Čínský tributární systém

Technology

12 hours ago

Author

Čínský tributární systém nebo systém cche-feng byla síť zahraničně-obchodních vztahů ve východní Asii vytvořená postupem doby mezi čínskými říšemi a okolními státy. Systém vycházel z přesvědčení Číňanů, že jejich země je centrem civilizace a kultury, které je vzorem pro okolní svět. Nečínské státy byly v něm povinny přinášet tribut - například kočovníci ze severu a severozápadu koně, země jihovýchodní Asie koření a vzácná dřeva - čímž uznali své podřízené postavení, čínský císař poslům oplátkou věnoval dary - luxusní výrobky, hedvábí, čaj, mince - a povolil obchodovat.

Vzniklé obchodní vztahy byly vesměs vzájemně výhodné, zapojené země někdy získávaly bezpečnostní záruky a zpravidla zůstávaly politicky nezávislé. Prostřednictví tributárního systému, který usnadnil kulturní výměnu, čínské prvky hluboce ovlivnily kulturu sousedních zemí a vznikal tak sinocentrický mezinárodní pořádek, zejména v mingském (1368-1644) a čchingském (od poloviny 17. +more století) období, kdy tributární systém vzkvétal.

Tributnímu systému před rovnými obchodními styky dávali přednost stoupenci konfuciánství, převažující oficiální ideologie čínských států od 2. století př. +more n. l. do začátku 20. století. Konfuciáni totiž chápali Čínu jako vzor civilizace napodobovaný více pro svou správnost a morální kvality než pro vojenskou či ekonomickou sílu. Volné obchodování proto zavrhovali jak kvůli nepřijatelné rovnosti čínské a cizí strany směny, tak kvůli kupeckému upřednostňování zisku před morálkou.

V říši Ming

Chung-wu (vládl 1368-1398), zakladatel a první císař říše Ming (1368-1644) se snažil o kontrolu ekonomiky i společnosti, styky se zahraničím pro něj proto byly vážným rušivým prvkem. Proto se snažil zahraniční obchod omezit na tributní výměnu v rámci oficiálních diplomatických poselstev. +more Při nich okolní země odevzdáním tributu uznaly právoplatnost a nadřazenost mingské vlády. Oplátkou zahraniční delegace obdržely čínské zboží v hodnotě odpovídající tributu. Tímto způsobem se mingská vláda snažila zahraniční obchod dostat pod kontrolu a potlačit. Obecným důvodem omezování styků se zahraničím byla bezpečnost státu, v pozadí však byla i obava z odplynutí drahých kovů ze země.

Ke kontrole a provozování tributního obchodu vláda zřídila úřady ma-š’ ( Úřady pro obchod s koňmi) na severu, čcha-ma-š’ ( Úřady pro výměnu koní za čaj) na západě a š’-po ( Námořní obchodní úřady) podél pobřeží. Od těchto úřadů museli obchodníci komplikovaně získávat povolení a souhlas s objemem i komoditami obchodu. +more Zahraniční obchodníci mohli přicházet pouze v rámci oficiálních poselstev, například Japoncům bylo dovoleno připlout do Ning-po pouze jednou za deset let v množství maximálně tří set lidí na dvou lodích.

V mingské době byla obdobím největšího rozvoje tributních vztahů první třetina 15. století, kdy - v rámci expanzivní zahraniční politiky císařů Jung-le a Süan-te - mingské loďstvo při plavbách Čeng Chea a dalších mořeplavců pravidelně navštěvovalo přístavy jihovýchodní Asie a jižní Indie a dostalo se až ke břehům východní Afriky a Persie.