Černohorské knížecí biskupství

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Černohorské knížecí biskupství bylo historické území v Čechách, které vzniklo v roce 973 poté, co císař Ota II. udělil pražskému biskupovi Dětmarovi knížecí titul. Biskupství mělo rozlohu zhruba 16 000 km² a zahrnovalo území dnešních středních a jihozápadních Čech. Biskupství mělo své vlastní soudnictví, těžební a horní práva a autonomii ve správě svých majetků. Jeho hlavním administrativním centrem byl biskupský dvůr v Praze, kde sídlil kníže-biskup. V průběhu své existence mělo Černohorské knížecí biskupství mnoho konfliktů s okolními feudálními pány, jako byli Vršovci nebo Přemyslovci. Hrady, které patřily biskupství, včetně Blatné, Hluboké nad Vltavou, Bechyně a dalších, se staly důležitými opěrnými body v těchto konfliktech. Po roce 1336 začalo biskupství čelit ekonomickým problémům, které vedly ke snížení jeho vlivu a majetku. V roce 1421 byla většina biskupských hradů dobyta husity a biskupství se ocitlo v úpadku. V roce 1561 bylo Černohorské knížecí biskupství definitivně zrušeno a jeho majetky připadly Pražskému arcibiskupství.

Černohorské knížecí biskupství (srbsky Митрополство Црногорско, psáno v latince Mitropolstvo Crnogorsko) bylo v letech 1516-1852 pravoslavné církevní knížectví na Balkánském poloostrově v rozsahu novodobé republiky Černé Hory. V průběhu jeho existence byli Černohorci často nuceni odrážet útoky osmanských Turků, kteří ovšem Černou Horu nikdy zcela neovládli. Díky tomu také na rozdíl od okolí (Albánie, Bosna a Hercegovina) nepodlehli islamizaci.

Historie

+more6|vlevo'>Povstání Černohorců, obraz z 19. století Černohorci v 19. století Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než jej v 15. století vyvrátili postupující Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila nezávislý stát nazvaný „Černá Hora“. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila před dobytím, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany.

V roce 1516 světský kníže Durad V. Crnojević odstoupil ve prospěch arcibiskupa Vavila, který přeorganizoval Černou Horu v teokratický stát pod nadvládou voleného knížete-biskupa (vladyky) z Cetinje, což byla pozice předána roku 1697 Petrović-Njegošovou rodinou z rodu Ridani ze strýce na synovce, jelikož biskupům nebylo dovoleno se ženit. +more V 17. století vydal osmanský sultán listinu, v níž - pod ruským tlakem - potvrdil samosprávnost Černé Hory. Následně černohorský sněm zvolil vladykou Danila Ščepčeviče z rodu Petrovičů-Njegoš. Tato dynastie pak vládla v Černé Hoře až do roku 1918, její postavení ovšem bylo až do poloviny 19. století vratké a reálnou moc neměla. Byť vladykové jako Petr I. Petrovič nebo jeho nástupce Petr II. Petrovič dokázali část moci vybojovat a druhý z nich například začal vybírat daně.

Petr II. +more Petrović-Njegoš, snad nejvlivnější vladyka Černé Hory, vládl v první polovině 19. století. Podle osmanského kronikáře Evliji Celebiji byli ortodoxní Černohorci „čistí původní Chorvaté“, což pronesl, když navštívil oblast Piva v roce 1664.

Až do roku 1852 reálně vládli pravoslavní metropolité se sídlem v Cetinji. V roce 1851 se stal vladykou +more_Petrović-Njegoš'>Danilo II. Petrović-Njegoš, ale roku 1852 se vzdal církevní hodnosti a oženil se, přijal titul knížete (knjaze) jako Danilo I. a svou zem přeorganizoval na čistě světskou dědičnou monarchii pod vládou dynastie Petrović-Njegoš, čímž vzniklo Černohorské knížectví.