Zapalovací svíčka

Bosch Zapalovací svíčka je nezbytná část zážehového motoru. Zapaluje stlačenou směs paliva se vzduchem ve válci a tím iniciuje detonaci, po níž následuje expanze plynů, jež uvádí píst v pohyb. Svíčka je vlastně jiskřiště pro zapalovací proud, které tvoří střední a vnější elektroda upravená tak, aby mohla být vložena do pracovního prostoru zážehového motoru.

Střední elektrodu obklopuje izolátor, jehož spodní část je zalisována do ocelového pláště svíčky, který je opatřen závitem pro zašroubování svíčky do hlavy válce a ve své spodní části je vytvarován do vnější elektrody. Vzdálenost mezi elektrodami se nazývá elektrodová vzdálenost (lidově „odtrh“) zapalovací svíčky. +more Její velikost je v kódovém značení svíčky. Pro každý zážehový spalovací motor vozidla je individuální a správné nastavení je nezbytné pro funkci motoru.

Historické svíčky, Museum Autovision, Altlußheim

Historie

V roce 1860 poprvé použil zapalovací svíčku u zážehového spalovacího motoru Joseph Étienne Lenoir. První patenty na zapalovací svíčky podali Nikola Tesla (1898), Frederick Richard Simms (1898) a Robert Bosch (1898), jako vynálezce je uváděn i Karl Benz. +more Masové využití svíčky ovšem umožnil až vynález zapalování pomocí magneta, jehož byla svíčka součástí a který vymyslel Boschův inženýr Gottlob Honold v roce 1902.

V České republice začala výroba zapalovacích svíček v roce 1935 v Táboře. Obchodní značky zapalovacích svíček byly Brita, Cíl, Pal.

Značení zapalovacích svíček

Zapalovací svíčky jsou označovány kódem tvořeným z čísel a písmen. Každý výrobce používá svoje kódové značení. +more Tabulka uvádí kódové značení českého výrobce zapalovacích svíček.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Spalovací motory Kategorie:Elektrický oblouk