Cesko.wiki The End…
Author
Albert Floresje čtvrté sólové studiové album německé zpěvačky Nico, vydané v listopadu 1974 vydavatelstvím . Na albu se opět, stejně jako v předchozích případech, podílel hudebník , který vedle různých nástrojů obstaral také jeho produkci. Vedle Calea a Nico se na albu podíleli ještě kytarista Phil Manzanera, hráč na syntezátory Brian Eno a dcery zvukového inženýra Johna Wooda, které zpívaly doprovodné vokály. Album obsahuje celkem osm písní, z toho šest autorských. Dále je zde zahrnuta nahrávka německé hymny a coververze písně „“ od americké skupiny The Doors. Podle druhé jmenované skladby dostalo album i svůj název. Je zpěvaččiným posledním albem na dalších sedm let, protože následující, nazvané , představila až v roce 1981.
.jpg)
.jpg)
Před vydáním
alt=Obličej muže Své třetí sólové album Nico vydala v prosinci roku 1970 pod názvem . +more Společnost , která desku uvedla na trh, již neměla zájem publikovat další zpěvaččino album. Později jí tedy John Cale, který se podílel na všech jejích předchozích deskách jako producent, aranžér nebo hráč na různé nástroje, zprostředkoval smlouvu s vydavatelstvím . Nahrávání alba probíhalo v londýnském studiu a začalo po dokončení nahrávání Caleova sólového alba Fear. Producentem nahrávky byl Cale, který rovněž obsluhoval řadu různých nástrojů. Dále zde hráli dva členové kapely , kytarista Phil Manzanera a hráč na syntezátory Brian Eno. Sestavu doplňovaly dcery Caleova dvorního zvukového inženýra Johna Wooda. Nico údajně Manzanerovi poradila: „Nedělej nic, co ti [Cale] řekne. Všechno ignoruj. Hraj co sám chceš. “ To vyplývalo z toho, že Nico měla v době nahrávání alba, stejně jako téměř vždy, s Calem spory.
John Cale při nahrávání alba použil stejný postup jako v předchozích případech, sice nejprve nahrál Nico a její harmonium, následně přidal různé další nástroje a nakonec, když pracoval na míchání zvuku, pozval znovu Nico. Vyjádřil se též, že album stavěl na základech zpěvaččiny druhé desky (1969) s tím rozdílem, že chtěl tuto nahrávku pojmout komerčněji. +more Uvedl, že chtěl k jejímu hlasu přidat perkuse, avšak ty klasické mu příliš nevyhovovaly, a tak využil exotičtější nástroje jako jsou cabaça a boobam. Zároveň chtěl, aby Nico pro album nahrála svou verzi americké kovbojské písně „“, avšak ona se slovy „Nedělám kovbojské písně“ odmítla.
Vydání
Album vydala v listopadu roku 1971 společnost . Na obalu alba je použit záběr z filmu Les Hautes solitudes francouzského režiséra Philippa Garrela, v němž Nico hrála. +more V roce 1982 vyšlo album v reedici na audiokazetě a roku 1996 pak poprvé i na kompaktním disku. Roku 2012 bylo album uvedeno na trh v reedici na CD doplněné o jeden bonusový disk obsahující záznamy z rozhlasového pořadu Johna Peela, stejně jako z televizního . Nico v té době vystupovala bez doprovodných hudebníků, takže se v těchto nahrávkách doprovází pouze na harmonium. Rovněž jsou zde zařazeny písně z koncertu, při němž vzniklo album . Verze s těmito bonusy vyšla o dva roky později, u příležitosti čtyřicátého výročí původního alba, také na gramofonové desce.
Skladby
alt=Obličej muže na černém pozadí Album otevírá čtyřminutová skladba „“, v níž kromě zpěvaččina zpěvu a harmonia hrají důležitou roli zvonky, stejně jako triolový rytmus vytvářený Enovým syntezátorem. +more Na druhou pozici byla zařazena píseň „“, jež dosahuje přibližně stejné délky. Skladbě „“ dominuje klavír a elektrická kytara. Píseň pojednává o tom, jak Nico naposledy spatřila svého dřívějšího milence Jima Morrisona. Zpěvačka se údajně snažila Morrisonova nedlouho před jeho smrtí telefonicky kontaktovat. Nico zde zpívá „“ („Vysoký příliv bere vše / A ty jsi zapomněl odpovědět“). Následuje bezmála čtyři minuty trvající píseň „“, v níž Nico svůj hlas doprovází harmoniem. V různých pasážích se přidává Eno s elektronickým šumem ve volné formě. Na páté místo byla zařazena píseň „“, v níž hraje a zpívá pouze Nico.
Skladba „“ je poctou teroristovi Andreasi Baaderovi. V textu písně se nachází například verše „“ („Tak pyšná a zároveň zničená / Čekám u tvých vězeňských dveří“). +more Výrazným prvkem v písni jsou perkusní nástroje, jako xylofon, marimba a triangl. Následuje coververze písně „“ od americké skupiny , podle níž dostalo název celé album. Jde o poctu zpěvákovi skupiny Jimu Morrisonovi. Cale řekl, že měl k zařazení písně určité výhrady, neboť šlo o mužskou píseň. Píseň se nese v pomalém tempu, avšak na konci se zrychlí a přidá se Manzanerovo kytarové sólo a perkusní nástroje. Kytarové sólo nemá ve zpěvaččině diskografii obdoby. Desku uzavírá zpěvaččina verze německé hymny.
Kritika
Stejně jako v případech předchozích alb, i desce se dostalo velmi záporného přijetí kritiků. Magazín , který recenzi desky uvedl nadpisem „Nico: Tak ubohá, jak ještě nikdy“, dále uvedl, že „tato deska je určená pro ty, kteří se spokojí s tím, že je ještě někdo jiný víc namol a zblblej než oni sami. +more“ Zároveň však uznal, že skladba „“ v sobě skrývá „gotickou“ krásu, avšak to podle recenze není zásluha Nico, nýbrž Calea. Novinář Richard Cromelin z časopisu Creem uvedl svou recenzi slovy „ je soundtrack k volnému pádu až na dno. “ Novinář Dave Thompson, který desku ve své recenzi pro server Allmusic ohodnotil čtyřmi a půl z pěti hvězdiček, řekl, že album je „v první řadě deskou intimní jednoduchosti a klamných hloubek. Hlas Nico ohromuje, stoupá a snáší se do nepředvídatelných zákoutí. “ Dodal, že „album není jen o rozvrácení kategorizace. Odporuje času samotnému. “.
Seznam skladeb
Obsazení
alt=Zpívající žena na černobílé fotografii Hudebníci * Nico - zpěv, harmonium * John Cale - baskytara, xylofon, akustická kytara, syntezátory, varhany, marimba, triangl, cabaça, boobam, zvonkohra, perkuse, piano, elektrické piano, viola * Phil Manzanera - elektrická kytara * Brian Eno - syntezátory v „“, „“ a „“ * Vicki Wood - doprovodné vokály * Annagh Wood - doprovodné vokály Technická podpora * John Cale - produkce * John Wood - zvukový inženýr * Vic Gamm - zvukový inženýr
.jpg|náhled|Nico_(1985)){kind=link}