Československý pavilon na Světové výstavě 1958

Československý pavilon na Světové výstavě roku 1958 v Bruselu (Expo 58), též Bruselský pavilon, byl velký výstavní pavilon, který prezentoval návštěvníkům výstavy poválečný život v Československu, člověka, který v něm žije, jeho práci a odpočinek, kulturu a umění této země. Pavilon získal velké mezinárodním uznáním a jím prezentovaný styl architektury a designu dále v Československu rozvíjený v následujících letech se proto označuje jako bruselský styl.

Z výstavních objektů se zachovala jen zakřivená budova restaurace přenesená do Prahy na Letnou. V roce 1964 se stala kulturní památkou. +more Na začátku 21. století byla zrekonstruována a později přestavěná na kancelářskou budovu. V roce 2021 Adolf Loos Apartment and Gallery otevřela v objektu novou výstavní síň Expo 58 Art.

Vlastní velká kubická výstavní hala přenesená na pražské Výstaviště zanikla po požáru roku 1991.

+moreJPG|náhled'>Park - Letenské sady - (Holešovice), Praha 7 341, Holešovice - část souboru - restaurace Praha EXPO 58 - čp. 1500.

Myšlenka

Scénář expozice vypracoval Jindřich Santar. Hlavní myšlenka vychází z ústřední témata této výstavy - Člověk a prostor. +more Mottem pavilonu byl Jeden den v Československu. Z toho vyplývalo jeho členění na tematické okruhy Práce - Kultura - Odpočinek, které se prezentovaly ve dvanácti dílčích expozicích.

Historie

V roce 1955 rozhodla československá vláda o účasti na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Jejím cílem bylo prezentovat současný kulturní stav země, technickou vyspělost a životní úroveň československého lidu, výsledky jeho práce a jeho podíl na budování lidštějšího světa.

Po dohodě s vydávajícím společností bylo pro pavilon určené místo u brány parku izolované od ostatních pavilonů mohutnými alejemi. Umístění mělo své nevýhody, zejména izolovanost a zastínění stromy, ale na druhé straně i velkou výhodu, která spočívala v možnosti vytvořit samostatný architektonický koncept bez vlivu sousedících pavilonů.

V roce 1956 se vypsala architektonická soutěž na projekt, kterou vyhrál projekt architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, zaměstnanců Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze. Ti se tak stali vedoucími projektanty celé komplexní akce.

Osud pavilonu po výstavě

Po výstavě bylo vzhledem k velkému úspěchu pavilonu rozhodnuto o jeho demontáži a přenesení do Prahy v roce 1959. Vlastní pavilon byl umístěn do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešního Výstaviště, a budova restaurace do Letenských sadů. +more V noci a ranních hodinách 25. října 1991 však výstavní pavilon vyhořel a později byl zbourán. Restaurace na Letné byla po letech chátrání přestavěna na kancelář reklamní agentury. Další rekonstrukce proběhla v roce 2021 a je využívána jako výstavní síň a sídlo galerie galerie Adolf Loos Apartment and Gallery. Posledními autentickými památkami na tuto výstavu jsou stojan Kaplanovy turbíny před pražským výstavištěm a plastika Sousoší Nový věk před branou brněnského výstaviště.

Projekt pavilonu

Výstavní síň Expo 58 na Letné (stav 2022) Pro objekt pavilonu byla vyčleněna parcela trojúhelníkového tvaru, která respektovala okolní přírodní prostředí, sousedící pavilony a dálkové komunikace. +more Při rozvržení objektů dbal tým projektantů na to, aby byly na pavilon ze všech stran vytvořeny průhledy. Hlavní vstup orientovali do aleje vedoucí od Brány parku k centru výstavy. Snažili se o maximální odstup od hlavní komunikace i od velkého sousedícího sovětského pavilonu.

Jelikož výstava Expo 58 se konala v prostoru Heysselského parku se vzácnými dřevinami, koncept musel při rozmisťování objektů respektovat vzácné přírodní prostředí. Výsledkem bylo nenásilné zakomponování pavilonu do parku a vytvoření vlastního vnitřního nádvoří parkového charakteru ponecháním původní zeleně. +more Tato myšlenka přerůstání přírodního prostředí pavilonem byla zesílená oboustranným zasklením spojovacích křídel. Dosáhlo se tak neustálého kontaktu návštěvníka procházejícího expozicemi s přírodou. Architektonicky pavilon dotvářely i malé prodejní stánky v zeleném pásu aleje, které vytvářely přechod mezi zelení samotného parku a výstavními objekty.

Vnější i vnitřní podoba pavilonu zároveň reprezentovala přirozený vývoj soudobé československé architektury.

Architekti si uvědomovali, že mají příliš velkou konkurenci zejména na poli nových konstrukčních technologií. Vnímali i prudký vývoj novodobé architektury, který byl čím dál tím více ovlivňován vyspělým průmyslem přinášejícím nespočet výrobních možností. +more Zajímavý efekt vytvořili seskupením hmot se střídáním velkých plných ploch se zasklenými. Křídla a jednotlivé fasády rozvrhli tak, aby se ze všech stran zachovávala velká měřítko pavilonu.

Formování pavilonu ovlivnilo zejména okolí. Použití jednoduchých forem, linií a ploch stavby zdůraznilo přítomnost velkých krásných a tvarově bohatých cedrů a vzácných jehličnanů. +more Autoři se záměrně vyvarovali použití vnějších dekorativních efektů a nápadných forem nepodložených obsahem.

Důmyslně projektováno bylo i venkovní osvětlení. Autoři vytvořili šestiminutový kinetický osvětlovací cyklus s použitím několika barev a střídavým osvětlováním objektů, přírodního okolí, sousoší při vstupu a věže. +more Důležitou roli v konceptu sehrálo navrhování vnitřní architektury v souladu s vnější. Autoři zavrhli možnost vytvoření velkého neurčitého prostoru, který by hned prozradil téměř celý obsah. Snažili se obohatit návštěvníka o nové prostorové dojmy, což je vhodnější řešení pro tematické výstavy.

Projektanti se rozhodli pro soustavu vnitřních diferencovaných prostor, které by návštěvníka udržovali v pozornosti během celé procházky expozicí, případně jeho zájem ještě stupňovaly. Výstavní pavilony tvořily soustavu typizovaných hal, kde se střídaly a kontrastně doplňovaly dva systémy. +more Byly to tři kubusy čtvercového půdorysu a dvě zasklené spojovací haly. Tyto prostory se vnitřně ještě členily volným vložením výstavních plošin ve výšce prvního podlaží. Tak vznikla skladba hal různého charakteru. Samozřejmě autoři dbali na zachování plynulého vedení návštěvníka od prostoru vstupní haly přes přízemí, mezipatro a na galeriích až do expozice v nádvoří. Jelikož se očekávalo, že návštěvník bude již značně unavený, bral se ohled i na jednoduché překonávání výšek pomocí menšího počtu schodů, které propojovaly různé haly a prostory na jiných podlažích. K halám byla přistavěna věž a samostatný objekt restaurace.

Konstrukce

Stavba někdejší Bruselské restaurace Expo 58 po rekonstrukční přestavbě z r. +more 2001 zezadu Hlavní konstrukci tvořila trubková ocelová kostra. Pro kubusové haly autoři navrhli systém čtyř nosných rohových sloupů, které vytvářely obvodovou konstrukci. Haly byly samozřejmě bez vnitřních podpor. Stěny těchto hal tvořily příhradové nosníky s rozpětím 28 metrů a výškou 12 metrů. Spojovací haly měly stejné rozměry, konstrukci z ocelových trubek a byly celé zasklené. Uvnitř měly vložené galerie. Střechu nesla čtveřice sloupů na šikmých vzpěrách. Po celém obvodu střechy s rozměry 18 × 18 metrů byl nainstalován široký osvětlovací pás z polyesterového laminátu. Z vnější strany namontovali panely o rozměrech 1 × 2 metry, které překryly skleněnou mozaikou s krystaly z hnědého skla. Dokonalost návrhu podtrhovaly i vlastnosti panelů: dobrá izolační schopnost, odolnost proti tlaku větru, mrazu a vodě.

Pro velké zasklené stěny architekti záměrně zvolili vzhled svislých průhledných částí o rozměrech 1,5 × 13 metrů bez vodorovných přepážek. Pásy zasklili tabulemi s rozměry 1,5 × 2 metry, vodorovnou těsnící složku tvořila průhledná umělá hmota. +more Hmotnost tabulí se přenášela na samostatně nesenou kovovou svislou konstrukci.

Autoři zohlednili i ekonomiku stavby: při navrhování pavilonu vytvořili typizační prvky a využili i opakování hal. Jednou z podmínek byla snadná demontovatelnost pavilonu a možnost přenést jej do Československa. +more Proto byly mnohé konstrukce šroubované, což mělo vliv na velikost prvků.

Ocenění

Československý pavilon získal na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu v celkovém hodnocení mezinárodní soutěže nejvyšší cenu Zlatá hvězda a dalších třináct významných ocenění. Vysoce oceněny byly například nová technika v konstrukci demontovatelných pavilónů a dokonalý interiér tvořený originálním nábytkem, uměleckými díly a užitkovými předměty. +more Brněnské výstaviště, Sousoší Nový věk, detail * Sousoší Nový věk, zvané původně Atomový věk, vytvořené sochařem Vincencem Makovským obdrželo Velkou cenu světové expozice v Bruselu. Dnes se nachází originál před hlavním vstupem na Brněnské výstaviště, bronzový odlitek sousoší je umístěn před Novou budovou Národního muzea v Praze.

Odkazy

Reference

Literatura

SEDLÁŘ, Jaroslav: Český umírněný modernismus na mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu. Universitas-revue Masarykovy univerzity, 3/2016, s. +more 31-44. * Veletrh školou krásy a vkusu. Svobodné slovo. 1959-09-15. * VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. A-L. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. 1077 s. . S. 525-526 - Restaurace Praha čp. 1500/VII.

Související články

Expo 58

Externí odkazy

[url=http://www.prahaneznama.cz/jine-zajimavosti/serial-z-letne-pavilon-expo-58/]Článek na prahaneznama.cz[/url] * [url=https://www.archiweb.cz/b/expo-58-restaurace-praha]archiweb.cz[/url]

Kategorie:Letná Kategorie:Stavby v Holešovicích Kategorie:Pražské památky Kategorie:Pavilony na světových výstavách Kategorie:Kultura v Holešovicích Kategorie:Československo v roce 1958