Úmluva o právním postavení uprchlíků

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Úmluva o právním postavení uprchlíků, někdy zvaná též Ženevská úmluva o uprchlících, je multilaterální mezinárodní dohoda vypracovaná na půdě Organizace spojených národů v roce 1951. Definuje, kdo je uprchlík, a stanoví práva jednotlivců, kteří hledají a získají azyl, a povinnosti národů, které azyl udělují. Úmluva také stanoví, kteří lidé nemají nárok na status uprchlíka, jako např. váleční zločinci.

Jelikož bývá označovaná za ženevskou úmluvu o uprchlících, je třeba dávat pozor na její chybné zaměňování se čtyřmi ženevskými úmluvami, které upravují jednání stran v ozbrojených konfliktech.

Úmluva vychází z článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, které uznává práva osob požádat o azyl před pronásledováním v jiných zemích.

Historie

Úmluva byla schválena na zvláštní konferenci OSN 28. +more července 1951. První smlouvu ratifikovalo 4. prosince 1952 Dánsko. Smlouva vstoupila v platnost 22. dubna 1954. Nejprve se týkala ochrany evropských uprchlíků z období před rokem 1951 (po druhé světové válce), ale státy se mohly dobrovolně zavázat, že její ustanovení vztáhnou i na uprchlíky z jiných míst.

V roce 1967 byl schválen doplňkový protokol, který rozšířil platnost úmluvy na uprchlíky „bez jakýchkoli zeměpisných omezení“, přičemž ale zůstala v platnosti dříve vydaná prohlášení smluvních stran omezující zeměpisný rozsah.

K dubnu 2015 přistoupilo k úmluvě 145 zemí a k protokolu z roku 1967 celkem 146 zemí. Madagaskar a Svatý Kryštof a Nevis jsou smluvní stranou pouze úmluvy, zatímco Kapverdy, Spojené státy americké a Venezuela jsou smluvní stranou pouze protokolu.

V současnosti existují i názory, že komplexní povaha situace uprchlíků ve 21. století volá po nové úmluvě.

Definice uprchlíka

Článek 1 úmluvy ve znění protokolu z roku 1967 definuje uprchlíka jako: : "Osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit. " Některé novější smlouvy a dohody definují uprchlický status odlišněji, např. +more Úmluva o zvláštních aspektech problémů uprchlíků v Africe z roku 1969, sjednaná Organizací africké jednoty a tzv. Cartagenská deklarace z roku 1984, nezávislá dohoda o regionálních standardech pro uprchlíky ve Střední Americe.

Práva a povinnosti smluvních stran úmluvy

Země, které ratifikovaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků, jsou povinny chránit uprchlíky, které jsou na jejich území.

Uprchlíci

musejí dodržovat místní zákony států (čl. 2)

Smluvní státy

musejí vyjmout uprchlíky z principu mezinárodní reciprocity (čl. 7): udělení práva azyl nemůže být podmíněno poskytováním podobného zacházení s uprchlíky v zemi jejich státní příslušnosti * mohou přijmout proti uprchlíkům dočasná opatření v zájmu zajištění státní bezpečnosti (čl. +more 9) * respektují osobní postavení uprchlíka a jeho práva, která si přináší ze své země, zvláště práva týkající se sňatku (čl. 12) * poskytují uprchlíkům volný přístup ke všem soudům (čl. 16) * poskytují uprchlíkům pomoc ve správní agendě (čl. 25) * vystavují uprchlíkům osobní doklady (čl. 27) a omezeně též cestovní doklady (čl. 28) * umožní uprchlíkům převést jejich majetek do země jejich znovuusazení (čl. 30) * maximálně usnadňují asimilaci a naturalizaci uprchlíků (čl. 34) * spolupracují s Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) a poskytují mu asistenci při jeho dohledu na dodržování úmluvy (čl. 35) * poskytují informace o relevantních domácích právních předpisech (čl. 36) * k urovnávání sporů týkajících se záležitostí této úmluvy se obrací na Mezinárodní soudní dvůr (čl. 38).

Smluvní státy nesmějí

diskriminovat uprchlíky (čl. 3) * přijmout výjimečná opatření proti uprchlíkům výhradně na základě jejich státní příslušnosti (čl. +more 8) * vymáhat od uprchlíků daně nebo poplatky, které se liší od požadavků týkajících se vlastních státních příslušníků smluvního státu (čl. 29) * trestat uprchlíky, kteří vstoupili ilegálně na území smluvního státu za účelem získání azylu, pokud se následně přihlásili (čl. 31) * vyhánět uprchlíky (Článek 32) * násilně vracet uprchlíky do země, ze které uprchli (čl. 33). Tato zásada je ale v mezinárodním právu všeobecně přijímána i na obecné rovině, předpokládá se tedy, že tento princip mají respektovat i státy, které k úmluvě nebo protokolu nepřistoupily.  V případě ohrožení tohoto principu, může zasáhnout UNHCR spolu s dalšími organizacemi, a pokud to uzná za vhodné, může informovat veřejnost.

Rovnost uprchlíků s domácími státními příslušníky

Smluvní stát musí zacházet s uprchlíky stejně jako se svými vlastními občany ve věcech: * svobody náboženského vyznání a jeho projevů (čl. 4) * ochrany autorských práv a průmyslového vlastnictví (čl. +more 14) * přídělového hospodářství (čl. 20) * základního vzdělání (čl. 22) * veřejné pomoci a podpory (čl. 23) * pracovního práva a sociálního zabezpečení (čl. 24).

Rovnost uprchlíků s cizími státními příslušníky

Smluvní stát musí zacházet s uprchlíky stejně jako s jinými cizími státními příslušníky ve věcech: * nabývání movitého a nemovitého majetku (čl. 13) * práva na sdružování ve spolcích a odborech (čl. +more 15) * zaměstnání (čl. 17) * samostatného podnikání (čl. 18) * svobodných povolání (čl. 19) * bydlení (čl. 21) * vzdělání nad úroveň základního vzdělání (čl. 22) * práva na volný pohyb a volbu bydliště (čl. 26).

Reference

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top