Ghetto v Daugavpilsu

Terminologie

Město Daugavpils je také známé ruským jménem Dvinsk a německým jménem Dünaburg. K mnoha vraždám souvisejícím s ghettem došlo v nedalekém lese Pagulanka, který je také hláskován jako Polulanka či Pogulianski. +more Ačkoli je známé jako ghetto, ve skutečnosti to byla stará tvrz proměněná ve vězení, které drželo Židy, než byli zabiti v lese Pagulanka. Podobná místa byla v Lotyšsku nazývaná „koncentrační tábory“.

Začátek holokaustu v Daugavpilsu

V té době žilo v Daugavpils asi 12 000 Židů. Před německou armádou se dala do pohybu obrovská kolona válečných uprchlíků, nejen Židů z Litvy, ale také vojáků Rudé armády, kteří neuposlechli příkazy. +more Stěhovali se na SV po dálnici z Kaunasu (také známý jako Kovno) do Daugavpilsu. Uprchlíci se domnívali, že tam budou v bezpečí nebo najdou vlak směřující na východ. Někteří židovští uprchlíci se dostali až k sovětským hranicím, stráže NKVD jim však zabránily hranice překročit. Někteří byli nakonec přes hranice puštěni, ale to už bylo pro většinu pozdě.

Po několika dnech leteckého bombardování dobyla německá armáda 26. června 1941 Daugavpils. +more Ještě několik dní se však v nedalekém okolí bojovalo. Ve městě hořel oheň, vinu svedli nacisté na Židy. Podle oficiální zprávy EK 1b:.

29. června 1941 na příkaz Robertse Blūzmanise, který byl jmenován Němci jako policejní šéf lotyšské policie v Daugavpilsu, byly kolem města vylepeny velké cedule oznamující v němčině, ruštině a lotyštině, že všichni židovští muži pod 60 let se musejí ráno hlásit na hlavním trhu a pokud tak neučiní, setkají se s „nejvyšším trestem“. +more Někteří museli pohřbívat těla civilistů a vojáků Rudé armády zabitých v boji a později mrtvé koně. Mnoho jiných si muselo vykopat vlastní hroby a jednoduše byli zavražděni.

Počáteční zabíjení

Obrázek německé propagandy znázorňující Lotyše, kteří si čtou vývěsku německé propagandy. +more Tento obrázek je zachycen v Rize v roce 1942, ukazuje, jak v Lotyšsku museli Židé nosit žlutou hvězdu a jak chodili po silnici místo po chodníku. Tento snímek je pořízený v Liepāje (Lotyšsko) v červenci roku 1941 a ukazuje ozbrojené domorodé Lotyše a střílení Židů. .

Masové zabíjení Židů v Lotyšsku bylo součástí celkového plánu vyvinutého německou vládou na nejvyšší úrovni. Aspekty tohoto plánu, jak byly aplikovány v Lotyšsku, tak byly použity i jinde, např. +more: vypálení synagog (Německo) a „ghettoizace“ (Polsko). Lotyšsko předvedlo nový vývoj holokaustu, který byl realizovaný masovými vraždami ihned po okupaci země.

SD se pokusila vyvolat místní antižidovské pocity tím, že donutila vykopat hroby Lotyšů, kteří byli zavražděni NKVD za sovětské okupace, která začala v červnu roku 1940. Toto byla celková část plánu, spojovat Židy s komunismem a Rusy, obojí byli v Lotyšsku nepopulární. +more Lotyšské stráže se na začátku poprav ptaly Židů, jestli si chtějí zazpívat „Kaťušu“. (Kaťuša byla populární ruská vlastenecká píseň z druhé světové války. ).

28. června 1941, dva dny po pádu Daugavpilsu, nacisté shromáždili Židy v synagoze, poté je vyvedli ven a zastřelili je. +more Ostatní Židé byli zavražděni jen náhodně na ulici. V neděli 29. června 1941 začala německá armáda shromažďovat židovské muže v Daugavpilsu, aby je vystavila teroru, ponížení a vězení za brutálních podmínek. Němci je nutili vykřikovat "Heil Hitler" a zpívat Píseň Němců. Pozůstalí oznámili:.

Němci je obvinili ze založení požáru v Daugavpilsu. Podle oficiální zprávy Stahleckera:

Židé obecně a především litevští uprchlíci byli obviněni, že jsou komunisté. 8. +more července 1941, vydaly noviny Daugavpils (Daugavpils Latviešu Avīze) úvodník v souladu s německou snahou obvinit Židy z komunistických zvěrstev:.

Jak plynul čas, narostl počet lotyšské pomocné policie, která střežila vězení, kde byli drženi židovští muži. Od 8. +more července byla práce tak těžká, že se Židé upracovali doslova k smrti. Jeden úkol zahrnoval valení obrovských bloků kamene na vrchol kopce, další obsahoval nošení těžkých trámů několik kilometrů. Německá stráž vězně k odhodlání udeřila bičem. Později se mezi vdovami po mužích, kteří byli obklíčeni a zabiti 29. června, objevil výraz: „byl odveden do vězení tu první neděli“.

Masakr v Železničním parku

Od 7. července 1941 zatkla lotyšská policie okolo 1250 lidí, z toho 1125 Židů, a držela je v hlavním vězení v Daugavpilsu. +more Erich Ehrlinger, velitel Einsatzkommanda Ib, byl souzen v roce 1960 u západoněmeckého soudu. Soud zjistil, že ke čtyřem počátečním masakrům došlo v Daugavpilsu. Dvě místa odpovídala popisu Železničního parku, který se také nazýval Železničářova zahrada, jeden masakr proběhl na cvičišti armády nedaleko Mežciemsu a další u hřbitova asi půl hodiny chůze na sever města. Profesor Ezergailis věřil, že tato místa nemusejí být soudem popsaná důkladně.

Iwens, který přežil masakr v Železničním parku, podal jeden z mála popisů. 8. +more července 1941 Němci donutili Židy kopat příkopy v Železničním parku. Další den začali Němci střílet a tlačit těla Židů do příkopů. Zvuky výstřelů bylo v pravidelných intervalech slyšet ve městě. Mezi zavražděnými byl muž, který se strážím snažil vysvětlit, že byl vyznamenaný veterán z německé armády z první světové války. V této operaci byli stráží Lotyši, ale vedoucí byli výhradně Němci. Jeden německý důstojník si broukal Škoda lásky, zatímco střílel lidi do zadní části hlavy. Němci naplnili celý příkop vykopaný 8. července těly lidí zavražděných 9. července. Naživu byla však ještě spousta lidí, kteří měli být zabiti. Přeživší museli kopat nové příkopy. Následující den, 10. července 1941, zabíjení pokračovalo. Pozůstalý Iwens po válce oznámil, že mu pozůstalý Haim Kuritzky sdělil, co se dělo v jámách:.

Kuritsky byl zachráněn, když se ukázalo, že Němci špatně spočítali těla, která měla být umístěna v jámách:

Každý, kdo nepracoval dostatečně rychle, aby zakryl těla, musel si lehnout na ně a byl zastřelen německým důstojníkem, který na ně kříčel „rychleji, rychleji“ a hystericky běsnil proti Židům. Počet zabitých je nejasný. +more Iwens, který se snažil přežít, řekl, že jich byly zabity „tisíce“. 11. července Němci ohlásili zabití 1 150 Židů. Němci později oddělili řemeslníky od profesionálů. Někteří řemeslníci byli drženi naživu, zatímco profesionálové byli zabiti ihned. Po masakru v Železničním parku bylo v prostoru věznice viděno jen málo Němců. Věznice byla z větší části provozována lotyšskou pomocnou policií.

Opatření proti Židům

Blūzmanis, velitel lotyšské policie v Daugavpilsu, provedl na přání SD některá protižidovská opatření. Byl to Blūzmanis, který jednal za SD, která nařídila, že všichni Židé v Daugavpilsu, kterým je více než čtyři roky, musejí nosit žluté šesticípé hvězdy na přední a zadní části jejich oděvu. +more Podle Stahleckera, vedoucího Einsatzgruppe A: Nacisté později zakázali Židům používat chodníky, mluvit s jinými obyvateli a číst noviny. Frankel-Zaltzman oznámila, jak na ni křičeli, když ji spolu s rodiči vyháněli z domu: „Nikdo se neodváží vstoupit na chodník. Židé musí běhat uprostřed silnice jako psi. “.

Výstavba ghetta

Stavba ghetta začala 18. července 1941, jak sám Stahlecker potvrdil: „Kromě organizace a poprav začala výstavba ghett ve velkých městech v prvních dnech operace. +more“ Židovské nucené práce byly využity na stavu ghetta, které nebylo skutečnou bytovou čtvrtí, ale spíše otlučená pevnost na západním břehu řeky Daugavy vzdálená jen nepatrně od severozápadního předměstí Grivy naproti hlavnímu městu Daugavpils. „Když v červenci ustoupila první vlna střelby, místní Němci a jejich lotyšské protějšky zadrželi asi 14 000 Židů z Daugavpilsu a okrajových oblastí Latgale a nacpali je do staré Daugavpilské pevnosti Citadel. “.

Vynucené přesídlení do ghetta

25. července 1941 vydali Němci rozkaz, že všichni Židé budou následující den přestěhováni do ghetta. +more Kromě všech Židů z Daugavpilsu shromážděných 26. července 1941 pochodovali do pevnosti Židé z Litvy a okolí Daugavpilsu. Frankel-Zaltzman tu scénu popsala:.

Někteří museli ujít až 50 km. Lotyšské stráže si své příkazy vynutily tím, že bily pracovníky 4 - 5 stop dlouhými holemi. +more Židé byli zbiti, když se usmáli na nějakého známého židovského vězně. Očitý svědek Iwens uvedl, že „spousta žen spolu s dětmi a staršími rodiči se musela vyrovnat se smrtí svých manželů ve vězeňském masakru. “.

Pachatelé

Einsatzgruppe A byla přidělena Reinhardem Heydrichem k zabíjení Židů baltských států včetně Lotyšska. Einsatzgruppen A velel Franz Walter Stahlecker. +more Jednotky Einsatzgruppen fungovaly v menších oddílech známých jako Einsatzkommandos. Latgale s městem Daugavpils bylo přiděleno Einsatzkommandu 1b, které pod vedením Ericha Ehrlingera 11. července 1941 zabilo asi 1 150 lidí, většinou Židů. Od 11. července byl Ehrlingerův nástupce Joachim Hamann, který v Daugavpilsu zabil 9 012 Židů.

Šéf místní pomocné policie Roberts Blūzmanis měl na starosti místní lotyšskou pomocnou policii. Jeho rolí v zabíjení bylo omezení Židů v ghettu pevnosti Grīva a přesunout je na místa pro zabíjení. +more Byla zapojena lotyšská sebeobrana a Arājsovi vrazi. Vypadá to, že byla zahrnuta i lotyšské policie z Daugavpilsu. Jeden z vedoucích okrsku, Arvīds Sarkanis, otevřeně napsal o „likvidaci Židů“, která nejpodrobněji popisovala účast lotyšské policie.

Německý velitel daugavpilského ghetta Zaube v ghettu vynikal svou extrémní krutostí. Popravil ty, co porušili jeho četná pravidla, zejména ty propašované v potravinách. +more Na náměstí ghetta před všemi ostatními vězni je pak zastrašil a ponížil. V Daugavpilsu začala likvidace vězňů. 8. - 10. listopadu 1941 bylo zabito 3 000 lidí v Mežciemsu. Operaci vedl Obersturmbannführer (podplukovník) Günter Tabbert.

Účast místních Lotyšů na zabíjení v Daugavpilsu byla zpočátku minimální, po dvou týdnech se stala značně rozsáhlou. V Daugavpilsu byla zřízena lotyšská jednotka SD, stejně jako jednotka pomocné policie. +more Spolu s SD tyto organizace popravovaly, omezovaly a nakonec zabíjely Židy v ghettu v Daugavpilsu. Přesný rozsah jejich zabíjení je však nejasný, protože tam bylo pro velké zabíjení přivedeno komando Arājs z Rigy.

Červencové a srpnové zabíjení

Uplatnění lsti

V řeči pachatelů a obětí znamenalo německé slovo „aktion“ (doslovně akce) „masové střílení“. V Daugavpilsu akce pokračovaly nepřetržitě od konce července, kdy bylo ghetto vytvořeno, až do konce srpna. +more 1. srpna 1941 Židovská policie oznámila, že byl připraven nový tábor nedaleko ghetta a nařídila, aby si Židé, kteří nejsou obyvateli Daugavpilsu, sesbírali všechny věci a přestěhovali se tam. Podle Frankel-Zaltzman:.

Jiné zdroje říkají, že to byli staří a nemocní, kdo byli vyzváni na první akci 27. července 1941. +more Tisíce lidí se tísnilo v malé staré pevnosti jen s dvěma vodovodními kohoutky, téměř s žádným sociálním zařízením a žádným jídlem. Mnoho lidí chtělo přirozeně odejít. Byla rychle zformovaná kolona 2 000 lidí a pochodovala pod dohledem stráží lotyšské pomocné policie. O několik dní později, pravděpodobně 6. srpna 1941, byla podobná nabídka rozšířena na všechny rodiče s malými dětmi, a to s podobnými výsledky.

Vražda v lese

Místo toho, aby šli do nového tábora, tyto kolony lidí pochodovaly k připraveným hrobům na bývalém lotyšském armádním cvičišti v lese Pogulianka nedaleko letoviska Mežciems, kde je Němci a Lotyši zastřelili a strčili jejich těla do předem vyhloubených jam. Také bylo hlášeno, že se děti nestřílely, ale jednoduše se hodily do jámy, kde byly pohřbeny zaživa. +more Od 28. července 1941 byli staří a nemocní lidé vyvedeni z ghetta a také zavražděni. Hroby byly pokryty tenkou vrstvou hlíny a dva lehce zranění chlapci, kteří leželi v horní části těl, se sami prohrabali ven a utekli. Využití zalesněné plochy pro zakrytí vražd bylo pro masové zabíjení v Lotyšsku typické. Vraždy v Železničním parku byly výjimkou. Popravčí byli často opilí. Během prvních dvou týdnu v srpnu 1941 uskutečnila SD další „výběr“ v ghettu - kdo bude žít a kdo zemře. 18. a 19. srpna se konaly hlavní akce. Obecně byli vybráni nemocní, staří, matky a děti. Především tu byl masakr 400 dětí ze sirotčince. Jedinou zárukou se zdálo být, když byl člověk Němci vybraný pro práci, což vyžadovalo doklad označovaný jako Schein, který dokazoval, že osoba pracuje pro německou vojenskou jednotku. Schein však nebyl zárukou proti popravě, jediný nedostatek vedl ke smrti. Jak se jednotky posunovaly dopředu, bylo obtížnější obstarat si Schein.

Počet obětí

Následkem různých Aktions v srpnu byla populace ghetta snížena až na 6 000 - 7 000 obyvatel. Podle nacisty Karla Jägera složka Einsatzkommanda 3 zabila v Daugavpilsu během 13. +more července - 21. srpna 1941 9 012 Židů. Další nacistická zpráva uvádí, že bylo popraveno 9 256 Židů do 15. října 1941. Po 22. srpnu 1941 došlo k zastavení činnosti na 10 týdnů, kdy byl převelen Hamann a Obersturmbannführer Günter Hugo Friedrich Tauber za něho vše převzal. Bylo mu 25 let.

Život v ghettu

Židovská správa

Ghetto nebylo ghetto ve smyslu městské čtvrti pověřené nebo vyčleněné zvykem pro Židy. Bylo to improvizované vězení pro Židy, kde byli drženi do té doby, než co byli odstraněni. +more Židé tvořili jejich vlastní „výbor“ (někdy překládáno jako „rada“) dvanácti vězňů, většinou to byli odborníci a známí lidé. Rada vznikla kvůli spravování vnitřních událostí ghetta, které mělo zpočátku 14 000 obyvatel. Misha Movshenzon, inženýrka, byla v čele výboru. (Jiný zdroj říká, že Movshenzon byla ve výboru a předsedou byl Mosche Galpern. ) Otec Movshenzony byl odpovědný za město Daugavpils v roce 1918, kdy Němci obsadili město během první světové války. Židé jiných měst a vesnic Latgalie a provincie Vidzeme byli nuceni jít do ghetta. V ghettu byli ženy a muži odděleni. Některé příjmy z práce Židů byly přiděleny židovské radě.

Zacházení Němců

Kvalifikovaní dělníci byli ubytováni odděleně, bylo s nimi lépe zacházeno a dostávali lepší příděly. Přeživší zaznamenali, že krutost nebyla univerzální. +more Iwens hlásil několik případů laskavého zacházení, např. : německý letec, který byl otřesen utrpením dětí v ghettu. S jeho bratrem (později mezi zavražděnými) Němci zacházeli dobře, když pracoval v kuchyni. Při jiné příležitosti vybralo SD na popravu lidi, kteří neměli žádnou práci. Dva němečtí vojáci však předstírali, že jsou lidé potřeba pro práci u jejich jednotky, a tak alespoň na chvíli zachránili skupinu 30 lidí. Iwens popsal situaci z jeho pohledu jako Žid, kterému bylo povoleno žít jako kvalifikovaný dělník:.

Další pozůstalá Frankel-Zaltzman popsala, jak se poslední přeživší dozvěděli od německých vojáků, že nebudou zmasakrováni, jak se obávali, protože 26. června 1942 bylo výročí pádu Daugavpilsu:

Bez ohledu na to zůstaly vztahy mezi Židy a Němci při nejlepším divné: „Bez ohledu na to, jak moc se přátelil Němec s Židem, povědomí, že má jeden absolutní moc nad druhým, učinilo takový vztah nepřirozeným.“

Individuální popravy

Německé úřady prosazovaly disciplínu v ghettu v Daugavpilsu oběšením lidí, kteří porušili několik pravidel: Tyto pravidla prosazovala policie židovského ghetta. Na začátku roku 1942 policejní velitel Pasternak uskutečnil popravu, ačkoli bylo cítit, že se tomu velmi zdráhal. +more V tomto případě bylo tělo oběšené ženy Miny Gittelson, jejíž zločiny byly chození po chodníku a ne po silnici a nenošení židovského odznaku, vystaveno po dobu tří dnů. Jiný zdroj uvádí, že se bránila sexuálním návrhům manažera hotelu, kde pracovala, a to se obrátilo proti ní. Byla obviněna z nelegálního obchodování. 48letá Chaya Mayerová byla veřejně zastřelena před shromážděním obyvatel ghetta za výměnu kusu látky za 2 kg mouky.

Uzavření ghetta

Několik dní po listopadovém masakru bylo ghetto uzavřeno nebo byrokratickým termínem „umístěno do karantény“. To znamenalo, že několik lidí, kteří dříve mohli po práci opouštět ghetto, již tak činit nemohli. +more Tímto byl odříznut způsob pašování potravin. Mnoho lidí tak zemřelo hladem. Tyfové epidemie vypukly v prosinci 1941 a v únoru 1942 zabily další obyvatele.

Listopadové střelby

Do konce září 1941 zabili nacisté okolo 30 000 Židů zejména v malých městech Lotyšska. Tři velká populační centra Židů zůstala ještě v Rize, Liepāji a Daugavpilsu. +more Od 8. - 10. listopadu 1941 zabili Němci většinu ze zbývajících Židů v ghettu v Daugavpilsu. Počet obětí je zpochybňovaný. Lumans uvádí celkem 3 000 obětí. Ezergailis přijímá údaj nacistů, který činí 1 134 obětí. Tento zdroj však nejspíš odkazuje na střílení v jediném dni 9. listopadu 1941. Vraždy 3 000 lidí byly spáchány Arājsovým komandem pod německým dohledem a mohly být zamýšleny jako zkouška na mnohem větší masakr v Rumbule nedaleko Rigy 30. listopadu a 8. prosince 1941.

Pozůstalý, který pracoval v ghettu v nemocnici, později popsal scénu:

Pár lidem, kteří se ukrývali na místech jako jsou latríny a stará pevnost, se podařilo přežít. Někteří byli ukryti sestrami v nemocnici, které tak ohrožovaly sami sebe. +more Od července do listopadu 1941 zabili nacisti aslespoň 15 000 Židů v Daugavpilsu. Z několika tisíc obyvatel zůstalo v ghettu po listopadových střelbách naživu jen 900 lidí. Po listopadovém masakru bylo několik Židů s pracovním povolením umístěno mimo ghetto do větší starší pevnosti, která se někdy nazývala Citadel, na severní straně řeky Daugavy. Zde se prováděly různé práce pro německou armádu, přestože nebyli placeni a jídlo jim bylo vzácné, bylo s nimi zacházeno lépe než s Židy, kteří byli vězněni v ghettu. Vzhledem k tomu, že byla pevnost pod správou německé armády, lotyšské jednotky pomocné policie tu nebyly.

Spojené lotyšské a německé jednotky

Následující jednotky německé armády byly spojené s ghettem v Daugavpilsu nebo správou nucených prací: * Správa kasáren (Heeresunterkunft Verwaltung) č. 322. +more Tato organizace byla zodpovědná za dohled nad Židy pracující ve skladech, dílnách a na čistění, třídění a opravování uniforem zraněných vojáků. * Správa kasáren (Heeresunterkunft Verwaltung) č. 200. Pro tuto organizaci pracovalo čtyřicet židovských žen, jejichž povinnosti zahrnovaly úklid pokojů německých důstojníků. * Oddělení armádního stavebníhoí servisu (Heeresbaudienststelle) č. 100.

Likvidace 1. května

+more_Bylo_zde_umístěno_jen_pár_Židů,_většina_Židů_v_ghettu_Daugavpils_byla_uvězněna_za_řekou_Daugava'>Daugavou v mnohem menších základnách této pevnosti. .

1. května 1942 zůstalo v pevnosti/ghettu Griva okolo 1 500 pozůstalých. +more Rudolf Lange, velitel SD v Lotyšsku, dal příkaz Tabbertovi, aby zlikvidoval ghetto. Tabbertovi muži a Arājsovo komando vstoupili ráno do ghetta poté, co byli pracující Židé odvedeni na svá pracovní místa. V tento den nacisté provedli další „výběr“ k zabití většiny Židů v ghettu. Jeden zdroj uvádí, že po „výběru“ z května přežilo 375 lidí. Další prameny oznamují, že zbyli pouze jeden nebo dva Židé ve staré pevnosti na západní straně řeky. Prvního května „výběr“ následoval vzor seskupení lidí, kteří měli být popraveni, potom pochodovali do lesa Pogulianka, kde byli zastřeleni a vhozeni do předem vykopaných hromadných hrobů. Podle Iwense, který byl v pevnosti a později slyšel příběh:.

Zabíjení 1. května doprovázela mimořádná brutalita. +more Mimo jiné, nacisté stříleli starší děti přímo v ghettu tak, že je seřadili proti zdi a pak je zastřelili. Očitá svědkyně Maja Zarch uvedla následující:.

Po 1. květnu, kdy město padlo Němcům, bylo naživu z 16 000 Židů v Daugavpilsu pouhých 250 pracujících v pevnosti a 180 - 200, kteří pracovali ve městě. +more Naživu zbylo jen pár židovských dětí. (Jiný pramen tvrdí, že bylo v ghettu ponecháno 1 000 Židů. ).

Přesun do Kaiserwaldu

V pozdním říjnu 1943 se v pevnosti nacházelo ještě několik Židů, kteří pracovali pro německou armádu. 28. +more října 1943 nacistické a lotyšské pomocné síly zadržely tyto lidi a převezly je do koncentračního tábora Kaiserwald. Do této doby se již některým Židům podařilo nalézt nebo koupit zbraně, a tak uskutečnili odpor k této akci. Někteří zabili své rodinné příslušníky a potom sebe, aby nemuseli být odvedeni. Několik jich uniklo nebo se ukrylo s pomocí nejméně dvou německých vojáků, Liedermana a Bruendla. 26 lidem bylo povoleno zůstat v pevnosti, aby vykonávali práci pro německou armádu. 4. prosince 1943 zatkla lotyšská policie poslední Židy, zanechala jen tři, kteří byli ukryti v pevnosti.

Čísla obětí

Přesný počet obětí není jasný. Iwens odhaduje, že v Daugavpilsu žilo 16 000 Židů a nacistickou okupaci jich přežilo jen 100. +more Iwens nečiní rozdíl mezi mrtvými v počátečním střílení, ghettu a koncentračním táboru Kaiserwald. Profesor Ezergailis odhaduje, že před tím, než začala nacistická okupace, žilo v Daugavpilsu a regionu Latgale 28 000 Židů. Z tohoto počtu nacisté zabili asi 20 000 lidí, 13 000 lidí bylo zabito v Daugavpilsu a 7 000 v menších městech regionu.

Odkazy

Reference

Historiografie

Dribins, Leo, Gūtmanis, Armands, and Vestermanis, Marģers, Latvia's Jewish Community: History, Tragedy, Revival (2001), dostupný na [url=https://web. archive. +moreorg/web/20090511003319/http://www. am. gov. lv/en/ministry/4265/4299/]the website of the Latvian Ministry of Foreign Affairs[/url] * Ehrenburg, Ilya, Grossman, Patterson, David, Louis, Irving, The Complete Black Book of Russian Jewry, Transaction, New Brunswick, NJ 2002 * Gilbert, Martin, The Holocaust: A History of the Jews of Europe during the Second World War, Holt, New York, NY, 1987 * Kaufmann, Max, Die Vernichtung des Judens Lettlands (The Destruction of the Jews of Latvia), Munich, 1947, anglický překlad Laimdoty Mazzarins k dispozici on-line na [url=https://web. archive. org/web/20110207131230/http://www. jewsoflatvia. com/]Churbn Lettland - The Destruction of the Jews of Latvia[/url] * Lumans, Valdis O. , Latvia in World War II, Fordham University Press, New York, NY, 2006 * Press, Bernhard, The murder of the Jews in Latvia : 1941-1945, Evanston, Ill. : Northwestern University Press, 2000 * Roseman, Mark, The Wannsee Conference and the Final Solution-A Reconsideration, Holt, New York, 2002.

Osobní záznamy

Abramowitch, Maja, To Forgive. but Not Forget: Maja's Story, Vallentine Mitchell, London 2002 * Frankel-Zaltzman, Paula, Haftling No. +more 94771 původně publikováno Montrealem v roce 1949, znovu publikováno v elektronické podobě do pěti částí [url=http://migs. concordia. ca/memoirs/frankel_zaltzman_paula/frankel_zaltzman_paula_intro. htm]the Montreal Institute for Genocide and Human Rights Studies[/url]. * Iwens, Sidney, How Dark the Heavens: 1400 Days in the Grip of Nazi Terror, Shengold, New York, NY 1990.

Souzení válečných zločinů a důkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20090326051224/http://www. holocaust-history. org/works/jaeger-report/htm/img001. htm]Jaeger Report, "Complete tabulation of executions carried out in the Einsatzkommando 3 zone up to December 1, 1941"[/url] * Stahlecker, Franz W. , "Comprehensive Report of Einsatzgruppe A Operations up to 15 October 1941", Exhibit L-180, zčásti přeloženo a dotisknuto Office of the United States Chief of Counsel For Prosecution of Axis Criminality, Nazi Conspiracy and Aggression, Volume VII, pages 978-995, USGPO, Washington DC 1946 ("Red Series") * [url=http://www. loc. gov/rr/frd/Military_Law/NTs_war-criminals. html]Trials of War Criminals before the Nuernberg Military Tribunals under Control Council Law No. 10, Nuernberg, October 1946 - April 1949, Volume IV, ("Green Series) (the "Einsatzgruppen case")[/url] k dispozici také na [url=http://www. mazal. org/NMT-HOME. htm]Mazel library[/url] (well indexed HTML version).

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20110716094459/http://www. mfa. gov. lv/en/policy/4641/4661/4668/]Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Latvia, Holocaust Education, Research and Remembrance in Latvia, 16 Sept 2003[/url] * [url=http://www. seligman. org. il/kraslava_holocaust. html]The Holocaust in Kraslava[/url].

Kategorie:Masakry roku 1941 Kategorie:Holokaust v Lotyšsku Kategorie:Einsatzgruppen Kategorie:Lotyšsko v roce 1941 Kategorie:Německo v roce 1941