Řecko-baktrijské království

Řecko-baktrijské království existovalo zhruba mezi léty 250 až 125 př. n. l. Toto helénistické království se nacházelo ve střední Asii a zahrnovalo území Baktrie, Sogdiany a dalších územních celků.

Království bylo založeno okolo roku 250 př. n. +more l. , kdy příznivou situaci pro cestu k moci využil místní satrapa Diodotos k odtržení rozsáhlého území od tehdejší seleukovské říše. Hlavním městem nového království se stala Baktra (dnešní Balch). Společně s nově vzniklým řecko-baktrijským královstvím se odtrhla i Parthie. Když se Diodotovi nepodařilo Parthii dobýt, uzavřel s ní jeho syn Diodotos II. oboustranně výhodné příměří. Kolem roku 180 př. n. l. pronikli baktrijští Řekové do severní Indie, což vedlo ke vzniku řecko-indického království, jež přetrvalo až do konce 1. století př. n. l. .

Historie

Seleukovská satrapie Baktrie

Území Baktrie, Sogdiany, Margiany a Árie bylo v letech 329-323 př. n. +more l. součástí říše Alexandra Velikého. Po jeho smrti indický panovník Čandragupta Maurja (řecky Sandokottis) porazil makedonského vazala v severozápadní Indii a začlenil oblasti Paňdžábu (Pentapotamie, Pětiříčí) a Gandháry (gandhárská pole) do sjednoceného indického státu. Za vlády Alexandrových nástupců Baktrie připadla seleukovcům. Král Seleukos I. Níkátór se v roce 305 př. n. l. utkal v boji s Čandraguptou, byl poražen a musel postoupit indickému státu provincii Árii, část Gedrósie (dnes Balúčistán), Arachósii (oblast v jihozápadním Afghánistánu) a Paropamisdai. Seleukos I. udržoval diplomatické vztahy s Indií. Vyslal na dvůr krále Čandragupty historika Megasthena, do hlavního města Pátaliputry na řece Ganze (dnešní Patna ve státu Bíhar). Megasthenés sepsal dílo Indica o historii a o soudobých poměrech v Indii. Seleukos I. vyslal také rukojmí a posly (podle podepsané mírové smlouvy) a tak se na Magadhský dvůr usadili Řekové a Makedonci- umělci, řemeslníci, hudebníci a vojáci. Seleukos I. okolo roku 295 př. n. l. jmenoval svého syna Antiocha I. spoluvládcem a místodržitelem pro východní oblasti říše, jako král Antiochos I. Sótér vládl v letech 281-261 př. n. l. Za vlády seleukovců byla znovu zakládána města založená Alexandrem Velikým, která zanikla.

Nezávislé řecko-baktrijské království

Za panování dalšího seleukovského krále Antiocha II. +more Thea vyhlásil seleukovský satrapa Diodotos nezávislost Baktrie a Sogdiany. Války, které mezi sebou vedli další dva příbuzní ze seleukovské dynastie, bratři Seleukos II. Kallinikos a Antiochos Hiérakos, přispěly k tomu, že v Baktrii se mohlo osamostatnit řecko-baktrijské království s vlastním vojenským králem. Osamostatnění Baktrie bylo také usnadněno vývojem v seleukovských provinciích Parthii a Hyrkánii, které ležely v dnešním Turkmenistánu. Arsakovci vytvořili Parthskou říši a král Seleukos II. Kallinikos je nedokázal porazit. Antiochos III. Veliký podnikl vojenské tažení v letech 212-205/204 př. n. l. a svedl úspěšné boje v Hyrkánii a Parthii. Hlavní město Baktru (poblíž dnešního města Balch) však nedobyl ani po dvou letech obléhání (208-206 př. n. l. ) a tak podepsal příměří s baktrijským králem Euthydémem I. a uznal nezávislost řecko-baktrijského království. Okolo roku 205 př. n. l. Antiochos III. pokořil indického vládce Subhágasénu (řecky Sophagasenas) a vrátil se do Sýrie, aby čelil vpádu Římanů.

Králové řecko-baktrijského království (asi 255/250-130 př. n. l.)

Apollodor Artemitský napsal, že ekonomická prosperita řecko-baktrijského království na počátku 2. st. +more př. n. l. vytvořila předpoklady pro expanzivní politiku králů (v Baktrii a Sogdianě byla velmi úrodná půda). Král Diodotos I. (255/250-235 př. n. l. ) podnikal neúspěšné pokusy o podmanění území sousední Parthie. Jeho syn, Diodotos II. (235-225 př. n. l. ) uzavřel spojeneckou dohodu s panovníkem Arsakem (Parthie se jevila jako vhodný nárazníkový stát).

Euthydémos I. +more (225-190 př. n. l. ) byl uzurpátorem trůnu, přerušil dynastickou návaznost. V letech 208-206 př. n. l. uplatnil své vojenské umění v bitvě s Antiochem III. Velikým a uhájil nezávislost království. Poté rozšířil baktrijské panství o Ašókovy provincie Árii, Paropamisos, Arachósii a Drangianu (údolí řeky Hílmandu v Afghánistánu, moderní Seistán). Rozšiřování území řecko-baktrijského království probíhalo v období úpadku indického státu. Indická říše, sjednocena Čandraguptou I. z dynastie Maurjů a rozšířena jeho synem Bindusarou a jeho vnukem Ašókou (272-232 př. n. l. ) na celý indický subkontinent, se v průběhu dalších staletí rozpadla na jednotlivá malá království nebo knížectví (nejdéle se udržela v povodí Gangy do roku 185 př. n. l. ).

Král Démétrios I. +more Baktrijský, syn Euthydéma I. , v osmdesátých letech 2. st. př. n. l. posunul hranice řecko-baktrijského království daleko na jih a na východ. Dobyl oblast dolního toku Indu (Sindh), Gandháru a Paňdžáb. Do severní Indie (Madjadéši) vedl vojenské tažení okolo roku 183/181 př. n. l. směrem na sídelní město dynastie Šungů, Pátaliputru v regionu Magadha. Pataňdžali (současník indického krále Pušjamitry I. ) napsal ve svém komentáři k Pániniho gramatice Mahábhášja, že Javanové obléhali Sakétu (v Avadhu) a Mádhjamiku. Mladší purana Gárgísanhita (součást Jugapurány) sdělovala, že Řekové obsadili zemi Paňčalů, Mathuru a postoupili k Pátaliputře. Dodává, že javanovská vojska se musela stáhnou kvůli vnitřním rozbrojům a vrátit se do Baktrie. Démétrios I. musel tažení přerušit- v Baktrii vypukla občanská válka. Řekové ztratili ve prospěch indického krále Madhjadéšu a dočasně i části Paňdžábu a dolního Sindhu. Král Démétrios I. v bitvě v Baktrii padl. Velitel vojska Eukratidés se zmocnil vlády převratem.

Král Eukratidés I. +more (asi 175/170 -145 př. n. l. ) byl pro své vojenské schopnosti srovnáván se svým současníkem a západním sousedem, parthským králem Mithridatem I. Parthský král využil zaneprázdnění Eukratida I. ve válkách a připojil provincii Margianu ke svým državám. Eukratidés I. rozšířil své království až k městům Takšašila a Puškalávatí v severozápadní Indii. Musel však do konce svého panování válčit proti nově vzniklým nezávislým panstvím příslušníků Euthydémova rodu v severozápadní Indii a v Afghánistánu (svědectvím jsou nalezené mince s jmény vládců). Je známo přes 30 jmen řeckých vládců z dynastií euthydémovské a eukratidovské. V lokalitě Ai-Chanúm bylo odkryto Eukratidovo královské město s pevností, palácem, svatyněmi, divadlem a gymnasiem. Stříbrné a bronzové mince raženy s portréty králů mají vysokou uměleckou hodnotu.

Posledním řeckým králem na baktrijském území byl Héliokles I. (145-130 př. n. l.).

Okolo poloviny 2. st. +more př. n. l. se přehnala Střední Asií vlna nomádských Šaků, následována ještě ničivějšími kmeny Jue-č´(které byly nuceny ustoupit ze stepí na západních hranicích Číny před svazem bojovných Siungnů, snad Hunů). Právě jue-č´ské kmeny ukončily vládu Řeků. Po roce 130 př. n. l. Řekové museli nedobrovolně opustit své baktrijské království a ustoupit na jih od Hindukúše a na severozápad až ke Gandháře.

Provincie řecko-baktrijského království

Pro vystižení polohy řecko-baktrijského království je potřeba se ujednotit v názvu území, které je popisováno v cizojazyčné literatuře jako Střední, Centrální nebo Vnitřní Asie. Archeologové používají pojem Střední Asie pro označení souhrnného území států Uzbekistánu, Kazachstánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu a většin území jejich jižního souseda, Afghánistánu.

Baktrie

Centrální provincie řecko-baktrijského království, Baktrie, se nacházela v severovýchodním Afghánistánu a v jižních částech Uzbekistánu a Tádžikistánu. Baktrie byla vymezena pohořím Hindukúš na jihu a na jihovýchodě a horstvy Hissár a Pamír na severu a severovýchodě. +more Nacházela se na dolním toku řeky Óxu (mod. Amudarji na území Afghánistánu). Pouze západní hranice je nezřetelná, ležela kdesi ve stepích středního toku Amudarji.

K Baktrii přiléhala ze severu provincie Sogdiana (na území Uzbekistánu a Kazachstánu), provincie Margiana ze severozápadu (na území Turkmenistánu) a provincie Árie (Areia) z jihozápadu (na území západního Afghánistánu). Na jihovýchodě sousedila s oblastí Paropamisadai (Paropamisos u řeky s dřívějším názvem Kófén), která patřila indickému panovníku.

Sogdiana (Sogd)

Provincie Sogdiana, ležící v Uzbekistánu a Kazachstánu, byla ohraničena ze západu a východu řekami Óxos (mod. Amudarja) a Jaxartés (mod. +more Syrdarja). Tok řeky Syrdarji se utváří ze dvou řek Naryn a Karadarja pramenících v pohoří Ťan Šanu v Kyrgyzstánu, jejichž soutok je v nejúrodnějším údolí Sogdiany, Ferghana (na území Uzbekistánu, vklíněné mezi územím Kyrgyzstánu a Tádžikisánu). V oblasti oáz mezi řekami Óxos a Jaxartés se nacházela starověká obchodní města Marakanda (mod. Samarkand) a Búchara. Tudy procházela hedvábná cesta z Číny přibližně od 2. st. př. n. l. (podle záznamu z doby dynastie Chan, 206 př. n. l. -220 n. l. ) a pokračovala dále přes pouště Střední Asie až na středozemní pobřeží Malé Asie (památkou na tu dobu je archeology objevený systém drobných opevnění, spojující a chránící dálkové cesty a průchody horskými pásmy v Surchandarijské oblasti jižního Uzbekistánu, kde se nachází opevněné sídlo Šerabádské oázy).

V oblasti východně od Kaspického moře a jižně od Aralského jezera až po řeku Syrdarji, kočovali ve stepích Skythové (Řekové je nazývali Massageti, k ním patřil i kmen Parnů s náčelníkem Arksakem, který založil Parthskou říši). Další oblast stepí v Kazachstánu byla obývána kočovnými nomádskými kmeny Šaků (persky Saků), sídlícími na horním toku řeky Syrdarji v Kazachstánu a okolo jezera Issyk-kul v Kyrgyzstánu (odkud je ve 2. +more st. př. n. l. začali vytlačovat od východu se pronikající kmeny Jue-č´).

Margiana

V provincii Margianě, sousedící s Parthií, se nacházelo starověké obchodní město, kterým procházela tzv. velká hedvábná stezka z Číny. +more Město měnilo názvy podle vládců: Alexandreia, Antiocheia Margiané, Merv a dnešní Mary v Turkmenii. Za vlády parthského krále Mithridata I. v letech 171-138 př. n. l. řecko-baktrijské království přišlo o území Margiany. Parthská říše poté bohatla z obchodu se zbožím z Indie a Číny hedvábnou stezkou přes Perský záliv a Mezopotámií až do velkých překladišť na půdě římské říše.

A za vlády parthského krále Mithridata II. (124-87 př. +more n. l. ) opuštěné území řecko-baktrijského království v důsledku nájezdů Šaků patřilo Parthům. Šaky usídlil v jižním Afghánistánu.

Árie (Areia)

V úrodné zemědělské oblasti Árie bývalo starověké město Artakoana, vedle kterého poblíž Alexandr Makedoský postavil opevněné město Alexandrie Areia (pozdější Areión, mod. Herát).

Od dob Alexandrova tažení, v řecko-baktrijském království žilo smíšené, zčásti helenizované obyvatelstvo, jeho významnou složku tvořilo iónští Řekové (odtud označení Řeků prákrtským termínem Jóna a sanskrtsky Javana v indických písemnostech).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Seznamy panovníků podle zemí Kategorie:Zaniklé státy jižní Asie +more_l. '>Kategorie:256 př. n. l. Kategorie:Vzniklo ve 3. století př. n. l. .