Josef Walter (podnikatel)

Josef Walter (19. prosince 1873 Vepřek u Mělníka - 15. ledna 1950 Praha) byl průkopník českého motorismu, vynálezce, konstruktér, průmyslník, zakladatel firmy Walter. Josef Walter, majitel firmy Walter a synové koncem 20. let

Mládí

Josef Walter se narodil 19. prosince 1873 ve Vepřeku, v drážním domku bez čísla u státní dráhy (dnes součást Nové Vsi) na Mělnicku jako páté dítě zámečníka a železničáře rakousko-uherských drah. +more Jeho otec zemřel, když Josefovi byly 3 roky, a když byl v učení, zemřela i jeho matka. Jako kluk projevoval nadání pro mechaniku a tak se vyučil nástrojářem ve smíchovské továrně na mlýnské stroje a jízdní kola Jana Kohouta (Pivovarská č. p. 352, nyní Svornosti 352/4) a pak přešel na pokračovací školu průmyslovou. V roce 1900 se oženil s Barborou Ballingovou (11. 10. 1872-23. 12. 1949), dcerou zámožného smíchovského klempíře a díky věnu mohl rozšířit svou dílnu. Dříve ale prý musel otci nevěsty dokázat svoji zručnost a postavit několik kol.

Josef Walter, mechanická dílna na Smíchově (1898-1910)

V roce 1898 si jako 24letý živnostník s kapitálem 50 zlatých pronajal malou dílnu v dnešní smíchovské ulici Kořenského 753/12 (tehdy Smetanova č. p. +more 753). Její vybavení bylo jednoduché - vrtačka, výheň, kovadlina, soustruh (vlastní výroby) a drobné nářadí. Nejprve opravoval váhy a jízdní kola, postupně začal kola vyrábět, především ze součástek nakupovaných u anglické firmy B. S. A. V tom čase při práci na stroji mu odlétnuvší spona oslepila levé oko. V roce 1901 se přestěhoval do větší dílny v Kinského ulici č. p. 218 (nyní Štefánikova 218/3), kde byl zaveden elektrický proud. Díky věnu své manželky mohl zakoupit osm obráběcích strojů, zaměstnával tři dělníky a jednoho učně. V té době jízdní kola zevšedněla a nastával čas motocyklů. Laurin & Klement v Ml. Boleslavi, Vilém Michl ve Slaném a další, také i Josef Walter se tedy dali do konstrukce a výroby motocyklů. Pan Walter pracoval na tom svém od roku 1900 a vyšel s ním na veřejnost na přelomu 1901-2. První motorové kolo vyrobené podle Waltrovy konstrukce mělo jednoválcový motor o zdvihovém objemu 299 cm³ a výkon 2 k/1,5 kW. Za jeho vývoj J. Walter získal v roce 1903, na Jarní hospodářské výstavě Průmyslové jednoty pražské konané na Žofíně stříbrnou medaili. Na prvním motocyklovém salonu, který se konal v roce 1904 na Žofíně, Walter představil model 1,25 HP za 1000 K a 3,5 HP za 1200 K. Josef Walter sedmdesátníkem Kapacita dílny už nestačila a tak se v roce 1905 výroba přestěhovala do ulice Na Zatlance 6/1120 s plochou dílen a kanceláří 350 m² (dílny v tomto objektu byly až do konce 20. století, poté však developerský projekt PROM Europe s. r. o. tuto parcelu sloučil s vedlejší a na sloučené parcele vznikla nová stavba 4/1908), kde se v malé továrně začaly vyrábět motocykly s jednoválcovými motory (později typ A). V roce 1905 začal Walter se stavbou dvouválcových strojů. Ten první měl výkon 4,0-4,5 k/2,9-3,3kW. Pražský zástupce firmy Edvard Albrecht (Betlémské náměstí 257/9, v tomto měšťanském domě na rohu s Konvitskou je v současnosti hotel a kosmetické studio) nechal v roce 1905 vytisknout pro jedno a dvouválce (včetně dvouválce s přívěsným vozíkem) kvalitní prospekty. V roce 1906 byl Na Zatlance vyroben dvouválcový motor o zdvihovém objemu válců 602 cm³ s novým řešením způsobu zapalování (později typ B). Silnější dvouválec s vidlicovým uspořádáním měl již výkon 5 k/3,7 kW. Zde Walter nově vyřešil přesnost zapalování použitím excentrických kol rozvodu, rozvodových ozubených kol, kterými se vyrovnávala úhlová diference mezi válci do V a kotvou magnetu, která dávala jiskry po 180 stupních. I u tohoto dvouválce motory postupně modernizoval a zvyšoval jejich objem válců (705 a 750 cm³) a výkon. V roce 1907 byl typ B modernizován - plochý řemen byl nahrazen válečkovým řetězem a přibyla lamelová spojka. Řetězu bylo za potřebí především pro velký dvouválec 7 HP se zdvihovým objemem 1020 cm³ (vrtání 85 mm, zdvih 90 mm). V roce 1907 byla vykonána dálková jízda Praha-Terst a zpět se dvěma motocykly Walter B (dvouválec 6 HP) a Walter A (jednoválec 3 HP). Na cestě měřící 1665 km „ani stroje, ani gumy nevolaly po pomoci svých pánů“ - Jozy Papeže a dr. Dittricha. Malvazinky, hrob Josefa Waltra Tyto motory typu B pak začal používat pro stavbu motocyklů se „sajdkárou“. Silnější dvouválcové motocykly s větším objemem válců a výkonem byly právě vhodné pro provoz s postranním vozíkem, které začal nabízet od roku 1905. Velký úspěch měla výroba motocyklů s přívěsem a tříkolek, které Josef Walter poprvé představil v roce 1910. Do dílny k Waltrům (Josef Walter zaměstnal i svého bratra Antonína) docházel tehdy mladý inženýr od Ringhofferů ing. Josef Plocek a diskuzemi s konstruktérem Walterem se svým způsobem podílem na konstrukci tříkolky Walter. Zpravidla večer po práci chodil Plocek k Waltrům na Zatlanku a s panem Waltrem nad kreslícím prknem se nejednou přel, než pak Walter něco po debatě nakreslil. Na první pohled tříkolky vypadaly - pro své řízení - trochu exoticky, ale znamenitě se osvědčily a rozšířily. Zpočátku byly dvousedadlové, později čtyřsedadlové včetně nákladních verzi pro drobné živnostníky. Vzhledem k přijatelné ceně a kvalitě byly velmi oblíbené, vyvážely se i do ciziny. Tato vozidla měla jedno kolo vpředu a dvě vzadu, dvoustupňovou převodovku a pohon z motoru přenášel řetěz. Měly mnohem šťastnější koncepci, než tehdy jim konkurující německé značky Ekamobil Berlin, Phänomen Zittau (Phänomobil) či Cyklon Maschinenfabrik Berlin (Cyklonette).

Velký propagační význam měla i účast Waltrových strojů v závodech, na kterých často získávaly vavříny vítězství. Josef Walter vždy zdůrazňoval, že do závodů vysílá běžné, sériové stroje, žádné závodní speciály. +more Již v roce 1906 získali jezdci Zátka, Novotný, Rada, Adamec a Kratochvíle na jeho motocyklech přední umístění na závodech Praha-Tábor-Písek-Dobříš, mezi 19. a 23. km na silnici Praha-Dobříš a v roce 1908 na prvním ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště v třídě cestovních motocyklů obsahu válců do 0,6 litru sklidil ovoce své neúnavné práce a skutečné lásky k motorovým dvoukolkám smíchovský konstruktér Josef Walter, když jeho stroj, řízený obratným E. Ladem, nejen dobyl vítězství kategorie, nýbrž docílil i nejlepšího času cestovních motorek vůbec (kat. II).

V roce 1909 otvírá Josef Walter první, vlastní prodejnu motocyklů. Příznivec jeho dílny, stavitel a městský rada na Smíchově Antonín Šimek (pozdější 1. +more předseda správní rady) zakoupil od dědiců po zemřelém Františku Marešovi hotel Plzeňka a přilehlé pozemky na tehdejší smíchovské Švarcenberkově třídě č. p. 35 (dnes Nádražní 35/64). Na vedlejším pozemku postavil nový objekt (Nádražní 1573/60), kde byla Waltrova prodejna otevřena. Dnes objekt jako garáže využívá Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy.

Ještě jako živnostník v roce 1909 Walter zkouší své štěstí ve výrobě automobilů, a to s dvouválcovým motorem značky Fafnir. Na krátký čas se Walter spojil s firmou Breifeld-Daněk z Karlína, ale toto spojení nemělo dlouhého trvání pro neshody s dosazeným dílovedoucím, který byl i současně kontrolním orgánem nad hospodařením podniku. +more Zajímavý "úkrok stranou" učinil Josef Walter, když vyrobil lodní motor dle konstrukčního návrhu doc. ing. Ludvíka Šimka, mnoholetého místopředsedy Veslařského klubu Slavia, později i člena správní rady firmy Josef Walter a spol. a profesora ČVUT. Jednalo se o dvoudobý, tříválcový kapalinou chlazený motor, který při 800 ot/min dával výkon 12 k/8,8 kW. Byl vybaven elektromagnetickým zapalováním. Byl instalován do člunu s "automobilním" řízením, který vyrobila firma Blecha a Mašek z Karlína. Na volantu byly umístěny páky pro plyn a zapalování, po pravé straně motoru, v dosahu řidičovy nohy, byla "brzda" motoru. Jízda prvního českého motorového člunu Slavia pro 5 osob uskutečněná v dubnu 1909 a jeho následné projížďky po Vltavě byly sledovány přečetným obecenstvem z mostu Legií i ze Střeleckého ostrova, kde VK Slavia měl svoji loděnici. K výrobě lodních motorů se Josef Walter vrátil o 20 let později ve své firmě Walter a synové.

V roce 1910 se uskutečnil závod motorek Českého klubu automobilistů na dobříšské silnici mezi 19. a 23. +more kilometrovníkem. V 5. kategorii (motorky s přívěsem) prvá čtyři místa obsadili jezdci F. Matzka, K. F. Jeřábek a Budyňský a Z. Rüdiger (všichni na strojích Walter). Až na 5. místě skončil R. Kožený na stroji Puch. V 6. kategorii (tříkolky) startovaly pouze Waltry, o prvenství si to rozdali Viktor Fehrer a sám Josef Walter. V závodě zvítězil o necelých 5 vteřin Fehrer.

Během let 1905 až 1914 bylo ve Waltrovce na pražském Smíchově (a později v Jinonicích) vyrobeno na 300 motocyklů a až 900 tříkolek. +morejpg|náhled|Walterovo_náměstí_v_Rezidence_Waltrovka'>Rezidenci Waltrovka (2018).

Josef Walter a spol. (1911-1922)

Vzhledem k nárůstu výroby bylo potřeba rozšířit podnik a vybudovat novou továrnu. Proto se Josef Walter v roce 1911 spojil s dalšími význačnými smíchovskými podnikateli (společníků bylo přes 20) a založil společnost Walter a spol. +more, kde byl na 10 let ustanoven ředitelem. Začala se stavět továrna v Jinonicích u Prahy (Jinonická 329, dnes Walterovo náměstí 329/2) na pozemcích jednoho ze společníků, statkáře Březovského, která byla dokončena v roce 1913. Do nové továrny se firma J. Walter a spol. přestěhovala k 1. únoru 1913. Zastavěná plocha budov činila 2800 m². Továrnu postavil smíchovský stavitel p. Šimek a současně předseda správní rady Waltrovy společnosti. Na západní straně továrního pozemku (poblíž železniční tratě) byla strojovna, kde byl umístěn Lanzův parní stroj o výkonu 150 k. s. , jenž poháněl Křižíkův generátor o příkonu 120 kW. Továrna si sama vyráběla elektrickou energii pro osvětlení a zvláště pro pohon strojů. Jako rezerva sem byl převezen z dílen na Zatlance 16koňový Bronsův (naftový) motor (generátor). Vedle strojovny směrem pod vrch Vidoule byla niklovna, klempírna, brusírna, truhlárna, sedlárna a zkušební brzdící stanice. Na severní části pozemku byla lakovna a emailovna.

První tříkolka z roku 1910 byla dvousedadlová tříkolka typ C2 s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem o objemu 1022 cm³ (ø 85x90 mm) a výkonem 5,1 kW (7 k). Později se prodával i dodávkový model typ CN/CNK a čtyřsedadlový typ C4. +more Druhý typ tříkolky vyráběný od roku 1912 (typ D) byl vybaven dvouválcovým motorem o objemu 1248 cm³ s výkonem 8,8  kW (12 k). Tříkolka typu D měla již čtyřstupňovou převodovku navíc se zpáteční rychlostí a pohon z motoru na zadní hnanou nápravu přenášela Kardanova hřídel. I tento model se dodával v nákladní verzi označené jako typ DNP. Josef Walter nezapomínal na propagaci, takže se v roce 1911 na jedné ze svých tříkolek vydal na propagační cestu do Kyjeva, aby získal tamní trh. Vrátil se s objednávkou na 50 kusů. Walter vyvážel své motocykly a tříkolky do zemí bývalé rakousko-uherské monarchie, do Německa, na Balkán (Srbsko) a do carského Ruska.

Velký propagační význam měla i účast Waltrových strojů v závodech, na kterých často získávaly vavříny vítězství. Na jeho strojích závodili jak jeho zaměstnanci, tak příznivci podniku - dr. +more Jaroslav Zátka, Klement Adamec, Fr. Rada, Slavík, Joza Papež, Jindřich Knapp, Vladimír Tobek, ing. Josef Plocek atd. Na III. ročníku závodu Zbraslav-Jíloviště, konaném 13. dubna 1913, v 3. kategorii (hmotnost min. 50 kg, výkon 3-4,5 HP) obsadili na Waltrech 2. -5. místo jezdci Klement Adamec, Bedřich Kratochvíle, Novotný a dr. Jaroslav Zátka. V 5. kategorii (motorky s přívěsem) vyhrál na Waltru Slavík a konečně v 6. kategorii (motor. tříkolky) zvítězil ing. Vladimír Tobek se spolujezdcem Jindřichem Knappem před nadpor. Dostálem a Prokopem Fořtem (všichni na tříkolkách Walter). Ještě v roce 1913 zaznamenal Walter se svými tříkolkami řadu úspěchů v Německu (Ing. Vladimír Tobek uspěl v závodech kolem Chiemského jezera) a Dolním Rakousku, kde ing. Tobek zvítězil 1. června na Riederbergu a dosáhl nejlepšího času mezi cyclecary (2. Hunek), v jízdě kolem Dolních Rakous opět vítězství a řidič Hunek zvítězil v červenci ve třídě cyclecarů v jízdě kolem Semmeringu a získal cenu Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt).

Před 1. světovou válkou vznikl první automobil původní konstrukce, čtyřsedadlový automobil Walter W-III s čtyřválcovým, vodou chlazeným motorem podle vzoru francouzské firmy Renault. +more Rychle následovaly i menší typy W-II a W-I. Oficiálně byl první vůz Walter W-III (12/30 HP, 2 613 cm³) z Waltrovy továrny představen na X. pražském autosalonu, který se konal ve dnech 20. dubna - 1. května 1913. Byl to zlatý hřeb Waltrovy kolekce představené na tomto jubilejním autosalonu. O rok později, na XI. pražském autosalonu (12. -19. dubna 1914, "stand" č. 4), to byly s typem W-III i příbuzné modely W-II (8/20 HP, 1 847 cm³) a W-I (5/14 HP, 1 244 cm³). Josef Walter a spol. vystavoval 3 typy jednotného typu vozu ve třech velikostech, karosované vozy dvou- a čtyřsedadlové typu Walter W- I a W-II, šestisedadlový cestovní vůz v elegantním provedení typu Walter W-III a šestisedadlovou luxusní limuzínu W-III. Lehkou jízdu Waltrovy továrny zastupovaly 4 motocykly (po 2 typech A a B) a tříkolky: čtyřsedadlová typu D, dvě dvousedadlové C2 a dvě nákladní tříkolky CNK a DNP s Pullmanovou karoserií.

Vůz W-I už jako prototyp v roce 1914 vyhrál svou třídu do 1,25 l na závodu Zbraslav - Jíloviště. Na tomto závodě konaném 5. +more dubna 1914 (4. ročník) v kategorii motocyklů do 750 cm³ (III. kat. , motorová kola) bezpečně zvítězil Novotný na Walteru B v čase 4:54,6 min před Kratochvílem na stejném typu. JUC. Novotný se stal i celkovým vítězem kategorie motorových kol. Na 2. místě v III. kategorii skončil na stejném stroji Kratochvíle. V kategorii cestovních vozů do 1,25 l zvítězil čtyřsedadlový automobil Walter W-I. Za volantem vozu seděl dr. Jaroslav Zátka, továrník a úspěšný závodník na motocyklech a tříkolkách Walter (st. č. 43). V závodě samotném byl však rychlejší Klement Adamec (st. č. 44), který jel v podstatě na stejném voze, ovšem na dvousedadlovém voze Walter W-I. Podle tehdejších propozic byl za to poškozen připočtením 10% penalizace k dosaženému času. Takto se propadl v kategorii malých vozů do 1,25 l objemu válců až na 4. místo, i když dosáhl lepšího času než kolega Zátka. Tato podivná formule byla později zkorigována na 3% a ještě později z propozic zcela vyškrtnuta. V předvečer 1. světové války - v den sarajevského atentátu - se 28. června 1914 jel závod do vrchu Plzeň-Třemošná. V tříkolkách získal vítězství místní sportovec p. Císař před Kratochvílem, Rohlíkem a Lešem (všichni Walter). V třídě nejmenších vozů dovedl Adamec svůj dvousedadlový vůz W-I do cíle v tak výborném čase, že i s přirážkou 10% k dosaženému čase v kategorii do 1,25 l bezpečně zvítězil. Tříkolky i automobily W-I až W-III se vyráběly i počátkem první světové války (1914-5), ale potom jejich výroba byla zastavena. Josef Walter byl typický „The self made man“, napsal dubnu 1914 dr. Jiří Krása v Autu. „Nejdříve dělal nejlepší motocykle, pak nejlepší tricykle a od loňského roku to začal s vozy. Proč ne. Walter, to je taková amerikánská nátura a zlatá ruka. “ Automobily Josefa Waltera byly stejně úspěšné jako byly jeho motocykly a tříkolky.

Dne 27. srpna 1914 v poledních hodinách vypukl v kolárně továrny rozsáhlý požár, který zničil více než třetinu objektů. +more Hasiči ze Smíchova, Košíř, Butovic, Jinonic a Radlic bojovali po čtyři hodiny, než se jim podařilo oheň utlumit. V karosárně, s níž sousedila lakovna, se od kamen vzňaly hoblovačky a propukl velký požár. Za války se začaly v továrně pro potřeby rakousko-uherského mocnářství vyrábět granáty a zapalovače šrapnelů. V roce 1916 byla zavedena výroba vzduchem chlazených motorů D 48/50 konstrukce ing. Plocka. Ty byly používány jako zdroje elektrického proudu pro osvětlování bojiště a s dynamem pro polní, přenosné radiostanice. Rovněž se vyráběl motor pro polní dráhy Lola Daimler 3,5 k. V témže roce (1916) nastupuje do továrny na poloviční úvazek student techniky Josef Zubatý.

Na sklonku I. +more světové válce se na krátký čas vrací výroba motocyklů. Na 300 strojů si objednal "erár" (pro rakousko-uherskou armádu), proto byli do Vídně vysláni pánové Hlava a ing. Zubatý, který pak zpracoval výkresovou dokumentaci. Vojenský motocykl ing. Zubatého, Walter 706 cm³ (čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec SV s protiběžnými písty - boxer, vrtání ø 75 mm, zdvih 80 mm) byl vyvíjen již za první světové války, avšak licence včetně rozpracovaných motocyklů je krátce po válce prodána firmě Automontage Jos. Janatka ze Smíchova, která měla výrobní závod v Radlicích. Motocykl byl vyráběn pod značkou Itar 710. Licenci na výrobu tříkolek včetně rozpracovaných dílů prodal Walter po I. světové válce firmě Šibrava (Jaroslav Šibrava, Praha VII - Holešovice, Vltavská 866), bývalému zaměstnanci Waltrovy továrny. Ty byly vybaveny dvouválcovým motorem o objemu 1248 cm³ a byly stavěly ve dvou- i čtyřsedadlovém provedení (faeton, coupé, taxík) vč. nákladní verze. První stroje Šibrava vystavil již na pražské automobilové výstavě v roce 1921. Tříkolky pojmenované Trimobil (typ E) byly firmou Šibrava v letech 1921-1925 vyráběny v 5 variantách, ponejvíce v nákladní verzi.

Posledním motocyklem (ing. Josef Plocek) z Jinonic byl typ Walter M 922, vyráběný od roku 1921. +more Byl to čtyřtaktní dvouválec s hliníkovými písty do V, rozvod OHV, objem válců 750 cm³ (ø 75x85 mm) a výkon 8 k/5,9 kW. Měl v jednom bloku s motorem 3rychlostní převodovku, která byla oddělena od motoru lamelovou spojkou. Stroj měl 2 brzdy (ruční, nožní) a byl vybaven startérem, dynamo-elektrickým osvětlením a tachometrem. Dosahoval maximální rychlosti 90 km/h. Byl dodáván ve velkých počtech i československé armádě. Vyráběl se rovněž s postranním vozíkem. S tímto motocyklem v závodní úpravě (výkon 14,7 kW, max. rychlost 150 km/h) dosáhl mnoha úspěchů v závodech začínající závodník Bohumil Turek (1922-1926).

Ing. Josef Zubatý již za války připravil do výroby novou typovou řadu automobilů označovaných jako Walter WZ - WIZ - WIZI ( WZ = Walter Zubatý). +more Tato typová řada byla zahájena automobilem WZ 6/18HP (1919), následovaly WIZ 6/20HP (1919) a WIZI 8/25HP (1920). Na jejich zdokonalení po odchodu ing. Zubatého do zahraničí (v roce 1920) potom pracoval ing. Plocek. Nejenže změnil rozvody z SV na OHV, ale připravil do výroby i užitkový automobil Walter PN (Plocek Nákladní) a osobní automobil Walter P (Plocek). V roce 1921 byl obnoven proslulý, předválečný závod do vrchu, mezinárodní automobilový závod Zbraslav - Jíloviště. Jindřich Knapp na Waltru WZ v kubatuře F1 cestovním automobilů do 1600 cm³ zvítězil v čase 5:15,5 min. , ve svém prvním životním závodu s automobilem. Emanuel Pinner vyhrál na prototypovém Waltru WIZI v třídě F2 cestovních automobilů do 3000 cm³ (4:35 min. ). Projel trať krásným stylem a získal tak Cenu města Prahy za nejlepší čas dosažený na stroji domácí výroby. V rychlém sledu pak následují další úspěchy v závodech a soutěžích, v Mezinárodní soutěži spolehlivosti Československem (červenec), v I. ročníku závodů motorových kol, voituret a vozů do vrchu Ecce Homo u Šternberka na Moravě (říjen), v dubnu 1922 opět Zbraslav-Jíloviště, II. mezinárodní soutěž spolehlivosti Československem (září 1922), II. ročník závodu do vrchu Schöber u Rumburka (říjen 1922) atd.

V roce 1919 byla Waltrova společnost akcionována a přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. Technickým ředitelem Waltrovy továrny v Jinonicích byl v roce 1920 jmenován v kruzích automobilních dobře známý p. +more ing. Jan Novák, který byl dříve ředitelem automobilního oddělení Kopřivnické vozovky na Moravě (mj. "vymyslel" název Tatra, ve funkci ředitele 1920-1927) a před tím byl i ředitelem dílen automobilního oddělení První Českomoravské továrny na stroje (Praga). Současně byl jmenován administrativním ředitelem Theodor Svoboda (ve funkci 1920-1945), dosavadní reprezentant První Českomoravské továrny na stroje v Paříži. Ředitel Walter si ponechal úřad vrchního a výrobního ředitele závodu, Postupně došlo ke změně ve vedení továrny (nastoupil i nový šéf dílen ing. Otomar Benák) a neshodám o výrobním programu firmy, takže Josef Walter nejprve odstoupil "po vzájemné dohodě" z funkce ředitele společnosti (v lednu 1922) resp. skončilo mu desetileté období ředitele (1911-1921) a krátce poté v dubnu 1922 definitivně odešel i ze správní rady společnosti a rozhodující vliv získává Vítězslav Kumpera (jeden ze společníků z roku 1911, od r. 1927 předseda správní rady a prezident společnosti), který v roce 1927 přivedl svého staršího syna, ing. Antonína Kumperu a v roce 1929 mladšího syna JUDr. Vítězslava Kumperu ml. Předsedou správní rady byl Vítězslav Kumpera st. až do května 1945. Od roku 1923 byly souběžně s automobily a motocykly vyráběny i letecké motory.

Galerie Josef Walter a spol.

Soubor:Motorové kolo Walter (1902). jpg|náhled|Motorové kolo Walter (1902), oceněné stříbrnou medailí na výstavě Průmyslové jednoty pražské (1903) Soubor:Walter Typ A (1907) na výstavě na hradě Bítov 2018. +morejpg|Walter Typ A na výstavě na zámku Valtice 2018 Soubor:Walter Typ A (1911) 2. jpg|Walter Typ A (1911) na Automobilových klenotech 2019 Soubor:Motocykl Walter Motors. jpg|Walter Typ B Soubor:Walter typ B (1913) 1. jpg|Walter Typ B (1913) v expozici na hradě Kámen 2019 Soubor:Walter B (1909). jpg|Walter Typ B s přívěsným vozíkem (1909) v NTM 2018 Soubor:Walter D (1913). jpg|Walter Typ C2 (1913) Soubor:Walter Typ C4 (1910) 1. jpg|Walter Typ C4 (1910) v Muzeu motorismu Znojmo 2019 Soubor:Walter Typ C4 (1910) 2. jpg|Walter Typ C4 (1910) v Muzeu motorismu Znojmo 2019 Soubor:Tříkolka Walter C2 (1910). jpg|Tříkolka Walter D před dílnou v ulici Na Zatlance (1912) Soubor:Walter W I (1913) SOA. jpg|Walter W I, čtyřsedadlový (1913) Soubor:Walter M 922 (1921). jpg|Walter M 922 (1921) Soubor:Walter M 922 se sajdkárou (1922). jpg|Walter M 922 se sajdkárou (1922) Soubor:Walter WZ (1920) limuzína SOA. jpg|Walter WZ (1920) limuzína Soubor:Walter WZ (1920) faeton SOA. jpg|Walter WZ (1920) otevřený faeton Soubor:Walter WZ (1920) valník SOA. jpg|Walter WZ (1920) valník Soubor:Walter WZ (1921) autodrožka SOA. jpg|Walter WZ (1921) autodrožka Soubor:Walter - vítězný tým Jízda spolehlivosti 1921 Auto 2. jpg|Walter WZ/WIZI - vítězný tým v Mezinárodní jízdě spolehlivosti 1921, první zleva Jindřich Knapp, první zprava Josef Plocek Soubor:Walter WIZ, Knapp - Vojíř (1921-2) SOA. jpg|Walter WIZ, Knapp - Vojíř (1921-2). Vítězná posádka v závodech do vrchu Zbraslav-Jíloviště v cestovních automobilech do 1600 resp. do 1750 cm³ Soubor:Walter WZ závodní, výstava sportovních automobilů ČVUT (2017) 1. jpg|Walter WIZ závodní (1921) na výstavě sportovních automobilů ČVUT 2017.

Walter a synové (1922-1948)

Walter odešel z Jinonic v letech, kdy jiní už mají dost. Walter neměl přesto, že už mu bylo bezmála 50 let. +more Počal čtvrtou éru svého života. Nebyl tak pošetilý, aby zakládal další továrnu na výrobu automobilů, dřel se a čekal, až mu vyroste nad vlastní finanční možnosti. Za peníze, které obdržel jako odstupné od správní rady si nakoupil v poraženém Německu obráběcí stroje, a roku 1922 s 12 stroji začal v malém závodě vyrábět ozubená kola v Kříženeckého ul. č. p. 41 (později Mošnova, dnes Vrchlického 41/11) a na přilehlých parcelách v Praze XVII - Košířích. Podnik za vedení Josefa Waltra se během krátké doby zařadil do popředí automobilního a strojírenského průmyslu a speciálně ve svém oboru stál na výši doby jak svými výrobky tak i strojním zařízením. Od roku 1925 pracovali ve firmě tři synové zakladatele firmy, postupně již během studií získávali odbornou praxi v otcovském závodě. Od roku 1926 továrna již vyráběla 16-18 tisíc ozubených kol ročně. Byla vybavena 48 obráběcími stroji mj. moderními soustruhy, frézkami, bruskami, automaty na hoblování atd. Továrna mimo obrobny měla nářaďovnu a kalírnu. Specializovala se na ozubená kola s čelním ozubením, šroubovým, šnekovým i s vnitřním ozubením.

V roce 1927 s 64 stroji vyrobil Walter 36 000 kusů ozubených kol. Po pouhých sedmi letech se jeho firma stala největší speciální továrnou na ozubená kola na území celého bývalého Rakousko-Uherska. +more Zásobovala domácí trh a vyvážela do Polska, Bulharska, Jugoslávie i do Rakouska. "A jděte se podívat na jeho stroje, a uvidíte, jak jde s duchem času. ", napsal Vilém Heinz v magazínu Auto. Továrna „Walter a synové“ měla hlavní obor výroby ozubených kol pro automobilní, letecký průmysl a pro strojírenství obecně. Kromě toho byly vyráběny převodové skříně a zadní osy k automobilům (např. Aero) a řadu planetových, redukčních skříní pro všechny druhy všeobecného průmyslu. Příčinou jeho úspěchu byla jeho osobnost sama a jeho příkladné pracovní kvality.

Později vyrobil i několik automobilů vlastní konstrukce včetně dodávkového vozu pro potřebu firmy. Osobní vozy byly určeny pro vlastní rodinu, neboť Walter toužil - a kdo by se tomu divil - jezdit ve »vlastním« voze v plném slova smyslu. +more Reprezentační limuzína Walter z let 1925-26 měla vodou chlazený šestiválcový motor s rozvodem SV o objemu válců 2196 cm³. Původně byl tento motor vyvinut v Jinonicích pro pohon hasičských stříkaček. Potom Walter vyrobil sedm podvozků a šest vozů W 70/95 (3 sedany, 3 kabriolety). Byly určeny pro početné Waltrovo potomstvo, pro čtyři syny a tři dcery (Zdeňku, Věru, Blaženu). Tento typ měl čtyřválcový, vodou chlazený motor o zdvihovém objemu 1463 cm³ (ø 70x95 mm) a výkonu 34 k/25 kW, se kterým dosahoval maximální rychlosti 105 km/h. Ve sportovní úpravě se zvýšeným stupněm komprese dával výkon 41 k/30 kW. Motor byl vybaven horizontálním karburátorem Zenith 26 THG, dopravu paliva z nádrže zabezpečovalo čerpadlo Espero, zapalování akumulátorové Bosch o napětí 6V. Podvozek byl klasické koncepce s rámem tvořeným robustními podélníky vyhnutými nad zadní nápravou a spojenými pěti příčkami. Měl obě nápravy tuhé s půleliptickými pery, přenos suvných sil kardanovou koulí. Vůz byl brzděn mechanickými táhlovými brzdami - provozní i parkovací na všechna 4 kola. Šnekové řízení mělo volant vpravo. Osmnáctipalcová drátová kola nesla pneumatiky 4,75-18 nebo 5,50-18, alternativně s diskovými koly a šestnáctipalcovými pneumatikami 5,50-16. Automobily W 70/95 měly rozvor náprav 2,64 m, rozchod kol 1,3 m vpředu i vzadu, délku 3,7-3,8 m a šířku 1,6 m. Hmotnost uzavřených vozů byla asi 1000 kg, kabriolety vážily 920-950 kg. Samotný podvozek měl hmotnost 630 kg. Jeden sedan z roku 1936 se zúčastňoval koncem 80. let na veteránským soutěžích a byl v majetku bří Holubů z VCC Tatra Praha-Smíchov, kteří jej získali ještě od Walterovy rodiny. Unikátem výstavy 13 komnat První republiky v Tančícím domě konané v roce 2017 byl vystavený rodinný kabriolet Walter z roku 1932 se stejným motorem o objemu válců 1463 cm³. Na celém světě existují jen tři exempláře, ten v Tančícím domě pocházel ze sbírky zesnulého hudebníka Petra Hapky. .

V roce 1932 pak byla zavedena výroba 6 typů benzinových motorů pro el. agregáty (benzíno-elektrické nabíjecí agregáty především pro potřeby čs. +more armády) a také čtyřválcové lodní motory v několika osvědčených typech. Tyto motory byly příznivě přijaty zdejší i zahraniční klientelou; jejich výroba byla rok od roku větší a tvořila značnou složku obratu společnosti. V roce 1935 byla firma změněna na veřejnou obchodní společnost. K 1. květnu 1935 Walter předal podnik se 130 výrobními stroji synům, ing. Jan W. (technický vedoucí), ing. Josef W. (komerční vedoucí) a Jaroslav W. (konstruktér), který od roku 1936 zde vyrobil několik původních motocyklů (250 cm³ OHV).

Roku 1948 byla firma Walter a synové pod položkou č. 372 příslušnou vyhláškou znárodněna (Josef Walter, továrna na ozubená kola a motory, se sídlem v Praze XVII - Košířích, Mošnova 41), současně s další provozovnou, kterou měl Walter ve Zličíně (Walter Zličín). +more Muž, který dal jméno nejen svým výrobkům, ale i části Jinonic, zemřel v ústraní 15. ledna 1950, aniž by tato zpráva vzbudila pozornost (tři týdny po své manželce Barboře, které zemřela 23. prosince 1949). Josef Walter je pochován na hřbitově Malvazinky v Praze.

Jeho synové Jan a Jaroslav nastoupili do strakonické továrny ČZ. Jaroslav, který byl specialistou na závodní motocykly, se stal konstruktérem závodních strojů ČZ-Walter. +more J. Walter svůj první motocykl navrhl již v roce 1927, jako student státní průmyslové školy na Smíchově. Motocykl měl jednoválcový dvoutaktní, tříkanálový motor o zdvihovém objemu 300 cm³. Motocykl dosahoval rychlosti přes 90 km/h. V 50. letech zkonstruoval několik motocyklů ČZ-Walter (250 OHC, 350 OHC). Ing. Jan Walter zkonstruoval čtyřdobé cestovní prototypy např. řadový dvouválec OHV 196 cm³ (1947-9) a 250 cm³ (1948).

Po znárodnění byl v 50. letech objekt bývalé továrny Walter a synové využíván společností Škoda jako pobočný závod Walter Košíře Škodových závodů Praha n. +morep. (Křížová 1018, Praha-Smíchov), včetně provozovny, kterou měl Walter ve Zličíně (Walter Zličín). Po roce 2006 byla košířská továrna Walter a synové zbořena, v současnosti stojí pouze torzo opěrné zdi ke svahu a dům Vrchlického 41/11, ve kterém bylo ředitelství, parcely i dům jsou ve vlastnictví NOVANEM s. r. o. Pozemek provozu Walter ve Zličíně byl využit při výstavbě továrny ČKD Dopravní systémy (později Siemens Kolejová vozidla).

Galerie Josef Walter a synové

Soubor:Walter a synové (1927) 1. jpg|náhled|Walter a synové, továrna na ozubená kola v Praze-Košířích (1927) Soubor:Walter a synové (1927) 2. +morejpg|náhled|Továrna Walter a synové, Praha-Košíře (1927) Soubor:Josef Walter W 70 95 (1936). jpg|náhled|Josef Walter W 70/95 (1936) na Vzpomínkové jízdě 30000 km Bohumila Turka (Praha 1989) Soubor:Josef Walter W 70 95 (1936) 2. jpg|náhled|Josef Walter W 70/95 (1936) na Loretánském náměstí (Praha 1989) Soubor:Walter a synové 1. jpg|náhled|Walter a synové, Vrchlického 41/11 (2023) Soubor:Walter a synové 2. jpg|náhled|Walter a synové, zadní stěna tovární haly (2023) Soubor:Walter a synové 3. jpg|náhled|Walter a synové, zbytky podlahy v tovární hale (2023) Soubor:Motocykl Walter 300 (1927). jpg|náhled|Motocykl Walter 300 (1927), J. Walter, syn Soubor:ČZ-Walter 250 OHC (1954) 1. jpg|náhled|ČZ-Walter 250 OHC (1954) na Sosnová Classic 2023 Soubor:ČZ-Walter 250 OHC (1954) 2. jpg|náhled|ČZ-Walter 250 OHC (1954), detail motoru Soubor:ČZ-Walter 350 OHC (1954) 1. jpg|náhled|ČZ-Walter 350 OHC (1954) na Sosnová Classic 2023 Soubor:ČZ-Walter 350 OHC (1954) 2. jpg|náhled|ČZ-Walter 350 OHC (1954), detail motoru.

Odkazy

Reference

Literatura

Masarykův slovník naučný, díl VII. Československý kompas Praha 1933; str. +more 810 * Ottova encyklopedie. Česká republika 5 Věda. Technika. Rejstřík. str. 496 Ottovo nakladatelství s. r. o. 2006 * PROCHÁZKA Hubert, MARTOF Jan: Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, „Z“ (1905-1946), Computer Press, a. s. , Brno, 2009, 176 s. , * MARČÍK, Libor: Naše motocykly, I. díl. Rakousko-Uhersko 1899-1918, nakladatelství Marčík, Jinočany, 2001, 279 s. , S 162-182, ISBN 80-238-7362-8 * KARAS, Jiří: Rytíř píle a rozumu, Praha: Večerní Praha (VP pro volné dny), Ročník 36, 9. 2. 1990, S. 4.

Související články

Walter (podnik) * Motorová vozidla Walter

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20190803070237/http://www. walterjinonice. cz/]Walter Jinonice[/url] na Walter Jinonice * [url=https://web. archive. org/web/20160603061230/http://www. zivnostenskelisty. cz/clanky/2955-josef-walter-opravar-ktery-z-padesatky-vybudoval-milionovou-legendu]Josef Walter. Opravář, který z padesátky vybudoval milionovou legendu[/url] na zivnostenskelisty. cz * [url=http://www. i60. cz/clanek/detail/6578/josef-walter-z-opravare-bicyklu-vazenym-vyrobcem-automobilu]Josef Walter: z opraváře bicyklů váženým výrobcem automobilů[/url] na i60. cz * [url=http://archiv. ihned. cz/c1-26804880-josef-walter-od-luxusnich-limuzin-k-letadlum]Josef Walter: Od luxusních limuzín k letadlům[/url] na ihned. cz * [url=https://web. archive. org/web/20070519042851/http://www. veprek. cz/rodaci. html]Rodáci a osobnosti spojené s Vepřkem a jeho okolím[/url] na veprek. cz * [url=http://www. gereports. com/czech-this-out-like-the-wright-flyer-ges-turboprop-business-was-born-in-a-bike-shop/]Czech This Out: Like The Wright Flyer, GE’s Turboprop Business Was Born In A Bike Shop[/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=z24fdLtAU6Y&ab_channel=Villiers1]Josef Walter flat twin boxer engine project[/url] (plochý motor D 38/45, 1944) na youtube. com.

Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Čeští automobiloví konstruktéři Kategorie:Čeští konstruktéři Kategorie:Narození 19. +more prosince Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Úmrtí 15. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:Walter (strojírenský podnik).