Cesko.wiki Žárlivost
Author
Albert FloresŽárlivost Žárlivost je jedna z lidských emocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti. Definice praví, že žárlivost je strach ze ztráty lásky.
Jde o jeden z nejsilnějších, nejdestruktivnějších a nejbolestivějších pocitů. Často bývá pokládán za míru lásky, kterou cítí jedna osoba k druhé; naopak, její nedostatek je někdy chápán jako příznak lhostejnosti. +more V žádném případě o projev lásky nejde.
Slovo pochází z francouzského jalousie [žaluzi]. S žárlivostí a závistí si často spojujeme zelenou barvu. (Např. zezelenal závistí).
Žárlivost je vyvolaná představou partnerova vztahu s někým jiným, přičemž podněty pro její vznik se liší podle pohlaví (Buss, 1996). Ženy žárlí častěji kvůli emocionální pozornosti partnera, mužům se více příčí sdílení partnerčiny sexuální pozornosti.
Žárlivost je v mezilidských vztazích běžný jev. Můžeme ji pozorovat již u pětiměsíčních dětí. +more Některé prameny tvrdí, že se žárlivost objevuje v každé kultuře, jiné prameny zastávají názor, že je to kulturně-specifický fenomén.
Žárlivost a její dopady byly tématem mnoha románů, písní, básní, filmů a jiných uměleckých děl. Stala se rovněž objektem zájmu vědců. +more Psychologové popsali některé faktory, které vedou k jejímu vzniku. Sociologové ukázali, že kulturní hodnoty hrají důležitou roli nejen v ukazatelích, které spouští žárlivost, ale rovněž v našich představách o jejích sociálně přípustných projevech. Biologové poukázali na faktory, které mohou žárlivost nevědomě ovlivnit.
U jedinců s poruchou sebehodnocení může žárlivost za určitých okolností nabýt charakteru patolologického jevu, projevujícího se situační nepřiměřeností nebo přílišnou intenzitou emocí, tzv. chorobná žárlivost. +more Může nabýt povahy bludu (tzv. emulační blud).
Jestliže připustíme hněv a méněcennost jako příčinu žárlivosti, je potřeba zjistit zdroj těchto příčin. Je-li jedna osoba žárlivá, může být příčinou hněv osoby jiné, ale těžko lze vnímat méněcennost této druhé osoby. +more Méněcennost může cítit jedinec pouze jako vlastní. Pokud se tedy cítíme méněcenní, je to pravděpodobně na základě hněvu druhé osoby s podtextem vlastní pokory a přesvědčení, že východiskem není „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ a snahou o urovnání problémů. Důležitou roli hraje i orientace hněvu. A orientace v osobní rovině citů je nejzákeřnější. Jde-li o žárlivost mezi mužem a ženou, tedy o strach ztráty partnera, může do hry vstupovat ještě povyšování se nad svého partnera různou formou psychologických nátlaků, což může u druhého vyvolávat pocity zdrženlivosti, vyhýbavosti, nedůvěry… pramenící v žárlivosti.
