Úřední kniha
Author
Albert FloresÚřední kniha je typ diplomatického materiálu označující knihy vedené v úřadech či kancelářích. Výraz vznikl v 19. století pro vymezení tohoto materiálu vůči listinám a aktům (spisům). Úřední knihy jsou zkoumány zpravidla diplomatikou („neúředními“ knihami se zabývá kodikologie, ovšem zájmy obou disciplín se mohou protínat).
Z hlediska užívání knih je lze rozdělit na ty používané pro vnitřní potřebu a pro vnější potřebu. Pro vnější potřebu mají svoji důležitost, protože poměrně záhy zápis do nich získává jistou důkazní hodnotu, u kanceláří znající římské právo potom zápis (intabulace) má plně dispozitivní funkci jako listina.
Forma
Zejména nejstarší knihy mohou mít formu rotulů (svitků), v průběhu se prosazuje forma kodexů. Zároveň se v novověku objevovala i praxe psát knihu na volné listy, s tím, že se počítalo s budoucím svázáním (k čemuž ale z různých důvodů nemuselo dojít, proto mohou mít úřední knihy podobu nijak se neodlišující od aktů).
Typologie
Podle instituce
soudní kniha * městská kniha * cechovní kniha
Podle užití
kniha měšťanských práv - městská kniha pro evidenci udělení práv měšťanovi * smolná kniha - kniha pro záznam výpovědí na útrpném právu * pozemková kniha * kopiář (podobný případ je i tradiční kniha) * lenní kniha * matrika - veřejný seznam, nejčastěji jmen * nekrologium - seznam zemřelých * protokol * kniha testamentů * urbář - soupis poddanských povinností * registra - seznam vydaných listin