Římsko-německá říše bylo středověké politické a teritoriálně správní území s centrem ve střední Evropě. Vzniklo v roce 962, kdy byl císařem korunován Ota I. Veliký. Říše byla politicky organizována jako volné sdružení území, která byla většinou spravována aristokracií a dědičnými knížectvími.
Římsko-německá říše se skládala z několika teritoriálních jednotek, z nichž nejvýznamnější bylo Svatá říše římská, která měla za centrum Řezno. Ke říši patřilo také mnoho dalších území, zahrnujících dnešní Itálii, Francii, Nizozemsko, Rakousko, Česko a další.
Říše prožívala rozvoj za vlády řady Hohenštaufů a Lucemburků, ale od 14. století postupně začala ztrácet svou politickou moc. V roce 1806 byla Římsko-německá říše oficiálně rozpuštěna a nahrazena Rýnským spolkem.
Říše zanechala významné dědictví v oblasti politiky, práva, kultury a architektury. Byla také sídlem Svaté říše římské, což mělo vliv na formování evropských monarchií a církví. Říše měla také významnou roli v době křížových výprav a byla centrem mocenského zápasu mezi Svatou říší římskou a papežstvím.