Šalmaj

Žena hrající na šalmaj (Tobias Stimmer, cca 1500) Šalmaj je dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem (strojkem) a kónickým vývrtem. Je předchůdcem hoboje a anglického rohu. V mnoha zemích přetrval v rozličných podobách do současnosti a je hojně využíván v tradiční lidové hudbě, např. dulzaina (příp. chirimía) ve Španělsku, xirimia, dolçaina, gralla, tible či tenora v Katalánsku, charamela v Portugalsku nebo ciaramella v Itálii.

Jazyková poznámka

Slovo šalmaj je v češtině zpravidla ženského (pouze takto je uvádějí PČP, SSČ, ASCS, Internetová příručka ÚJČ), „zřídka mužského rodu“ (informaci o mužském rodě podává SSJČ a PSJČ).

O nástroji

Různé velikosti šalmají, jak je zobrazil Michael Praetorius v díle Syntagma Musicum (1620) +morejpg|225px|vlevo|náhled'>Sopraninová a sopránová šalmaj, vyrobil Vladimír Richter.

Původ a vývoj

Podle některých zdrojů vznikla šalmaj v Bagdádu za vlády kalifa Haruna al Rašída (763-807), podle jiných je potomkem anatolského nástroje zurna. Do Evropy se dostala během křižáckých válek, kdy Saracéni využívali k zastrašení protivníka velké vojenské kapely sestávající především ze šalmají, trubek a bubnů. +more Její jméno pochází tedy pravděpodobně z arabského salameya, někteří etymologové však původ jména odvozují od latinského calamus, což znamená „rákos“.

Nástroj je obvykle vysoustružen z jednoho kusu dřeva, opatřen kuželovým vývrtem a roztrubem. Třtinový dvojitý plátek (strojek) byl původně podložen kovovým diskem, který sloužil jako opora rtů, později byl strojek vsunut do dřevěné piruety. +more Rty se částečně opíraly o piruetu a strojek svíraly pouze lehce, možnost ovládat dynamiku nástroje byla tedy velice omezená. Zvuk šalmaje byl proto pronikavý a silný.

V 16. století došlo k dalšímu rozvoji nástroje - byl zúžen vývrt, zmenšeny prstové otvory, jeho rozsah se zvýšil. +more Nástroj se vyráběl v několika velikostech, větší typy byly opatřeny klapkou, kterou zakrývala ozdobná krytka - fontanela. Tyto byly nazývány „pumorty“.

V 17. století postupně převzal úlohu šalmaje hoboj, na jehož vývoji se nejvíce podílel francouzský stavitel nástrojů Martin Hotteterre.

Použití

Po vzoru Saracénů byly šalmaje brzy po křížových výpravách využívány v evropských vojenských kapelách. Ve čtrnáctém století jsou rovněž zdokumentovány taneční soubory snižcových trumpet a šalmají. +more Po zdokonalení nástroje na počátku 16. století začal být nástroj spolu s pozouny a dalšími dechovými nástroji hojně využíván městskými kapelami a trubači nejen pro světskou, ale i pro chrámovou hudbu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Vzdušnicová šalmaj * [url=http://www. hanchet-woodwind. +moreco. uk/]John Hanchet[/url] - výrobce šalmají * [url=https://web. archive. org/web/20160525065002/http://www. music. iastate. edu/antiqua/renshawm. htm]The Renaissance Shawm[/url] - článek * [url=https://web. archive. org/web/20171002060528/http://www. music. iastate. edu/antiqua/mshawm. htm]The Medieval Shawm[/url] - článek.

Literatura

Buchner, Alexandr (1952): Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. +more Sborník Národního musea v Praze. Svazek VII-A - Historický č. 2 * Čížek, Bohuslav (2002): Hudební nástroje evropské hudební kultury. Aventinum Praha. * Baines, Anthony, (1991): Woodwind Instruments and Their History. Dover Publications. * Kurfürst Pavel, (2004): Hudební nástroje. Togga.

Kategorie:Dřevěné nástroje Kategorie:Historické hudební nástroje