Helga Pollak-Kinská

Helga Pollak-Kinská ( 28. května 1930 Vídeň - 14. listopadu 2020), byla Rakušanka, která přežila holocaust.

Život

Pollaková vyrůstala ve Vídni jako dcera majitele koncertní kavárny Palmhof na Mariahilfer Straße 135. [2] Její otec Otto Pollak (1894-1978) byl vojákem v první světové válce a byl invalidní. +more Helze Pollak bylo sedm let, když byli Židé po takzvané anexi Rakouska pronásledováni i ve Vídni. V létě 1938 byla proto umístěna k příbuzným do Kyjova v Československu, kde se naučila česjy a kde navštěvovala českou školu.

Její rodiče se rozešli a její matka Frieda Pollak emigrovala do Velké Británie.

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska v březnu 1939 měla být Helga Pollaková dopravena do bezpečí v Anglii kndertransportem He-Chaluc, ale to se nepodařilo. Židům bylo zakázáno navštěvovat veřejné školy a Helga Pollaková navštěvoval v Brně židovskou školu až do roku 1941. +more V lednu 1943 byla se svým otcem deportována do terezínského ghetta. Tam byla poslána do dívčího domova L 410 v ghettu. Helga Pollaková ve svém deníku očima a jazykem teenagerky popisuje život dívek v pokoji 28, tajné školní lekce, periferně jen jejich účast na představení dětské opery Brundibár, lekce sboru pod vedením Rafaela Schächtera a „ zkrášlovací aktivity“ u příležitosti zájezdu Mezinárodního červeného kříže. Byla mezi komparzisty, když byl Kurt Gerron nucen natočit film Theresienstadt. Z padesáti až šedesáti dívek, které byly během měsíců před deportací dočasně ubytovány v pokoji 28, zůstalo naživu pouze patnáct.

Dne 23. října 1944 byl Helga Pollaková transportována do koncentračního tábora Osvětim a odtud jako vězeň koncentračního tábora byla převezena do Oederanu,kde byl pobočný ženský tábor koncentračního tábora Flossenbürg, a to na nucené práce při výrobě munice pro Deutsche Kühl- und Kraftmaschinen GmbH ( dceřiná společnost DKW). +more V dubnu 1945 byly přeživší vězeňkyně v dobytčích vagónech odvezeny do zpět do koncentračního tábora Terezín, kde zažila osvobození se svým otcem. Původně byla v karanténě kvůli riziku tyfu. V koncentračních táborech bylo zavražděno 63 lidí z její kyjovské rodiny.

V roce 1946 se Helga Pollaková přestěhovala do Londýna, aby žila se svou matkou a navštěvovala tam vysokou školu. V roce 1951 se provdala za německého Žida, který během nacistické éry uprchl do Bangkoku. +more Měli dvě děti, žili v Bangkoku a Addis Abebě a v roce 1957 se vrátili do Vídně. Helga Pollaková-Kinská byla aktivní členkou Mezinárodní aliance žen.

V roce 1987 vedla rozhovor s Helgou Pollak-Kinskou československo-americká dokumentaristka Zuzana Justmanová pro svůj film Terezínský deník (Terezín Diary). , která pak ve filmu Voices of the Children (1998) vyprávěla příběh tří přeživších holocaust z Terezína, jednou z nichž byla Pollak-Kinská. +more Film získal cenu Emmy v roce 1999 a ceny na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu, v Chicagské mezinárodní televizní soutěži a na Filmovém festivalu New Haven.

Dílo

Mein Theresienstädter Tagebuch 1943-1944 und die Aufzeichnungen meines Vaters Otto Pollak. Mit historischen Fakten und Gesprächen mit Helga Kinsky ergänzt und herausgegeben von Hannelore Brenner. +more Edition Room 28, Berlin 2014, .

Odkazy

Reference

Literatura

Hannelore Brenner-Wonschick: Die Mädchen von Zimmer 28. Freundschaft, Hoffnung und Überleben in Theresienstadt. +more Droemer, München 2004, . * Andree Michaelis: Erzählräume nach Auschwitz. Literarische und videographierte Zeugnisse von Überlebenden der Shoah. Akademie-Verlag, Berlin 2013, (Zugleich Dissertation an der FU Berlin 2011).

Kategorie:Rakouské spisovatelky Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Přeživší holokaustu Kategorie:Rakouští emigranti a exulanti Kategorie:Narození 28. +more května Kategorie:Narození v roce 1930 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 14. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Ženy.