Šukrija Alagić

Technology

12 hours ago

Author

Mehmed Šukrija (event. jen Šukrija, Šukri nebo Šućrija) Alagić (20. května 1881 Tuzla, Bosna a Hercegovina - 31. ledna 1936 Derventa, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský pedagog, spisovatel a překladatel bosňáckého původu. Sám se považoval za Chorvata islámské víry.

Životopis

Rodina Alagićova pocházela z hercegovského města Konjic, nicméně Šukrija se narodil v Tuzle, kde jeho otec Mehmed Faik (1843-. ) sloužil jako kajmekam, okresní hejtman. +more Mehmed Faik přivedl na svět sedm synů (Ahmed, Reuf, Halid, Šukrija, Salem, Mustafa i Ćazim) a tři dcery (Nazija, Hiba a Behija). O svém bohatém životě zanechal cenné vzpomínky (Povijest jedne porodice, Spomenik CX, Odjeljenje društvenih nauka, SANU, Bělehrad 1961).

Ruždii (1893), islámskou základní školu, a šest tříd gymnázia Šukrija dokončil v Sarajevu, další dvě třídy v Mostaru. Odmaturoval roku 1901 jako první muslim na mostarském gymnáziu. +more Mezi lety 1901 a 1905 studoval orientalistiku (starou arabštinu) a slavistiku (srbský aneb chorvatský jazyk) na Vídeňské univerzitě.

Po návratu do vlasti byl 23. srpna 1905 umístěn do sarajevského Vyššího gymnázia, kde vyučoval arabský jazyk. +more Roku 1909 se pak úředně stal učitelem a roku 1912 profesorem v témže vzdělávacím zařízení. V lednu 1916 byl na vlastní žádost umístěn do mostarského gymnázia a nakonec 30. října 1917 do Chlapecké učitelské školy v Derventě, kam byla za války přesunuta sarajevská učitelská přípravka. Z této školy byl roku 1920 propuštěn kvůli veřejné podpoře Jugoslávské muslimské organizace, vůdčího politického hnutí bosenskohercegovských muslimů mezi dvěma světovými válkami. Od 8. října 1920 pak vyučoval v nižším gymnáziu v Derventě a od 16. prosince 1927 v gymnáziu v Tuzle (kde byl i ředitelem). Dne 16. dubna 1931 byl penzionován, načež se vrátil do Derventy, v níž pak zemřel a byl pohřben.

Již od studií vedl aktivní spolkový život, podílel se na činnosti sdružení Gajret (hlavně za působení Safvet-bega Bašagiće). Roku 1926 byl vybrán do Vakufsko-meárifského pověřenectva v Tuzle, které mělo na starost správu islámských záležitostí v rámci Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, o rok později zasedl v ústředním Vakufsko-meárifském sněmu Sarajevu.

Vedle pedagogické činnosti hojně překládal z arabštiny. Sepsal několik učebnic arabského jazyka pro gymnázia, přispíval do islámských periodik (Novi behar, Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva a „Narodna uzdanica“ kalendar) a soustavně překládal Kur'án, byť svatou knihu islámu nestačil přeložit celou.

Z jeho dětí ve veřejném prostoru zanechal nejvíce stop syn Nedžmudin (*1915), který vystudoval práva a jako amatérský historik popularizoval dějiny rodné Derventy.

Dílo

Izbor iz kitabu sireti resulillahi: po Muhammed ibni Ishaku (Výbor ze Síratu Rasúli l-Láh: podle Muhammada ibn Isháka, autorem 'Abd al-Málik bin Hišám, redakčně upravil Šukrija Alagić, Sarajevo 1913) * Arapsko-srpsko-hrvatski rječnik za Izbor iz Kitabu sireti resulillahi (Arabsko-srbo-chorvatský slovník pro Výbor ze Síratu Rasúli l-Láh, Sarajevo 1913)

překlady z arabštiny

Abduhu, Muhammad: Tefsiru Kur-anil-kerimi = (Komentar Kurana). 1. +more knj. (Komentář Kur'ánu) Sarajevo 1926. * Rida, Muhammad Rashid. Tefsirul Kur-anil-hakimi = (Komentar Kurana). 2. knj. (Komentář Kur'ánu) Sarajevo 1927. * Elkuranul-hakimu = Kuran-mudri (prijevod i tumač) (Kur'án moudrý: překlad a výklad, 3 sv. ) Tuzla-Sarajevo 1931-1932. * Muhammad Abduhu. Tefsiru džuz i 'amme. (Tafsír džuz’ 'Amma) Sarajevo 1933. * Kur'an s tumačem. (Kur'án s výkladem) Derventa 1934.