} [329] => {{Citace monografie [330] => | příjmení = Cheng [331] => | jméno = Anne [332] => | překladatelé = Helena Beguivinová; Olga Lomová, David Sehnal, Dušan Vávra [333] => | titul = Dějiny čínského myšlení [334] => | vydání = 1 [335] => | rok = 2006 [336] => | isbn = 80-86685-52-7 [337] => | vydavatel = [[DharmaGaia]] [338] => | místo = Praha [339] => | počet stran = xv + 695 [340] => | stránky = 502 [341] => }} [342] => {{Citace sborníku [343] => | příjmení = Cheng [344] => | jméno = K'o-ch'eng [345] => | titul = Cheng Ch'eng-kung's Maritime Expansion and Early Ch'ing Coastal Prohibition [346] => | příjmení sestavitele = Vermeer [347] => | jméno sestavitele = Eduard B [348] => | sborník = Development and Decline of Fukien Province in the 17th and 18th Centuries [349] => | vydání = [350] => | vydavatel = Brill [351] => | místo = Leiden [352] => | rok vydání = 1990 [353] => | strany = 217–244, na s. 23 [354] => | jazyk = anglicky [355] => | isbn = 90-04-09171-8 [356] => }} [357] => {{Citace monografie [358] => | příjmení = Israel [359] => | jméno = George Lawrence [360] => | titul = On the Margins of the Grand Unity: Empire, Violence, and Ethnicity in the Virtue Ethics and Political Practice of Wang Yangming (1472-1529) [361] => | vydání = [362] => | vydavatel = ProQuest [363] => | místo = Ann Arbor, MI [364] => | rok = 2009 [365] => | počet stran = 406 [366] => | stránky = 168, 173 a 175 [367] => | jazyk = anglicky [368] => | isbn = 054991031X [369] => | isbn2 = 9780549910312 [370] => }} [371] => {{Citace monografie [372] => | příjmení = Liščák [373] => | jméno = Vladimír [374] => | titul = Konfuciánství od počátků do současnosti [375] => | vydání = 1 [376] => | vydavatel = Academia [377] => | místo = Praha [378] => | rok = 2013 [379] => | počet stran = 468 [380] => | stránky = 408 [381] => | isbn = 978-80-200-2190-8 [382] => }} [383] => {{Citace monografie [384] => | příjmení = Mote [385] => | jméno = Frederick W [386] => | rok = 2003 [387] => | titul = Imperial China 900-1800 [388] => | url = https://archive.org/details/imperialchina9000000mote [389] => | vydavatel = Harvard University Press [390] => | místo = Cambridge, Massachusetts [391] => | počet stran = 1136 [392] => | stránky = 655 [393] => | jazyk = anglicky [394] => | isbn = 0-674-01212-7 [395] => }} [396] => {{Citace periodika [397] => | příjmení = Robinson [398] => | jméno = David M [399] => | titul = Banditry and the Subversion of State Authority in China: The Capital Region during the [400] => Middle Ming Period (1450-1525) [401] => | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-social-history_spring-2000_33_3/page/527 [402] => | periodikum = Journal of Social History [403] => | rok = 2000 [404] => | ročník = 33 [405] => | číslo = 3 [406] => | strany = 527–563, na s. 535 [407] => | jazyk = anglicky [408] => | issn = [409] => }} [410] => {{Citace monografie [411] => | příjmení = Robinson [412] => | jméno = David M [413] => | titul = Bandits, Eunuchs, and the Son of Heaven: Rebellion and the Economy of Violence in Mid-Ming China [414] => | url = https://archive.org/details/banditseunuchsso0000robi [415] => | vydání = [416] => | vydavatel = University of Hawaii Press [417] => | místo = Honolulu [418] => | rok = 2001 [419] => | počet stran = 283 [420] => | stránky = 220 [421] => | poznámky = [422] => | jazyk = anglicky [423] => | isbn = 0824823915 [424] => | isbn2 = 9780824823917 [425] => }} [426] => {{Citace periodika [427] => | příjmení = Robinson [428] => | jméno = David M [429] => | titul = Princes in the Polity: The Anhua Prince's Uprising of 1510 [430] => | periodikum = Ming Studies [431] => | rok = 2012 [432] => | měsíc = květen [433] => | ročník = [434] => | číslo = 65 [435] => | strany = 13–56, na s. 20 [436] => | url = http://www.maneyonline.com/doi/full/10.1179/0147037X12Z.0000000004 [437] => | jazyk = anglicky [438] => | issn = 0147-037X [439] => | poznámky = [Dále jen Robinson (2012)] [440] => }} [441] => {{Citace monografie [442] => | příjmení = Смирин [443] => | jméno = М. М. [444] => | spoluautoři = et. al. [445] => | titul = Всемирная история. Том IV [446] => | vydání = [447] => | vydavatel = Издательство социально-экономической литературы [448] => | místo = Москва [449] => | rok = 1958 [450] => | počet stran = [451] => | stránky = 635–636 [452] => | svazek = [453] => | jazyk = rusky [454] => | isbn = [455] => }} [456] => {{Citace elektronického periodika [457] => | příjmení = Wade [458] => | jméno = Geoffrey [459] => | titul = Ming China and Southeast Asia in the 15th Century: A Reappraisal [460] => | periodikum = Working Paper Series [461] => | datum vydání = 2004-07 [462] => | datum přístupu = 2011-8-19 [463] => | druh nosiče = PDF [464] => | číslo = 28 [465] => | strany = 21 [466] => | poznámky = [dále jen Wade] [467] => | url = http://www.ari.nus.edu.sg/publication_details.asp?pubtypeid=WP&pubid=277 [468] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140109211912/http://www.ari.nus.edu.sg/publication_details.asp?pubtypeid=WP&pubid=277 [469] => | datum archivace = 2014-01-09 [470] => | nedostupné = ano [471] => }} [472] => {{Citace sborníku [473] => | příjmení = Wills [474] => | jméno = John E [475] => | titul = Relations with maritime Europeans, 1514—1662 [476] => | příjmení sestavitele = Twitchett [477] => | jméno sestavitele = Denis C. [478] => | příjmení sestavitele2 = Mote [479] => | jméno sestavitele2 = Frederick W. [480] => | sborník = The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2 [481] => | vydání = [482] => | vydavatel = Cambridge University Press [483] => | místo = Cambridge [484] => | datum vydání = [485] => | rok vydání = 1998 [486] => | isbn = 0521243335 [487] => | jazyk = anglicky [488] => | poznámky = [dále jen Wills] [489] => | strany = 333–375, na s. 337–339 [490] => }} [491] => {{Citace monografie [492] => | příjmení = Zádrapa [493] => | jméno = Lukáš [494] => | odkaz na autora = [495] => | příjmení2 = Pejčochová [496] => | jméno2 = Michaela [497] => | odkaz na autora2 = [498] => | spoluautoři = [499] => | titul = Čínské písmo [500] => | vydání = [501] => | vydavatel = Academia [502] => | místo = Praha [503] => | rok = 2009 [504] => | počet stran = 298 [505] => | stránky = 247 [506] => | edice = Orient [507] => | svazek edice = 5 [508] => | isbn = 978-80-200-1755-0 [509] => }} [510] => [511] => [512] => === Literatura === [513] => * {{Citace periodika [514] => | příjmení = Geiss [515] => | jméno = James [516] => | titul = The Leopard Quarter during the Cheng-te Reign [517] => | periodikum = Ming Studies [518] => | rok = 1987 [519] => | měsíc = [520] => | ročník = [521] => | číslo = 24 [522] => | strany = 1–38 [523] => | url = [524] => | jazyk = anglicky [525] => | issn = 0147-037X [526] => }} [527] => * {{Citace sborníku [528] => | příjmení = Geiss [529] => | jméno = James [530] => | titul = The Cheng-te reign, 1506-1521 [531] => | příjmení sestavitele = Twitchett [532] => | jméno sestavitele = Denis [533] => | příjmení sestavitele2 = Fairbank [534] => | jméno sestavitele2 = John K [535] => | sborník = The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1 [536] => | vydavatel = Cambridge University Press [537] => | místo = Cambridge [538] => | rok vydání = 1988 [539] => | isbn = 0521243327 [540] => | strany = 403–439 [541] => | jazyk = anglicky [542] => }} [543] => * {{Citace monografie [544] => | příjmení = Goodrich [545] => | jméno = L. Carington [546] => | příjmení2 = Fang [547] => | jméno2 = Chaoying [548] => | spoluautoři = a kol. [549] => | rok = 1976 [550] => | titul = Dictionary of Ming Biography, 1368-1644 [551] => | vydavatel = Columbia University Press [552] => | místo = New York [553] => | kapitola = Chu Hou-chao [554] => | typ kapitoly = heslo [555] => | počet stran = xxi + 1751 [556] => | stránky = 307–315 [557] => | jazyk = anglicky [558] => | isbn = 0-231-03801-1 [559] => | svazek = 1., A–L [560] => }} [561] => * {{Citace monografie [562] => | příjmení = Israel [563] => | jméno = George Lawrence [564] => | titul = On the Margins of the Grand Unity: Empire, Violence, and Ethnicity in the Virtue Ethics and Political Practice of Wang Yangming (1472-1529) [565] => | vydání = [566] => | vydavatel = ProQuest [567] => | místo = Ann Arbor, MI [568] => | rok = 2009 [569] => | počet stran = 406 [570] => | jazyk = anglicky [571] => | isbn = 054991031X [572] => | isbn2 = 9780549910312 [573] => }} [574] => * {{Citace monografie [575] => | příjmení = Robinson [576] => | jméno = David M [577] => | titul = Bandits, Eunuchs, and the Son of Heaven: Rebellion and the Economy of Violence in Mid-Ming China [578] => | url = https://archive.org/details/banditseunuchsso0000robi [579] => | vydání = [580] => | vydavatel = University of Hawaii Press [581] => | místo = Honolulu [582] => | rok = 2001 [583] => | počet stran = 283 [584] => | jazyk = anglicky [585] => | isbn = 0824823915 [586] => | isbn2 = 9780824823917 [587] => }} [588] => * {{Citace periodika [589] => | příjmení = Robinson [590] => | jméno = David M [591] => | titul = Princes in the Polity: The Anhua Prince's Uprising of 1510 [592] => | periodikum = Ming Studies [593] => | rok = 2012 [594] => | měsíc = květen [595] => | ročník = [596] => | číslo = 65 [597] => | strany = 13–56 [598] => | url = http://www.maneyonline.com/doi/full/10.1179/0147037X12Z.0000000004 [599] => | jazyk = anglicky [600] => | issn = 0147-037X [601] => }} [602] => [603] => === Externí odkazy === [604] => * {{Commonscat|Zhengde Emperor}} [605] => * {{Citace elektronické monografie [606] => | korporace = British Museum [607] => | titul = Arabic Script: Mightier than the Sword : Porcelain incense burner [608] => | url = http://www.britishmuseum.org/explore/online_tours/museum_and_exhibition/arabic_script/porcelain_incense_burner.aspx [609] => | datum vydání = [610] => | datum aktualizace = [611] => | datum přístupu = 2014-2-14 [612] => | vydavatel = British Museum [613] => | místo = [614] => | jazyk = anglicky [615] => | poznámka = Porcelánové vykuřovadlo éry Čeng-te ve sbírkách Britského muzea [616] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140223214750/http://www.britishmuseum.org/explore/online_tours/museum_and_exhibition/arabic_script/porcelain_incense_burner.aspx [617] => | datum archivace = 2014-02-23 [618] => | nedostupné = ano [619] => }} [620] => * {{Citace elektronické monografie [621] => | příjmení = Chiang Han Hua [622] => | jméno = Jennifer [623] => | titul = Crossing Culture in the Blue-and-White with Arabic or Persian inscriptions under Emperor Zhengde (r. 1506-21) [624] => | url = http://finearts.hku.hk/wp-content/uploads/revamp2013/misc/2009/JenChianEssay.pdf [625] => | datum vydání = 2007-4-28 [626] => | datum aktualizace = [627] => | datum přístupu = 2014-2-14 [628] => | vydavatel = The University of Hong Kong [629] => | místo = [630] => | jazyk = anglicky [631] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140308194844/http://finearts.hku.hk/wp-content/uploads/revamp2013/misc/2009/JenChianEssay.pdf [632] => | datum archivace = 2014-03-08 [633] => | nedostupné = ano [634] => }} [635] => * {{Citace elektronické monografie [636] => | příjmení = Theobald [637] => | jméno = Ulrich [638] => | odkaz na autora = [639] => | titul = Chinaknowledge - a universal guide for China studies [640] => | url = http://www.chinaknowledge.de/index.html [641] => | datum vydání = [642] => | datum aktualizace = 2014-1-17 [643] => | datum přístupu = 2016-10-22 [644] => | vydavatel = [645] => | místo = [646] => | kapitola = Persons in Chinese History - Ming Wuzong 明武宗, the Zhengde Emperor 正德 [647] => | url kapitoly = http://www.chinaknowledge.de/History/Ming/personsmingwuzong.html [648] => | jazyk = anglicky [649] => }} [650] => [651] => {{Říše Ming}} [652] => {{Autoritní data}} [653] => {{Portály|Čína|Historie|Lidé}} [654] => {{Nejlepší článek}} [655] => [656] => [[Kategorie:Mingští císaři]] [657] => [[Kategorie:Narození 26. října]] [658] => [[Kategorie:Narození v roce 1491]] [659] => [[Kategorie:Úmrtí 20. dubna]] [660] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1521]] [661] => [[Kategorie:Muži]] [662] => [[Kategorie:Úmrtí v Pekingu]] [] => )
good wiki

Čeng-te

Císař Čeng-te (26. října 1491 - 20.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1521','Císařovna Čang (Chung-č’)','Ťia-ťing','Wang Jang-ming','Chung-č’','20. duben','1491','Císařské hrobky dynastií Ming a Čching','Éra vlády','Nanking','Čchien Ning','Peking'