Čárka (diakritika)

Á	á
Ć	ć
É	é
Ǵ	ǵ
Í	í
Ḱ	ḱ
Ĺ	ĺ
Ḿ	ḿ
Ń	ń
Ó	ó
Ṕ	ṕ
Ŕ	ŕ
Ś	ś
Ú	ú
Ẃ	ẃ
Ý	ý
Ź	ź
Ǽ	ǽ

Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. +more Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.

Funkce čárky

Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce: * označení délky hlásek; * označení palatalizace; * označení výšky samohlásek; * označení přízvuku; * označení tónu; * zdůraznění; * rozlišení různého významu slov; * jiné využití.

V češtině

V češtině se čárkou označují dlouhé samohlásky /á, é, í, ó, ú, ý/. Její užívání doporučuje již traktát De orthographia Bohemica sepsaný v 15. +more st. , jehož autorství je připisováno Janu Husovi. Ve spisu je čárka označována latinským termínem gracilis virgula, který bývá mylně překládán jako dlouhé nabodeníčko.

V jiných jazycích

Dánština, norština

V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. +more en (neurčitý člen).

V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).

Faerština

V faerštině mění výslovnost samohlásek: * á: dlouhé , krátké , pred : * í/ý: dlouhé , krátké * ó: dlouhé , anebo , krátké: , ale na Suðuroyě: ** -ógv: , anebo Suðuroyě * ú: dlouhé , krátké ** -úgv:

Francouzština

Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [[Polouzavřená přední nezaokrouhlená samohláska|[e]]] a /e/ [[Schwa|[ə]]].

Irština

V irštině čárka (nazývaná síneadh fada - „dlouhá značka“ - nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.

Islandština

V islandštině mění výslovnost samohlásek: * á: * é: dlouhé , krátké * í/ý: * ó: * ú:

Maďarština

V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.

Polština

V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ Neznělá alveolopalatální afrikáta|, /dź/ znělá alveolopalatální afrikáta|, /ń/ Palatální nazála|, /ś/ neznělá alveolopalatální frikativa|, /ź/ znělá alveolopalatální frikativa|.

Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).

Slovenština

Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. +more sŕňa (srnče), kŕdeľ (hejno), hĺbka (hloubka), stĺp (sloup).

Španělština

Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval. V psané podobě (pomocí čárky) i mluvené podobě (pomocí přízvuku) se tak dá odlišit dvě významově různá slova lišící se pouze a právě čárkou (např. +more ).

Švédština

Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. +more idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.

Vietnamština

Ve vietnamštině značí stoupavý tón u samohlásek (tzv. dấu sắc).

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Diakritika