Radegast
Author
Albert FloresRadegast (Radogost, počeštěně Radhošť) je slovanský bůh, který byl ctěn polabským kmenem Ratarů.
Nejasná je souvislost Radegasta se Svarožicem. V Dětmarově kronice sepsané v letech 1012 až 1018 je nejvyšší bůh Ratarů nazýván Svarožic a jméno jeho svatyně zní Riedigost. +more Až Adam Brémský, jenž psal přibližně od roku 1066 a čerpal z Dětmarova díla, nazývá nejvyššího boha Ratarů Riedigostem a jeho svatyni Retra. Toto jméno poté užíval i Helmold z Bosau a Saxo Grammaticus, také čerpající z kronik zmiňovaných dvou autorů. Podle archeologa Zdeňka Váni Svarožic přijal jméno Radegasta, původně místního boha, či jím byl nahrazen. K této proměně mohlo dojít v důsledku růstu politické moci Ratarů, při které solární Svarožic získal spíše válečné atributy a stal se zároveň ochranným božstvem jejich kmene. Jméno Radegast je původně osobní a znamená „ten kdo je rád přijímán jako host“ a jeho užití jako jména pro člověka je doloženo v bosenském biskupovi Radegastovi zmiňovaném k roku 1189. Jméno Radegast a různé jeho varianty se také často objevuje jako toponymum v Německu, Česku, Rakousku a Polsku. Příkladem může být německé město Radegast, dvě vesnice jménem Radogoszcz v Polsku, česká hora Radhošť a stejnojmenná česká vesnice.
Podle Martina Golemy může být Radegast, stejně jako východoslovanský Stribog, analogií védského boha rodové pospolitosti Arjamana.
Prameny
+more7'>Radegast od A. C. Kaisarova, 1804 Radegast od Bernarda de Montfaucon, 1722.
Adam Brémský se o Radegastovi zmiňuje slovy:
Na jiném místě svém kroniky pak uvádí:
Adam Brémský také uvádí, že v odvetě za tento čin roku 1068 biskup Burchard z Halberstadtu svatyni vyvrátil a odjel na Radegastově/Svarožicově posvátném bílém koni. Chrám v Retře tím zanikl a úlohu hlavního božstva zaujal Svantovít a jeho svatyně v Arkoně.
Helmold z Bosau v druhé polovině 12. století popisuje Retru a Radegastovu svatyni takto:
Kultura
Počátek zájmu o Radegasta, stejně jako o jiné bohy polabských Slovanů se datuje do Německa 17. a 18. +more století. V té době vznikly takzvané prillwitzské idoly, padělky sošek z nichž některé zobrazují také Radegasta. V pravost těchto idolů věřil například Josef Růžička, amatérský badatel který na počátku 20. století označil Radegasta za sluneční božstvo, jehož hlavním svátkem byl letní slunovrat, ctěné také v Lužici, v Čechách a na Moravě. Jméno Radegast je uvedeno také v jedné z falšovaných glos ve staročeském slovníku Mater Verborum.
Z prillwitzských idolů vychází také stejnojmenná socha Albína Poláška z roku 1929 z betonu a kameninové drti umístěná původně na vrcholu Radhoště. Od roku 1998 se na Radhošti nachází její kopie z žuly, zatímco originál je umístěn na radnici Frenštátu pod Radhoštěm. +more Druhá kopie sochy je umístěna v Zoologické zahradě Praha.
V pohádkové knize Ivana Hudce Mýty a báje starých Slovanů Radegast vystupuje jako bůh noci spojený se západem, který má rád hostiny.
Dále nese jméno tohoto boha české pivo Radegast a dále americká black-metalová skupina Radegast. V neposlední řadě je možné, že se Radegastovým jménem inspiroval spisovatel J. +more R. R. Tolkien při tvorbě postavy čaroděje Radagasta Hnědého.
Odkazy
Reference
Literatura
Adam Brémský, Gesta Hammaburgensis Ecclesiae Pontificum. * Helmoldus, Chronicon Slavorum.