Cesko.wiki Sluka lesní
Author
Albert FloresSluka lesní (Scolopax rusticola) je velký monotypický druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).
Popis
Je velká jako holub (délka těla 33-38 cm, rozpětí křídel 55-65 cm), se zavalitým tělem a dlouhým zobákem. Opeření je kombinace šedé, okrové, tmavohnědé a rezavě hnědé barvy. +more Na rozdíl od bekasiny otavní má na temeni příčné (ne podélné) pruhy. Ptáci ve všech šatech jsou zbarveni podobně.
Rozšíření
Hnízdní areál sahá od západní Evropy východně až po Japonsko. Převážně tažná, se zimovišti v západní Evropě, Středomoří, na Blízkém východě a v jižní Asii. +more V ČR vrcholí přílet od poloviny března do druhé poloviny května, odlet probíhá hlavně od října do listopadu. Mimořádně přezimuje i v Česku.
V České republice hnízdí na většině území, častěji od vyšších poloh po horní hranici lesa, zjištěna byla i v lužních lesích. Celková početnost byla v letech 2001-2003 odhadována na 2000-4000 párů (oproti 1500-3000 párům v letech 1985-89). +more Sluka lesní je zvláště chráněná jako ohrožený druh.
Hnízdí ve vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s roztroušenými otevřenými plochami.
Potrava
Živí se především červy, v menší míře také hmyzem, pavouky, semeny a částmi trav. Potravu hledá na zemi, a to i v nižších vrstvách půdy. +more Odtud ji dostává tzv. pícháním, při němž zabodává zobák do země, rozevře jeho špičku a díky hmatovým tělískům v něm kořist uchopí.
Hnízdění
Hnízdí 1× až 2× do roka. Tok probíhá hlavně od března do dubna, ve vyšších polohách až do května. +more Samci při něm za soumraku obletují lesní linie (tzv. táhnou) a ozývají se charakteristickým pískáním nebo kvorkáním (měkký vrčivý hlas). V minulosti byly sluky právě při toku loveny. Poté se snáší k samici, která čeká na zemi, a zde také dochází k páření. Samice jsou polyandrické, což znamená, že se páří s více samci. Samec samici opouští již po dokončení snůšky, veškerou hnízdní péči tak obstarává sama. Hnízdo je mělký důlek v zemi, snůška čítá 4 (2-5) žlutavá, vzácněji i růžová, olivově, olivově hnědě nebo červenohnědě skvrnitá vejce o velikosti 43,5 × 33,5 mm. Délka sezení je 20-21 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo krátce po vylíhnutí a plně nezávislá jsou zhruba ve věku 5-6 týdnů. U samice je známá schopnost přenášet mláďata v letu, nejčastěji přitisknutá nohama k břichu.
Myslivost
Sluka lesní je v současné době řazena mezi celoročně hájené druhy zvěře. V minulosti byla lovena především v době jarního toku. +more Existují veršované myslivecké průpovídky, které doporučují lov sluk v době postu (od Popeleční středy do Květné neděle).
Např. „V postní dobu - sluky k lovu / Na kýchavnou - přitáhnou. +more / O družebné - nejvíc jich zde. / Na smrtelnou - ještě tu jsou. / Na květnou - hou, hou hou. / Po Veliké noci - odpočívají lovci. “ nebo „První neděle je Reminiscere - pozor dejte. Ta druhá je Oculi - sluky se k nám přitulí - přitáhly. Ta třetí je Laetare - množí se stále - toť pravé. Ta čtvrtá je Judica - mnoho jich už utíká - nemnohá. Ta pátá je Palmarum - tralárum - kdos nestřelil, máš utrum. A šestá je Quasimodo Geniti - už počaly hnízditi. “.
Vzhledem k tomu, že se jedná o pohyblivé svátky, je toto doporučení zavádějící. Sluka má velmi chutné maso, jedly se i její nevyčištěné vnitřnosti, ze kterých se dělala pomazánka zvaná slučí mázka nebo salmi. +more Slučí pírka se používala ve zlatnictví a malířství jako velmi jemné štětečky.
Galerie
Soubor:Scolopax rusticola - Doi Inthanon.jpg|Sluka lesní Soubor:Scolopax rusticola rusticola MHNT.ZOO.2010.11.116.8.jpg|Vejce sluky lesní (Scolopax rusticola rusticola)