Johann Baptist von Waldstätten
![Avatar](assets/img/avatar/39.jpg)
Author
Albert FloresJohann Baptist svobodný pán von Waldstätten (24. června 1833 Gospić - 31. prosince 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1851. Vyznamenal se účastí v několika válkách, poté jako štábní důstojník vystřídal službu u různých posádek v celé monarchii. V letech 1889-1898 byl zemským velitelem v Banátu a v roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V závěru své kariéry zastával post generálního inspektora c. k. armády (1898-1905). Uplatnil se také vojenský pedagog a spisovatel.
Životopis
Polní podmaršál Johann Baptist von Waldstätten (litografie, Josef Bauer, 1886) +morejpg|náhled|vlevo'>Erb rodu Waldstättenů Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Moravy (Hayek von Waldstätten) povýšené v roce 1754 do panského stavu. Byl nejstarším synem generála Franze Dominika Waldstättena (1775-1843). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1851 jako poručík k 39. pěšímu pluku. V roce 1854 byl povýšen na nadporučíka, poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K. u. k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti kapitána byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1856). Během války se Sardinií bojoval v bitvách u Magenty a Solferina, kde se vyznamenal statečností. Od roku 1864 působil jako učitel na jezdecké škole a v roce 1865 byl povýšen na majora. V roce 1866 se jako šéf štábu 1. jezdecké divize zúčastnil prusko-rakouské války a o rok později byl povýšen na podplukovníka přiděleného k dragounskému pluku č. 12. Od roku 1870 působil jako pedagog na Válečné škole a téhož roku dosáhl hodnosti plukovníka.
V roce 1876 byl jmenován šéfem operační kanceláře generálního štábu, v roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora a krátce byl velitelem 7. pěší brigády v Brně. +more Jako velitel 7. pěší brigády v Sarajevu (1877-1879) se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878). Následně byl velitelem 56. pěší brigády v Záhřebu (1879-1880) a 72. pěší brigády taktéž v Záhřebu (1880-1882). V roce 1882 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 6. pěší divize v Temešváru (1882-1886). V letech 1886-1889 zastával funkci zástupce velitele c. k. zeměbrany a nakonec byl v letech 1889-1898 velitelem 7. armádního sboru v Temešváru, respektive zemským velitelem v Banátu. V roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V závěru své kariéry zastával funkci jednoho z generálních inspektorů armády (1898-1905). K datu 1. července 1905 byl penzionován, později ještě obdržel hodnost titulárního generála pěchoty (1908).
Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika vojenských učebnic. Jeho nejznámějším dílem byla dvoudílná publikace Die Taktik, která vyšla poprvé v roce 1865 a do konce 19. +more století se dočkala deseti vydání.
Tituly a ocenění
Za účast ve válkách obdržel několik ocenění, během pozdější vojenské služby získal další vyznamenání, byl také nositelem několika zahraničních řádů. Od roku 1887 byl čestným majitelem pěšího pluku č. +more 81 dislokovaného v Jihlavě a v roce 1888 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Získal také čestné občanství v Temešváru, kde působil řadu let.
Rakousko-Uhersko
60x60pixelů Řád železné koruny III. +more třídy s válečnou dekorací (1859) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1859) * 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866) * 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa (1877) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1879) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1892) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1899).
Zahraničí
60x60pixelů Řád pruské koruny I. +more třídy (Německo) * 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova s válečnou dekorací (Sasko) * 60x60pixelů velkokříž Ludvíkova řádu s válečnou dekorací (Hesensko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) * 60x60pixelů Řád Takova I. třídy (Srbsko).
Rodina
V roce 1872 se ve Vídni oženil s Olgou Merinskou (1834-1923). Jejich manželství zůstalo bezdětné, ale Johann Baptist adoptoval dva synovce své manželky, Heinricha (1866-1912) a Josefa (1869-1930) Zippererovy. +more Ti byli v roce 1904 povýšeni do stavu svobodných pánů s nárokem na příjmení Waldstätten-Zipperer. Oba bratři sloužili v armádě a byli důstojníky generálního štábu, Heinrich navíc působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii.
Johannův mladší bratr Georg von Waldstätten (1837-1918) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a naposledy byl velitelem pevnosti Krakov. Další bratr Heinrich (1835-1866) byl fregatním kapitánem u c. +more k. námořnictva, nejmladší z bratrů Albert (1839-1872) zemřel jako c. k. nadporučík v Praze.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_w/Waldstaetten_Johann-Baptist_1833_1914.xml]Johann Baptist von Waldstätten in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url]
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Narození 24. +more června Kategorie:Narození v roce 1833 Kategorie:Úmrtí 31. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži.