Blasius von Schemua

Technology

12 hours ago

Author

Blasius von Schemua (slovinsky Blaž Žemva) (2. ledna 1856 Klagenfurt - 21. listopadu 1920 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. Jako jediný rodilý Slovinec dosáhl nejvyšších postů v rakousko-uherské armádě. Ve vojsku sloužil od roku 1874, byl mimo jiné štábním důstojníkem, vojenským pedagogem a velitelem různých jednotek pěchoty. V letech 1911-1912 zastával funkci náčelníka generálního štábu a poté velel postupně dvěma armádním sborům. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty, mezitím byl také povýšen do šlechtického stavu. Na začátku první světové války se na východní frontě zúčastnil bojů v Haliči. Kvůli neúspěchům byl odvolán již v září 1914 a v roce 1915 na vlastní žádost odešel do penze.

Životopis

Pocházel ze slovinské rodiny s historií sahající do 17. století, narodil se jako mladší syn c. +more k. majora Blaže Žemvy (1808-1871). Studoval nejprve v Mariboru, poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde mimo jiné vyučoval jeho otec. V hodnosti poručíka vstoupil do armády k 7. pěšímu pluku a v letech 1879-1881 byl přidělen k rakousko-uherskému vyslanectví v Teheránu, kde se mimo jiné začal zabývat okultismem. Po návratu do Rakouska si doplnil vzdělání na škole pro vyšší důstojníky ve Vídni (1881-1884). Od roku 1885 pracoval na generálním štábu, později byl také pedagogem na vyšší vojenské škole ve Vídni (1893-1897), kterou sám předtím absolvoval. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1887, plukovník 1898) a v roce 1900 byl spolu se svým bratrem povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1902 byl velitelem 66. pěšího pluku v Užhorodě, v roce 1905 byl povýšen na generálmajora a velitele 55. pěší brigády v Terstu. V letech 1908-1909 velel 18. pěší divizi v Dubrovníku, poté získal hodnost polního podmaršála (1909) a téhož roku se stal sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu války.

Když byl po sporech s císařem Františkem Josefem v roce 1911 odvolán Conrad von Hötzendorf z funkce náčelníka generálního štábu, dočasně jej nahradil Schemua (1911-1912), který byl v roce 1912 jmenován také c. +more k. tajným radou. Ve spolupráci s německým náčelníkem generálního štábu Moltkem pokračoval v intenzívní přípravě na válku. Odvolaný Conrad však nadále využíval svého postavení k různým aktivitám jak v armádě, tak v zahraniční politice. Schemua s jeho jednáním nesouhlasil a během listopadu 1912 nabídl svou rezignaci. Conrad byl nakonec znovu v prosinci 1912 jmenován náčelníkem generálního štábu a Schemua přešel na post velitele XVI. armádního sboru v Dubrovníku (1912-1914). V roce 1913 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.

V roce 1913 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a v dubnu 1914 byl jmenován velitelem II. +more armádního sboru ve Vídni. S tímto sborem byl po vypuknutí první světové války převelen na východní frontu, kde byl zařazen do 2. armády generála Auffenberga. Zúčastnil se bojů o Halič a na přelomu srpna a září 1914 bojoval v bitvě u Komarówa. V následujících bojích u Lvova však zcela selhal a poskytl prostor 5. ruské armádě k rozsáhlé ofenzívě. Ke dni 24. září 1914 byl odvolán z čela II. armádního sboru a převelen zpět do Rakouska, kde byl pověřen obranou linie na Dunaji od Horního Rakouska až k Bratislavě. Na vlastní žádost byl v březnu 1915 penzionován a od té doby žil v soukromí v rodném Klagenfurtu.

Měl řadu intelektuálních zájmů, zabýval se mimo jiné etnografií a filologií, během vojenské služby podnikl řadu vzdělávacích cest. Jako náčelník generálního štábu předložil císaři Františku Josefovi memorandum, ve kterém předpověděl, že celoevropský válečný konflikt nebude jen soubojem mocností, ale především národů a v případě porážky povede k rozpadu mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie. +more Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile Signum Laudis. V roce 1912 obdržel Řád železné koruny I. třídy a mimo aktivní službu nakonec v roce 1917 získal rytířský kříž Leopoldova řádu.

Jeho starší bratr Johann (Janez) von Schemua (1850-1919) byl také důstojníkem rakousko-uherské armády, dosáhl hodnosti generála pěchoty a aktivní službu zakončil jako velitel XIV. armádního sboru v Innsbrucku. +more V roce 1917 byl povýšen na barona.