Francouzský národní orchestr

Francouzský národní orchestr je symfonický orchestr se sídlem v Paříži. Od svého založení v roce 1934 se stal jedním z nejvýznamnějších těles svého druhu ve Francii. Jako stálí nebo hostující dirigenti jej vedli nejvýznamnější francouzští umělci své doby, mimo jiné Désiré-Émile Inghelbrecht, Manuel Rosenthal, Roger Désormière, André Cluytens, Jean Martinon a Charles Munch, i vynikající zahraniční dirigenti, například Otto Klemperer, Carl Schuricht, Sergiu Celibidache, Leonard Bernstein, Lorin Maazel, Kurt Masur a další.

Současným šéfdirigentem orchestru s oficiálním titulem „hudební ředitel“ je od roku 2017 Emmanuel Krivine.

Patří do správy francouzského národního rozhlasu Radio France a vystupuje zejména v Théâtre des Champs-Élysées a v koncertní síni Maison de la Radio.

Jméno

1934-1945 Národní orchestr * 1945-1949 Národní orchestr Francouzského rozhlasu * 1949-1964 Národní orchestr RTF * 1964-1974 Národní orchestr ORTF * od roku 1975 Francouzský národní orchestr

Dějiny

Orchestr založil svým dekretem francouzský ministr pošt Jean Mistler 18. +more února 1934. Jeho prvním stálým dirigentem (šéfdirigentem) se stal Désiré-Emile Inghelbrecht. Hudebníci dostali exkluzivní smlouvy, takže nemohli současně vystupovat v jiných orchestrech, například v orchestru Pařížské opery. První koncert měl 13. března 1934 na programu francouzský a německý repertoár, konal se v sále Pařížské konzervatoře. Koncerty v prvních letech řídili kromě Inghelbrechta také Roger Désormière, Eugène Bigot nebo Manuel Rosenthal. V listopadu 1935 dvakrát dirigoval Arturo Toscanini.

V roce 1939 musela část hráčů odejít při mobilizaci do armády, zbytek tělesa se usadil 26. října 1939 v Rennes a po bombardování města byl 16. +more června 1940 rozpuštěn. Obnovil ho režim ve Vichy v březnu 1941, v té době sídlil orchestr v Marseille a nesměli v něm působit židovští hudebníci. V březnu 1943 se orchestr přesunul zpět do Paříže.

Po osvobození nahradil na postu šéfdirigenta Inghelbrechta, který byl spojován s kolaborantským režimem, Manuel Rosenthal. Orchestr se dostal pod správu francouzského rozhlasu. +more Proto se postupně měnil jeho název.

Rosenthal modernizoval repertoár orchestru a pozval k účinkování další významné dirigenty jako Rogera Désormièra, Jeana Martinona, Otto Klemperera, Charlese Muncha, Paul Kletzkiho a další. V roce 1947 byla pořízena první oficiální nahrávka orchestru (Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského a Ravelovo Bolero pod řízením Kletzkiho). +more Do repertoáru se dostávala díla skladatelů 20. století (Pierre Boulez, Béla Bartók, Olivier Messiaen, Henri Dutilleux a další), mnohá z nich ve světových či francouzských premiérách.

Stálým dirigentem byl Roger Désormière, ale po mozkové mrtvici, po které v roce 1952 ochrnul, nebyl okamžitě nahrazen. Nejčastěji pak dirigoval André Cluytens. +more Nejslavnější premiérou v 50. letech se staly Déserts Edgara Varèse, uvedené pod řízením Hermanna Scherchena 2. prosince 1954, které způsobily skandál. Brazilský skladatel Heitor Villa-Lobos nahrál s orchestrem v 50. letech celou řadu svých kompozic pro společnost EMI.

V roce 1960 převzal vedení orchestru Maurice Le Roux, první s prestižním titulem hudební ředitel. V roce 1967 vznikla tělesu konkurence v podobě nově založeného Pařížského orchestru s šéfdirigentem Charlesem Munchem. +more O rok později tak Národní orchestr získal také špičkového hudebního ředitele v osobě Jeana Martinona. S ním za dirigentským pultem vznikly nahrávky kompletního díla Clauda Debussyho a kompletních symfonií Camille Saint-Saënse. V roce 1973 se stálým hostujícím dirigentem stal rumunský maestro Sergiu Celibidache, ale po konfliktech s některými hudebníky své angažmá o dva roky později ukončil.

V roce 1975 vzniklo Radio France a pod jeho patronátem získal orchestr své nynější jméno. Vedle něho Radio France založilo spojením několika menších těles Filharmonický orchestr Radia France. +more Francouzský národní orchestr se stal reprezentantem francouzské národní hudební kultury. V době, kdy nemá šéfdirigenta, spolupracuje s celou řadou vynikajících hostů ze zahraničí, jako byli Leonard Bernstein, Wolfgang Sawallisch, Seidži Ozawa a Lorin Maazel. Ten byl v roce 1977 jmenován stálým hostujícím dirigentem a v roce 1988 se pak stal hudebním ředitelem.

V roce 1991 jej v této funkci nahradil Charles Dutoit, přicházející z Montrealského symfonického orchestru. Část hudebních kritiků ale jeho působení oceňovala negativně, ať jde o složení programů nebo o úroveň interpretace. +more Přesto zůstal ve vedení až do roku 2001, kdy ho nahradil Kurt Masur, a toho pak v roce 2008 Daniele Gatti. V roce 2017 byl hudebním ředitelem orchestru jmenován nyní 71letý Francouz rusko-polského původu Emmanuel Krivine, který byl v letech 2006-2015 šéfdirigentem Orchestre philharmonique du Luxembourg.

Stálí dirigenti

1934-1944 Désiré-Emile Inghelbrecht * 1944-1947 Manuel Rosenthal * 1947-1952 Roger Désormière * 1951-1960 žádný stálý dirigent * 1960-1967 Maurice Le Roux (hudební ředitel) * 1968-1973 Jean Martinon (hudební ředitel) * 1973-1975 Sergiu Celibidache (stálý hostující dirigent) * 1975-1977 žádný stálý dirigent * 1977-1990 Lorin Maazel (1977-1988 stálý hostující dirigent, 1988-1990 hudební ředitel) * 1989-1998 Jeffrey Tate (stálý hostující dirigent) * 1991-2001 Charles Dutoit (hudební ředitel) * 2002-2008 Kurt Masur (hudební ředitel) * 2008-2016 Daniele Gatti (hudební ředitel) * od roku 2017 Emmanuel Krivine (hudební ředitel)

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.radiofrance.fr/chaines/orchestres/national]oficiální stránky (French)[/url]

Kategorie:Symfonické orchestry Kategorie:Hudební organizace ve Francii Kategorie:Hudba v Paříži Kategorie:Organizace v Paříži Kategorie:Hudební organizace založené roku 1934