Floém

Floém (lat. phloem, z řec. φλοιός, phlóios; kůra), také lýko, leptom je součást cévních svazků. U cévnatých rostlin je floém systémem pletiv, která rozvádějí organické živiny (produkty fotosyntézy), především sacharózu (cukr), do všech částí rostliny, kde je třeba. U stromů se floém nachází pod nejvnitřnější vrstvou borky. Floém je odpovědný především za transport rozpustných organických látek vytvořených během fotosyntézy.

Struktura

Hlavním vodivým elementem jsou u krytosemenných tzv. sítkovice. +more U nahosemenných a kapraďorostů je nahrazují tzv. sítkové buňky.

1._Dřeň_(botanika)|dřeň

7._Pokožka_(rostliny)'>epidermis

Sítkovice

Buňky sítkovic postrádají jádro, mají velmi málo vakuol, ale obsahují ostatní organely, jako například ribozomy. Endoplazmatické retikulum je soustředěno na bočních stěnách. +more Sítkovice jsou tvořeny řadami protáhlých samostatných buněk. Příčné stěny buněk spolu s velkým počtem pórů jsou nazývány sítková políčka. Kromě pórů mají také zvětšená plasmodesmata.

Buňky průvodní

Většina funkcí buněk sítkovic je umožněna mnohem menšími buňkami průvodními - typickými rostlinnými buňkami. Na rozdíl od sítkovic mají obvykle větší počet ribozomů a mitochondrií. +more Je to způsobeno tím, že buňka průvodní je metabolicky aktivnější. Cytoplazma buněk průvodních je se sítkovými elementy spojena plasmodesmaty. Buňky průvodní se vyvíjejí jen u krytosemenných rostlin.

Lýkový parenchym a lýkový sklerenchym

Vodivý parenchym, který je součástí lýka, se nazývá lýkový parenchym. Jeho funkce je zásobní a rozvod látek na krátké vzdálenosti.

Lýkový sklerenchym (nebo také „tvrdé lýko“) obsahuje provazce sklerenchymatických buněk. Ty zvyšují pevnost lýka v tahu. +more Mohou sloužit jako textilní vlákna - příkladem je len setý. Floém (oranžově) přenáší produkty fotosyntézy do dalších částí rostliny.

Funkce

Na rozdíl od xylému (jehož cévy a cévice jsou tvořeny buňkami odumřelými) jsou vodivé elementy kompletně tvořeny živými buňkami, které transportují mízu. Míza je roztok na bázi vody. +more Je bohatá na cukry vytvořené fotosyntetizujícími částmi rostliny. Cukry jsou přenášeny do nefotosyntetizujících částí (např. kořenů) nebo do zásobních struktur (např. hlíz a cibulí).

V roce 1926 vysvětlil dendrolog a vědec v oboru lesnictví Ernst Münch (1876-1946) mechanismus transportu asimilátů ve floému. Vysoká koncentrace organické hmoty uvnitř buněk floému ve zdroji, například listu, vytváří osmotický potenciál, který umožňuje vést vodu do ostatních buněk. +more Floémová míza je transportována od „zdroje cukrů“ k „místům spotřeby cukrů“ pomocí turgoru. Zdrojem cukrů je jakákoli část rostliny schopná jejich produkce nebo uvolňování.

Během růstového období rostliny, obvykle na jaře, jsou zásobní orgány (např. kořeny) zdrojem sacharidů a vzrostné části rostliny místem spotřeby cukrů. +more Přenos látek ve floému je dvousměrný, zatímco v buňkách xylému je pouze jednosměrný, vzestupný. Po růstovém období, kdy meristémy nejsou aktivní, se role vymění - listy se stávají zdrojem a zásobní orgány místem spotřeby.

Kroužkování

Vzhledem k mělkému uložení floému lze u rostlin použít metodu zvanou kroužkování. Kroužkování ovocných stromů se provádělo dříve často u jabloní a hrušní s bujným růstem a malou plodností. +more Dnes se tomuto zásahu předchází roubováním na zakrsle rostoucí podnože. V současné praxi lze kroužkování použít k posílení růstu u jednotlivých pupenů.

Kroužkování je pozapomenutá, kdysi tradiční metoda péče o nízký a střední les, běžně dodnes využívaná v řadě evropských zemí. V pruhu o výšce 20-30 cm se přeruší vodivá pletiva po obvodu kmene. +more Okroužkované dřeviny zůstávají stát a postupně odumírají; rostlina nemůže dopravit živiny z horních částí ke kořenům.

Pěstitel má možnost vypěstovat větší plody (které lze spatřit na přehlídkách) tak, že zaškrtí lýko rostliny a zanechá na ní pouze několik plodů. Cukry se tak hromadí v horních částech rostliny, protože zaškrcení omezuje jejich průchod ke kořenům. +more Plody tím získávají na velikosti.

Původ

Pletiva vodivá a zpevňovací vznikla s přechodem rostlin na souš. Tvorba floému probíhá ve dvou fázích. +more Primární floém je diferenciován z prokambia. V této fázi rozlišujeme dva typy primárního floému - protofloém a metafloém. Protofloém se diferencuje jako první, metafloém se diferencuje po něm. U metafloému se již objevují buňky průvodní. Sekundární floém je diferenciován ze sekundárního meristému kambia, a to na jeho vnější straně.

Odkazy

Reference

Literatura

LUŠTINEC, Jiří a ŽÁRSKÝ, Viktor. Úvod do fyziologie vyšších rostlin. +more 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 261 s. ISBN 80-246-0563-5. * MÜNCH, Ernst. Die Stoffbewegunen in der Pflanze. Jena: Verlag von Gustav Fischer, 1930. 234 s. * PROCHÁZKA, Stanislav et al. Botanika: morfologie a fyziologie rostlin. 1. vyd. , dotisk. Brno: MZLU, 2003. 242 s. ISBN 80-7157-313-2. * ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 2. uprav. vyd. Praha: Scientia, 1995. 635 s. , rejstř. , fot. , ilustr. ISBN 80-85827-32-8.

Související články

Cévní svazek * Haustorium * Xylém

Externí odkazy

[url=https://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/standard%20likvidace%20invazn%C3%ADch%20rostlin.pdf]Likvidace vybraných invazních druhů rostlin, s. 8[/url] AOPK, 2016 * *

Kategorie:Anatomie rostlin Kategorie:Fyziologie rostlin Kategorie:Rostlinná pletiva