Čínské jméno

Čínské jméno osob má zpravidla dvě části, většinou jednoslabičné příjmení stojí na prvním místě, následuje většinou dvouslabičné osobní jméno.

Příjmení

Většina čínských příjmení je jednoslabičná a zapisuje se jedním znakem. Vdané ženy nepřejímají příjmení manžela, ale ponechávají si své příjmení. +more Děti přejímají příjmení otce.

Přestože je užíváno na čtyři tisíce čínských příjmení, 85 % z 1,3 miliardy Číňanů nosí pouze stovku příjmení, tři nejčastější - Wang (王), Li (李) a Čang (张) má přes 20 % populace.

Osobní jméno

Osobní jméno je obvykle dvouslabičné - dvě slabiky má 80 % osobních jmen, méně často jednoslabičné.

Převaha dvouslabičných jmen se datuje od mingské éry. V říši západní Chan bylo 70 % jmen jednoslabičných a toto procento vzrostlo na 98, když Wang Mang z dynastie Sin dvouslabičná jména zakázal. +more Návrat k víceslabičným jménům nastal až ve 4. století, pod vlivem kultury kočovných národů ze severu. Obyvatelé říší Tchang a Sung preferovali dvouslabičná jména, ale za pěti dynastií a v říši Liao i Jüan získala oblibu jména jednoslabičná. Až od nástupu čínské říše Ming dominují jména dvouslabičná. U dvouslabičných jmen vznikl zvyk mít jeden znak společný pro všechny členy (zpravidla syny) rodiny stejné generace a druhý individuální.

Přezdívky

Jako v jiných kulturách, i Číňané mohou mít různé přezdívky .

Historická jména

Dětské jméno

Dětské jméno nebo mléčné jméno bylo tradičně dáváno dětem ve třech měsících (resp. sto dnech) života současně s osobním jménem, používáno bylo pouze v dětství.

Studijní jméno

V rodinách vzdělanců dostával při zahájení studií žák studijní jméno , vybíral ho učitel po dohodě s otcem, souviselo se zájmy a zaměřením žáka.

Zdvořilostní jméno

S dosažením dospělosti - u mužů kolem 20 let, u žen 15 (věk na vdávání) - dostávali členové rodin vzdělanců společenské/zdvořilostní jméno , vybírané otcem či učitelem. Oslovovat dospělého muže jeho osobním jménem bylo totiž přiměřené pouze od osob starších, u vrstevníků to bylo neuctivé. +more Tradice používání těchto jmen zanikla po roce 1919.

Pseudonym

Pseudonym , zpravidla víceslabičný, byla alternativa společenského jména, kterou si vybíral vzdělanec podle svých zájmů, mohl ji měnit se změnou svých poměrů.

Posmrtné jméno

Posmrtné jméno bylo čestné jméno udělované panovníkům a jako vyznamenání i zasloužilým osobnostem, aristokratům, úředníkům a generálům.

Chrámové jméno

Chrámové jméno bylo čestné jméno udělované po smrti panovníkům. Bylo používáno při ceremoniálech uctívání předků.

Odkazy

Reference

Literatura

KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. +more Liberec: Tax Az Kort, 2002, s. 138-141. . * TŘÍSKOVÁ, Hana; HEŘMANOVÁ, Zdenka. Čínská osobní jména v českém kontextu. Nový Orient. 2013, roč. 68, č. 2, s. 36-45. [url=http://orient. avcr. cz/miranda2/export/sitesavcr/data. avcr. cz/humansci/orient/kontakty/pracovnici/publikace/Triskova/xnskx_jmxna_-_DEFDEFDEF. pdf]on-line na stránkách orient. avcr. cz[/url] * Крюков М. В. Китайские фамилии: как и когда они возникли. - Этнография имен. М. , 1971. * Крюков М. В. Система родства китайцев (эволюция и закономерности). М. , 1972. * Крюков М. В. О социологическом аспекте изучения китайской антропонимии. - Ономастика. М. , 1969. * Решетов А. М. Антропонимические трансформации в инонациональной среде. - Этнография имен. М. , 1971. Jméno Kategorie:Východní Asie Kategorie:Jihovýchodní Asie Kategorie:Lidská jména Jméno Kategorie:Čínská jména.