Časování

Časování neboli konjugace je způsob ohýbání sloves. Změna jejich tvaru, nejčastěji pomocí koncovek a pomocných slov, slouží k vyjádření mluvnických slovesných kategorií, jako jsou osoba, číslo, čas, vid, rod a způsob, které se vztahují k ději či stavu, jež sloveso popisuje. Podle formy časování se slovesa rozdělují na různé třídy (v latině nazývané konjugace), kterým jsou přiřazeny vzory, podle nichž se slovesa v dané třídě časují.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Způsob časování se v jednotlivých jazycích liší.

Mluvnické kategorie

osoba - označuje se číslem: 1. mluvčí, 2. +more posluchač(i), 3. jiná osoba (jiné osoby) * číslo - počet účastníků: 1 - jednotné číslo (singulár), 2 - dvojné číslo (duál), trojné, čtverné, více - množné číslo (plurál) * čas - zařazení děje v čase, základní rozdělení : minulý, přítomný, budoucí * vid - vztah k ukončenosti děje: dokonavý a nedokonavý * rod (diateze) - vztah původce děje k podmětu: činný (aktivum) a trpný (pasivum) * způsob - vyjadřuje postoj mluvčího k vyjadřovanému ději: oznamovací (indikativ), rozkazovací, podmiňovací způsob (kondicionál), konjunktiv, optativ ad. ; neosobní způsoby: infinitiv, příčestí (participium), gerundium.

Související články

Česká slovesa * Latinské časování * Skloňování

Externí odkazy

Kategorie:Slovesa Kategorie:Lingvistická morfologie