Dus (mytologie)

Dus je galský lesní démon, pravděpodobně ochránce posvátného háje, zmiňovaný ve středověkých pramenech. V pozdním folklóru splynul s lutiny, tedy skřítky, trpaslíky či šotky.

Písemné prameny

Dusa poprvé zmiňuje, v latinské formě dusios, Augustin z Hippa ve svém díle O Boží obci z počátku 5. století:

Isidor Sevillský na počátku 7. století ve svých Etymologiích nahrazuje lesní mužíky a fauny „chlupatci“(pilosi) a „pany“ (Panitae). +more Pozdější středověká díla čerpala z Augustina a Isidora a také spojovala dusy s lesními démony a inkuby.

Další informace však přináší Thomas z Cantimpré ve svém díle Bonum universale de apibus z poloviny 13. století:

Pozdní tradice

V Bretani se používá výraz duz, tuz, teuz či zdrobnělina tuzik, jako varianta názvu pro skřítky či trpaslíky obvykle zvané korrigan. V bernské části pohoří Jura je známa bytost jménem dus nebo hairod, obvykle v podobě černého, chlupatého zlovolného démona. +more V tomto případě se jedná o následek diabolizace, někdy je těmto stvořením ostatně přisuzována mírná povaha. Ve Valonsku byl znám duhon, který však zanechal pouze několik stop v místních názvech jako je Trô dès dûhons „Díra duhonů“ na řece Warche u města Renardstein.

Původ ve slově dus může mít i anglické go to the deuce „jdi k čertu“, dischöl „noční můra“ ve švýcarském kantonu Graubünden a místní názvy v Německu, dva z 8. století, jeden z 10. +more století.

Hypotézy

Francouzský historik Claude Lecouteux vykládá dus z indoevropského kořene *dheuos či *dhus „démon, duch“. Na základě svědectví Thomase z Cantimpré dusy považuje za ochranná božstva posvátných hájů, později hranice mezi lidským obydlím a okolním světem, analogická římským silvanům. +more Jako ženskou obdobu dusů vykládá staroanglickou haegtesse a starohornoněmeckou hagazussa, což je označení které se ve středověku používala pro různá ženská božstva, věštkyně a čarodějnice.

Odkazy

Reference

Kategorie:Keltská mytologie Kategorie:Lesní démoni