Pelyněk

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Pelyněk (Artemisia) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, čítající v různých taxonomických pojetích 360-550 druhů. Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny, polokeře nebo keře, často silně aromatické, s drobnými květními úbory. Zástupci rodu se vyskytují kosmopolitně, nejvíce však v mírném podnebném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky, s největší druhovou rozmanitostí ve Střední Asii, kde pravděpodobně leží i oblast jejich evolučního původu. Rostou ve stepních až polopouštních oblastech, v suchých a mediteránních křovinách, lesostepích, na slaniskách, ale též v alpínské a arktické tundře. V přírodě České republiky se celkem vyskytuje 17 druhů, z toho 5-7 je považováno za původní. Nejběžnějším zástupcem rodu je zde pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), několik druhů je naopak vzácných a zákonem chráněných.

Pelyňky patří ke starým magickým a léčivým rostlinám. Díky vysokému obsahu hořčin a silic, především artemisininu a thujonu, jsou odedávna užívány při zažívacích poruchách, nadýmání, na podporu trávení, proti střevním parazitům a na úlevu od bolesti, v novější době též v parfumerii a kosmetice. +more Některé aromatické druhy se používají jako koření a k výrobě alkoholických nápojů a bylinných likérů - absintu, fernetu, vermutu a dalších. Pěstují se též pro okrasu, především díky stříbřitému olistění, avšak pyl pelyňků může být nepříjemným alergenem. V bibli je pelyněk vícekrát zmiňován jako symbol hořkosti a utrpení, především v prorockých knihách a v Apokalypse, ve stejném významu pak přešel i do moderní západní literatury. Ikonickou rostlinou amerického Divokého západu je pelyněk trojzubý, nazývaný anglicky sagebrush.

...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
+more images (12)

Etymologie

Vědecký název Artemisia je odvozen od řecké bohyně Artemis, ochránkyně panen, případně od královny Artemísie II. +more z Kárie, ovládající bylinářské a léčitelské umění; možná souvisí též s řeckým výrazem artémés („zdravý“). Český název souvisí se slovesem „pálit“ a odkazuje na starou metodu léčení touto bylinou, kdy se na tělo nemocného přikládaly její rozpálené uhlíky.

Popis

alt=Úbory žlutých květů

Vegetativní orgány

Rostliny rodu pelyněk jsou jednoleté, dvouleté, ale nejčastěji vytrvalé byliny, polokeře i keře, které mohou dorůst do výšky až přes 300 cm. Bývají často silně aromatické. +more Lodyhy nebo větve porůstají střídavými listy, které jsou častěji členěné než celistvé. Přízemní a spodní listy jsou řapíkaté a na bázi mají někdy též ouška, horní jsou obvykle přisedlé. Čepele listů jsou obvykle zpeřené nebo laločnatě dělené a mívají nitkovité, lineární, kopinaté, vejčité nebo podlouhlé úkrojky. Celistvé listy má pelyněk estragon, pelyněk protnicovitý a několik dalších druhů. U mnohých druhů jsou listy i stonky stříbřitě plstnatě chlupaté, jiné jsou lysé. Listy pelyňku černobýlu.

Generativní orgány

Květy pelyňků jsou uspořádány v drobných úborech, které bývají velmi početné; vyrůstají v klasech nebo hroznech a společně dále vytvářejí mnohočetná latovitá květenství. Ubory jsou vejcovitého nebo kulovitého tvaru, vztyčené nebo převislé; zákrovy jsou dvou- až pětiřadé, zvonkovité, kulovité nebo vejčité a mají střechovitě uspořádané, vejčité až kopinaté listeny, které často bývají po okrajích suchomázdřité. +more Jednotlivé květy mají pěticípou korunu žluté nebo načervenalé barvy, kalich obvykle chybí. Květy ve středu úboru mají korunu trubkovitou nebo nálevkovitou a jsou oboupohlavné nebo funkčně jen samčí, po obvodu jsou květy s úzkou, niťovitě trubkovitou korunou, které bývají jen samičí. Druhy se všemi květy oboupohlavnými byly dříve oddělovány do rodu Seriphidium (viz níže).

Květy jsou opylovány primárně větrem, méně často i hmyzem. Rozkvétají v plném létě a časném podzimu, v českých podmínkách od července do října; v té době pyl některých druhů může způsobovat silnou alergii. +more Plody jsou válcovité nebo obvejčité nažky posazené v bezplevném lůžku. Nejčastěji jsou hladké, jemně rýhované nebo se dvěma vystouplými žebry. Nemají chmýr, zato při zvlhčení na povrchu slizovatí, což zvyšuje jejich přilnavost a usnadňuje šíření.

Obsahované látky

Rostliny rodu pelyněk jsou většinou bohaté na hořčiny, hlavně artemisin, artemisinin, artabsin a dimerní absinthin. V olejových žlázkách listů, lodyh i květů bývají monoterpenické nebo seskviterpenické silice jako thujon, thujol, azulen, thujylalkohol, alfa- a beta pinen, kamfen, sabinen, myrcen, kafr a 1,8-cineol, dále jsou přítomny třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy luteolin a apigenin, kumariny a cholin. +more Jejich obsah je u jednotlivých druhů pelyňku rozdílný a závisí také na půdě, ve které rostou, i na ročním období sběru. Nejvíce thujonu obsahuje pelyněk pravý.

Ekologie a rozšíření

pelyňkem trojzubým (Artemisia tridentata) Jasným těžištěm druhové diverzity rodu jsou stepní až polopouštní oblasti Střední Asie, kde se vyskytuje více než 100 druhů a tvoří zde dominantu suchých, často i zasolených plání a druhově chudých pelyňkových stepí. +more Další výrazná centra rodu jsou ve Středomoří a na severozápadě Severní Ameriky, celkový areál rodu je však téměř kosmopolitní a zahrnuje celou Eurasii a Severní Ameriku (včetně Grónska), západ Jižní Ameriky (oblast And od severu až na jih po Patagonii). V Africe se vyskytují pouze mimo její tropickou rovníkovou část. Na jižní polokouli zasahují jen ojedinělé druhy. Druhotně, lidským přičiněním, jsou pelyňky rozšířeny v Brazílii, v Austrálii a na Novém Zélandu nebo na Kubě. vlevo Pelyňky vyhledávají převážně plně osluněná stanoviště na lehčích, spíše vysychavých půdách s obsahem vápníku. Lze je najít v mnoha různých biotopech: keřovité druhy rostou v suchých a mediteránních křovinách, jako je kalifornský chaparral, křoviny Velké Pánve, slanomilné polopouštní křoviny v okolí Kaspického moře apod. ; pelyněk trojzubý je významnou porostotvornou rostlinou suchých oblastí celého západu Severní Ameriky od Britské Kolumbie až po Sonorskou poušť v Mexiku. Mnohé druhy jsou obligátními halofyty a vyhledávají vnitrozemská slaniska a suché zasolené stepi, ale též přímořské duny, řada pelyňků tvoří součást nitrofilních a halofilních křovin ve vyprahlých oblastech Středomoří. Jiné porůstají skalní výchozy a sutě, další jsou psamofyty rostoucí v písčitých trávnících a lesostepních borech. Nezanedbatelná část pelyňků roste v kryofilních trávnících alpínského až subniválního stupně hor nebo v arktické tundře, například pelyněk chladnomilný, pelyněk ledovcový nebo pelyněk skalní. V blízkosti člověka pelyňky často rostou též na rumištích, navážkách a skládkách zeminy a dalších ruderalizovaných místech, na úhorech, podél cest, na železničních náspech a nádražích, na starých zdech, jako polní plevele apod. kukléřky Cucullia absinthii na pelyňku Vzhledem k vysokému obsahu silic a hořčin uvolňovaných z rostlin a absorbovaných do půdy mohou některé druhy působit alelopaticky na okolní vegetaci. Hořká chuť odrazuje většinu býložravců od jejich spásání; naopak některé severoamerické pelyňky mají výživné listy, které jsou důležitou složkou jídelníčku jelenců, vidlorohů a dalších býložravců; též mnozí ptáci, jako tetřívek pelyňkový, na porostech pelyňků potravně i hnízdně závisí. Listy pelyňku se živí housenky značného množství motýlů, mimo jiné některých baboček, otakárků, martináčů, zavíječů, obalečů, pernatušek a různých zástupců čeledí přástevníkovití (Arctiidae), chobotníčkovití (Bucculatricidae), pouzdrovníčkovití (Coleophoridae), makadlovití (Gelechiidae), píďalkovití (Geometridae), můrovití a dalších. Na kořenech pelyňků parazituje řada druhů záraz (Orobanche sp. ) a příbuzných mordovek (Phelipanche sp. ).

Česká květena

V České republice vyrůstá 5-7 původních druhů nebo zdomácnělých archeofytů (viz níže), nejvíce v sušších oblastech termofytika (jižní Morava, severozápadní Čechy) a přilehlého mezofytika. Pelyněk černobýl je běžnou rostlinou po celém území, pelyněk pravý je poměrně hojný v teplejších polohách tam, kde má dostatek světla, dusíku a vápníku. +more Převážně na suché trávníky termofytika je vázán pelyněk ladní, pelyněk pontický vyrůstá také v ruderalizovaných lesních lemech. Ostatní druhy jsou vzácnější či rostou na pouhých několika lokalitách. Dalších cca 10 druhů jsou neofyty rozšířené lidským přičiněním z pěstovaných kultur nebo při transportu surovin, které zde přechodně nebo trvale zplaňují, nejvíce ve velkých městech jako Brno a Praha.

Taxonomie a evoluce

alt=Rostlina vyrůstající na staré kamenné zdiRod platně popsal Carl Linné v roce 1753. +more V rámci čeledi hvězdnicovitých přísluší do podčeledi Asteroideae, tribu Anthemideae a subtribu Artemisiinae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody chryzantéma (Chrysanthemum), kopretinec (Dendranthema) nebo luhovnice (Leucanthemella). Typovým druhem je pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). Celkový počet druhů kolísal v různých taxonomických pojetích mezi 360 až 550, databáze Plants of the World uvádí k roku 2022 v širokém pojetí celkem 475 druhů.

Systematika rodu je složitá a procházela mnoha proměnami; existovaly přístupy preferující široký rod Artemisia sensu lato, nebo naopak jeho dělení do 6-8 menších rodů, z nichž nejvíce zástupců by měl rod Seriphidium, obsahující keře a dřevnaté byliny s homogamickými květy. Molekulární výzkumy ve 21. +more století prokázaly celý rod v širokém pojetí jako monofyletický s tím, že morfologie květů i složení éterických olejů jsou výsledkem konvergentní evoluce spíše než diferenčním znakem. Vnitřní členění rodu však není doposud zcela vyjasněné, vyžaduje další revize a není přijímáno bez výhrad. Obvykle se rozlišuje pět podrodů:.

* Artemisia subgen. Seriphidium: byliny nebo keře aridních oblastí Starého světa, cca 100 druhů, nejvíce ve Střední Asii; z druhů rozšířených i v Evropě např. +more pelyněk slanomilný (A. santonicum): * Artemisia subgen. Tridentatae: vzrůstné keře xerických oblastí Severní Ameriky a Mexika, 10 druhů, např. pelyněk trojzubý;.

* Artemisia subgen. Dracunculus: trvalky nebo polokeře s metlovitými prutnatými větvemi, cca 80 druhů ve Starém i Novém světě; např. +more pelyněk estragon, metlatý či ladní;.

* Artemisia subgen. Absinthium: převážně vytrvalé byliny, cca 40 druhů v temperátních oblastech Eurasie, Severní a Jižní Ameriky; mj. pelyněk pravý;

* Artemisia subgen. Artemisia: jednoletky, dvouletky, trvalky a polokeře, vzácně i keře, široce rozšířené v celém areálu rodu; cca 220 druhů, např. +more pelyněk černobýl, brotan, pontický, roční či kalifornský.

Taxonomicky velmi obtížné jsou i některé dílčí skupiny druhů, například okolo pelyňku rakouského (Artemisia austriaca agg. ). +more Počet chromozomů je x=8 nebo x=9, jednotlivé druhy mohou být diploidní až dodekaploidní, běžným jevem je allopolyploidizace za vzniku nových taxonů. Za oblast evolučního původu rodu jsou považovány hory severozápadní Asie, pravděpodobně někde v okolí jižního Uralu, kde rod vznikl ve středních třetihorách v tehdejších subarktických až subhumidních lesostepích. Pyl pelyňků v palynologickém záznamu je indikátorem stepního klimatu.

Význam

Obrázek na lahvi pravého absintu

Léčitelství a kosmetika

Pelyňky jsou v místech svého výskytu prastarými léčivými rostlinami. Některé druhy (v evropských podmínách hlavně pelyněk černobýl a pelyněk pravý) se pro své hořčiny dosud používají v lidovém léčitelství, hlavně při nemocech trávicího ústrojí, jako digestivum při nechutenství, nadýmání, gastritidách, dyspepsiích a žaludečních křečích, na podporu trávení a tvorby žluči, též proti střevním parazitům. +more Jako lék proti škrkavkám se tradičně užívalo „cicvárové semínko“ - semena druhu pelyněk cicvárový (A. cina). Nálev ulevuje při bolestivé menstruaci, má bakteriostatické, fytoncidní a fungicidní účinky; domorodými Američany byl tradičně využíván též při bolestech zubů, kloubů a při bolestech po porodu. Vykuřování pelyňkovým kouřem očišťovalo prostor. Ve východní Asii se pelyněk odedávna užíval proti malárii; antimalarický účinek hořčiny artemisininu v pelyňku ročním (A. annua) byl prokázán i moderní vědou a působí zřejmě i proti rakovinným buňkám. V čínském léčitelství se ze sušeného pelyňku dále vyrábějí moxovací cigarety pro nahřívání akupunkturních bodů.

Jedná se o velmi silnou bylinnou drogu, při jejím neuváženém vnitřním užívání může dojít k poškození nervové soustavy a v extrémních případech až k demenci. Nesmí se užívat v těhotenství; při silných dávkách mohou některé druhy působit jako abortivum.

Ostře vonící silice pelyňku se využívá v aromaterapii a také v parfumerii, kde je přísadou především pánských vůní, ve kterých tvoří protipól jemnějším květinovým tónům jiných přísad, v deodorační kosmetice, péči o pleť či v šamponech. +morejpg|Východoasijské_rýžové_koláčky_s_přísadou_pelyňku|náhled'>alt=koláčky zelené barvy na misce.

Gastronomie

Jemněji aromatické druhy pelyňku, např. pelyněk estragon, mají význam jako koření, především k tučným masitým pokrmům, do bylinkových másel, polévek nebo nálevů pro nakládání zeleniny. +more Východoasijský pelyněk Artemisia princeps je tradiční přísadou japonských sladkých dezertů kusa moči, v Koreji se pelyněk přidává do rýžových koláčků ssuktteok. Hořkých výtažků z pelyňku se používá k dochucení vín a bylinných likérů, jako jsou vermut, fernet, balkánský pelinkovac, macerovaná polská piołunówka a především absint, destilát, který byl kultovním nápojem francouzské umělecké bohémy 19. století. Před rozšířením chmele se spolu s jinými hořkými bylinami užívalo pelyňku k aromatizaci a konzervaci piva; ve 21. století tento pivní styl, nazývaný gruit, zažívá opět svou renesanci v produkci některých řemeslných minipivovarů.

Okrasný a užitkový význam

alt=Stříbřitý keřík na zahraděVybrané druhy tohoto bohatého rodu se používají pro stabilizaci dun na okrajích pouštních oblastí nebo slouží jako krmivo pro domácí zvířata. +more Dřevo keřovitých druhů bylo v suchých krajinách bez stromové vegetace masivně užíváno jako palivo. Silná vůně pelyňku v šatníku odpuzuje moly a působí repelentně i proti komárům a jinému hmyzu. Pelyněk bílý, pontický, protnicovitý, stromovitý (Artemisia arborescens), stříbřitý (Artemisia stelleriana), pravý a mnohé další se používají v okrasném zahradnictví, kde je lze využít jako záhonové solitéry ozdobné listem, případně do menších skupin, na kraje záhonů a dlážděných ploch, k zakrytí zídek a podobně; drobné vysokohorské druhy (např. pelyněk lesklý) a polštářovité kultivary se pěstují jako skalničky. Vyžadují lehké propustné půdy a stanoviště s plným osluněním, některé druhy snesou i lehčí polostín. Na péči jsou zcela nenáročné, pouze při přemokření půdy mohou trpět houbovými chorobami jako jsou padlí, plísně a kořenová hniloba. Vyšlechtěny byly též kultivary s variegovanými či jinak ozdobně deformovanými listy. Nejlépe se množí vegetativně dělením trsů, šlechtěné kultivary bývají mnohdy sterilní (netvoří životaschopná semena). alt=černobílá ilustrace.

Kulturní konotace

Ve starých kulturách měly některé pelyňky význam též jako rostliny magické, mimo jiné pro své neurotoxické účinky, zvláště v kombinaci a alkoholem. Byly užívány jako talismany chránící před zlem a páleny jako vykuřovadlo při očistných rituálech i okultních praktikách věštění. +more Neodmyslitelnou součástí některých lidových magických obřadů, například během svatojánské noci, byl pelyněk černobýl. V Egyptě byl součástí kultu bohyně Isis. Několikrát je pelyněk zmiňován v bibli, převážně jako symbol hořkosti, soužení, trampot a nesnází (např. Přísloví 5,4, Ámos 6,12, Jeremiáš 9,15 či Pláč 3,15-19); v Apokalypse svatého Jana jeho jméno nese hvězda, jež „hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod“ po zatroubení třetího anděla zkázy, a následně „třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny“ (Zj 8,10-12). Pod vlivem bible je pelyněk ve stejném symbolickém významu následně užíván v západní kultuře opakovaně, například v tragédii o Hamletovi, v básni „Netopýr“ Jaroslava Vrchlického, název Pelyněk nese básnická sbírka Ladislava Stehlíka o životě chudých či válečné povídky Rudolfa Halíka. Pelyněk trojzubý (Artemisia tridentata, anglicky sagebrush) je ikonickou rostlinou amerického Divokého západu a pro dokreslení atmosféry se objevuje v mnoha westernech, klipech a fotografiích.

Vybrané druhy

Pelyněk PančičůvČeské názvy jsou převzaty ze stránek Biolib. +morecz, údaje o rozšíření z databáze Plants of the World; viz sekce Externí odkazy.

Původní druhy a zdomácnělé archeofyty české flóry

pelyněk pravý (Artemisia absinthium) - rozsáhlý areál od Evropy a severní Afriky po centrální Sibiř * pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii) - střední a jihovýchodní Evropa * pelyněk pontický (Artemisia pontica) - Evropa, Střední Asie, Čína, Sibiř * pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) - většina Eurasie * pelyněk ladní (Artemisia campestris) - rozsáhlý areál v Eurasii, severní Africe a v Severní Americe * pelyněk metlatý (Artemisia scoparia) - většina Eurasie

Ostatní

Severoamerický pelyněk šedý (Artemisia cana) +morejpg|náhled|Pelyněk_ledovcový_(Artemisia_glacialis)_ve_švýcarských_Alpách'>alt=Žlutě kvetoucí pelyněk, v pozadí Matterhorn * pelyněk bílý (Artemisia alba) - jižní a střední Evropa, severní Afrika * pelyněk brotan (Artemisia abrotanum) - lidově „boží dřevec“; stará kulturní rostlina, z volné přírody pravděpodobně neznámá (anekofyt) * pelyněk cicvárový (Artemisia cina) - Střední Asie *pelyněk dřípatý (Artemisia laciniata) - Střední Asie, Sibiř, Aljaška, severozápad Severní Ameriky * pelyněk dvouletý (Artemisia biennis) - Střední Asie, Aljaška, západ Severní Ameriky *pelyněk estragon (Artemisia dracunculus) - rozsáhlý areál v Eurasii (s výjimkou střední Evropy) a v Severní a Střední Americe *pelyněk chladnomilný (Artemisia frigida) - Asie a severní Amerika od nejchladnějších oblastí po subtropy *pelyněk kalifornský (Artemisia californica) - Kalifornie *pelyněk kanárský (Artemisia thuscula) - Kanárské ostrovy *pelyněk kavkazský (Artemisia alpina, syn. A. caucasica) - jihovýchodní Evropa, Turecko, Kavkaz * pelyněk ledovcový (Artemisia glacialis) - Alpy * pelyněk lesklý (Artemisia nitida) - Alpy *pelyněk okoličnatý (Artemisia umbelliformis) - vysoká pohoří střední a jihovýchodní Evropy * pelyněk plazivý (Artemisia repens) - stepní oblasti Eurasie * pelyněk protnicovitý, též p. Ludvíkův (Artemisia ludoviciana) - Severní a Střední Amerika *pelyněk rakouský (Artemisia austriaca) - východní Evropa, Střední Asie, západní Sibiř * pelyněk roční (Artemisia annua) - rozsáhlý areál v Asii, jihovýchodní Evropě a severní Africe * pelyněk Sieversův (Artemisia sieversiana) - většina temperátní Asie *pelyněk slanomilný (Artemisia santonicum) - panonská jihovýchodní Evropa, Střední Asie *pelyněk skalní (Artemisia eriantha) - vysoká evropská pohoří *pelyněk stromovitý (Artemisia arborescens) - Středomoří *pelyněk šedý (Artemisia cana) - západ Severní Ameriky * pelyněk Tournefortův (Artemisia tournefortiana) - Střední a jihozápadní Asie, Kavkaz *pelyněk trojzubý (Artemisia tridentata) - západ Severní Ameriky * pelyněk Verlotů (Artemisia verlotiorum) - Himálaj, Čína.

Ohrožení a invazivita

Sierry NevadyV květeně České republiky je za kriticky ohrožený druh považován pelyněk Pančičův podle Vyhlášky MŽP ČR č. +more 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky. č. 175/2006 Sb. (§1); podle kritérií IUCN uplatňovaných v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 se však jedná pouze o druh silně ohrožený, sice s pouhými třemi, ale stabilními a chráněnými populacemi v zemi. Pelyněk metlatý je podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 hodnocen taktéž jako silně ohrožený a pelyněk pontický za druh téměř ohrožený. Za nejasné případy jsou v české květeně považovány výskyty pelyňku bílého a rakouského. Celosvětově hodnotí Mezinárodní svaz ochrany přírody jako kriticky ohrožené dva druhy pelyňku a jako ohrožené taktéž dva.

Jiné druhy pelyňků jsou naopak v různých částech světa hodnoceny jako invazní druhy s velkým potenciálem šíření vzhledem k jejich nenáročnosti na prostředí a neatraktivitě pro spásání zvířaty. Ve Spojených státech amerických se jako invazní udává pět druhů, mimo jiné pelyněk pravý, roční nebo černobýl; na evropském seznamu se nachází japonský pelyněk Artemisia princeps.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. plantsoftheworldonline. +moreorg/taxon/urn:lsid:ipni. org:names:30001021-2#children]Soupis druhů rodu Artemisia v databázi Plants of the World[/url] *[url=https://www. biolib. cz/cz/taxon/id41306/]Pelyněk na BioLibu[/url] *[url=https://pladias. cz/taxon/overview/Artemisia]Pelyněk v databázi české flóry a vegetace Pladias[/url].

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Léčivé rostliny Kategorie:Aromatické rostliny Kategorie:Okrasné trvalky Kategorie:Okrasné polokeře Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Arabského poloostrova Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra Indočíny Kategorie:Flóra jihovýchodní Asie Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodu USA Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadu USA Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra jižní Afriky Kategorie:Flóra jižní tropické Afriky Kategorie:Flóra Karibiku Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Makaronésie Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra severovýchodní tropické Afriky Kategorie:Flóra severovýchodu USA Kategorie:Flóra severozápadu USA Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Ameriky Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra středojihu USA Kategorie:Flóra středoseveru USA Kategorie:Flóra subarktické Ameriky Kategorie:Flóra Tichomoří Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra východní Kanady Kategorie:Flóra západní Kanady Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky Kategorie:Nepůvodní flóra Austrálie

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top