Cesko.wiki Zákonné opatření Senátu
Author
Albert FloresZákonné opatření Senátu je právním institutem českého práva, který nese jméno zákonné opatření. Tento legislativní nástroj umožňuje Senátu přijímat zákony v případě, kdy je nutné jednat rychle a není možné čekat na schválení zákona Poslaneckou sněmovnou. Zákonné opatření Senátu je jednokomorové, což znamená, že pro jeho přijetí postačí pouze souhlas Senátu, aniž by bylo zapotřebí potvrzení Poslaneckou sněmovnou a prezidentem. Avšak zákonodárný proces u zákonného opatření Senátu není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Přijetí zákonného opatření Senátu vyžaduje souhlas nejméně jedné třetiny všech přítomných senatorů, tedy minimálně 41 senátorů. Pokud zákonné opatření Senátu přijme, je do 20 dnů předloženo Poslanecké sněmovně a prezidentovi, který má právo vetovat zákon. V případě, že prezident nevetoval zákonné opatření Senátu a neodevzdal jej k dalšímu projednání Poslanecké sněmovně, je zákon platný. Celý proces přijetí zákonného opatření Senátu je zajištěn Ústavou České republiky, která také stanovuje přesné podmínky a omezení tohoto právního institutu.
Zákonné opatření Senátu je v České republice zvláštní forma právního předpisu podobného zákonu, které přijímá Senát na základě článku 33 Ústavy České republiky v době rozpuštění Poslanecké sněmovny, pokud věc nesnese odkladu. V minulosti podobná zákonná opatření s podobnými účinky a nutností následného schválení mohlo vydávat i předsednictvo České národní rady a předsednictvo Federálního shromáždění.
První zákonná opatření přijal Senát v roce 2013, týkala se daní, veřejných zakázek a zdravotního pojištění.
Přijetí zákonného opatření
Senát v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny nabývá pravomoc přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a které by jinak vyžadovaly přijetí ve formě zákona. Cílem je zajistit bezproblémovou právní regulaci na zákonné úrovni v situaci, kdy by to jinak právě z důvodu nekompletnosti Parlamentu nebylo možné. +more Nesmí však jít o Ústavu, volební zákon, státní rozpočet, státní závěrečný účet nebo o mezinárodní smlouvu, která má být součástí českého právního řádu.
Obecně k tomu, aby Senát nějaký návrh schválil, je potřeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů, přičemž musí být přítomna alespoň jedna třetina senátorů. Z toho plyne, že zákonné opatření Senátu lze přijmout i jen čtrnácti souhlasnými hlasy.
Přijaté zákonné opatření má stejnou právní sílu jako zákon, také se vyhlašuje ve stejné formě ve Sbírce zákonů, rozdíl je pouze v předkladatelské iniciativě, protože oprávněním navrhnout přijetí takového zákonného opatření disponuje pouze vláda. Podepisuje jej předseda Senátu, prezident a předseda vlády.
Zajímavostí dříve bylo, že původní zákon o Sbírce zákonů (č. 545/1992 Sb. +more) s těmito opatřeními nepočítal, protože vznikl dříve než Ústava. Přesto byl v platnosti až do svého zrušení novým zákonem o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv ke dni 1. ledna 2000.
Platnost zákonného opatření
Zákonné opatření Senátu má pouze podmíněnou a dočasnou platnost, protože dodatečně musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou (tzv. ratihabice), a to hned na její první schůzi po jejím ustavení. +more Pokud schváleno není, tak platnosti pozbývá ex nunc, tj. dnem vyhlášení usnesení Poslanecké sněmovny o neschválení zákonného opatření ve Sbírce zákonů. Do té doby, nebo pokud je schváleno, je právním předpisem se silou zákona.