Cesko.wiki Česká církevní provincie
Author
Albert FloresČeské a moravské diecéze Česká církevní provincie je jedna ze dvou církevních provincií římskokatolické církve na území České republiky, druhou je moravská církevní provincie. V čele provincie stojí jako metropolita primas český, kterým je arcibiskup pražský.
Česká provincie se skládá z těchto diecézí: * Arcidiecéze pražská (diecéze založena 973, arcidiecézí od roku 1344) * Diecéze litoměřická (založena 1655) * Diecéze královéhradecká (založena 1664) * Diecéze českobudějovická (založena 1785) * Diecéze plzeňská (založena 1993) Historicky byla součástí též Diecéze litomyšlská (založena 1344), která fakticky zanikla za husitských válek a právně byla zrušena v polovině 16. století. +more Od roku 1973 se používá jako titulární diecéze.
Historie a vývoj
Pražská diecéze byla povýšena na arcidiecézi 30. dubna 1344 papežem +more'>Klementem VI. , což je faktickým datem vzniku české církevní provincie. Současně byla ustanovena diecéze litomyšlská, ta však zanikla za husitských válek.
Zřizování nových diecézí bylo spjato s katolickou reformací neboli protireformací. Litoměřická diecéze funguje od roku 1655, královéhradecká diecéze byla založena roku 1664. +more Českobudějovická diecéze pak byla založena v roce 1785.
Dnešní Česká církevní provincie tradičně odpovídá zhruba poslednímu vymezení historické země Čechy, třebaže po roce 1948 v Československu bylo zemské uspořádání státu zrušeno a Česká republika nemá a nikdy neměla správní jednotky uspořádané podle historických zemí.
Z území, která si Československo připojilo zákonem č. 450/1920 Sb. +more k 31. červenci 1920, připadlo Vitorazsko do Čech a Valticko s Dyjským trojúhelníkem k Moravě. Obdobně začlenila tato území i církev, avšak až apoštolskou konstitucí z 2. září 1937.
V Československu za první republiky sídlily dvě církevní provincie, česká v Praze a moravská v Olomouci, na Slovensku samostatná církevní provincie až do roku 1977 neexistovala. Prvorepubliková vláda usilovala o to, aby se hranice církevních provincií přizpůsobily státním hranicím (části území Československa spadaly do působnosti polských a maďarských biskupů). +more K dohodě však nedošlo a mnichovská krize pak dořešení zabránila. Za Protektorátu Čechy a Morava se i církevní správa přizpůsobila připojení Sudet ke Třetí říši, formálně však hranice diecézí a provincií změněny nebyly.
Období komunistického Československa pak bylo charakterizované zejména tím, že činnost biskupství byla paralyzována a infiltrována lidmi spjatými s komunistickým režimem, většina biskupských stolců však byla neobsazena. Za Pražského jara 1968, kdy došlo k částečné obnově církevního života, Vatikán zpočátku váhal a s návrhem na zřízení slovenské církevní provincie s arcibiskupstvím v Bratislavě a převedení některých území z působnosti polských biskupů pod české a moravské diecéze tak přišel až po sovětské okupaci, na podzim 1968. +more Československá strana a vláda dlouho odolávaly snahám státního církevního sekretariátu o zahájení jednání, v březnu 1969 byro ÚV KSČ na přípravu jednání přistoupilo, ale již v dubnu 1969 rozhodlo o zastavení příprav. K jednáním došlo v roce 1972, Vatikán však vyžadoval v rámci změn hranic provincií zřízení nové provincie a zvýšení počtu biskupů (ve hře bylo zřízení nových diecézí v západních Čechách a na severní Moravě), na což stát nepřistoupil, pokud Vatikán nezakročí proti tajně působícím biskupům a katolickým emigrantům. Delegace se pak v červenci 1976 dohodly na zřízení nové slovenské církevní provincie se sídlem v Trnavě a na úpravě hranic diecézí podle státních hranic Československa (v případě české církevní provincie šlo především o území Kladska, které bylo převedeno pod polskou církevní správu). Jednání byla završena v září 1977, předsednictvo ÚV KSČ dohodu schválilo v říjnu 1977 a příslušná papežská bula byla publikována k 30. prosinci 1977.
Ke zřízení nové české plzeňské diecéze a moravsko-slezské ostravsko-opavské, o něž Vatikán usiloval už koncem 60. let, došlo až v květnu 1993 (vyčlenění plzeňské z pražské, českobudějovické a litoměřické) a v květnu 1996 (vyčlenění ostravsko-opavské z olomoucké).
Rozdělení diecézí v České republice do provincií a titul arcibiskupství mají dnes již význam jen symbolický, historický a formální. Faktickým nástrojem koordinace činnosti biskupů i vztahů církve jako celku je především Česká biskupská konference, která zahrnuje české i moravské římskokatolické i řeckokatolické biskupy.
