Zájmeno

Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen - „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů. Jde v podstatě o uzavřenou skupinu výrazů. Ve větě obvykle zastupují podstatná jména nebo přídavná jména a mají tak zpravidla funkci podmětu, předmětu nebo přívlastku.

Typy zájmen

Zájmena se podle funkce a významu dělí na: * zájmena osobní (též personalia) - já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratná zájmena se a si * zájmena přivlastňovací (též posesiva) - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj * zájmena ukazovací (též demonstrativa) - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám * zájmena tázací (též interogativa) - kdo. , co. +more, jaký. , který. , čí. * zájmena vztažná (též relativa) - kdo, co, jaký, který, čí, jenž *zájmena neurčitá (též indefinitiva) - někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco - jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod. ) nebo přípony (-si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena * zájmena záporná (též negativa) - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.

Zájmena spolu se zájmennými číslovkami a zájmennými příslovci tvoří skupinu deiktických (odkazovací, ukazovacích) slov, která lze členit:

Podle formy

se speciální zájmennou flexí * pravidelně skloňovaná adjektivně * kombinující tvary „zvláštní“ s pravidelně tvořenými tvary adjektivními

Podle rodu

bezrodá (já, ty, vy, my, kdo, co) * rodová

Podle funkce

Klasické a školské členění: * adjektivní * substantivní

Podle tříd deixe: * se vztahem ke komunikačním osobám ** substantivní (osobní, včetně zvratných) ** adjektivní (přivlastňovací, včetně zvratných) * spjatá s deixí v úzkém smyslu ** substantivní (limitativa a alterátory: sám) ** adjektivní (limitativa a alterátory: týž, tentýž, jiný, ukazovací: ten, tento, onen, takový, taký) ** číslovková (ukazovací: tolik) ** adverbiální místní (limitativa a alterátory: jinam, onde, jinde, jinudy, ukazovací: tu, tam, zde, tady, tamhle, tam, sem, onam, jinam, tudy, odtud, potud) ** adverbiální časová (limitativa a alterátory: odjindy, dojindy, projindy, ukazovací: tehdy, natehdy, odtehdy, dotehdy) ** adverbiální způsobová (limitativa a alterátory: jinak, ukazovací: tak, takto) * určitá/neurčitá ** substantivní (tázací/vztažná: kdo, co, -že, -pak, neurčitá: ně-/ledas-/lec-/všeli-/kde/-(kdo/co)-/si/-koli(v), totalizátory: všechen, negativa: nikdo, nic ** adjektivní (tázací/vztažná: jaký, který, čí, neurčitá: ně-/ledas-/lec-/kde-/všeli-/-(jaký, který, čí)-/si/-koli(v), totalizátory: každý, všichni, jeden, negativa: žádný, nijaký, ničí ** číslovková (tázací/vztačná: kolik, neurčitá: několik) ** adverbiální místní (tázací/vztažná: kde, kam, kudy, od-/po-kud, neurčitá: ně-, leda-, lec-, všeli-kde/kam/kudy -si, -koli(v),odně-, od-kud, -si/-koli(v), totalizátory: vš(u/a)de, negativa: ni-, zřídka-, sotva-kde/kamnikudy, odnikud ** adverbiální časová (tázací/vztažná: (na-, po-, od-, do-) kdy, dokud, dokavad, dokad, neurčitá: ně-, leda-, lec-kdy-si/-koli(v), totalizátory: (na-, pro-, ode-)vždy, negativa: ni-, zřídka-,sotva-kdy ** adverbiální způsobová (tázací/vztažná: ak(-pak)kterak, neurčitá: ně-/kde-/leda-/lec-/ všeli-jak,jak-si/-koli(v), negativa: ni-, sotva-jak/kterak ** příslovečné spřežky (tázací/vztažné: nač, zač, oč, več (-pak), negativa: pro-, za-, na-nic)

Osobní zájmena

U osobních zájmen je zpravidla morfologicky odlišeno podmětové a předmětové užití a to dokonce i v jazycích, které nepoužívají skloňování - např. anglické I (já) - me (mě). +more U předmětového užití se navíc často rozlišuje důrazová a nedůrazová forma - srv. angl. me - myself, nebo české mu - jemu. Pomocí osobních zájmen lze někdy také vyjádřit úctu (honorifika, v češtině především protiklad vykání a tykání). Některé jazyky (např. austronéské, mnohé indiánské, vietnamština aj. ) rozlišjí v rpvní osobě množného (tam, kde existuje, i dvojného) čísla tzv. inkluzivní tvar s významem "my všichni" (ve dvojném čísle má význam "já a ty") a exkluzivní tvar, který jakoby vylučuje osloveného a má význam "já/my a oni (ale ne ty/vy)".

Ukazovací zájmena

Pomocí ukazovacích zájmen může mluvčí odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu (reference mimotextová, exoforická, deixe). U deixe (ukazování) je zpravidla dále rozlišena deixe proximální a distanční (tento - tamten), v některých jazycích je navíc odlišeno více stupňů distanční deixe (např. +more ve španělštině; v češtině se tomu blíží protiklad tamten - tamhleten).

Historické názvy

V „Německo-českém slovníku vědeckého názvosloví“ Pavla Josefa Šafaříka z roku 1853 jsou jako zastaralá synonyma pro zájmeno uvedeny termíny místojméno a náměstka.

Odkazy

Reference

Související články

Česká zájmena * České skloňování

Externí odkazy

[url=http://zajmena.wz.cz/]Zájmena[/url] - Přehled českých zájmen a jejich skloňování.

Kategorie:Slovní druhy